Musíš jít dál

Když ti nohy už nějak neslouží musíš jít jít dál                 C, F, C, G, C

a když občas šlápneš do louží musíš jít jít dál                  C, F, C, G

když nemáš střechu nad hlavou a jenom kapsu děravou    C, C7 , F, f

musíš jít jít cíl tvůj je ze dne na den blíž                            C, F, C, G, C

Když tě přítel tvůj někdy oklamal musíš jít jít dál

jenom rukou mávni čert to vzal musíš jít jít dál

jenom na sebe se spoléhej štěstí u druhých nehledej

musíš jít jít cíl tvůj je ze dne na den blíž

Když boj svůj předem prohráváš musíš jít jít dál

když ruce do klína pokládáš musíš jít jít dál

jen nevěš hlavu to chce klid uvidíš zas bude líp

musíš jít jít cíl tvůj je ze dne na den blíž

Když tě smůla někdy provází musíš jít jít dál

a když máš spoustu nesnází musíš jít jít dál

jen lidem zlým se vyhýbej názor svůj si uhlídej

musíš jít jít cíl tvůj je ze dne na den blíž

Když ti nohy už nějak neslouží musíš jít jít dál

a když občas šlápneš do louží musíš jít jít dál

když nemáš střechu nad hlavou a jenom kapsu děravou

musíš jít jít cíl tvůj je ze dne na den blíž

Pozdě na hlasitou hudbu

Venku padá déšť přichází psí čas                     G, , C, G, C

struny z oceli dávno vlhkem reziví                      G, C, G

lehký nezájem klíčí někde v nás                        C, G, C, G

slova od řečí už nikdo nedělí                              F, G, C

Světla z tančíren vpijí pukliny stěn

ti, co chtěli znát, víc se už neptají

razí do očí odlesk zlacených scén

když kostky ledu ve sklenicích cinkají

R: Tak běž raději spát pozdě zdá se být                 C, G, C, G, a

poslední verš můžeš přejít mlčením                        G, , G

zbývá, zbývá zavřít part, futrál zabalit                      C, G, C, G, a

je pozdě na hlasitou hudbu, když nemá v kom znít.  C, C/H, a, G, C

Život otvírá krám, podomní obchodník

musíš brát jen to co na stůl vyloží

a pak vyplnit sám vlezlý dotazník

nejde škrtnout co se nehodí

Trochu shrbený s malou úklonou

za hrst mincí koupíš štěstí pod rukama

jeden malý díl z druhé volby snů

část pravdy s pár let prošlou zárukou.

Loď John B

Už vyplouvá loď John B už vyplouvá loď John B

okamžik malý jen než poplujem dál

tak nechte mě plout tak nechte mě plout

sil už málo mám tak nechte mě plout

Nejdřív jsem se napil na zdraví všem připil

vím že cesta má konec už má

tak nechte mě plout tak nechte mě plout

sil už málo mám tak nechte mě plout

Sklenici sou dopil zakrátko u mě byl

okovy na ruce dal a pistole vzal

Šerif John Stone šerif John Stone

moji svobodu vzal šerif John Stone

Holubí dům

Zpívám ptákům a zvlášť holubům                               e, D, C , h, e

stával v údolí mém starý dům                                    D, C ,h ,e

ptáků houf zalétá ke krovům                                     G, D, G, D,G

měl jsem rád holubích křídel šum                               e, D, C , h ,e

R: Hledám dům holubí kdopak z vás cestu ví a            D ,G, e

míval stáj roubenou bílý štít                                        a ,D , G

kde je dům holubí a ta dívka co spí vždyť to ví              a, D , G, e, a ,

že jsem chtěl pro ni žít                                               h ,e, D, e

Vlídná dávka jim házela hrách

mávání perutí víří prach

ptáci krouží a neznají strach

měl jsem rád starý dům jeho šum

Sbohem galánečko

Sbohem galánečko já už musím jíti                          C, a, d, G, C

sbohem galánečko já už musím jíti                           G, e, a, D, G

kyselé vínečko kyselé vínečko podalas mi k pití         d, G, C, d, G, C, d, G, C

Sbohem galánečko rozlučme sa v pánu

kyselé vínečko kyselé vínečko podalas mi v džbánu

Ač bylo kyselé přeca sem sa opil

eště včil sa stydím eště včil sa stydím

co sem všecko tropil

Ale sa nehněvám žes mňa ošidila

to ta moja žízeň to ta moja žízeň

ta to zavinila

D Hm Em A D,  A F#m Hm E A,  G A D G A,  D A D,  G A D G A

D A D

Proměny

Darmo sa ty trápíš můj milý synečku                       a, G, C

nenosím ja tebe nenosím v srdečku                         C, G, C, E7, a

a já tvoja nebudu ani jednu hodinu                           G, C, G4.C, d, E7, a

Copak sobě myslíš má milá panenko

vždyť ty si to moje rozmilé srdenko

a ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá                G4.

A já sa udělám malú veverečků

a uskočím tobě z dubu na jedličku

předsa tvoja nebudu ani jednu hodinu

A já chovám doma takú sekérečku

ona mi podetne dúbek i jedlličku

a ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

A já sa udělám tú malú rybyčkú

a já ti uplynu preč po Dunajíčku

předsa tvoja nebudu ani jednu hodinu

A já chovám doma takovú udičku

co na ni ulovím kdejakú rybičku

a ty předsa budeš má lebo mi tě Pán Bůh dá

A já sa udělám tú velikú vranú

a já ti uletím na uherskú stranu

předsa tvoja nebudu ani jednu hodinu

A já chovám doma starodávnu kušu

co ona vystřelí všeckým vranám dušu

a ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

A já sa udělám hvězdičkú na nebi

a já budu lidem svítiti a nebi

předsa tvoja nebudu ani jednu hodinu

A sú u nás doma takoví hvězdáři

co vypočítajú hvězdičky na nebi

a ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá

Hrášek

Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí                         C

a pokřik racků šel už spát

tak utekla nám láska to se stává                               F, C

a najednou tě holka nemám rád                                 D , G

Mám dost těch tvých věčných nářků

a prožárlených hloupých scén¨

tak někdy zase brnkni jó to se stává

prostě táhne mě to z kruhů ven

R:Já půjdu až tam na místa kde už to znám               C

pár stromů ohniště a tunel a trať                                F, C

a kašlu na celý svět jen v tobě zas jsem se splet

a posté řeknu hloupneš tak plať                                  F, C

Jak nabobtnalé klíčky z hrášku

byly chvíle tvé a já chtěl víc

já předělat chtěl svět jó to se stává

kolik bylo nás a stále nic

Tak pozdravuj ty svoje šminky lásko

a do zrcadla zkoušej řvát

holt utekla nám láska to se stává

a najednou tě holka nemám rád

 Hopsinky

Sundej kabát sedni si sem k nám                                     G

a mlč a poslouchej a vem si hopsinku co mám                   D

my jsme se sešli abychom si hráli

to víš co starostí je teď

tak jestli chceš si s námi hrát dej ruce na stůl a seď          G

R: V kytarách zapláčou ti bílé skály                                  G

a na nich pampelišek žlutý květ

přijde i kovboj co mu bůh ví proč říkají že je poslední           C

tak na zdraví a na umění brečet

aby nám Montgomery zpíval dál                                        G

je lepší protloukat se než-li někde klečet                            D

prosit o kostku cukru co dá král                                        G

Když neumíš zpívat pískej nebo tluč

nebo si do kuchyně skoč a dvě lžíce si půjč

v Rikatádu dělej třeba koně v Panence řetízky a tak

nebo si lehni na stůl spi a dělej mrtvý vlak

 Hlídej lásku skálo má

Jak to v žití chodívá láska k lidem přichází                        C, G, C

přijde pak se rozhlédne a zase odchází                            C, F, C

já ji potkal ve skalách šla bosá jenom tak                          F, C

měla džíny vybledlé na zádech starý vak                          G, C

R: Hlídej lásku skálo má než se s ránem vytratí                C, G, C

čeká na nás těžká pouť než se s ránem vytratí                  F, C

mezi lidmi je těžké plout než se s ránem vytratí                F, C

víš co umí člověk pojď než se s ránem vytratí                   G, C

Když mně ahoj povídá úsměvem mě pohladí

tak zas jedna z mála snad co jí tulák nevadí

sedli jsme si na skálu dole šuměl řeky proud

den zmizel za obzor stín zakryl náš tichý kout

Generační

Šel průzračnou nocí a táhl z něj rum                    a

tak pět křížků moudrosti měl

někde se rozdat šel                                            G, a

Když opustil ves a poslední dům  

tak oheň v dálce uviděl

a tam se rozdat šel

R: Jste proradná banda bláznivých lidí                 C, G, C, G

na které my se dřem                                          E7, a

člověk se za vás červená a stydí                         C, G, C, G

a diví co nosí zem                                              G, a

Tam uprostřed trampů byl i jeho kluk

a ten se pomalu zved

táto prosím tě mlč

Když dostal facku tak neřek ani muk

jen olíz rozbitý ret

táto prosím tě proč

R: Kdo z nás je propadná banda bláznivých lidí

a kdo se na nás dře

kdopak se za nás červená a stydí

a diví co nosí den

Šel průzračnou nocí a táhl z něj rum

tak pět křížků moudrosti měl

Je nás jedenáct

Je nás jedenáct, nejsem sám                            C, F

My všichni jsme tvou krásou opilí                       C

Je nás jedenáct a já se ptám                             E, a

Koho z nás oslovíš, můj milý                             C, G7, C

A když se jeden odváží uchopit tě pod paží       C, F, f

Hned ve střehu je celý spolek náš                    C, G7

Druhý, třetí, desátý, lepí se ti na paty               C, C7, F, f

Tak řekni přece, komu přednost dáš                 C, G7, C

Když se mnou mluvíš, to se ví, ostatní se objeví,

Tak jeden nemá kouska soukromí,

Deset dalších ctitelů touží po tvém pocelu,

a tohle to mi zdraví podlomí.

Je nás jedenáct, ne a ne,

Ty ne a ne říct, koho ráda máš,

Je nás jedenáct, jak v kopané,

V rukou tvých spočívá osud náš,

V rukou tvých spočívá osud náš.

Pánu Bohu do oken

Za devatero horami a devatero řekami             A               
leží kraj líbezný, jak z reklamy
tam v pravdě pšenka nekvete                         E
člověk zde vyvinul se z prasete

Oděni v sametové rubáše                                A               

zloději loví zbytky guláše
z plastových talířku kartou ze zlata                  E
dál při tom prozpěvují Poupata.

A tváře se tam nemění                                    A
pouze tituly a příjmení
a kdo má  peníze vystaví svou mordu               E
u dálnice na billboardu.

Potom řidič v skutku tvrdý chleba má                 A
furt on the rout a zumpama,
učí se všechna hesla z pamětí                           E
a pak ty kecy hustí do dětí.

R: Za co Pane Bože, za co? Trestáš tento prostý lid     A, E
Za co Pane Bože, za co? Nechal´s nás se napálit         A
Za co Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli             E
Za co Pane Bože, za co? Omluv mě, že jsem tak smělí  A


Mezi pány, panuje vzácná neshody                   H
jeden chce z vrchu, tož druhý musí zespoda,

aby ochránil voliče občana                               F#
před Kapitalistickýma zrůdama

Tak jedni kradou pro lidi, druzí od lidí                H
případné aférky se pod stůl odklidí
hlavně dodržovat všechny zásady                     F#  
nejlíp se špína kydá, za zády

Léta, už  tajím svoji příslušnost                       H
zemi co vyměnila hrubost, za slušnost
bo se mi nelíbí morální předlohy                     F#  
či-li papaláši hrající si na Bohy

Povinné školení pro všechny poslance            H
lehce planého žvanění, lehce arogance
a během polední debaty z prdu kulička           F#
Nechť vzkvétá naše zemička.

R: Za co Pane Bože, za co? Trestáš tento prostý lid      H, F#  
Za co Pane Bože, za co? Nechal´s nás se napálit          H
Za co Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli             F#
Za co Pane Bože, za co? Chceš, abychom  trpěli          H


Nutno ještě říct k tomu všemu                         C
hledám nohy nešťastných řešení v extrému
a tak bacha na Rudé koalice                           G
vzpomeňme, jaká je po třešních stolice.

Nedávno přišla jedna děsivá zpráva                 C
že se zase malí dělníci, tentokrát zprava
poznávacím znamením, jsou holé hlavy          G
neznalost dějin a ústavy.

Přesto všechno, co lidstvu tají za živa             C
probírat všechny nepokoje v pajzlu u piva
a stale věří na rytíře z Blaníku                        G
než přijdou zvolil národ vyčkávací taktiku.

Tak si tu pomalu, každý svůj život hnije         C
z úcty k tradici, ruka v ruku myje
upřímně řečeno trošku těžko mi je                G
že nám stačí DEMO-Demokracie

R: Za co Pane Bože, za co? Trestáš tento prostý lid     C, G
Za co Pane Bože, za co? Nechal´s nás se napálit         C
Za co Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli.           G
Za co Pane Bože, za co? Tak snad mě někdo odstřelí   C
 

Medvídek

Dlouhá noc a mě se stýská moc

pro tebe malý dárek mám.

Přes hory přes ploty

medvídek z Bogoty už letí.

Medvídek plyšový na cestě

křížový - Bůh ho ochrání.

Před smečkou římských psů

a jejich úřadů

ti posílá lásku co v bříšku má.

R: Medvídek z Bogoty usnul a sní

na kříži z Bogoty spí.

Za třicet stříbrných

z medvídka padá sníh

no a ti římští psi

ho sjíždějí na saních o Vánocích.

Nesvatá hodina medvídka proklíná

že odhodil korunu bez trnů

medvídek ospalý pod křížem pokleká

chce pít.

Kalichem sladkost medvídka

napustí do bříška,jak to má rád.

Koruna plyšová, vánoční cukroví,

nikdo se nedoví o svatozáři trnový.

R: Medvídek z Bogoty usnul a sní

Medvídku probuď se, prober se vstaň,

psi se už sbíhají, připrav si dlaň

slunce zas vychází cítíš tu zář,

tlapky dáš v pěst, nebo nastavíš tvář.

Římským psům a jejich úřadům

Maxipes Herodes vánoční slib dal dnes.

Purpura

Tiše a ochotně purpura na plotně voní stále voní              D, G

nikdo si nevšímá jak život mění se v dým                          A, D

R: Slunce se vynoří hned však se k pohoří skloní              G, G, D

rychle skloní                                                                        

a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc                               h, E, A, d, A  , A ,

Tiše a ochotně purpura na plotně voní stále voní              D, G, A, D

po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo vánoc                 A , D, G, D

Snad jenom v podkroví básníci bláhoví pro ni slzy roní

hrany jí odzvoní rampouchem křišťálovým

Ukažte mi cestu dom
 

Dlúho sem tu nebyl, sotva sa tu vyznám                            G, a

ukažte mi cestu dom k nám, zasej sa tam vracám              C, D, D7, G

Po světě sem blúdil, kúsek ščestí hledal

ukažte mi cestu dom k nám, zasej sa tam vracám

Aj hlavu sem sklonil, aj klobúk sem zdělal,

ukažte mi cestu dom k nám, zasej sa tam vracám

Po světě sem blúdil, kúsek ščestí hledal,

   tož ukažte mi cestu dom k nám, zasej sa sem vracám

Zafúkané

Větr sněh zanésl z hor do polí                 a, Aadd9, a,Aadd9

já idu přes kopce, přes údolí,                  a, C, G,a

idu k tvej dědině zatúlanej                       C, G, C

cestičky sněhem sú zafúkané.                F, C, E, a, Fmaj7, a, E4sus

R: [: Zafúkané, zafúkané                         a, C, G, C

kolem mňa všecko je zafúkané. :]            F, C(d), d(E), E(a)

Už vašu chalupu z dálky vidím,

srdce sa ozvalo, bit ho slyším,

snáď enom pár kroků mi zostává,

a budu u tvého okénka stát.

R: [: Ale(-) zafúkané, zafúkané,

okénko k tobě je zafúkané. :]

Od tvého okna sa smutný vracám,

v závějoch zpátky dom cestu hledám,

spadl sněh na srdce zatúlané,

aj na mé stopy - sú zafúkané.

R: [: Zafúkané, zafúkané,

mé stopy k tobě sú zafúkané. :]

Balíček karet
 

E7 A D A

Povím vám podivný příběh z války, který mi vyprávěl T. Taxis

Taylor. Jeho hrdinou je voják a balíček karet.

Bylo to skoro na konci války. Po mnoha bojích, vítězstvích

i nezdarech se dostala hrstka vojáků konečně do města, které

leželo u hranic a kde byl také vojenský tábor. Druhý den

byla neděle, a tak hned ráno někteří chlapci odešli do

kostela. Přišli pozdě, kázání už začalo. Vojáci proto

rychle vyhledali volná místa, usedli a vyndali modlitební knížky.

Všichni, až, až na jednoho. Ten vytáhl z kapsy karty a začal je

před sebou na stole rozkládat jednu vedle druhé. Seržant, který

vojáky do kostela přivedl, to spatřil a tak, když se vrátili, předvedl

vojáka k veliteli.

"Proč jste přivedl toho vojáka, seržante?"

"Hrál v kostele karty, pane."

Velitel se udiveně obrátil na vojáka. "Můžeš mi to nějak

vysvětlit?"

"Zajisté, pane."

"Doufám, protože jinak bych tě musel přísně potrestat."

"Nuže, pane, víte, byl jsem celý rok v první linii a s sebou

jsem neměl nic než tenhle balíček karet. Věřím však, že vás

uspokojím čistotou svých myšlenek stejně, jako tyto karty

uspokojily moji touhu po slově božím."

A s těmito slovy začal voják své vyprávění.

"Podívám-li se na eso, vzpomenu, že nad námi v nebi je

jen jediný Bůh. Dvojka mi připomene, že bible má dvě části:

Starý a Nový zákon. A trojka, trojici Boží. Čtyřka, to jsou

Marek, Matouš, Lukáš a Jan, evangelisté, kteří hlásali víru

svatou. S pětkou vzpomenu na pět panen, které vyčistily

lampy své. Bylo jich vlastně deset, ale jen pět bylo

moudrých, a ty byly spaseny. Šestka znamená, že za šest dní

stvořil Bůh tuto zem, a sedmička den, kdy odpočíval po své

práci. Vidím-li osmičku vzpomenu na osm lidí, které Bůh zachránil,

když seslal potopu na tuto zem. Byli to Noe a jeho žena,

jejich tři synové a jejich manželky. Devítka mi připomene

malomocné, které Bůh očistil. I těch bylo deset, ale devět z nich Bohu

ani nepoděkovalo. Desítka, pak má stejně bodů jako přikázání,

která Bůh seslal Mojžíšovi a jeho lidu, přikázání, kterými

se všichni řídíme, nebo která aspoň se snažíme plnit. Král

mi připomene znovu jediného pána nebes, královna

blahoslavenou Pannu Marii a spodek, pane, spodek, to je

ďábel.

Sečtu-li body na všech kartách, dojdu k číslu 365, stejně

jako když sečtu všechny dny do roka. Je tu 52 karet jako do roka týdnů,

13 štychů jako týdnů za čtvrt roku, 12 obrázkových karet jako

měsíců v roce a čtyři barvy, stejně jako jaro, léto, podzim a zima.

Jak vidíte, pane, můj balíček karet mi posloužil stejně

jako bible, modlitební knížka i kalendář."

A, přátelé, tento příběh je pravdivý. Ten voják se totiž

jmenoval T. Taxis Taylor.

Pražce                                      Pavel Dobeš

Házím tornu na svá záda, feldflašku a sumky,                   A

navštívím dnes kamaráda z železniční průmky.                  E7

R1: Vždyť je jaro, zapni si kšandy,                                     A

pozdravuj vlaštovky a, muziko, ty hraj.                                E7, A

Vystupuji z vlaku, který mizí v dálce,

stojím v České Třebové a všude kolem pražce.

R1:

Pohostil mě slivovicí, představil mě Mařce,

posadil mě na lavici z dubového pražce.

R1:

Provedl mě domem - nikde kousek zdiva,

všude samý pražec, jen Máňa byla živá.

R2: To je to jaro, zapni si kšandy,

    pozdravuj vlaštovky a, muziko, ty hraj.

Plakáty nás informují:"Přijď pracovat k dráze,

pakliže ti vyhovují rychlost, šmír a saze."

R1:

A jestliže jsi labužník a přes kapsu se praštíš,

upečeš i krávu na železničních pražcích.

R1:

A naučíš se skákat tak, jak to umí vrabec,

když na nohu si pustíš železniční pražec.

R1:

Když má děvče z Třebové rádo svého chlapce,

posílá mu na vojnu železniční pražce.

R1:

A když děti zlobí, tak hned je doma mazec,

Děda Mráz jim nepřinese ani jeden pražec.

R1:

Před děvčaty z Třebové chlubil jsem se silou,

pozvedl jsem pražec, načež odvezli mě s kýlou.

R1:

Pamatuji pouze ještě operační sál,

pak praštili mě pražcem a já jsem tvrdě spal.

R3:  A bylo jaro, zapni si kšandy,

lítaly vlaštovky a zelenal se háj.

Ladovská zima     Jaromír Nohavica

Za vločkou vločka z oblohy padá

chvilinku počká a potom taje

na staré sesli sedí pan Lada

obrázky kreslí zimního kraje

Ladovská zima za okny je

a srdce jímá bílá nostalgie

Ladovská zima děti a sáně

a já jdu s nima do chrámu Páně

Bim bam bim bam

bim bam bim bam

bim bam bim

To mokré bílé svinstvo padá mi za límec

už čtvrtý měsíc v jednom kuse

furt prosinec Večer to odhážu namažu záda

a ráno se vzbudím a zas kurva padá

Děcka majú zmrzlé kosti

a sáňkujú už jenom z povinnosti

mrzne jak sviňa třicet pod nulu

auto ani neškytne

hrudky se dělaju v Mogulu

Kolony aut krok-sun-krok

bo silničáři ta jak každý rok

su překvapení velice že sníh zasypal

jim silnice Pendolíno stojí

kdesi gu Polomy zamrzli mu

všecky CD-ROMy A policajti?

Ti to jistí z dálky zalezlý do Aralky

Ladovská zima za okny je

a srdce jímá bílá nostalgie

Ladovská zima děti a sáně

a já jdu s nima do chrámu Páně

Bim bam bim bam

bim bam bim bam

Na Vysočině zavřeli D jedničku

kamióny hráli na honičku

Takzvané rallye Letní gumy

v tym kopcu u Meziřící

spěchali s melounama

a teď jsou v... Však víte kde

Na ČT1 Studio sníh

Voldanova sedi na saních

A v Praze kalamita jak na Sibiři

tři centimetry sněhu a u Muzea štyři

Jak v dálce vidim zasněženy Říp

řikám si: Praotče Čechu tys byl ale strašny cyp

Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále

tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkach valet

Místo toho aby se člověk bál zajít do Tesca na nakupy

jak jsou tam na tych rovných střechách sněhu kupy

Do toho všeho jak mi jak mám zmrzlý nos aj líce

a tak ještě z radia provokater Nohavica

Ladovská zima za okny je

a srdce jímá bílá nostalgie

Ladovská zima děti a sáně

a já jdu s nima do chrámu Páně

Bim bam bim bam

bim bam bim bam

bim bam bim bam

Staré dobré časy                Jaromír Nohavica

Řekla mi včera dívka Tereza,                           C, a

že patřím do starého železa,                           C, a

že už mi šroubky, nýty reziví,                          C, a

já se té dívce vlastně nedivím,                          C, a

jsem starý vysloužilý partyzán,                        F, d

puding, co byl už z misky vylízán,                   C, C/H, a

příslušník dávno vyhynulé rasy,                        f, G

jó, kde jsou ty časy,                                       C

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

Člověk měl starý břich, však víry byl pln,

uši měl otlačené od krátkých vln,

do práce chodil jenom na vyspání

a všichni mukli byli pruhovaní,

melouny stály sedm a třešně tři,

Slováci byli naši rodní bratři,

kdo tě chtěl urazit, řek': ty jsi Vasil,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

Hráli jsme nebezpečnou muziku

a dívky byly svolné ke styku

a ten, kdo nechyt' jednu pendrekem,

ten nebyl právoplatným člověkem,

pod heslem "Spějeme ke šťastným zítřkům!"

jsme rozkládali rodnou zemi zvnitřku

my - příslušníci disidentské rasy,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

Vaškovi do vězení v Heřmanicích

jsme tajně posílali smaženici

a mezi vajíčkama byly skryty

pilníky, ba i libri prohibiti,

jézeďák staral se jen o dobytek,

jistý byl sociální výdobytek,

po lukách zněly šťastné dětské hlasy,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

Písně se pašovaly pod košilí,

náměstím velel soudruh Džugašvili,

ruskému medvědovi línala srst,

jestřábům z Ameriky podbíral prst,

dostat se za železnou střeženou zeď,

to bylo dobrodružství, ne jako teď,

teď mají všichni vůkol svoje pasy,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

Svetr se po vyprání správně srážel,

prezident na Hradě moc nepřekážel,

na polích moh' jsi potkat antikrista

a hrdě znělo slovo "komunista",

noviny byly troje, strana jedna

a policie krásně zodpovědná,

cikánům hrůzou ježily se vlasy,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

Armáda střežila nám klidné spaní

a žáci byli disciplinovaní,

čtyřicet korun stálo maso hovězí

a vůkol znělo to, že pravda vítězí,

dnes už to není, co to bývalo,

všecko se jaksi blbě splantalo,

jediné, co mi dneska zbývá asi,

je zpívat: jó, kde jsou ty časy,

staré dobré časy, staré dobré časy.

Montgomery.- Jižní eskadrona

Déšť ti holka smáčel vlasy                      D, G

z tvých očí zbyl prázdný kruh                  e, A ,D

kde je zbytek tvojí krásy                          A , D, G

to ví dneska jenom bůh                           e, A , D

R: Z celé jižní eskadrony

nezbyl ani jeden muž

v Montgomery bijí zvony

déšť ti smívá ze rtů růž

Tam na kopci v prachu cesty

leží i tvůj generál

v ruce šátek od nevěsty

ale ruka leží dál

Tvář má zšedivělou strachem

zbylo v ní pár těžkých chvil

proužek krve stéká prachem

déšť mu slepil vlas jak jíl

Déšť ti šeptá jeho jméno

šeptá ho i listoví

lásku měl rád víc než život

to ti nikdy nepoví

Rc: Dávno utichly boje i vítr odvál dunění kopyt někam tam, kde se vyprahlá šeď trávy snoubí s obzorem.

Dávno pohasl les řady z očí pomalu tuhnoucích těl padlých, jen v legendách zašlý děj ne však v myšlenkách dívky, jíž osud zanechal tak samotnou se srdcem navždy navždy prázdným.

Nedočkáš se holka jižní eskadrony, té veliké chlouby nás mrtvých, dříve najdeš hroby mezi stromy a nebo šest stop hlíny tam v těch smutných zdech.

Vím, že nejsi sama které osud odepřel lásku, vím tak jako tobě i mnoha druhým se vrací ono tragické proč…

Morava, krásná zem

Morava krásná zem, kde jsem byl já zrozen,

kde jsem byl vychován, od matky pěstován.

Ta lnula mě k svému srdci mateřskému,

té byl můj život věnován.

Ref:Ta jižní Morava je přece krásná zem

osázená vinným keřem.

Ta jižní Morava je přece krásná zem,

osázená vinohradem.:|

Tam kde řeka Dyje k vlahým břehům spěje,

tam kde se Morava libé písně pěje.

Tam dívky krásné jsou, něžné jak květiny,

tam je můj domov jediný.

Když slunko zapadá za vrchy Pálavy,

vzpomínám, jak mládí uprchlo do dáli.

Jen jedno přání mám, že Moravu mám rád

v krásné zemi té chtěl bych spát.

|:Ta jižní Morava je přece krásná zem

osázená vinným keřem.

Ta jižní Morava je přece krásná zem,

osázená vinohradem.:|

Ref:

Svobodná Morava je nejkrásnější zem

osázená vinným keřem.

Svobodná Morava je nejkrásnější zem

osázená vinohradem.:|

Smutné psaní

Dnes je pro mě černé nejsmutnější ráno              D, A ,

dopis dostal jsem černě ozdobený                      D

nevím ještě co je tam uvnitř napsáno                   D ,

když ho vidí oči mám zarosený                           e, A , D

Tak tu sedím v ruce mám to smutné psaní

máma píše že si Pán Bůh tátu vzal

je teď sama doma nemá nikde stání

abych prý se za ní domů podíval

Kdybych šel hned nejrychlejší koně sedlat

s větrem v zádech chtěl bych letět jako blesk

nemoh bych pro mámu nic jiného dělat

než jí otřít slzy a zahnat jí stesk

Rc: Vzpomínám si dobře na to krásné ráno

když jsem mámě otci lehce sbohem dal

otec říkal mi že mám v osudu psáno

abych celý život do svých rukou vzal

Slečna závist - Dívka u oltáře

Ta dívka u oltáře co pohled tvůj teď váže                            a

skrýt závist zkouší za vlastním bohatstvím                         G, a

má krásu moc i slávu přesto vidím že se trápí

i když tvář zakrývá tvář závoj tkaný z černých pavučin

R: ááááá                                                                           a, C, G, a, G, a

Proč přišla takhle z rána a co si žádá u pána

že svíčku drží v dlaních tiše obchod nabízí

bože vyslyš moje přání jak neřekneš svým ani

mi jak ďáblu ruku podám když mi moc přislíbí

No řekni dám ti to co chceš já věřím ty to dokážeš

slib krví potvrdí jen dej ať nikdo nedá víc

mě pálí když mě kdokoliv svým štěstím se vším cokoliv

co zrovna nemám já radši ať sama nemá nic

Sbohem lásko

Ač bylo mě i jí tak šestnáct let                                   C, F, G , C, F, G , C

zeleným údolím jsem si ji ved                                     a, d, G ,

byla krásná já vím a já měl strach jak říct                    C, C , F, f,

když na řasách slzu má velkou jako hrách                   C, G , C, F, C

R: Sbohem lásko nech mě jít nech mě jít bude klid       C ,F, d, e, a

žádný pláč už  nespraví ty mé nohy toulavý                  d, G , C, C ,

já tě vážně měl moc rád co i víc můžu dát                    F, d, e, a

nejsem žádný ideál nech mě jít zas o dům dál              d, G , C, F, C

A tak šel čas a já se toulám dál

v kolika údolích jsem  takhle stál

hledal slůvka co jsou jak hojivý fáč Bůh ví

co jsem to zač že přináším všem jenom pláč

Rc: Já nevím kde se to v člověku bere

ten neklid co ho tahá z místa na místo

co ho nenechá aby byl sám se sebou spokojený

jako většina ostatních

aby se usadil aby dělal jen to co se má

a říkal o se od něho čeká

já prostě nemůžu zůstat na jednom místě

nemůžu opravdu fakt

Řekni kde ty kytky jsou

Řekni kde ty kytky jsou co se tady mohlo stát                  C, a, F, G ,

Řekni kde ty kytky jsou kde mohou být                            C, a, d, G ,

Dívky si je během dne otrhaly do jedné                             C, a, F, G ,

Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí                            F, C, F, G , C

Řekni kde ty dívky jsou, co se tady mohlo stát

Řekni kde ty dívky jsou, kde mohou být

Muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli

Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí

Řekni kde ti muži jsou, co se k čertu mohlo stát

Řekni kde ti muži jsou, kde mohou být

Muži v plné polní jdou, do války je zase zvou

Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí

A kde jsou ti vojáci, lidi co se mohlo stát

A kde jsou ti vojáci, kde mohou být

Řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu

Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí

Řekni kde ty hroby jsou, co se s nimi mohlo stát

Řekni kde ty hroby jsou, kde mohou být

Co tu kytek rozkvétá, od jara až do léta

Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí

Řekni kde ty kytky jsou co se tady mohlo stát

Řekni kde ty kytky jsou kde mohou být

Dívky je tu během dne otrhaly do jedné

Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí

Na sever

No tak mi zatancuj ať náladu mám                  G, e, D,G

a dej mi celou noc já nechci být sám               G, e, D, G

hlavní je neuhnout dobře zvolit svůj směr          G, e, D, G

a teď musím holka jít až tam na sever             G,e, D, G

R: Cestu znám a neměním směr                     G, C, G

dojdu k řece plné ryb až tam na sever              G, e, D,G

Procházím krajinou a lidi mě zvou

čím těžší víno lehčí holky tu jsou

jedna z nich povídá dokud dávám tak ber

já ji jenom políbil a šel na sever

Mám nohy bolavé už nechtěj se hnout

tou temnou vodou nechám tělo své plout

zakončím s noblesou ze všech poslední den

kam mě vlny donesou tam vsákne mě zem

R: Ta cesta byla rovná místy rozbitá                 D

číše byla plná jindy celá vylitá                          C

už nevrátím se zpátky ubývá mi sil                   D

tak řekněte jí prosím že sem tady byl               C, D

Cestu znám a neměním směr                         A, D, A,

dojdu k řece plné ryb až tam na sever

Jez

Na Svratku už jezdím jenom s Vendou s Vendou             G, D, G, D7

do kanoe nevlezu už s Bendou s Bendou                        G, D7, G, E7

Jenda Benda nemožný je zadák                                     a, D7, G, E7

nemá vlohy a je laj- laj- lajdák                                         A7, D7

R: On ví že šumí les že kvete bílý bez že v dáli                 G, E7, A7

hárá pes že vysouší se mez                                            D7

a že mostem cloumá rez že říčka jde skrz ves                  D7, G, E7

ale nevšimne si že se blíží jez jez jez                                A7, E7, D7,G

Jel jsem tuhle vodu s Jendou Bendou Bendou

proč já houska nejel radši s Vendou Vendou

Jenda Benda sjel na vodu mělkou

spáchal v lodi díru vel- vel- velkou

Já měl náladu zlou on zničil keňu mou

už nikdy houpy hou s ní nepopluji mhou

tedy šetřím na novou na laminátovou

už ji chci mít v létě na dovolenou –nou –nou

Děti z Pirea

Každého jitra z toho přístavu vyplují                        D, A7

bárky a lodě do moří                                             A7, D

a slunce kulaté jak míč                                         D, A7

s každým úsvitem z dálky se z hlubin vynoří           A7, D

Jen Děti z Pirea se po břehu loudají

moře jim nohy omývá

a modré nedozírné dálky je lákají

víc nežli země šedivá

R: Co moře skrývá pod křídly kormoránů                 D, A7, D , A7      

o tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea             A7,G, D

však každý mívá své jedno velké přání                     D, A7,D, A7

sní o něm za svítání jak děti z Pirea                        A7,G, D

Každého večera se k přístavu od moře

bárky a lodě vracejí

a čluny připlouvají s nákladem ryb

starých lásek a nových nadějí

Jen děti z Pirea už nejsou tu na břehu

dávno už museli jít spát

a budou do ranního úsvitu snít

o tom všem o čem snili tolikrát

Tereza

Ten den kdy vítr listí z města svál                                    C, D, G

můj džíp se vracel jako by se bál                                     C, D, e

že asfaltové moře odliv má                                              C, D, G

a stáj že svého koně nepozná                                         C, D, E

R: Řekni kolik je na světě kolik je takových měst              G, D

řekni kdo by se vracel když kolem jsou tisíce cest            a, e

tenkrát když jsi mi Terezo řekla že ráda mě máš              G, D

tenkrát ptal jsem se Terezo kolik mně polibků dáš /:naposled:/  a, e, D, G

Já v dálce viděl město v slunci plát

a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát

proč vítr mlátí spoustou okenic

proč jsou v ulicích auta jinak nic

Do prázdných beden zotvíraných aut

odněkud zní něžné tóny flaut

a v závějích starého papíru

válí se černí klapky z klavíru

Tak se toulám hrozným městem sám

a vím že Terezu už nepotkám

jen já tu zůstal s prázdnou ulicí

a osamělé město mlčící

Osadní koleda

Až projdu sněhobílou závějí, za vůní jedlovou                 D, G, D

tak budu čekat jestli zazvoní mi zvony nad hlavou          D, G, D

R: Od nepamněti čekám do dneška, aleluja                   G, A7, G, h

tu správnou hvězdu nesmím promeškat, aleluja              D, G, D

Až nad osadou zazní do ticha ta píseň dávných dní

že syn se zrodil růži z Jericha a v jesličkách teď spí

Až projdem řeky slz a pohoří lidského trápení,

do tmy světlo hvězdy zahoří, led v lásku promění.

Vánoční

Kůň cinknul zlatou podkovou a Martin shodil sníh          C, G, F, C, G, C

a máma ráno pohladí zas mlýnek vánoční                     C, G, F, C, G, C

Se svíčkou táta prohlíží zda víno už jiskru má                F, C, F, G

mráz kreslí dětem do oken obrázky s vločkama              C, G, F, C, G, C

A rolničky si zpívají, že chybí jen pár dní

a k zápraží se slétají k nám ptáci vánoční.

A táta víno propírá a voní celý dům.

A děti běží po špičkách hrát si k sousedům.

A štědrý večer zapřahá dárky na saních

A plnou mísu cukroví a písně vánoční.

Pak táta na stůl postaví sváteční vína džbán

/:a děti stojí ve dveřích a pusu dokořán:

Na Vánoce ráno

Na vánoce ráno, štědrý den tehdy byl,                C, E, F, f

já se v cele temné jak smutek probudil.              C, a, D, G

na vánoce ráno, býval rok co rok                        C, E, F, f

já chodil do Jacksonu pít brendy své a grog.       C, a, D, G

R: Holka, ach holka, dobře to víš,                      C, E, F, f

proč já byl tenkrát u brendy                               C, a

a teď je u mě mříž.                                           D, G

Na vánoce ráno, já zas do Jacksonu šel,

šerif Brand tam holku mou na svých kolenou měl.

na vánoce ráno, když ztichnul jek a křik,

na zemi ležel šerif Brand o kus dál pomocník

Blizzard

Když jde blizzard s vichřicí                                                D, D7

já sám jedu vánicí a na cestě jsem skoro celý den              G, D, A7

jedu k té o níž jsem snil cestou dlouhou přes sto mil           D, D7, G, D

a jen deset mil mi zbývá k Mary Ann                                  e, A7, h, e, A7, D

Jedu nocí šílenou bílou mlhou černou tmou

a můj koník už je také unaven

sčítám chvíli za chvílí sčítám míli za mílí

a jen sedm mil mi zbývá k Mary Ann

Kůň už nemůže a pad zchromil ho ten věčný chvat

vítr stopy ničí jako ráno sen

tak se nocí probíjím z láhve brandy upíjím

a jen tři míle zbývají k Mary Ann

V dálce světla zaplály to mé oči hledaly

potíž je jen v tom že nemohu už dál

na sedlo si hlavu dát už se mi chce strašně spát

a jen sto yardů mi zbývá k Mary Ann

Tak ho našli za pár dní ležet v jámě bezedný

hlavu měl bílou a oči jako len

v ruce prsten co chtěl jí dát proč ho k sakru nemoh hřát

a jen sto yardů měl ke své Mary Ann

Tisíc mil

V nohách mám už tisíc mil                                               G, e

stopy déšť a vítr smyl                                                       a, C

a můj kůň a já jsme cestou znavení                                    a, D7

R: Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl     G, e, a, C

bílý dům to malé bílí stavení                                               a, D7, G

Je tam stráň a příkrý sráz

modrá tůn a bobří hráz

táta s mámou která věří v dětským snům

R: Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl

jeden cíl ten starý známý bílý dům

V nohách mám už tisíc mil

teď mi zbývá jen pár chvil

cestu znám a ta se tam k nám nemění

R: těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl

bílý dům to malé bílé stavení

Kousek díl a já to vím

uvidím už stoupat dým

šikmý štít nad střechou ční k nebesům

R: těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl

jeden cíl ten starý známý bílý dům

Severní vítr

Jdu s děravou patou mám horečku zlatou                                   D, h

jsem chudý jsem sláb nemohu dál                                            G, D

hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen             h, G, A7,D

Kraj před světem mlčí tam stopy jsou vlčí                                  A7

tam zbytečně budeš mi psát

sám v děravé boudě sen o zlatí hroudě já nechám si tisíckrát zdát

R: Severní vítr je krutý počítej lásko má s tím                             D ,G, D, A ,

k nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím                    D, D7 ,G, D, A , D

Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem

už slyším je vít blíž a blíž

už mají mou stopu už větří že kopu si hrob a stloukám si kříž

Zde leží ten blázen chtěl dům a chtěl bazén

a opustil tvou krásnou tvář

má plechový hrnek a pár zlatých zrnek a nad hrobem polární zář

Slavíci z Madridu

a, e, H , e, a, e, H , e

Nebe je modré a zlaté bílá je sluneční záře               H , e

horko a sváteční šaty vřava a zpocené tváře              H , e

vím co se bude dít býk už se v ohradě vzpíná            H , e

kdo chce ten může jít já si dám sklenici vína             H , e, E ,

R: Žízeň je veliká život mi utíká                                 a, e

nechte mě příjemně snít                                           H , e,

ve stínu pod fíky poslouchat slavíky                           a, e, H ,

zpívat si s nimi a pít                                                 e

Ženy jsou krásné a cudné mnohá se ve mně zhlédla

oči jako dvě studny vlasy jak havraní křídla

dobře vím co znamená pád do nástrah dívčího klína

někdo má pletky rád já radši sklenici vína

Nebe je modré a zlaté ženy krásné a cudný

Mantily sváteční šaty oči jako dvě studny

zmoudřel jsem stranou od lidí jsem jako zahrada stinná

kdo chce ať mi závidí já si dám sklenici vína

d, a, E, a, d, a, E, a

a, E, a. E, a, E, a, E, a

R: d, a, E, a, d, a, E, a   

Stará archa

R: /:Já mám kocábku náram náram                                               D, A ₇, D

kocábku náram náramnou:/                                                          D, A ₇, D

Archa má cíl archa má směr plaví se k Araratu na sever                  D, A ₇, D

/:Já mám kocábku náram náram                                                   D, A ₇, D

kocábku náram náramnou:/                                                          D, A ₇, D

Pršelo a blýskalo se sedm neděl kocábku náram náramnou            D, A ₇, D

Noe nebyl překvapený on to věděl kocábku náram náramnou

Šem Ham a Jáfet byli bratři rodní kocábku náram náramnou

Noe je zavolal ještě před povodní kocábku náram náramnou

kázal jim naložit ptáky savce kocábku náram náramnou

ryby nechte zachrání se samy hladce kocábku náram náramnou

Přišla bouře zlámala jim pádla vesla kocábku náram náramnou

v tom přilétla holubice snítku nesla kocábku náram náramnou

když přistáli vyložili náklad celý kocábku náram náramnou

ještě že tu starou dobrou archu měli kocábku náram náramnou

Nebe plné koní

Tohle to hříbě podkovu neztratí                                A, D, E7,

na dráze závodní                                                    E, A

leží tu na slámě sotva se obrátí                               A, D, E7,

a v očích má napsaný, že                                       E, A

R: Někde je nebe plné koní bez ohrad a opratí          A, D, E 7, A

louky co báječně voní pro hříbě střapatý                   h7, E , D, A

že někde je nebe plné koní a laskavých honáků        A, D, E, A,

kopyta cinkavě zvoní do zlatých oblaků                    h7, E7, D, A

Klisna už větří a u žlabu třese hřívou

koně prý nebrečí

kdo z vás vy bohové zmazaní zemskou špínou

kdo z vás ji přesvědčí že

To malé hříbě už na cestu dává se cvalem

zpátky se nevrátí

tak nebuď smutná vždyť za chvíli projede rájem

a tam bolest neplatí, vždyť

My pluli dál a dál
 

My pluli dál a dál v zelené lesy                        G, D

kde vlnka s vlnkou slaví své plesy,                   D7, G

my pluli dál a dál v zelený háj                          G7,C

my pluli dál a dál v zelený háj                          G, D, G

Loďka je malá, vesla jsou krátký,

poplujem hoši, poplujem zpátky,

/:či máme plouti dál v zelený háj. :/

My pluli dál a dál v rákosí tmavé,

kde rybka s rybkou spolu si hraje,

/:my pluli dál a dál v zelený háj. :/

My pluli dál a dál s malou lodičkou,

my pluli dál a dál tichou vodičkou,

my pluli dál a dál v neznámý svět,

my pluli dál a dál a nikdy zpět.