Psychopati z naší vlády nám chtějí odebírat naše děti!                                         Nela Lisková:

Bělobrádek, Valachová, Marksová, Dienstbier jsou zralí svými výroky na odbornou psychiatrickou pomoc!

Poslední měsíce jen stěží rozdýchávám to, co nám naši bezmozci ve vládě servírují...Bělobrádek nás ženy vyzývá, abychom se uvolily v rámci zvýšení populace ke styku s imigranty, což považuji za nehoráznou prasárnu a pohrdání námi, českými ženami. Dámy, nic horšího by nás už potkat nemohlo! Tento návrh pana Bělobrádka je vrcholem arogance a neúcty k ženám. Navrhuji, aby k tomuto nechutnému a pro nás ženy odpornému a nepřípustnému experimentu využil svoji ženu a poté nás informoval, jak si to jeho paní s hordou černých, nakažených primitivů užila...Další výrok pana Bělobrádka, kdy konstatuje, že naše zákony imigranti dodržovat nebudou muset, protože by to byl vůči nim projev neúcty a fašismu je taky nepřijatelný. A to, jak prohlásil, že by mu muslimové v poslanecké sněmovně nevadili je spolu s o

statními jeho prohlášeními jasný projev vlastizrady a doufám, že za toto jeho konání ponese jednou

zodpovědnost! Pane Bělobrádku, svými výroky zrazujete nejen nás, národ, ale i svou víru...Aby toho nebylo málo, rozhodly se ministryně školství Valachová a ministryně práce a sociálních věcí Marksová-Tominová,

že nám tady zavedou takzvaný Norský systém, o kterém se již delší dobu hovoří. Co to pro nás, rodiče znamená? Chtějí zavést systém, který běžně funguje v Norsku a ve Velké Británii. Jedná se o úřad se samostatnou mocí, který bude mít pravomoc rozhodovat o odebírání dětí z rodin bez soudů a předávat je do

pěstounských rodin. Odebírány mají být děti nás vlastenců, z jejich pohledu "problémových" rodičů, kteří se odmítáme podvolit multikultralismu a našeděti vychováváme k úctěktradicím a vlastenectví. Vše má být pod záštitou ministra pro lidská práva Dienstbiera, který neziskovým organizacím přislíbil peníze na několik let dopředu, aby o ně nemohly přijítabyly k těmto účelům dobře zabezpečeny a naše děti nám mohly ve velkém odebírat! Ministryně školství Valachová chce našim dětem doslova "vymývat mozky" a ve školách vyučovat například v rámci občanské výchovy multikulturalismus. V případě, že se naše děti, které vychováváme ve smyslu vlastenectví proti tomuto (multikulti) ve škole ohradí a budou věcně argumentovat, bude to jasný signál pro školu, že je něco špatně a my jakožto rodiče - vlastenci jsme "problémoví" a na základě těchto signálů nám budou děti násilně odebírány na tak zvanou převýchovu do pěstounských rodin.

Vážení občané české republiky, toto je už hodně za hranou a je čas se začít bránit této zvůli a aroganci moci ! Protože, když nám kvůli islámu už chtějí odebírat naše milované děti, smysl našeho života, tak už tím překročili veškeré meze a hranice. Dámy, Valachová, Marksová - Tominová! Copak vy nemáte děti? Co si to vůbec dovolujete! Vy nevíte, že každá matka je v podstatě "lvice" a bude své děti bránit i za cenu vlastního života? Vy to takto necítíte? To jste opravdu pro peníze schopny udělat úplně všechno?! Máte vůbec něco jako svědomí a přirozenou inteligenci, když tak bezhlavě posloucháte nařízení EU a USA?! Jste

obě politováni hodné a já jako žena, matka a vlastenka se za vás stydím! A nemyslete si ve své naivitě, že toto vám někdy zapomeneme a odpustíme. Doufám, že nastane doba, kdy se za vaše výroky a činy budete zodpovídat! A jen tak mimochodem, naše děti nedáme a zkus te nám na ně sáhnout!

Pro Západ jsme druhořadým národem.

Evropská unie v České republice napáchala škody za miliardy. ČR se stalo odpadkovým košem Evropy. Migranti jsou poslední kapka, Tomio. Ptáte se, proč jsem inicioval petici za referendum o vystoupení ČR z EU, která má již po měsíci téměř 20 tisíc podpisů a bude tak veřejně projednána ve Sněmovně, a jestli mne k tomu vedla situace kolem nezákonných imigrantů.

Musím říci, že migranti jsou ta poslední kapka. Já jsem byl vždy pro vzájemnou evropskou spolupráci v rozumné podobě - tedy volný pohyb osob a zboží. Evropská byrokracie a lobbisté ovšem v České republice napáchali škody za miliardy - to doslova - příkladem je likvidace cukrovarnického průmyslu, ve kterém bylo Československo světovou špičkou, ve prospěch Francouzů. Samozřejmě diskriminační zemědělská politika udělala s naším zemědělstvím taky své.

Z evropského nadšení mě probrala statistika, která ukazuje na skutečný hospodářský kolonialismus velkých evropských zemí. Ukazuje se, že kupodivu čistí příjemci dotací v čase chudnou proti zemím, které dotace platí. To je zdánlivý paradox, který má ale kruté vysvětlení - příjemci dotací, tedy chudší země, se musí výměnou za dotace podvolit pravidlům, které diktují ty bohatší - a tato pravidla jsou samozřejmě nastavovaná tak, aby zvýhodňovala produkty či průmysl bohatších zemí. Příslovečně hloupé normy EU nejsou ve skutečnosti hloupé - jsou cíleně myšlené, aby jedny znevýhodnili a druhým daly výhodu.

Příkladem budiž raritní evropská norma, která určovala povolené zakřivení banánů - zdánlivá blbost měla logiku - na trh se dostaly jen odrůdy pěstované Francouzi v bývalých koloniích a stopku dostaly banány z latinské Ameriky.

Proč dostalo zákaz české pomazánkové máslo? Jde o typicky náš produkt, který se nevyrábí nikde na Západě a zbytečně ubírá prostor pro německé výrobky. Takže je třeba ho maximálně znevýhodnit.

Samozřejmě západní země mají stovky výjimek a je třeba popravdě říct, že tyto výjimky jsme mohli mít i my, ale naši vládní politici na jejich prosazení úmyslně nebo z hlouposti zapomněli. Obojí je ovšem důvodem zamyslet se, proč zůstat ve spolku, ve kterém nejsme schopní prosadit ani rovná práva.

Podívejte se na potraviny - Česko i Slovensko se staly odpadkovým košem Evropy. Jiná kvalitní sorta se vyrábí pro západoevropský trh a daleko nekvalitněji se vyrábí pro nás. A nejen potraviny, ale dokonce i benzín pro východní Evropu západní firmy šidí. Pamatuji si, že na přímý dotaz, proč to dělají, odpověděl zástupce firmy Shell, že prý máme jiné vozy, a proto potřebují jiný benzín.

Nevím, jaká jiná auta máme - jen vím, že východoevropané jsou pro západoevropany lidé druhé kategorie. Být s takovou partou ve spolku mě nijak neláká.

A pro ty z Vás, kteří by se rádi dozvěděli více o tom, co by nám konkrétně přineslo vystoupení z EU, jsem níže v článku uvedl všechny podrobnosti:                              Proč referendum o vystoupení z EU?

1) Sebevražedná neschopnost řešit imigrační krizi

2) Dnešní EU je úplně jiná než ta, do které jsme vstupovali. Když Václav Klaus jako premiér podával v roce 1996 přihlášku do EU, unie zcela jiným spolkem států, než jakým je dnes - díky Maastrichtské a lisabonské smlouvě Lisabonskou.

Ze společenství hospodářsky spolupracujících států, je dnes předstupeň federálního státu. EU se vyvíjí směrem k hlubší integraci, k oslabování suverenity národních vlád a k tomu ani Brusel ani česká vláda nemá souhlas českých občanů.

3) Referendum o EU bylo zmanipulované tj. stát platil pouze jednostranně orientovanou kampaň "Pro". Samozvaná kampaň byla nepravdivá, protože nikdo neinformoval o tak hluboké ztrátě suverenity, kdy drtivá většina naší legislativy bude nařizovaná přímo z Bruselu. Jinými slovy nikdo nám neřekl, že ztratíme dvě třetiny podílu na správě vlastní země a předáme moc Bruselu. Bude vystoupení z EU ekonomicky výhodné?

Systém dotací je paradoxně škodlivější pro země chudší, které jsou na dotacích závislé, než pro země bohaté, které na dotace přispívají. Chudší země jsou prostřednictvím dotační politiky řízeny zeměmi bohatšími. Jedná se o skrytou formu ekonomického kolonialismu,

V roce 2004 (v roce přistoupení k EU) český HDP na hlavu dosahoval 34,2 procenta německé úrovně. V roce 2014 to bylo 41,8 procenta. Konvergence se ovšem zastavila v roce 2008 na hranici 49,5 procenta německé úrovně. Od té doby Česko ve srovnání s Německem dlouhodobě chudne.

Pokud bychom tedy zkoumali časovou řadu údajů z let 2008 až 2014, došli bychom k názoru, že dotace podkopávají zdraví ekonomiky a že lepší je být čistým plátcem jako Německo

Na celém světě neexistuje ani jedna ekonomika, která by díky dotacím dosáhla trvalé prosperity. Příkladem budiž Řecko, které od vstupu r. 1981 dodnes patří k nejvyšším příjemcům dotací.

Čísla ukazují, že členství v EU se nějak viditelně ekonomicky nevyplácí, naopak mnohé regulace Bruselu jsou nefunkční nebo škodlivé.

Musíme z našich daní odvádět do Bruselu povinné členské příspěvky, které se nám vrací jen částečně a ještě vázané na konkrétní (často protinárodní, vyloženě škodlivé) projekty, které bychom jinak vůbec nepodporovali (ale takto je navíc musíme spolufinancovat), ale mám na mysli vůbec celkovou myšlenkovou indoktrinaci, která z EU přichází. Výměnou za čerpání z pochybných eurofondů se vzdáváme suverenity a svobody, možnosti vytvářet si vlastní zákony a rozhodovat o tom, jak naši zemi spravovat – a navíc k sobě necháváme proudit ideologii (evropeismu), která je od základu zvrácená a která rozleptává národní státy. Jinými slovy – na křídlech eurofondů se k nám dostávají nebezpečné myšlenky, které jsou mnohem větší hrozbou pro naši zemi, než jakou by bylo eventuální nepostavení či neopravení toho či onoho, co dnes stavíme nebo opravujeme z evropských peněz.

EU je synonymem pro hyperregulaci a protekcionismus. Británie potřebuje mít možnost stanovit si své vlastní obchodní vztahy. V posledních dvou měsících, Island a Švýcarsko zřídily zónu volného obchodu s Čínou. EU jde opačným směrem.

To, co by nezávislý suverénní stát nikdy nedopustil - vpustit na své území desetitisíce kulturně nepřátelských migrantů, se díky členství v EU může stát realitou během velmi krátké chvíle a aniž by se nás kdokoli ptal.

Má smysl zůstávat ve spolku, který nerespektuje osobní zájmy svých členů a kde neexistuje rovnost členů, ale záměry několika prominentních členů jsou násilně vnucovány všem i proti jejich vůli?

V EU se měří dvojím metrem, existují různé standardy. Počínání představitelů EU vůči ČR je ponižující a nedůstojné. EU je klub, který ani nedodržuje svá vlastní pravidla a svévolně je porušuje (Pakt stability). Jeho financování je neprůhledné (komise nepředkládá už několik let účetnictví). Naše váha je v EU téměř nulová.                                                        Co po vystoupení?

1) Jako Švýcarsko lze regulovat hospodářské vztahy s Evropskou unií na základě bilaterálních smluv. Tato varianta je výhodná v tom, že na ČR by se nevztahovala pravidla povinná pro členy Evropského hospodářského prostoru.

2) Současně s vystoupením může ČR připravit a podepsat smlouvu s EFTA (Evropské sdružení volného obchodu), které zakotvuje platnost čtyř základních svobod - volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. V praxi y to znamenalo, že bychom sice platili příspěvek EU, ale násobně nižší a platila by pro nás nadále jen některá unijní pravidla.

Měli bychom samostatné zastoupení ve Světové obchodní organizaci a naše obchodní politika by byla zcela suverénní, nijak nesvazovaná rozhodnutími Bruselu.

Krom jiného bychom přestali být například vázaní zemědělskou politikou EU, která nás dlouhodobě poškozuje, stejně tak politikou politických sankcí, které poškozují český export. Na druhou stranu český export do EU by vystoupení nijak neovlivnilo.

Takové postavení má například Švédsko nebo Norsko a je zcela zřejmé, že tyto země jsou úspěšné a prosperují.                                                                  Jak by proběhlo vystoupení?

Procedura začíná oznámením záměru Evropské radě a celý proces je zakotvený čl. 50 Smlouvy o Evropské unii (SEU).                                                                       Je tu varianta k vystoupení?

Ano. Hluboká reforma EU, zásadní revize celého systému komunitárního práva, odbourání zbytečné legislativy (což lze učinit pouze z úrovně EU, nikoliv národních států).

Zpružnění smluvního systému EU směrem k tzv. vícerychlostní EU (tedy možnost opustit, či nepodílet se na některé komunitární politice EU, podle vlastní národní preference) trvat na daňové autonomii členských zemí. Nepřipustit navyšování evropského rozpočtu či zavádění jeho vlastních zdrojů.

Vláda se postavila PROTI zákazu islámského práva šaría a džihádu v ČR.                  Tomio Okamura

Poděkujte Babišovi, Sobotkovi a Bělobrádkovi

Vláda se postavila PROTI zákazu islámského práva šaría a džihád v ČR, který jsem ve Sněmovně navrhl. Bojuji ze všech sil a také navrhuji zákony omezující islám v ČR. Podívejte se na video ze Sněmovny - bohužel vláda návrhy na toto téma zamítá a sama odmítá zákony zpřísnit, to je šílený přístup. Letos v létě zamítla vládní koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL ve Sněmovně návrh našeho hnutí SPD na zákaz islámského práva šaría a džihád v ČR. Jestli se mnou souhlasíte a zároveň nesouhlasíte s konáním vlády, prosím sdílejte, ať se co nejvíce lidí dozví pravdu, která v našich cenzurovaným médiích nezazní.

Naposledy jsem k tomuto řekl ve Sněmovně toto:

Vážené dámy a pánové, je mi dost líto, že chtěj nechtěj musím vystoupit k návrhu svých bývalých kolegů z Úsvitu, který v současnosti po politickém puči ovládá Vít Bárta, ale téma islám v České republice a v Evropě vůbec JE zcela zásadní - a jak známo, já i naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) již dlouhou dobu bojujeme a budeme nadále bojovat ze všech sil proti pronikání této nenávistné a nadřazenecké ideologie do České republiky. To ale neznamená, že budeme slepě podporovat legislativní zmetky a paskvily, z nichž právě jeden tady právě projednáváme.

Pokud jde o samotný tento návrh změny zákona z pera pana Konvičky a paní Volfové, je na něm vidět, že ho psal hodně neerudovaný laik, vedený pouze touhou se zviditelnit, a je mi záhadou, proč právníci Víta Bárty, který nyní ovládá Úsvit, tento právní blábol pro Úsvit nepřetavili do nějaké smysluplné podoby.

Podívejme se na návrh zákona podrobněji. Návrh zákona jakoby omezuje přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv církvím, cituji, „které nevzbuzují důvodnou obavu, že ohrožují zahraničně politický zájem České republiky, ani nezakládá důvodné podezření, že ohrožuje veřejný pořádek nebo národní bezpečnost.“ A dále ukládá registrujícímu ministerstvu, aby požádalo o vyjádření Úřad pro zahraniční styky a informace, Bezpečnostní informační službu, Vojenské zpravodajství a Policii České republiky.

Návrh je bohužel absolutně mimo mísu, jelikož se snaží upravit to, co je už dávno samozřejmě upraveno - jen by stačilo si přečíst celý současný zákon a i nejhloupější laik si všimne, že bezpečnostní rizika už dávno řeší paragraf § 5.

Také vláda ve svém zamítavém stanovisku upozorňuje, že v rámci správního řízení se k registraci církve a náboženské společnosti standardně v současnosti vyjadřují jak ministerstvo vnitra, tak Bezpečnostní informační služba, a to právě z hledisek veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti.

Je mi líto, že ani mí bývalí kolegové z Úsvitu ani jejich současný šéf Vít Bárta si nedali práci nad návrhem aspoň trošku přemýšlet. Legislativní paskvil patří sice do koše, ale diskuze nad ním nutná je, zvláště pakliže se jedná o tak nebezpečnou záležitost jako je radikální islám.

Velmi důležitý je v současném zákoně o církvích paragraf 5 a já si dovolím ho ocitovat. Důležitý je proto, že přeci jen ukazuje na jiné problémy a nedostatek zákona a reálné praxe, kterou podle našeho soudu je bezpodmínečně nutné upravit.

Paragraf § 5 říká: Vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž činnost je v rozporu s právními předpisy a jejíž učení nebo činnost ohrožuje práva, svobody a rovnoprávnost osob a jejich sdružení včetně jiných církví a náboženských společností, ohrožuje demokratické základy státu, jeho suverenitu, nezávislost a územní celistvost,

a) je v rozporu s ochranou veřejné mravnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví, principy lidskosti a snášenlivosti a bezpečnosti osob,

b) popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení, rozněcuje nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporuje násilí nebo porušování právních předpisů.

Je zcela jasné, že v České republice by podle tohoto zákona nemohlo legálně hlásat víru náboženství, které učí, že žena není rovna muži, které učí nerespektovat civilní světské právo – tj. říká, že nejvyšším zákonem je Korán a jemu jsou podřízeny zákony lidské, které zcela vážně učí a vyžaduje stovky dalších tezí a principů, které se absolutně rozcházejí s našimi zákony a veškerými principy lidských práv, které máme zakotvené v ústavě.

Přesněji - islám zcela jasně odporuje českému právu a muslimské náboženské obce by měly být spolu s modlitebnami ihned zrušeny.                                               Proč tomu tak není?

Zákon bohužel nestanoví zcela jasně povinnost nějakých orgánů zrušit náboženskou obec, která nesplňuje podmínky zákona.

V zákoně chybí jasně stanovená podmínka, že ministerstvo zahájí řízení o zrušení, pokud například vyvíjí registrovaná církev a náboženská společnost nebo svaz církví a náboženských společností činnost v rozporu s právním řádem.

To je hodně vágní a vůbec neodpovídá podmínkám, které zákon vyžaduje v paragrafu 5. Zákon vlastně nevidí jako důvod ke zrušení církve nebo náboženské obce to, že tato církev nedodržuje podmínky vyžadované pro její registraci. Navíc zákon nestanovuje přesný postup a přesné povinnosti.

Všichni víme, že islám hlásá a vyžaduje po muslimech dodržování tezí odporujících české ústavě. A že muslimské obce nesplňují podmínky pro jejich legalizaci. Ale úředníci ministerstva kultury bohužel nijak nekonají, aby plnění zákonných povinnosti po muslimech vyžadovali, a už vůbec z protiústavní činnosti nevyvozují žádné důsledky. Dejme tomu, že nikdy v životě neslyšeli žádné kázání muslimských konvertitů k islámu hlásající nenávist či nerovnost pohlaví nebo nerovnost mezi muslimy a křesťany nebo židy. Bohužel tu neexistuje zákonná povinnost například policie, aby informace předala ministerstvu kultury a to na jejich základě bylo povinné - důležité je to slůvko POVINNÉ - situaci přezkoumat a bylo by povinné zahájit řízení o zrušení registrace a to třeba řízením u soudu, kde by ministerstvo, potažmo policie, BIS atd. předložily doklady o neústavní činnosti náboženské obce a soud pak důkazy vyhodnotil a rozhodl.

A já tady se vší pokorou a naléhavostí žádám vládu, aby takové změny zákona připravila. Samozřejmě není problém je za naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) napsat, ale všichni víme, že opoziční návrhy mají jen minimální šanci dostat se na pořad jednání Sněmovny a už vůbec nemají šanci být přijaty.

Řešíme dnes invazi muslimů do Evropy a jde o jednoznačný pokus muslimů Evropu kolonizovat. Pokud v Evropě nastavíme zcela jasná pravidla hry – tedy, že tu nestrpíme islámské zákony a pravidla - pak pro velkou část přestaneme být atraktivní destinace ke kolonizaci a co je zásadní výrazně snížíme riziko, že v naší zemi převládne cizí nepřátelská a nedemokratická kultura.

Přestože máme k návrhu zákona Úsvitu výše uvedené zásadní výhrady, jelikož se jedná o právní paskvil a souhlasíme v tomto ohledu se stanoviskem právníků z legislativního odboru vlády, tak zákon za naše hnutí SPD podpoříme a budeme hlasovat PRO, jelikož věříme, že tyto zásadní nedostatky by šlo případně upravit v rámci dalšího projednávání ve Sněmovně tak, jak jsem nyní konkrétně navrhl za naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD).

Jaké cíle sledují Američané svým rozvratem Evropy ?

Ukazuje se, že to s tou invazí milionů nekompatibilních etnik a náboženství do Evropy a s naším zničením myslejí Američané smrtelně vážně. Čím jsme si vysloužili takovou pozornost našich „spojenců“ ? Jaké cíle při tom sledují ?

Co se to proboha dneska s naší Evropou děje a jak si ty hrůzy a násilnosti valící se na nás vysvětlit ? Slyšíme názory, že se spolková kancléřka Angela Merkelová jako faktická majitelka Evropy musela zbláznit.  Merkelová, která vyhrála nesčíselněkrát volby, jichž se ona nebo její strana zúčastnila ? Mohla se zbláznit akorát pro toho, kdo si nevidí dál než na špičku nosu. Ta východoněmecká svazačka setsakramentsky dobře ví, co dělá. Vzorně plní plány americké administrativy a okupační správy na rozvrat Německa a tím celé Evropy. Zcela v souladu s Novým světovým řádem (NWO) prostřednictvím destrukce Evropy jako amerického konkurenta. Zavázala se okupantům k poslušnosti kancléřským vázacím aktem. Letos má Merkelová podle plánu Bílého domu za úkol dostat do Evropské unie 1,5 milionu invazních přistěhovalců z Afriky a Arábie.

Překvapivou shodou náhod stejný počet imigrantů a cíle specifikuje i Thomas P. M. Barnett, americký vojenský plánovač a spolupracovník korporátní oligarchie, který před časem uvedl : „Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 milionu přistěhovalců z třetího světa. Výsledkem tak bude vznik populace s průměrným IQ 90, lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní, aby pracovali.“

Do konce roku zbývá 65 dnů, každý den přichází přesně dle amerických dispozic 10 tisíc lidí (schapiropropaganda o tom samozřejmě mlčí nebo lže), tudíž na Silvestra to bude počet 650 tisíc. Ke stávajícím cca 800 tisícům imigrantů nám to dohromady dává přesně plánovaný stav. Inu, prušácká důkladnost a přesnost se nezapřou. Stejně jako dnes i v nacistických koncentračních táborech taky nebyl žádný chaos, ale genocida národů se konala plánovitě.

Někteří lidé se také domnívají, že sice Merkelová není hloupá, ani se nezbláznila, ale něco před námi tají. Jako pověstný kamínek do mozaiky zapadá můj názor, že nevysloveným tajemstvím Obamovy služebné Merkelové je záchrana americké ekonomiky a dolaru. Tvůrci této plánované genocidy Evropy jsou totiž „čirou shodou okolností“ majiteli americké centrální banky FED.

Logika věci spočívá v tom, že ekonomická destrukce Evropy jako důsledek občanských válek, etnických, náboženských, sociálních a zdravotních krizí zamezí vývozům evropských producentů a poskytovatelů služeb do USA a Kanady a naopak umožní zvýšit vývozy amerických komodit do Evropy. Obdobně my Evropané důsledkem bez odporu očekávaných krizí opustíme trhy i v ostatních částech světa, zejména v Asii, Rusku a Jižní Americe, a na naše místa nastoupí, jak jinak, americké podnikatelské subjekty. To lze jednoduše politicky zajistit několika telefonáty amerických velvyslanectví jejich poslušným okupovaným evropským vazalům. Ani už nebude třeba složitě kompilovat ekonomické aféry typu Volkswagen s emisemi automobilových motorů, aby se evropští výrobci z tamních trhů stáhli.

A citelná ekonomická krize Evropy počínaje Německem, Francií, Británií, Švédskem a poté i středoevropskými zeměmi je záležitost nejpozději příštího roku. Samozřejmě pokud budou Američané denní kontingent přistěhovalců o počtu 10 tisíc duší dodržovat.

Bildergebnis für american armyCož není problém, protože natištěných dolarů a vojenské síly k převratům po celém světě mají dostatek. Momentálně se americká vojska nově objevila v centrální Africe, aby byl proud přistěhovalců garantován i přes zimní období a nevyschnul. Plán je plán a socialistům v Bílém domě je svatý.

Krátkodobý cíl celého plánu na rozvrat Evropy je tedy jasný : stůj co stůj zabránit akutně hrozícímu bankrotu amerického státu a pádu amerického dolaru. Na věci nic nemění a dnešní noční bruselský legrační summit členů a vedení EU s postiženými balkánskými státy, které kolabují pod náporem přesně dávkovaných mas migrantů. Snad jediná změna je tu markantní – namísto živelného exodu se od nynějška bude jednat o organizovaný přesun milionů lidí do Evropy.

Samozřejmě, že dlouhodobý americký cíl, tedy šílená výroba světlehnědé nové evropské rasy s nízkou inteligencí a její zotročení, je záležitost na nejméně 20 let. Washingtonští sociální inženýři a korporátní fašisté pochopitelně počítají s tím, že muslimové a černoši nikdy pracovat nebudou, že nikoho z bílých Evropanů poslouchat nebudou, že geneticky disponují nižší inteligenci než běloši, že vyprovokují krvavé občanské války, že evropské komodity zdraží a ztratí konkurence schopnost, atd. Ale o to přece prvoplánově jde !!! Po splnění krátkodobého cíle půjde v následujících letech už jen o čerpání nekonečného toku zasloužených dividend z dobře alokovaných dolarových investic a o ničím nerušenou cestu k ovládnutí světa. Že přitom zničí životy stamilionů Evropanů ? Ale prosím vás, nebuďte tak útlocitní a sentimentální, nová doba si žádá nové oběti a k nim nás totalitní propaganda bude dennodenně motivovat.

Co říci závěrem ? Ano, je to smutné, ale zrůdná totalita je zpět, tentokrát euroamerická. Ani to dlouho netrvalo a komunismus v neoliberálním a neomarxistickém hávu obohacený o nově vzniklý americký fašismus se k nám vrátil ze západní Evropy a USA zpět. Tedy odtud, kde se před dvěma stovkami let komunismus a socialismus zrodily. Čili všechno je nakonec logické a pochopitelné a nic překvapivého se v zásadě neděje. Maličká jiskřička naděje však ještě nezhasla a doutná v nás samotných...…

Proč Rusko zakázalo používání mikrovlnných trub?

Spotřebitelé dnes umírají částečně i proto, že nadále pojídají mrtvé potraviny, které jsou zabity v mikrovlnce.

Berou zjevně zdravé jídlo, plné vitaminů a přírodní medicíny, pak ho ozařují v mikrovlnce a ničí většinu jeho živin. Lidé jsou jedinými živočichové na planetě, kteří ničí nutriční hodnotu své potravy předtím, než ji sní. Zvířata konzumují potravu v jejím přirozeném nezpracovaném stavu, ale lidé jdou svou cestou, aby učinili jídlo nutričně k ničemu, než ho snědí. Není divu, že lidé jsou nejméně zdravými savci na planetě.

V Rusku - SSSR byla výroba a prodej mikrovlnných trub zakázána v r. 1976, kvůli jejich negativním následkům ve vztahu ke zdraví, protože ohledně jejich používání bylo provedeno v SSSR mnoho studií. Tento zákaz byl zrušen po perestrojce na počátku 90. let. Na internetu lze nalézt řadu dokumentů vztahujících se k této problematice.

Vynález mikrovlnné trouby a její masové přijetí populací se překrývá s nástupem obezity v rozvinutých zemích světa. Nejen, že mikrovlnka učinila pohodlnějším jíst více jídel, které obezitu podporují, ale také ničila většinu nutričního obsahu těchto jídel, takže spotřebitelé byli v trvalém stavu podvýživy a přejídání se. Jinými slovy, lidé jí příliš mnoho kalorií, ale ne dostatek skutečných živin. Výsledkem je samozřejmě to, co vidíme dnes: epidemická výskyt obezity, cukrovky, rakoviny, srdečních nemocí, deprese, selhávání ledvin, nemoci jater a spousta dalších věcí.

Tyto nemoci jsou všechny způsobeny kombinací podvýživy a expozice toxickými chemikáliemi (plus dalším faktorům, jako emocionální trauma, nedostatek pohybu atd.). Mikrovlny činí podvýživu prakticky automatickou, a nechat se vystavit toxickým chemikáliím je snadné, zkrátka stačí jíst zpracované potraviny (které jsou univerzálně vyráběny s přídavkem toxických chemikálií, které jsou vydávány za konzervanty, barviva, posilovače chuti atd.).

Ohřívání mikrovlnami je technicky forma ozařování potravin. Považuji za zajímavé, že lidé, kteří říkají, že by nikdy nejedli „ozařované“ potraviny, se nijak nezdráhají jíst své jídlo z mikrovlnky. Je to totéž (jen jiná vlnová délka záření). V podstatě, mikrovlny byly původně zařazovány do „radarové části“ spektra. Dnes to zní podivně, že? Ale když se s mikrovlnami přišlo v 70. letech poprvé, byly hrdě propagovány jako radarové spektrum. Ozařujete své jídlo vysoce intenzivním radarem a to se zahřívá. To bylo považováno v 70. letech za zázrak kosmického věku.

Možná jednoho dne nějaký vynálezce vytvoří zařízení pro ohřev potravin, které nebude radikálně měnit nutriční hodnotu potravin, ale nijak v tomto směru dech nezadržuji. Pravděpodobně nejlepším způsobem ohřívání potravin je používat remosku a udržovat teplotu co nejníže.

Mikrovlnka nefunguje jen tak mimochodem, jak tvrdí reklama, Činí vaše jídlo horkým.

Ale mechanismus, kterým je teplo vytvářeno, způsobuje vnitřní poškození jemných molekulárních struktur vitaminů a fytoživin. Minerály jsou nicméně celkem nezasaženy, takže stále dostáváte v ozářené potravě nějaký hořčík, vápník a zinek, stejně jako v neozářené potravě, ale veledůležité vitaminy B, anthokyaniny, flavonoidy a další nutriční prvky, jsou mikrovlnkami snadno zničeny. Mikrovlnka je přístroj zombie.

Lidé, kteří používají mikrovlnku pravidelně, kráčí po cestě degeneračních nemocí a celoživotního boje s obezitou. Čím více mikrovlnku používáte, tím horším se váš výživový stav stává, a tím pravděpodobněji budete diagnostikováni s různými nemocemi a dostanete léky, samozřejmě, ale které vytvoří další zdravotní problémy, které vedou k velké spirále dolů.

Uschovejte si někam mikrovlnku, je mnohem snazší vyhnout se používání mikrovlnky, když ji kolem sebe nemáte. Udělá to místo na dřezu, ušetří elektriku a silně prospěje vašim stravovacím návykům. Když potřebujete něco ohřát, ohřejte to v troubě nebo v remosce (a samozřejmě vyhněte se teflonu a nepřilnavým povrchům.

A co lépe, snažte se jíst syrovou nezpracovanou stravu. Pak dostanete tu nejlepší výživu. Piju

A co lépe, snažte se jíst syrovou nezpracovanou stravu. Pak dostanete tu nejlepší výživu. Piju super potravinové mixy každé ráno a mikrovlnku jsem nepoužil roky. Ochrana zdraví je vaší

zodpovědností a je na nás všech, abychom činili informovaná rozhodnutí o tom, co kupujeme, připravujeme a konzumujeme. Musíte si šetřit zdraví i šetřit peníze. Zde je několik nedávných statistických, vědeckých nálezů z USA ohledně mikrovlnkovaných potravin:

1. Mikrovlnkou ozářené potraviny ztrácí 60-90% životního energetického pole a ozařování

urychluje strukturální rozpad potravin.

2. Ozařování vytváří v mase, mléce a obilovinách látky způsobující rakovinu.

3. Ozařování mění základní látky jídla, což způsobuje poruchy v zažívacím traktu.

4. Ozařování mění chemii jídla, což může vést k selhání lymfatického systému a degeneraci

imunitního systému.

5. Ozářené potraviny vedou k vyššímu výskytu rakovinových buněk v krevním řečišti.

6. Ozařování změnilo rozklad základních látek. Když byla syrová, vařená nebo zmrazená

zelenina vystavena ozařování byť na velmi krátkou dobu, vytvořily se volné radikály.

7. Ozářené potraviny způsobily rakovinový růst v žaludku a střevech, celkovou degeneraci

periferních buněčných tkání a postupný rozpad zažívacího a vylučovacího systému u

statisticky významného počtu lidí.

8. Ozářené potraviny snížily schopnost těla využít vitaminy B-komplexu, vitaminu C, 00vitaminu E, základní minerály a lipotropika.

9. Mikrovlnné pole v blízkosti mikrovlnky způsobilo také spoustu zdravotních problémů.

vytvořilo:

* d-Nitrosodietanolamin (velmi známou rakovinotvornou látku)

* destabilizaci aktivních proteinových bimolekulárních sloučenin

* vytvoření vázacího efektu na radioaktivitu v atmosféře

* vytvoření rakovinotvorných látek v proteinovo-hydrosylatiových sloučeninách v mase,

mléce a zrninách.

11. Mikrovlnné emise způsobily také změnu katabolického (rozkladného) chování glykosidu –

a galaktosidu – prvků ve zmraženém ovoci, když je tímto způsobem rozmraženo.

12. Mikrovlny změnily katabolické chování rostlinných alkaloidů, když jim byla syrová, vařená nebo zmražená zelenina vystavena dokonce i na velmi krátkou dobu.

13. Rakovinu způsobující volné radikály se vytvořily v určitých molekulárních formacích

stopových minerálů v rostlinných látkách, obzvláště v syrové kořenové zelenině.

14. V důsledku chemických změn v potravinových látkách došlo k selhání lymfatického

systému, způsobilo to degeneraci schopnosti imunitního systému chránit se před

rakovinovým růstem.

15. Nestabilní katabolismus mikrovlnami ozářených potravin změnil jejich základní potravinové vlastnosti, což vedlo k poruchám zažívacího systému.

16. Lidé konzumující ozářené potraviny vykázali statisticky vyšší výskyt rakoviny žaludku a střev, plus celkovou degeneraci periferních buněčných tkání, s postupným rozpadem funkce zažívacího a exkrečního systému.

17. Expozice mikrovlnám způsobila významný pokles nutriční hodnoty všech studovaných.

* pokles biodostupnosti vitaminů B-komplexu, vitaminu C, vitaminu E, základních minerálů a lipotropik

* destrukci nutriční hodnoty nukleoproteinů v mase

* snížení metabolické aktivity alkaloidů, glykosidů, galaktosidů a nitrilosidů (vše základní

rostlinné látky v ovoci a zelenině)

* značné urychlení strukturální desintegrace ve všech potravinách

Mike z Natural News o mikrovlnách říká:

„Nárůst široce rozšířeného nedostatku živin v západním světě koreluje téměř dokonale se zavedením mikrovlnné trouby. Není to žádná náhoda. Mikrovlnky ohřívají potraviny prostřednictvím procesu vytváření molekulárního tření, ale toto molekulární tření rychle ničí jemné molekuly vitaminů a fytoživin (rostlinných léčiv) přirozeně se vyskytujících v potravinách.

Jedna studie ukázala, že mikrovlnami ozářená zelenina měla zničených až 97% nutričního obsahu (vitaminy a další rostlinné živiny, které brání vzniku nemocí, posilují imunitní funkce a zlepšují zdraví).“ „Jinými slovy, pojídání syrové brokolice poskytuje přírodní protirakovinnou medicínu, která je extrémně účinná v zastavování růstu rakovinových nádorů. Ale mikrovlnné ozáření brokolice protirakovinné živiny ničí a činí potravu „mrtvou“ a nutričně prázdnou.

Existují dokonce určité důkazy, že ozařování ničí přirozenou harmonii molekul vody, což vytváří energetický vzorec chaosu ve vodě, nacházející se ve všech potravinách. V podstatě běžný výraz „ozařování“ je velmi příhodný. Používání mikrovlnky je jako házet na své jídlo atomovku a pak jíst spad. (Nicméně z pojídání mikrovlnami ozářeného jídla radiaci neobdržíte. Ale nedostanete ani příliš živin).“

Takže pokud se chystáte použít mikrovlnnou troubu, doporučuji, abyste odešli z kuchyně. Probíhá spousta výzkumu mikrovlnných trub a účinků, jaké mohou mít na lidské tělo. Konečné studie zatím zveřejněny nebyly, ale pokud je výše uvedené určitým náznakem negativních účinků na potraviny, mohu si jen představit účinky na lidské tělo. Takže pokud nemusíte mikrovlnku používat, tak to nedělejte. I kdyby to bylo jen proto, abyste si zachovali kvalitu a nutriční hodnotu svého jídla.

Udělejte sobě a své rodině obrovskou život zachraňující laskavost: Vyhoďte mikrovlnku!

Věnujte trochu více času přípravě jídla

a žijte delší zdravější život!

Skutečně chudáci jsou ti uprchlíci s kapesným 800 euro měsíčně!

Opravdu jsou to chudáci ti uprchlíci jen, co je pravda. Včera prosákla do médií maličká informace na cca 3 vteřiny, kolik že dostávají tito lidé v Německu jako kapesné. Ani se mi tomu nechtělo věřit, ale je to 800 euro měsíčně.

Když jsem tuto informaci slyšel, tak do mě vyjel takový vztek, že bych snad byl schopen tu televizi vyhodit z okna. Ne snad, že bych jim záviděl, ale vnímám dost citlivě nepoměr mezitím, co jim je vypláceno a kolik si dělníci vydělají u nás v ČR za měsíc dřiny. Někteří bohužel nemají ani polovinu z této částky a o důchodcích, invalidech či matkách samoživitelkách raději pomlčím, protože to už je doslova odporná hanebnost. Přitom ti uprchlíci jsou placeni – jak jinak, než z daní pracujících. Je jim málo, že jsou ubytováni zdarma, jídlo které dostávají zdarma jim nechutná, zdravotní péči mají zdarma a ještě si ten dobytek dovolí ničit ubytovací zařízení? Nadávají na to a ničí to, co pracující pro ně zaplatili! V tomto případě nezbývá, než jim pěkně z gustem přilepit obušek na záda a ne jednou.

Prezident Zeman to vystihl přesně. Nikdo je k nám nezval, ale když už jsou tady, tak musí dodržovat naše pravidla. Když ne – tak běžte pryč!! Otázkou je, kam půjdou! My cílovou zemí nejsme – tou je Německo, Británie, Francie a další vyspělé státy. Tedy jsme především tranzitní zemí, kde uprchlíci dělají akorát bordel a škodu, narušují národní integritu, zavlékají sem nám neznámé choroby a zbytečně zatěžují státní rozpočet. Je proto nasnadě, aby se vláda už konečně rozhoupala, a přijala adekvátní rozhodnutí ve smyslu přímé ostrahy hranic a zpřísnění imigrační politiky. Je-li naše vláda naše a pronárodní tak to udělá. Jestli máme vládu z připosraných kolaborantů a řiťolezů tak to neudělá.

Nicméně když se zamyslíme nad tím, že jsme pouze tranzitní zemí tak bychom si měli položit otázku – PROČ? Z tohoto stavu je cítit, že Českou republikou pohrdají i ti uprchlíci, a že mají o České republice velmi dobré informace. Oni totiž dobře vědí, že to u nás v naší zemi není s tou demokracií nijak růžové a možnosti slušného výdělku pro dělníka dosahují sotva třetiny německé úrovně. Je tedy jasné, že Česká republika nepatří mezi vyspělé země ekonomicky tak i společensky. De facto nám ti imigranti nastavili zrcadlo a ukázali nám, že jsme vlastně ubozí bobkaři, a že naše vlády stály a stojí za ho…!

Nevím kolik kapesného dostávají uprchlíci v ČR, ale to je mi vcelku jedno. Podstatné je, že je do ČR nikdo nezval a oni nám u dělají bordel a vyrvál. Navíc námi ještě pohrdají a cucají peníze našich daňových poplatníků. Je tedy nejvyšší čas postavit se na obranu vlastního národa a bránit jeho zájmy třeba se zbraní v ruce. Možná, že kdyby nebylo Havlových pohrobků a pošahaných sluníčkářů, a bylo-li by tvrdé národní vlády s nacionálním laděním tak bychom teď nemuseli řešit příliv pijavic.

Pro mě osobně imigranti nejsou uprchlíci. Je to předvoj kolonizačních sborů se stovkami Eur po kapsách a nejmodernějšími mobily ve značkových džínách. To nejsou žádní chudáci. Pozor!! Vyžeňme je z naší země, dokud je ještě čas!

Zde je 6 největších iluzí, které nás v " matrixu " drží uvězněné. Zvažte sami, jestli je rozpoznáváte.

1. ILUZE PRÁVA, VEŘEJNÉHO POŘÁDKU A AUTORITY

Pro mnoho z nás je dodržování práva morální povinností, i když denodenně můžeme vidět, že korupce a skandály nejsou postihnutelné pro ty, kteří mají odvahu je provádět. Policejní brutalita, státní dohled, vraždy a likvidace celých národů a kultur také zákonné nejsou. Historie nás znovu a znovu učí, že právo je jen nástrojem útlaku, kontroly, okrádání a tzv. „autority“. A jestliže právo samo není v souladu s právem, pak žádné právo neexistuje. Neexistuje žádný pořádek ani spravedlnost.

2. ILUZE MAJETKU A ŠTĚSTÍ

Obdivujeme každého, kdo má luxusní oblečení nebo rozsáhlé nemovitosti. Iluze prosperity je kritický pro naši ekonomiku, jelikož je založena na konzumaci, podvodu, úvěru a dluhu. Bankovní systém sám o sobě je zdrojem neomezeného bohatství pro malou hrstku jedinců. Pravé bohatství spočívá ve zdraví, lásce a vztazích. Čím více lidé k sebeidentifikaci využívají peníze a materiální statky, tím více se skutečnému štěstí vzdalují.

3. ILUZE VOLBY A SVOBODY

I když máme pocit, že si můžeme vybrat, máme na výběr pouze z dostupných možností. Jsme neustále omezováni zkorumpovaným legálním systémem, daněmi, kulturními a vynucenými normami. Iluze volby je mocným nástrojem, jak lidi naučit přijmout jejich úlohu v řetězci, zatímco si myslí, jak jsou svobodní.

4. ILUZE PRAVDY

Pravda se stala citlivým subjektem naší kultury. Jsme naprogramováni tak, že věříme tomu, co se říká v televizi. Pravda je to, co prezentují média, celebrity anebo vláda.

5. ILUZE ČASU

Říkají, že čas jsou peníze, ale to je lež. Čas je váš život. Pokud se podíváme dál než za to, že žijeme podle našich hodin a kalendáře, zjistíme, že duše je součástí věčnosti. Žijeme v klamu, že současnost nemá žádný význam, že minulost nelze nikdy změnit nebo zapomenout a že budoucnost je to, na čem záleží. Tím pádem nám uniká, co se děje právě teď. Nejšťastnější jsme, když uděláme něco spontánně, protože jedině pak máme možnost objevit sami sebe. Čas není nezbytnou součástí člověka, ale jeho výtvorem. A pokud čas jsou opravdu peníze, pak by mohl být měřen v dolarech. Co když ale dolar ztratí hodnotu? Bude pak i náš život bezcenný? Určitě ne, protože hodnota života je nevyčíslitelná.

6. ILUZE ODDĚLENOSTI

Jsme naučení věřit, že jsme v neustálém boji s každým okolo. S našimi sousedy anebo i matkou přírodou. Je to my vs. oni. Tato teorie popírá, že jsme naopak s každým propojeni. Bez čistého vzduchu, čisté vody, zdravé půdy a celosvětového uvědomění si komunity nemůžeme přežít. Iluze oddělenosti sice lechtá naše ego a dává nám možnost kontroly, ale ve skutečnosti slouží k zotročení a izolaci.

ZÁVĚR

Těchto šest iluzí slouží k posílení mechanismu matrixu. Ubírají moc nad námi samotnými a nutí nás k poslušnosti. Je načase si ale uvědomit, že nám nemůžou předhazovat něco, čím ve skutečnosti nechceme žít.

Vlny imigrantů slouží EU k likvidaci našich tradičních hodnot

Když jsem minulý týden navrhl ve sněmovně přípravu referenda, kde by občané mohli rozhodnout o vystoupení z EU, ozývaly se projevy arogance, urážek a zesměšňování. Ve stejné době se podobný problém řeší v parlamentu Velké Británie. Konzervativci slíbili lidem referendum o vystoupení z EU a vyhráli volby. Díky tomuto slibu a možná hlavně proto. Samozřejmě, že o takových postojích významné části politického spektra Velké Británie se v našich hlavních mediích moc nedočtete. Proč? Protože média nemají za úkol informovat, ale především manipulovat názory občana. Jak přiznal člen rady ČT, česká veřejnoprávní televize informuje na základě direktiv orgánů EU. To se pak nemůžeme divit.

Budování této totalitní obludy vyžaduje likvidaci tradičních hodnot a vztahů

Jsem přesvědčený, že nejsme ve své opozici k současnému Bruselu sami a že společně prosadíme nezbytnou změnu. Takovou změnou musí být ukončení současné formy Evropské integrace. Formy, která buduje evropský superstát. Superstát kde bude demokracie formální a nikoliv skutečná, kde z nás budou ždímat daně a na náš úkor dělat dluhy. Superstát absolutní kontroly nad vším a nad každým. Budování této totalitní obludy také vyžaduje likvidaci tradičních evropských hodnot a společenských vztahů, které jsou oporou demokracie. K tomu také slouží vlny imigrantů. Naštěstí se lidé probouzí a začínají se probouzet nejen ve Francii, Velké Británii, ale i v České republice. Hnutí Svoboda a přímá demokracie dnes eviduje tisíce zájemců o členství. Mohu ujistit všechny pomlouvače, že naše hnutí nebude mít ani tři, ani devět, ani sto členů. Bude zde opravdu široká členská základna a já chci poděkovat všem, kdo se chce angažovat za budoucnost této země a demokracie.                           Fiala (SPD

Když přijímáme uprchlíky, prospíváme Islámskému státu                                   Zeman

Přijímáním migrantů se velmi usnadňuje expanze Islámského státu do Evropy, řekl prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro server ParlamentníListy.cz. O nutnosti vojenského zákroku proti Islámskému státu, který prezident dlouhodobě prosazuje, je podle něj třeba přesvědčit všechny stálé členy Rady bezpečnosti OSN. Podpořil facebookovou Iniciativu Islám v České republice nechceme.

"Pokud evropské státy přijmou vlnu migrantů, pak i podle varování jednoho z libyjských ministrů mezi nimi budou teroristické bojůvky, takže my vlastně přijímáním migrantů velmi usnadňujeme Islámskému státu jeho expanzi do Evropy," řekl Zeman.

V centru Brna se v pátek 26. června konaly dvě demonstrace. Jedna protiimigrantská, pořádaná lidmi napojenými na Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DSSS). Druhá pořádaná iniciativou Brno blokuje zastávající se uprchlíků a snažící se vyvracet řadu mýtů ohledně imigrantů šířených jejími odpůrci. Na demonstraci vezoucí se na vlně nenávisti vůči imigrantům dorazilo asi 700 lidí. Na protiakci bylo asi o dvě stě lidí méně, alespoň podle zdrojů policie. Galerie (29)

Z Libye, kde operují radikální islamistické skupiny, z nichž některé slíbily oddanost Islámskému státu, v posledních týdnech míří tisíce uprchlíků do Evropy přes Středozemní moře. Proti přijímání běženců z Blízkého východu a Afriky v Česku se Zeman vyjadřuje opakovaně.

Islámský stát (IS) je podle Zemana organizací s mnoho filiálkami, které už víceméně ovládly Libyi, do jisté míry Jemen, Somálsko, Nigérii, Niger, Mali, Sýrii, Irák a Afghánistán. Teroristickými útoky, jako byly ty páteční v Tunisku a Kuvajtu, filiálky IS připravují ovládnutí dalších zemí, dodal český prezident.

V pátek Zeman uvedl, že proti IS se musí bojovat ničením jeho základen. "Bohužel ale díky zbabělosti, hlouposti řady civilizovaných států, které nejsou ochotny vytvořit ony mezinárodní síly, zemře ještě několik stovek, ne-li několik tisíc nevinných lidí," uvedl pro ParlamentníListy.cz.

Návrh na společný postup proti IS se Zeman chystá přednést ve svém zářijovém projevu na Valném shromáždění OSN, souhlas už podle prezidenta vyjádřil ruský prezident Vladimir Putin. "Takže zbývá přesvědčit další stálé členy Rady bezpečnosti OSN. Čínský prezident (Si Ťin-pching) mi říkal, že už o spolupráci jedná s (americkým) prezidentem (Barackem) Obamou. Bohužel právě západní Evropa je nejvíc prosáklá jedem appeasementu," dodal Zeman. Nynější postoj Západu k IS přirovnal k tomu, jak se stavěl vůči Hitlerovi před druhou světovou válkou.

Zeman v rozhovoru podpořil aktivity Iniciativy Islám v České republice nechceme.  Zároveň odmítl kritiku svých vyjádření k islámu obsaženou ve zprávě amerického ministerstva zahraničí, která každoročně hodnotí přístup k lidským právům v jednotlivých zemích.

Konspirace jako řemen

Bezletová zóna a policejní manévry. Vybrali příštího prezidenta zeměkoule? Polykací mikročip a černá Evropa. Omyl mocných: všemohoucí nejsou

Michal Semín se ohlíží za právě skončeným zasedáním nejznámějšího spikleneckého spolku, který prý vůbec spiklenecký není, i jeho nejdůležitějšími (pochopitelně utajenými) body a přidává důležitý recept na záchranu před globální diktaturou. Tyrolské setkání Bilderbergu je u konce, operace Bilderberg však „vesele“ běží dál. Letošní setkání transatlantických „elit“ v ostře střeženém hotelu Interalpen nedaleko Telfsu bylo z řady důvodů výjimečné.

Jednání navazovalo na summit G7 (ve skutečnosti G1 + šest vazalů), jenž se konal pouhých 25 km od hotelu na bavorském zámku Elmau. Jak již napsal Petr Hájek, po sedmičkovém prázdném NIC, opakujícím mantru o protiruských sankcích a klimatickém velebyznysu (co takhle sankce proti klimatu?), přišlo skutečné jednání o skutečných tématech, majících vliv na náš každodenní život.

Policie ve službách stínové mafie

Kontrast mezi oběma akcemi dokonale ilustruje přístup organizátorů obou akcí k médiím. V případě G7 se všichni novináři měli jako v bavlnce: guláš a pivo zdarma, suvenýry na památku, velké tiskové středisko s veškerým vybavením, vstřícní pořadatelé i policie. Pokud jde o zasedání Bilderbergu, na něž se přesunuli i mnozí účastníci summitu, tak těm několika skutečně nezávislým novinářům (korporátní média a jejich presstituti – snad jen s výjimkou deníku Guardian – o Bilderbergu neinformují mimo jiné proto, že se jej aktivně účastní), referujícím o okolnostech a průběhu akce, se místo tiskového střediska dostalo zcela odlišného typu pozornosti.

Opakující se perlustrace, důkladná prohlídka automobilů na kontrolních stanovištích v okruhu 50 kilometrů od místa jednání, výslechy a noční přepadovky v přilehlých penziónech a hotelích, v nichž byli novináři a někteří aktivisté ubytováni. Za průnik do zakázané zóny hrozila pokuta ve výši 500 euro či několikadenní žalář.

K tomu všemu bezletová zóna, vojenské radary, obrněná vozidla, stovky policistů rozesetých po okolních lesích. To vše na náklady rakouských daňových poplatníků – nechtěně sponzorujících své vlastní zotročení „soukromým“ spolkem globalistů.

Jistě si mnozí vzpomenou na výrok Karla Schwarzenberga, bývalého (?) účastníka bilderbergských spikleneckých seancí, že se tu o ničem nerozhoduje, že jde jen o „zajímavé přednášky“. Pokud je tedy význam Bilderbergu jeho odpůrci tak přeceňován, proč se již týden před jeho zahájením konaly v okolí hotelu Interalpen rozsáhlé bezpečnostní manévry?                                      Falešná hra na informace

Vzhledem k tomu, že svobodná média v posledních letech o Bilderbergu píší, byli organizátoři jeho každoročních setkání touto okolností přinuceni, aby alespoň na oko předstírali, že nemají před veřejností co skrývat. Založili internetové stránky, kde kromě několika kusých informací o charakteru tohoto „debatního“ spolku zveřejňují seznam účastníků a témata, jimž se na svých setkáních věnují. Netřeba snad rozsáhle vysvětlovat, že zveřejněné informace nemusejí být vždy pravdivé či úplné. Když se v roce 2008 jednání Bilderbergu v severní Virginii prokazatelně účastnili Barack Obama a Hillary Clintonová, také nebyli uvedeni na seznamu účastníků.                                       Propletenec mocných

Toto jsou okruhy otázek, jež na základě tiskové zprávy organizátorů měly být koncem minulého týdne diskutovány: hrozba užití chemických zbraní, současné ekonomické problémy, evropská strategie, globalizace, Řecko, Írán, Střední východ, NATO, Rusko, terorismus, Velká Británie, USA a prezidentské volby v příštím roce, kybernetická bezpečnost a umělá inteligence.

Tak jako každý rok, i tentokrát se zde sešli vybraní představitelé světa politiky, průmyslu, zpravodajských služeb, bankovnictví a médií. Mezi nimi tři evropští premiéři (Holandsko, Belgie, Finsko), jeden prezident (Rakousko), bývalá královna (Holandsko) a několik ministrů (Velká Británie, Německo).

Britský ministr financí George Osborne si tu měl jistě o čem povídat s vedením největší evropské banky HSBC, obviněné z praní špinavých peněz a dalších rozsáhlých podvodů. K zločinným praktikám jsou však bilderbergiáni shovívaví, jinak by si k jednání nepřizvali nedávno odsouzeného bývalého šéfa CIA Davida Petraeuse. Nejspíš potřeboval něco důležitého prokonzultovat se současným ředitelem dánské zpravodajské služby Thomasem Ahrenkielem.

Roste-li obava z odchodu Řecka z eurozóny, pak dává smysl, že si tu dal dostaveníčko člen výkonné rady Evropské centrální banky Benoit Coeuré se zástupci Deustche Bank, Santanderu, AXA Group, JP Morgan či Goldman Sachs. S velkou pravděpodobností však spolu nehovořili jen o řeckém bankrotu, ale i o nebezpečí zhroucení globální finanční pyramidy, jemuž by mohly zabránit i takové drastické kroky, jako je uvažované zrušení peněžní hotovosti.

A protože se mnohé geopolitické šarvátky týkají obchodu s ropou, nemohly na jednání Bilderbergu chybět ani špičky British Petroleum či Royal Dutch Shell. O nebezpečí, jež pro tuto stínovou globální vládu představuje Rusko, nejspíš, kromě jiných, poutavě přednášel i šéf NATO Jens Stoltenberg.

Byl už vybrán příští americký prezident?

Stane-li se příštím prezidentem „říše svobody“ Hillary Clintonová, budu to možná i proto, že o jejích přednostech (o její podpoře projektu globálního vládnutí nikdo jistě nepochybuje) bilderbergské besedníky přesvědčil její hlavní poradce Jim Messina. Že to s dosazováním svých klientů do nejvyšších politických pozic umí, přesvědčil již v roce 2012, když řídil úspěšnou kampaň za znovuzvolení Baracka Obamy. A že lidem v těchto patrech politiky již nesejde na tom, zda se někdo hlásí k levici či pravici (tyto pojmy již v rámci politického mainstreamu dávno ztratily jakýkoli smysl) svědčí i to, že to byl právě Messina, kdo se výrazně zasloužil o překvapivou výhru „konzervativce“ Davida Camerona v nedávných britských parlamentních volbách.

Pravděpodobný vyzyvatel Clintonové, republikán Jeb Bush, byl minulý týden v Berlíně. A i když nebyl na oficiálním seznamu konspirátorů, v případě potřeby to měl skoro za rohem. Pokud se do Alp nakonec nevydal, má přesto v Bilderbergu také vlivného spojence.

Bývalý prezident Světové banky Robert Zoelick, dnes šéf mezinárodních poradců Goldman Sachs, je ve službách dynastie Bushů již nějaký ten pátek. Takže ať už bude příštím americkým prezidentem kdokoli, je jisté, že atlantičtí globalisté budou moci být spokojeni.                             Transparentnost v utajení

Kdyby se rozdávaly ceny za nejpikantnějšího účastníka tohoto spikleneckého sletu, pak by jedním ze žhavých kandidátů byla Jessica Mathewsová. Ačkoli jde o soudružku širší veřejnosti neznámou a její pracky asi daleko nedosáhnou, na Bilderbergu konspirovala jménem americké pobočky Transparency International.

Googlovská čertovina

Letošní Bilderberg byl výjimečný i tím, že mezi svoje hlavní okruhy probíraných otázek zařadil budoucí využití umělé inteligence. Kdo slyší o Bilderbergu poprvé, možné si řekne, že na tom zase tak nic divného není – co lze mít proti tomuto stále perspektivnějšímu vědnímu a průmyslovému oboru?

Ti ve věci poučenější však tuší, že za tím bude nějaká čertovina. A mají samozřejmě pravdu. Letošní Bilderberg poctily svou návštěvou tři osoby z nejvyššího vedení společnosti Google. Je možné, že se tu spolu s přítomným ředitelem sítě Facebooku Peterem Thielem domlouvali na tom, jak zefektivnit špehování uživatelů internetu (jenž ostatně za účelem kontroly lidstva vznikl). Odborné zaměření Reginy Duganové a Demise Hassabasiho však vzbuzuje dojem, že jejich vize mají ještě ďábelštější rysy.

Čipovací a tetovací salón Reginy Duganové

Kdo je Regina Duganová? Tato bývalá ředitelka vojenské agentury DARPA, zaměřené na robotizaci armády (zkoumá mj. technologie nutné k vytvoření plnohodnotného humanoidního robota) je dnes ve společnosti Google ředitelkou odboru, zaměřeného na „vývoj a využití pokročilých technologií“. O jaký typ technologií jde, si můžeme udělat obrázek z následujícího videa:

Na něm Duganová spoludiskutující a diváky přesvědčuje o úžasných vlastnostech polykacího „autentifikačního mikročipu“. Společnost Motorola, jež Google nedávnou akvizicí vlastní, vyvinula čip, jenž je následně vložen do pilulky. Její konzumenti ji mohou polykat denně, čímž získají „zázračnou“ moc, při níž se jejich tělo stane biologickým autentizačním systémem pro mobily, auta, dveře či jiná zařízení.

„Tato pilulka má uvnitř maličký čip s přepínačem,“ říká Duganová. „Když ji spolknete, kyseliny ve vašem žaludku slouží jako elektrolyt, ovládající přepínač vytvářením 18 bitového ECG signálu ve vašem těle. Tím se vaše tělo stává autentifikační kartou.“

Kromě polykacího mikročipu vyvíjí Motorola elektronické tetování, jež by mělo dokázat přečíst uživatelovy myšlenky detekcí nevyslovených slov v hrdle.

Demis Hassabis je pro změnu viceprezidentem Engineering for Google DeepMind, jedné z laboratoří, od níž si mnoho slibují stoupenci transhumanismu.      

„Češi“ zase ostrouhali. Bude Bilderberg na Orlíku?

Stejně jako v loňském roce, ani letos na oficiálním seznamu účastníků žádný Čech nebyl. Karel Schwarzenberg se nechal slyšet, že mu pozvánka letos nedorazila a ani předchozí účastníci Telička, Vondra, Pehe, Švejnar či Žantovský na oficiálním seznamu uvedeni nejsou. A to se přitom mohli spolu s dalšími našimi politiky, politology či novináři ve svém uvědomělém huráatlantismu doslova přetrhnout. Tak snad příště.

Můžeme si být zcela jisti tím, že na programu bilderbergského rokování byly i obchodní smlouvy (TTIP, TPP), jež se v utajení vyjednávají již dlouhou řádku let. Tak, jako stál Bilderberg u vzniku Evropské unie a její měny, tak má silně nainvestováno i v těchto globalizačních procesech. Jen  opravdový naivka si  dnes může myslet, že cílem těchto smluv je rozšíření volného trhu a svobodného podnikání…

Tak opravdu nevím, co je pro naši budoucnost větším nebezpečím – globalisty vyprovokované války, krach globálního finančního letadla, planetární korporátní fašismus, řízená masová imigrace, nebo naše zotročení technologickým „pokrokem“?                                      Bilderberg je jen špičkou ledovce

Jisté je jen to, že bilderbegiáni všechny tyto procesy usměrňují k cíli, za kterým v roce 1954 svoji elitářskou společnost zakládali. Ke vzniku globální technokracie, v níž se nerozpustí jen hranice mezi jednotlivými zeměmi a národy, ale i mezi pohlavími či člověkem a umělou inteligencí. Za tímto účelem jsou ochotni zaplatit doslova vším – i našimi životy.

Je proto dobře, že se o Bilderbergu a jeho temných vizích pro naši budoucnost ví. Neměli bychom však zapomínat na to, že podobných jednání, na nichž se štrikuje naše zotročení, je mnohem víc. A o většině z nich nevíme vůbec nic. Nebýt úniku ze zákulisí akce, neměli bychom sebemenší tušení o tom, že se v Londýně před několik týdny potají rokovalo o tom, jak dosáhnout zákazu hotovostních peněz.

Přesto by byla chyba, kdybychom propadali malomyslnosti. Ani tito „superpotentáti“ totiž nejsou všemocní. A protože je nespojuje nic jiného, než intriky a zlá vůle, jdou po krku nejen nám, ale často i sami sobě. Tlačí se na Boží trůn, odkud chtějí kormidlovat svět, jehož původní řád odvrhli. A jak známo – pýcha předchází pád. V tom je jejich slabost a naše síla.

Něco se děje

Brusel a NATO žádají změnu zákona v ČR, který by umožnil povolat povinněčeské brance pro zahraniční misi, konkrétně na východní Ukrajinu.Tam byměli plnit úkoly NATO a cíle západních iniciátorů spolu s polskými a slovenskými branci.

Dosud mohli být v zahraničních misích dle našich zákonů povoláni jen profesionální vojáci, kteří se na základě výběru pro to přihlásili dobrovolně. Nový zákon by kompenzoval nepřítomnost českých mužů povinným povoláním žen k nuceným pracím na našem území.

Armáda Německa nebude nasazena na východě, ale zřejmě preventivně obsadí české a polské území, aby nás bránila před teroristy. Občané ČR by se měli vyjádřit k tomuto plánu nadnárodních iniciátorů války v Evropě. Původním cílem NATO, do kterého jsme vstoupili měla být obrana území našeho státu, nikoliv služba cizím mocnostem mimo území EU v zahraničí. K tomu jsme se jako účastníci zavázali. Dalším plánem v Bruselu pro ČR je přijetí tisíců muslimů. Naše vláda je také pod tímto tlakem. Naši muži by měli bojovat ve východní Ukrajině, ženy by měly být povolány od dětí do průmyslu a služeb místo mužů a naše území by bránila německé armáda. Do vyprázdněných měst a vesnic v ČR by měli být pozváni muslimové. To je plán na zničení našeho národa a naší státnosti. Obraťte se na své poslance, aby vám potvrdili tyto plány a vyjádřete svůj názor legálními formami

- Muži i ŽENY totiž půjdou po schválení tohoto zákona k odvodu. A potom do války! - Muži i ŽENY se ocitnou v boji, dřív než si uvědomí, co se vlastně děje.

Vývoj směřuje k válce.

Lidé hloupnou a média si je přetvářejí, jak chtějí. Nejlepší imigrant je vzdělaný běloch, ve středním věku...

Za velký problém současného světa považuje profesor Peter Staněk, člen Slovenské akademie věd, skutečnost, že příliš úzká skupina lidí vlastní obrovský díl světového majetku. Ti se buď mohou dobrovolně vzdát jeho podstatné části, nebo se situace vyhrotí v sociální nepokoje. Ekonom a prognostik poukazuje na zhoršující se pozici zaměstnanců, což je dáno snahou Evropské unie konkurovat asijským zemím snížením výdajů na cenu práce. Varuje před trendem, kdy imigranti mají pomalu větší práva než domácí obyvatelstvo.

Profesor Peter Staněk: Vývoj směřuje k válce. Lidé hloupnou a média si je přetvářejí, jak chtějí. Nejlepší imigrant je vzdělaný běloch, ve středním věku... Takže máme problém

Ve svých vystoupeních jste za jeden z velkých problémů hospodářských potíží ve světě uvedl, že příliš úzká skupina lidí vlastní obrovský díl majetku – sedm procent lidí 90 procent světového majetku – a že je nepřijatelné, aby se vytvářela taková obrovská majetková nerovnost. I kdyby to bylo nepřijatelné pro významnou část z těch 93 procent lidstva, existuje vůbec způsob, jak by bylo možné tuto skutečnost změnit?

Jsou dvě možnosti. Jednu z nich načrtl americký investor Warren Buffett, když konstatoval, že se klidně vzdá 90 procent majetku ve prospěch ostatních lidí, aby se změnila majetková nerovnost, protože pak mu deset procent zůstane. Druhou možností je opravdu to, že to vyhrotí tu situaci tak, že když ta většina už nebude mít co ztratit, tak hrozí skutečně vlna sociálních nepokojů se všemi důsledky, které z toho vyplývají.

Copak se dá předpokládat, že by se bohatí dobrovolně vzdávali části svého majetku?

I když se to nezdá pravděpodobné, tak paradoxně například i v Německu vznikla iniciativa na dobrovolné dodanění vyšších majetkových vrstev. A dnes se to týká už desítek tisíc lidí, kteří si dobrovolně zvýšili daně z majetku nad 225 tisíc euro, takže tam už jde o menší skupinu. Ale závisí to na charakteru společnosti. V některých zemích, jako jsou ty skandinávské nebo Německo, to umím pochopit. V jiných zemích jako v Itálii, Řecku nebo Španělsku to bude asi problém.

Jak by na takovou výzvu reagovali velcí boháči v Česku nebo na Slovensku?

Vybavuji si průzkum mezi českými podnikateli, v němž se jich ptali, zda by byli ochotni obětovat alespoň jednu českou korunu ve prospěch chudých. No a většina podnikatelů odpověděla, že nedá ani jednu korunu ve prospěch řešení majetkových nerovností. Majetek je jejich a tečka.  

Opakovaně poukazujete na zhoršující se situaci zaměstnanců i vinou nových opatření typu tzv. kontraktu s nulovou hodinovou výměrou nebo kontraktu s flexibilními pracovními normami. Nehrozí, že se tento způsob zacházení se zaměstnanci může stát postupem času standardem a nehraničí to téměř s novodobým otrokářstvím i ve světle výroků o tom, že by lidé měli pracovat i zadarmo, aby neztratili pracovní návyky?

Bohužel mám pocit, že se to standardem stane, protože Evropská unie zvolila strategii, v níž chce konkurovat například asijským zemím snížením výdajů na cenu práce. A tady jsou jen dvě možnosti. Buď snížíte odvody, nebo snížíte mzdy. Pak je ještě třetí možnost, o které třeba němečtí průmyslníci nehovořili, a to zavedení těchto flexibilních kontraktů. Zatím to vypadá tak, že se Evropská unie těm tvrdým flexibilním kontraktům postaví, čemuž nasvědčuje například směrnice na ochranu agenturních pracovníků a podobně. Na druhé straně je velmi reálný předpoklad, že bude preferovat strategii „nezmenšíme mzdy, ale snížíme odvody do pojistných systémů, však se později uvidí“. To ale znamená snížení odvodů na penzijní, zdravotní a nemocenské pojištění.

Neustálý pokrok s sebou přináší dramatický pokles kvalifikovaných pracovních míst, která jsou nahrazována méně kvalifikovanými. Je to zákonitý proces, nebo i nějak řízený vývoj směřující k tomu, že méně kvalifikovaní lidé mohou být snáze ovladatelní?

Určitě ano, protože s tím souvisí proces, který někteří nazývají digitální zhloupnutí. To znamená, že vytváříme situaci, v níž média formují žádoucí vzory, žádoucí chování, sociální sítě umožňují ventilovat svoje – nazvěme to – „různé úrovně zájmů“, ale vcelku si s vámi dělají stále víc a víc. Bohužel se tento proces vzhledem k pokračujícímu rozvoji kontrolované společnosti stále urychluje. Ostatně je dobře známé, že lidé nechtějí přemýšlet. A když jim chybí potřebné myšlení a uvažování, tak jsou plně manipulovatelní.

Už někdy od 70. let se strašilo nedostatkem ropy, v poslední době se mluví o hrozbě nedostatku vody a potravin pro lidstvo. Jak ve srovnání s tím vnímáte hrozbu nedostatku práce jako důsledek technologického rozvoje v mnoha odvětvích?

Bez vody nepřežijete, to je dobře známé. I proto se bude v srpnu konat summit Modrá revoluce. Stejně tak ale, když člověk ztratí pocit smysluplnosti svého života, ztratí pocit, že ho někdo potřebuje, tak se mnohokrát stane, že i když dostane nějaký finanční obolus, tak ho ztráta smysluplnosti může devastovat, a to nejdřív psychicky a potom i fyzicky. Nejlépe je to vidět na příkladu starších lidí. Pokud má starý člověk alespoň nějakou možnost péče o vnoučata, pracovního naplnění, věnuje se koníčkům a podobně, tak se ani zdravotní problémy tak rychle nedostavují. Ale pokud má pocit úplné zbytečnosti a čekání na konec života, tak ty zdravotní problémy postupují velmi rychle. No a mám obavu, že tato analogie bude platit i pro další vývoj.

Co se s lidmi bez práce, kteří nebudou „mít co do pusy“ nebo se budou cítit nepotřební, stane? Nehrozí řešení, o kterém před 200 lety psal britský ekonom Thomas Malthus, tedy o nevyhnutelnosti válek, které dramaticky sníží počet obyvatel a umožní další fungování systému do doby, než znovu nastane krize?

Mám obavu, že Malthus měl pravdu, ostatně vezměte do úvahy jen to, jak se teď zbrojí. Zbrojí se tak jako ve vrcholných časech studené války. Za druhé vezměte si tu sérii geopolitických konfliktů, které vznikají na Blízkém východě, Dálném východě a tak dále. A za třetí zatím stále vždy sáhlo lidstvo v případě zásadní společenské krize k nepochybně vhodnému způsobu řešení válečným konfliktem. A ten zase vyrovnává demografický potenciál. Tak mám obavu, bohužel, že hromadění zásadních problémů může být řešeno tímto způsobem.

Má lidstvo k válce nakročeno i z důvodu nedostatku práce, nebo jsou mnohem vážnější hrozby?

Podle mého jde o kumulaci všech problémů. To znamená té obrovské příjmové polarizace, technologického rozvoje, neschopnosti zvládnout smysluplnost lidské civilizace, rozporu mezi civilizací a přírodním prostředím a v konečném důsledku i nerozumností jednání samotné lidské společnosti. Takže, bohužel, mám pocit, že to k tomu směřuje.

Přejděme k tomu, co v nejbližší době bude muset řešit Evropská unie. Nejprve co jí může přinést Transatlantické obchodní a investiční partnerství s USA?

Řekl bych, že plusy i mínusy jsou s otevřeným výsledkem. Je pravda, že by nás právě požadavky Američanů a Transatlantická zóna měly iniciovat k reformám, k nimž jsme zatím nenašli odvahu a nechtěli je uskutečňovat, tedy reformám pracovního trhu, finančního trhu a podobně. Ale i Američané získají jen to, co jim dovolíme při vyjednávání, protože jde o dohodu, dohodu dvou smluvních stran. I když by celkový charakter dohody mohl být rozumným rozvojem obchodu, existuje tam řada vnitřních problémů. Například řešení sporů s investory podle jednotlivých forem práva, anglosaského, či evropského, s tím, že investoři mají právo požadovat úhradu ušlého budoucího zisku. Otázkou je, jestli se dohoda bude chápat i pro všechny americké státy, nebo je to jen dohoda na federální úrovni a znovu budou další dohody i s jinými zeměmi. To závisí na vyjednáváních a našich vyjednávacích schopnostech. Samotný princip dohody je rozumný, protože umožní zvětšit rozsah vzájemného obchodu bez bariér. Ale jaký obsah dáme této dobré myšlence, závisí jen na nás.

Jak dalece může toto partnerství prospět Spojeným státům a jak lze hodnotit jejich nynější pozici ve světě v porovnání s vývojem čínské ekonomiky?

Spojené státy potřebují vyvážet své zboží, které výrazně zlevnilo po snížení cen plynu pro podnikatele. Za druhé celý systém řešení krize v Americe umožnil dřívější oživení než v Evropské unii. Za třetí když se Američané rozhlédnou po světě, tak kde ještě najdou stále tak bohaté vrstvy obyvatelstva jako v Evropské unii? Tedy je to pro ně nevyhnutelné vyvážet právě sem. A za čtvrté to souvisí s celkovou změnou vývoje čínské ekonomiky. Čínská vláda si uvědomuje, že když nebude velkou část doma vyráběné produkce spotřebovávat doma, bude mít obrovský problém s nezaměstnaností. Vzpomínám si na diskuse, kdy se hovořilo o 180 milionech nezaměstnaných v Číně, což je vlastně počet nezaměstnaných na světě jako celku. Takže Spojeným státům může dohoda TTIP hodně přinést, potenciál k tomu má, ale je to jako s kuchyňským nožem. Můžete se s ním pořezat, ale také s ním velice pohodlně můžete krájet chleba.

Před chvilkou jste zmínil, že to je dohoda dvou stran. Občas se ale spekuluje o tom, že Spojené státy vyjednávají z pozice silnějšího. Myslíte, že to tak může být?

Ne. Osobně jsem se zúčastnil některých rokování a vím, že když předestřete americké straně, že ji máte velmi dobře přečtenou a víte, proč prosazují určité body dohody, velmi rychle pochopí, že je možná jedině oboustranně výhodná dohoda. Pokud ale jen s otevřenou pusou hledíte na jejich požadavky a odsouhlasujete je, pak platí to, co jste řekl.

Evropská unie sice přijala a stále uplatňuje sankce vůči Rusku, ale sama na ně také doplácí. Myslíte, že jejich uvalení bylo jen důsledkem událostí na Ukrajině?

Nejsem přívržencem konspiračních teorií, ale stačí si přečíst práce některých politologů, jako je Friedman nebo Kagan ze 70. a 80. let, nebo začátku 90. let a chápete, že vždy považovali Rusko za klíčového nepřítele, ale zároveň trvali na tom, aby v žádném případě nedošlo k rozšíření spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskem. V tomhle slova smyslu bych spíš řekl, že vývoj na Ukrajině urychlil mnohé věci, které byly v pozadí a dnes vystoupily jasně na povrch a jsou součástí globálního geopolitického tlaku na zemi. Rád bych připomněl, že dnes se ekonomika, bohužel, stává nástrojem geopolitiky, a ne opačně. V tomto slova smyslu, že Evropská unie doplácí na sankce vůči Rusku, to je zřejmé. Navíc bude řešit tu obrovskou vlnu imigrace. Ale zase, kdo ji způsobil, ten rozpad režimů severní Afriky a Blízkého východu? A k tomu ještě samotná Evropská unie neměla odvahu uskutečnit reformy, které uskutečnili Američané po roce 2008. Takže tohle všechno dohromady bude pro Evropskou unii velký problém.

Cytil Svoboda

Jaká tedy může být budoucnost Evropské unie právě ve světle toho, že uzavírá pro ni problematickou smlouvu TTIP, že sama doplácí na sankce uvalené vůči Rusku, že je zaplavována migrační vlnou, kdy se musí postarat o statisíce uprchlíků navíc s výrazně odlišnou kulturou?

Když vezmete míchání různých kultur, národností, máte před sebou dva obrazy: Evropskou unii a Spojené státy. Spojené státy vlastně vyvažují demografický propad příchodem obrovského množství imigrantů. Ty imigranty integrují do americké společnosti, a i když zůstávají samostatné vyhraněné oblasti, například China Towny nebo ty tvořené hispánským obyvatelstvem, přece jen dochází k určitému tavícímu kotli národností. V Evropě jsme se léta chlubili multikulturalismem a akceptovali jsme příchod cizinců. Ale na nepokojích ve Francii před pěti lety se dá všimnout, že to byly nepokoje už první generace narozené ve Francii a v Německu. Tedy těch, kteří by měli být etablovaní do společnosti, měli by mít přijaté zásady, měli začít fungovat. My jim totiž v rámci multikulturalismu vycházíme v ústrety tak, což se někdy kritizuje, že například imigranti v Rakousku nebo v Německu mají pomalu větší práva než domácí obyvatelstvo v případě trestněprávních soudních sporů, vyhoštění a podobně, a to není dobré. Pak to vytváří i xenofobní nálady a vede to k nevraživosti vůči imigrantům. A mám obavu i vzhledem na důsledky těch zmíněných problémů, tedy poklesu potřeby práce, příjmové polarizace, krize, chudoby a zadlužování, že nevraživost vůči cizincům bude narůstat. Z tohoto pohledu se obávám, zda právě tyto xenofobní nálady i ve vazbě na celkový vývoj hospodářství v Evropské unii nepovedou k obrovskému nárůstu antiimigračních vln. A jestli se snaha Američanů přinutit Evropu, aby – nazvěme to – inkorporovala ty vlny migrantů, nemůže ukázat jako úplně kontraproduktivní. Spíš zastávám názor, pomozme těm zemím, aby z nich jejich obyvatelstvo neodcházelo. Ale neřešme problém imigrace v Evropě.

U nás není veřejnost ani politická reprezentace v čele s vládou Bohuslava Sobotky přijímání uprchlíků nakloněna. Ale občas zaznívají hlasy jako třeba od bývalého ministra zahraničí Cyrila Svobody, že jsme sobci, protože z bývalého Československa lidé utíkali na Západ, který je přijímal, zatímco my i pár stovek imigrantů odmítáme. Co si o tom myslíte?

Pokud jsme rozvrátili systém v Libyi, a ta se rozpadla na sedm kmenových území, tak se ptám, co s tím chcete dnes dělat. Druhá věc je o hodně závažnější. Když odcházeli naši lidé na Západ, tak to byli lidé, kteří byli podobného kulturního okruhu. Dnes však do Evropy přicházejí skupiny obyvatelstva, které mají jiné náboženství, jiné kulturní zvyklosti, jiný způsob života. A otevřeně říkám, že to může být pro Evropany velký problém. Pamatuji si jeden materiál asi před deseti lety, že nejlepší imigrant je muž, běloch, ve středním věku, hovořící anglicky, s vysokoškolským vzděláním a bez širší rodiny. Dnes s těmi imigranty přicházejí široké rozsáhlé komunitní svazky, rodiny, takže to bude problém. 

Mohou Česko a Slovensko jako členské země Evropské unie přijít v dohledné době s nějakým návrhem řešení, který by pomohl tyto hrozby odvrátit?

Je třeba uskutečnit sérii zásadních reforem v oblasti fiskálního okruhu, hospodářské politiky i regionálního rozvoje Evropské unie. Pokud se ptáme na zdroje, máme obrovské zdroje v šedé a černé ekonomice, v korupci, v operacích na hraně zákona. Třetina těchto zdrojů by umožnila řešit problémy vlastního obyvatelstva, stárnutí, zaměstnanosti a podobně a umožnila by i řešit problémy imigrantů z hlediska finančního zabezpečení. Ale jedna z věcí, kterou budeme muset udělat, je zásadní změna v nás samotných. Je Evropa připravená na to, aby přijala i jiné kulturní a civilizační vzorce do svého rámce? Chceme, aby přijali naše civilizační vzory, nebo je chceme ponechat v jejich vlastní kulturní identitě, která je jiná než evropská a vytvářejí pak problémy střetu civilizací přímo v evropských podmínkách? Ale zásadní otázkou je, jaké reformy má Evropa udělat. Přijme ty pracovní normy, o kterých jsme v úvodu mluvili, nebo bude respektovat to, že člověk rád pracuje, protože vidí smysluplnost práce, ale zároveň chce dostávat i slušnou mzdu, ne aby byl odíraný nějakými flexibilními pracovními normami. A to je to, co já říkám. Proč by Slovensko a Česko nemohly ukázat přátelskou společnost přátelských občanů a přátelských firem? Chce to jen změnu myšlení každého z nás. A myslím si, že změnu myšlení jsme dokázali i po devadesátém roce.

Rozvrácený a demoralizovaný svět – předpověď, která se splnila

Mám ráda lidi periferního vidění – ty, kteří vidí souvislosti dříve, než se stanou zjevnými i pro lidi atomistického, tzn. na detail zaměřeného vidění (nádherně je to popsáno v jednom dávnějším článku, který jsem si pro sebe nazvala „Tak jsme blbci, no a co„). Průšvih je, že většině lidí všechno dojde, až když už je hotovo. Mezi mistry periferního vidění patřil Karel Kryl, který už v roce 1993 popsal, o co jde. A patřil mezi ně i autor předpovědi, který v roce 2001 zemřel, ale na jehož slova došlo a dochází. V úctě k němu a jako potvrzení Voltairova moudra: „Naslouchejte těm, kterým zakazují mluvit“, vkládám část jeho prognózy porevoluční budoucnosti nejen Československa, ale i světa, jak o tom napsal v roce 1990. Po více jak čtvrtstoletí je možné srovnávat, jestli a nakolik se mýlil.

„Druhým výrazným aspektem politiky Havlova kabinetu je příprava k odtržení Slovenska. V období 1990 – 1992 budou přijaty nové ústavy a zahájeny přípravy k rozpojení hospodářských vazeb mezi Slovenskem a historickými zeměmi Čech a Moravy. K osamostatnění Slovenska dojde později (asi za 5 – 8 let) v souvislosti se sjednocováním západní a východní Evropy (integrace má být dokončena do roku 2000). Do té doby bude hlavní veřejnou snahou V. Havla udržet oba národy pohromadě v jednom státě.

V rámci sjednocení pak obětuje československý stát. Program liberalizace poměrů v Evropě bude umožňovat volný pohyb obyvatelstva bez ohledu na hranice a v jeho intencích dojde k částečnému osídlení pohraničí historických českých zemí potomky bývalých sudetských Němců. Rozpad současných JZD, nejasnost zákona o půdě a soukromém zemědělském podnikání spolu s nechutí a neochotou mladé generace k samostatnému podnikání v zemědělství způsobí, že země v těchto oblastech nebude obdělávána a stane se snadnou kořistí platbyschopných a k práci ochotných cizinců. Slovensko pak bude destruováno menšinami maďarskými, ukrajinskými, rumunskými, židovskými. Z obou národů zůstanou malé etnické menšiny, enklávy bez jakéhokoli významu politického a hospodářského – stanou se mezinárodními Evropany.“

„Pod střechou velké partaje zase se všichni sejdem„

„Přes hospodářský a finanční průnik se pokusí dostat k moci další zasvěcené a dobře informované skupiny zbohatlíků z řad komunistické nomenklatury, StB, Charty a OF, pronikající zejména do oblasti zábavního průmyslu, hotelů, cestovních kanceláří, reklamy a hromadných sdělovacích prostředků. Budou zakládat soukromé společnosti, které postupně ovládnou uvedené oblasti působení a monopolizují je. Byli s velkým předstihem před ostatními informováni o tom, že Československo bude především orientováno na cizinecký ruch a podle vzoru organizovaného zločinu na Západě budou chtít ovládnout i s tím spojený servis: herny, prostituci, drogy, vydírání. V tomto smyslu se stanou součástí mezinárodních organizací s analogickým zaměřením, na nichž už celou řadu let na Západě participuje také sovětská KGB. Řada vysoce exponovaných komunistů dá přednost anonymní finanční účasti na těchto podnicích, která jim však přesto zajistí dostatečnou moc. 

Taková perspektiva byla ze strany StB předložena rovněž řadě herců a zpěváků, kteří byli verbování v r. 1989 k účasti na podpisových akcích proti režimu. Přesuny kapitálu do těchto oblastí už byly zřetelně detekovány. Participace na této neviditelné, neformální, ale faktické moci je rovněž registrovaným důvodem ke slepé oddanosti celé řady funkcionářů OF. Je velmi pravděpodobné, že fakt registrace přibližně 35 tisíc občanů Československa u KGB v Moskvě (mimo jakoukoli evidenci v Československu v kartotékách StB či KSČ) souvisí právě s touto tak rychle se rozvíjející bází činnosti.

Průnik bude proveden prostřednictvím burzy a burzovních spekulací, činností mezinárodních odborných poradenských a konzultačních firem a kanceláří, soukromých rozhlasových a televizních vysílačů, soukromých tiskovin apod. Veřejná moc viditelných úředníků a funkcionářů bude nahrazena neviditelnou a nekontrolovatelnou vládou pečlivě skrytých subjektů opravdové moci, ovládajících všechny prostředky masové manipulace. Jejich působnost bude zaměřena na znemravnění veřejnosti, zejména pak mládeže, pod lákavými hesly svobody projevu a podnikání, jak odpovídá cílům snadno ovladatelné, na jednotlivce atomizované, sjednocené Evropy. Do této mocenské, neviditelné báze, budou vpuštěni pouze ti, kteří jsou členy příslušných rodinných klanů, lobby, skupin, organizací či mafií.“

Kabát se převléká, ale v základu zůstává stejný – jmenuje se „moc“  

„Podle scénáře, vypracovaného KGB a akceptovaného CIA, začala příprava disidentů v celé východní Evropě. Nejméně obtížná byla tato akce v Československu, kde byla již v normalizačních prověrkách let 1969 až 1970 vytvořena z bývalých funkcionářů KSČ dostatečně početná strategická záloha pozdější opozice, disentu a „nových mocenských garnitur“. Vytvořením Charty 77 dne 1. ledna 1977 pod přímou patronací KGB a StB byl tento proces obratně završen. Spontánní, tj. bezpečnostními složkami nekultivovaný odpor jednotlivců, byl okamžitě a brutálně potlačen. „Svobodný Západ“ mu nevěnoval sebemenší pozornost, a to ani po naléhavých prosbách a žádostech příbuzných obětí. Šlo totiž o cosi mimo scénář, co režiséři na obou stranách nepřipouštěli. 

Perfektně zinscenované divadelní představení, realizované za štědrých finančních dotací USA pro herce a komedianty, se v celé východní Evropě rozběhlo ve druhé polovině roku 1989. Kabaretní představení „sametové revoluce“ 17. listopadu 1989, v němž byla zneužita nespokojenost snadno manipulované mládeže, mělo sice drobné vady na kráse v podobě fingované „hrdinné smrti“ demonstrujícího studenta Růžičky alias poručíka StB Žifčáka, ale kdo by o takové maličkosti dbal ve víru „omamné revoluce“. Poslední skutečně významné detaily scénáře k finále již rozehraných „sametových revolucí“ byly dojednány na summitu Gorbačova a prezidenta Bushe, stejně jako mezi vrcholnými experty KGB a CIA, na Maltě dne 3. prosince 1989. Byly zde přijaty garance nedotknutelnosti pro odstupující komunistické garnitury, jejich kompenzace podílem na ekonomických krádežích a dofinancování vytvářených Občanských fór či jiných delegovaných „iniciativ“.

Všeobecná krize Československa je především krizí morální. Všechny ostatní krize se od ní odvozují. Počátky této krize neleží pouze v hranicích tohoto státu a nepočínají komunistickou diktaturou. Osvícenectví, renesance, zprůmyslňování, atheismus, bolševismus i amerikanizace rozrušily původní lidskou pospolitost a vytvořily abstraktní virtuální společnost, v níž vládnou zcela odlidštěné principy. Pro každou reálnou politickou úvahu o hledání možných východisek je nutné vzít za základ hlavní zjištění analýzy: Československá občanská společnost je zcela rozvrácená.“

Dlouhodobá hluboká nejistota – hlavní spouštěč deprese, současné nemoci číslo jedna

„Češi přestávají být národem, protože jim chybí vůle být národem. Ke konstrukci programu politické záchrany je však rovněž nutné chápat příčiny současného stavu. Původní lidská pospolitost v našich zemích byla živým organismem, byly to vztahy organického soužití, vztahy přirozené, jejichž závaznost byla pociťována jako samozřejmost. V této pospolitosti vládla tradice, přirozená autorita, svornost a obecný mrav. Jejími základy byla pospolitost krve, domu, vesnice, místa, pospolitost ducha, stejný duchovní kult.

Řízení a vedení v takové pospolitosti bylo nejčastěji vyjádřeno otcovstvím, na vyšší úrovni pak autoritou obecně uznávané převahy stáří, síly a moudrosti. Tato pospolitost však byla zničena a byla nahrazena společností. Společnost však není živý organismus, nýbrž mechanický agregát. Jednotlivci v ní nejsou spojeni organicky, ale vnějšně, mechanicky a účelově. Každý žije pro sebe a ve stavu napětí vůči ostatním. Vztahy mezi lidmi jsou vztahy mocenských subjektů a jako takové jsou organizovány a upravovány pravidly, konvencemi a zvláště právem, podobně, jako vztahy válčících stran. 

Na rozdíl od pospolitosti, kde převládá domácí hospodářství a zemědělství, ve společnosti převládá obchod, průmysl a manipulace. Vůdcové společnosti jsou finančníci, průmyslníci a manažeři, funkci náboženských církví převzali ideologové, demagogové a organizátoři davů. Svého nejúplnějšího vyjádření dosahuje společnost ve velkoměstech. Československo nezůstalo samozřejmě tohoto všeobecného vývoje ušetřeno. I když se komunistická moc v mnohém lišila od západních systémů, má s nimi v tomto smyslu (ve svých důsledcích) mnoho společného. Francouzská revoluce znamenala začátek sekulárních masových hnutí, která si vytyčila heslo rovnosti.

Toto heslo pak převzaly dvě největší sociálně- internacionální a sociálně-nacionální totality 20. století: bolševismus a fašismus. Nastalo století davů a demagogů. Projev vůle k rovnosti se změnil ve vůli po ničení všeho, co se odlišuje od vládnoucího průměru. Nepřijetí elementárního faktu vzájemné nerovnosti vedlo ke strukturální dezintegraci lidské společnosti. Pokrokářský optimismus rozhlodal všechny vazby a vedl k naprosté atomizaci lidských bytostí. Masová společnost konzumentů porušila stávající hodnotovou hierarchii a tím i dosavadní struktury společenského uspořádání a přivedla k moci nad sebou síly, o kterých každý prozíravý ví, že to jsou síly špatné a neschopné, totiž demagogy, byrokraty, korupčníky, hazardéry, gangsterské organizace, anonymní instance bez odpovědnosti, nahodilé kvantitativní většiny bez opravdového prověření kvalitou. 

Ze společnosti byla rafinovaně vyjmuta nezbytná složka jejího hodnotového systému – přirozená nábožnost, která byla vytlačena ideologiemi. Každá ideologie je scestná a vzbuzuje v lidech iluze, které jsou utopické. Připomínám to jako memento pro případ pokusu, učinit z demokracie, lidských práv a humanity oficiální ideologii – „náboženství“ československé vnitřní a zahraniční politiky. Stav současné masové společnosti na Východě i na Západě je dokladem zhroucení všech pokrokových a rovnostářských idejí a neměli bychom na to zapomínat především dnes, kdy máme ještě jakous takou šanci volby. Ideje pokroku všeho druhu už selhaly, i když si od nich svět tolik sliboval a tolik věřil – výsledkem je obluzený, rozvrácený, zbloudilý svět.“

Když globalizační projekt „EU“ dorazil až na Ukrajinu a Putin se rozhodl zastavit to, co Gorbačov začal (a čemu náš Havel tak věrně sloužil),  Merkelová s Hollandem se pořád tváří, jako by Evropa ležela na americkém kontinentu.

Podstatné ale je, že v 89 všichni vůdcové Evropy věděli, že o žádnou demokracii nejde. Škoda, že bylo tak málo těch, kteří tento pomalý a dlouhodobý proces už tehdy i viděli. A když pozoruji, jak se ve finále přepisují dějiny, začínám mít pocit, že „Ukrajina“ byla stvořena i za tím účelem.

Rozhovor s Lenkou Procházkovou z dnešních dnů...

Názory na současnost disidentky a chartistky, spisovatelky Lenky Procházkové. Tohle by měla být povinná četba na školách všech stupňů. Sametová revoluce: Co jiného by to bylo než taktika. Ať už ten plán o fingovaném zabití studenta Šmída vymyslel kdokoliv, zaúčinkovalo to. Číše trpělivosti přetekla. Ale nebyl to dobrý základní kámen změny, ani nadějná prognóza do budoucnosti. Masaryk říkal, že státy se udržují na ideálech, na kterých vznikly. Pokud něco vzniklo na podvodu, tak to nemůže mít pevné nohy. ...                (Havel se stal jen okrasnou etiketou na vypité láhvi. ....)

Zrovna ode mě to asi zní divně, ale musím říct, že život v normalizaci nebyl tak šedivý, stísněný a uniformní, jak se dnes píše v učebnicích. Byl v něm prostor pro soudržnost a lidskou slušnost. (...) Lidem, kteří v dětství či mládí prožili Mnichov a pak válku, nelze vyčítat, že po osvobození vstupovali do KSČ, protože cítili vděčnost k vojákům Rudé armády, kterých u nás padlo víc než sto třicet tisíc. Proto v roce 1946 dostali v Čechách komunisté tolik hlasů. Komunismus byl v té poválečné době opravdu vnímán jako nadějný směr plný energie. (...) Občas jsem zvaná na přednášky, a tak vím, že ani mnozí vysokoškoláci dnes neznají základní fakta z novodobých dějin své země, natož z dějin světových. Komunistické školství sice také přechylovalo dějiny k obrazu svému, ale kam se hrabalo na dnešní mystifikátory. Když jsem koncem šedesátých let dospívala, patřilo naše školství k nejlepším na světě a umění bylo taky na vrcholu. Dnes se filmy z této zlaté éry pouštějí v televizi v noci, aby se těch pár bdících pamětníků nažralo a stádo spících zůstalo nedotčeno srovnáváním. Říká se, že malý národ může být velký jen svou kulturou a vzdělaností. Pokud se na tuto tradici zapomene, jakým tmelem bude držet pohromadě? Televizními seriály? (či hollywoodskymi fejkmi?) Připadá mi, že už zase žijeme v kleci přikryté hadrem. Naštěstí i dnes mnozí, a je jich čím dál víc, hledají škvíry v té celtě. Těmi škvírami je internet. (...) Nedávno jsem v nějakém článku na internetu četla věštbu, že česká státnost po sto letech skončí. Opravdu se zdá, že vývoj k tomu směřuje. Rozdělení republiky byl první krok. Předávání majetků a půdy církvi a šlechtě, které je popřením smyslu Masarykovy pozemkové reformy, už proběhlo. Samostatná zahraniční politika neexistuje, pouze prezident se snaží něco dělat. Pro národní zájmy. A média ho za to cupují. Devastace školství pokračuje. O průmyslu, zemědělství, zdravotnictví a sociální politice už ani nebudu mluvit. Co ještě zbývá k dovršení? Zrušit Benešovy dekrety a uzavřít konkordát s Vatikánem... . Na toto sepětí minulosti a přítomnosti s budoucností je dnes embargo. Chováme se, jako bychom žili v bezčasí. A zatím se čas nachyluje. Obranné mechanismy, mezi které patří například instinkt, pozvolna mizí, když jsou atakovány nepřetržitým proudem informací. Většina těch informací má jepičí životnost a nulovou výpovědní hodnotu. Přesto si namlouváme, že jsme in. Náš mozek je ale stvořen pro jiné programy, než je vnější masáž. (...) Většina lidí si v roce 1989 nepředstavovala, že změna režimu se zvrhne do kapitalismu, který notabene nedodržuje ani vlastní pravidla. Mnozí doufali, že navážeme na ideály obrodného procesu. Že bude svoboda tisku, že se otevřou možnosti drobného podnikání a soukromého zemědělství, ale že velké podniky zůstanou státu. Jistě si nepředstavovali, že prodáme i vodu zahraničním firmám a že část polí a lesů věnujeme církvi. Možná, kdyby se v prosinci 1989 stal prezidentem Dubček, mohla ta naděje a semknutí mít delší trvání. Tím by se zpomalil a snad ani neprosadil historický návrat ke kapitalismu. Republika by se asi nerozpadla. Jenže Dubček se kandidatury vzdal na naléhání Havla. Bylo mu totiž vysvětleno, že pou ze "osobnost" Havel může být zárukou, že se stát udrží celistvý. (...) Dubček se nesměl stát ani prezidentem Slovenska. Byl symbolem něčeho, co mělo být pohřbeno, protože mocní tohoto světa měli jiné plány. Jakou roli v těch plánech sehrál Havel, můžeme pouze odhadovat. Z jeho skutků je ale zřejmé, že se necítil být hercem, ale tvůrcem. Myslím, že tato iluze mu vydržela až do smrti. Jako spisovatelce mi Dubčekova postava připadá tragičtější. (...) > Máme, co jsme nechtěli. Žijeme ze dne na den a ve strachu, co bude zítra. A zítra může být i VÁLKA. Ekonomové se obávají, že je neodvratná. Zbrojařské koncerny v to doufají. Tentokrát už Rusko ale nebude Evropu zachraňovat. Tak se probuďme, je za minutu dvanáct!

Španělsko zavádí totalitu!

Od 1. července bude platit zákony jehož Trinity protože tady španělská vláda zakáže a omezení základních lidských práv a svobod, téměř úplně a zejména svobody projevu a shromažďování! Pro non vládní a policejní objednávky se tvář obrovské pokuty a vězení lidí podle těchto zákonů! Ale na druhé straně zákony policii do rukou obrovský pravomocí, které jsou podobné těm, které mají policejní síly ve Spojených státech. Španělská vláda tak od července s represí proti vlastním občanům defacto začíná! Tato trojice zákonů (trestního zákoníku, zákon, zákon o bezpečnosti občanů Antiteroristický) přinese mnoho zákazy, omezení a represivní opatření. Zákon o bezpečnosti občanů a trestního zákoníku obsahují například. Tyto "demokratické akce" a související tresty:

-demonstrace moci prohlásit: pokutu 600 – 30 000 EUR

-neuposlechnutí příkazu "moci": pokuta mezi 600 – 30 000 EUR

-fotografování nebo nahrávání příslušníci policie na mobil, fotoaparát, atd (když se zda zatčení demonstrantů...): pokuta mezi 600 – 30 000 EUR

-uspořádání neohlášené a nepovolené shromáždění a demonstrace: pokuta až do výše 600 000 EUR.

-organizování demonstrací na důležité nebo přísně kontrolovaných míst: pokuta až do výše 600 000 EUR.

-Montáž nebo zabydlení prostoru přední španělský parlament, vláda, nebo jiné strategické budovy nebo banky: pokuta mezi 600 – 30 000 EUR

-vkročenie do míst, historických budov a památek: také trestní

-VERBÁLNÍ útok, urážet nebo ohrožení na příslušníky policie: pokuta ne více než 600 EUR

-výtržnictví během demonstrace oznámil (a jen proto, aby se, co dělám, organizátor bude obviněn z výtržnictví provokatér jen 1 nebo celé hnutí): je-li se to opakovat, může dojít až po úplný zákaz protesty

-svolání setkání a demonstrace prostřednictvím sociální sítě, šíření myšlenek povstání a protest prostřednictvím sociálních sítí: trest odnětí svobody na 3 měsíce až 1 rok

-šíření zpráv a sloganů, podpora "výtržnosti": trest odnětí svobody na 3 měsíce až 1 rok

-Prevence násilných vystěhování lidí policie: pokuta mezi 600 – 30 000 EUR

-nezákonné "zabírá" na určitou oblast (sociální centra, domy) násilně vysídlených lidí, zda rodiny: pokuta od 100-600 euro

-porušení autorských práv: trest odnětí svobody za půl roku-4 let (stahování souborů přes fileservery, torrenty, atd.)

Ale tyto zákony zvýšit pravomoci policie, ozbrojené síly a vlád jako například:

-policie může provádět namátkové kontroly a body vyhledávání na uvážení každého

-Policejní razie, vyhledávání a kontroly může provádět dle vlastního uvážení

-policie bude držet blacklist aktivistů, demonstranti a "podezřelé" osob

-Vláda může zakázat jakékoliv veřejné shromáždění, pokud se domnívá, že to bude "narušení veřejného pořádku"

Antiteroristický zákon, pak s sebou přináší "demokratické a bezpečnostní opatření" podobné těm, které Američané Patriot Act, pokud zákon NDAA. Podle tohoto zákona, mohou lidé obviněni terorismu jen pro vyzývanie, velebení, nebo páchání činností proti vládě nebo "veřejného pořádku", zobrazení určitých webových stránek (pro ty lze považovat některé alternativní média), nebo dokonce zveřejnění některých protivládneho post na sociálních sítích! Při pokusu o útok proti vládní stránky nebo hackování lidí okamžitě obviněni z kybernetické obrany. A pro všechny tyto aktivity ohrožují lidi mnoho let vězení.

A to jsou jen základní ustanovení a odstavců, které s sebou přinášejí tyto zákony. Navíc obsahují další represivní opatření a opatření namířená proti základní lidská práva a svobody! Španělská vláda a španělský ministr vnitra i má však tyto zákony, zvané aktů 21. století, která stanoví větší lidské bezpečnosti a právní jistoty jejich práv. To jsou lži a bláboly, ale že lidé!? A přitom to není vůbec proti přijetí těchto zákonů k vybudování více než 80 % Španělů a dokonce postavili proti nim a expertů Organizace spojených národů pro lidská práva! Ve více než 30 městech Španělska obrátit desítky tisíc lidí protestuje proti nim! Kde je teď neustálé omieľaná "demokracie" a pro koho vlastně kope španělská vláda a politici?

A proč se to vlastně všechny děje?

Ve Španělsku, které je těžce zasaženy globální finanční krize v roce 2008, situace, zejména v sociální oblasti tak výrazně zhoršila (úsporná, nezaměstnanost, stoupající ceny, pokles mezd, důchodů a celkovou životní úroveň), lidé se začali mnoha protivládní demonstrace a generální stávky. Někteří z nich měli účast až do 2 000 000 lidí! A některé z demonstrace vyústila v pouliční nepokoje (extremistických prvků a zejména kdy podobné události nelze nikdy vyloučit provokatéri). Někdy, však, tyto nepokoje začaly spontánně po tvrdý policejní zásahy a mlátení, nic nerobiacich protestujících, přinesl více z nich stejně jako vážná zranění. Tyto demonstrace jsou postupně formoval hnutí "Rozhořčených" (rozhořčení), jejichž předáci spolu neuvěřitelné množství obyčejných lidí z ulice (až 200 000 osob) zřídit postupně politickou stranou Podemos), který podle průzkumů ze všech zapredané španělské valcuje dnes. standardní politické strany stejně jako u nás jen Rob, zbedačujú a zapredávajú vlastního národa a západ bankéři "elity"! A občanské hnutí a politických stran tvoří dno, což je nejvíce zapredaní politici a bankéři děsí Podemos! Protože, No, víte co jejich soudní proces po možných volbách některé občanské strany čekají. A tak dnes, před parlamentní volby, přijmout taková opatření, zákony, které chrání své životy a majetek před hněv ze zbídačené a nyní ocitají přepadli lidi!

Přijetí podobných zákonů a rostoucí represe státem (politiků, jejich vládci a sponzory) proti obyčejní lidé lze očekávat v blízké budoucnosti téměř v rozladěný všechny evropské země! Úsporná opatření, zvyšování daní, Zotročujúce mzdy a tudíž celkové životní úrovně Evropanů bude v průběhu času, jen proto, že ekonomika eurozóny jednotlivých zemí a EU růst stále neřešitelných ekonomických problémů na zabárajú (snížení státních výdajů, zvýšení daně, dávky, zdebačujúce opatření, nárůst korupce, šedé a černé ekonomiky a oligarchie, rozkrádání a rozpredávanie aktiv, zvyšování dluhu...)! Na ekonomiku, nemluvě o Spojené státy. A proto bude zkorumpovaní politici se snaží hocakou způsob, jak dostat pod kontrolu nad zapredaní a nespokojených davů, které budou již mít otrávený s jejich rozkrádania a obohacování zájem národa! Obdobné směnky lze tedy očekávat v blízké budoucnosti, jakož i od Evropské Komise, zda naši politici. Ale musíme za každou cenu zabránit, aby přijetí! Je zde proto, že naše základní práva a svobody, které jsou zakotveny v Ústavě, ne jen ale i v řadě mezinárodních smluv. A naše základní práva a svobody patří mezi nejdůležitější věci, které musíme tvrdě bojovat!

Po živnostnících budou na řadě zahrádkáři a houbaři

Domácí pěstování zeleniny a ovoce je svobodnou ekonomickou aktivitou občanů, kterou také nemá vláda zatím pod kontrolou a při které vznikají hodnoty, které nejsou zdaněny. Na domácích zahrádkách jsou vypěstovány tisíce tun ovoce a zeleniny, přičemž tím vzniká "ztráta" nejenom státu ve formě daní, ale také obchodním řetězcům, které by vám rádi prodali jablka za 35 Kč/kg Emotikona smile

Další státem zatím neregulovaná a nezdaňovaná svobodná ekonomická aktivita občanů je houbaření a sběr lesního ovoce (borůvky, maliny).

Plánovaná elektronická evidence tržeb (EET) je jen začátek. Politici budou chtít zregulovat další svobodné aktivity občanů a po "rozkulačení" živnostníků přijdou na řadu třeba i zahrádkáři a houbaři. Pěstuješ rajčata? Za každou zasázenou rostlinu rajčat zaplatíš daň ve výši 30 Kč. Máte doma ovocné stromy? Za každý zasázený strom zaplatíte roční daň 400 Kč. Houbaření se reguluje hůře, takže ho zakážeme a uděláme z něho trestný čin.

Tichá vražda hotovosti: Jeden z posledních znaků svobodného jednání zmizí.

Stát chce mít kontrolu nad vším. Nevadí? Erika Hájková komentuje jednu další letošní „nepatrnou změnu“ v našich zákonech a přináší text Michaela Snydera, který tutéž hrůzu vidí v širších souvislostech. Rok 2015 přináší „báječnou novinku“, která z nás zase o něco více činí nesvéprávné otroky – přestože to většinu veřejnosti nechává chladnou: další omezení plateb v hotovosti, z 350.000 na 270.000 Kč. Pokud si tedy letos někdo hodlá koupit třeba automobil a peníze na něj má doma ve slamníku, raději by mělo jít o vůz méně luxusní či více ojetý. Mít v držení své vlastní hotové peníze se totiž stává postupně zločinem. V Evropě, stejně jako v Americe. Pokrok nezastavíš.                                              Salámová metoda

Důvodem tohoto dalšího útoky na naše soukromí a svobodu jednat je, jak jinak, „harmonizace“ s Bruselem. V tomto případě je prý cílem dalšího vnuceného Dobra „vytvořit jednotný evropský platební prostor, který zajistí shodné podmínky pro zpracování bezhotovostních převodů, přímých inkas a karetních obchodů v rámci EU“.

Celá věc prošla relativně bez povšimnutí. Koneckonců – co už, řekne si našinec. Jakýpak rozdíl, tři sta padesát, nebo o osmdesát méně? Celá věc však pozornost zaslouží. Její princip vysvětluje americký ekonom Michael Snyder, jehož země se, stejně jako mnohé jiné, s „bojem proti hotovým penězům“ potýká. Je zřejmý: jde o klasickou „salámovou metodu“.

Uzenina, kterou nás krmí místní Agrofert, je přitom ze stejné „šarže“, jako postupná omezení plateb cash, která přibývají všude na světě. Postup je jednoduchý: nejprve je třeba ustavit důkladně v lidských hlavách rovnici hotovost = mafián, korupce, organizovaný zločin, terorismus. Potom už beze spěchu a postupně hotovostní platby zakázat – nejprve nad určitou hranici, posléze zcela.

Zločinné vdovy a teroristé na úvěr

Poslouží i pár exemplárních případů – jako třeba „zločinná vdova“, kterou v Iowě málem zavřeli (a všechny peníze jí exemplárně sebrali) za to, že si své vlastní (zděděné) prostředky neuložila na jeden účet. A pár nesmyslných zdůvodnění, jako bylo to francouzské: nedávný zákaz plateb v hotovosti se svezl (jako v bližší budoucnosti zřejmě vůbec jakákoli omezení občanských práv v zemi Liberté, egalité a fraternité) po „kauze Charlie“:

„Aby se nic podobného neopakovalo, musíme bojovat proti užívání hotových peněz a anonymitě ve francouzské ekonomice,“ vysvětlil „francouzský Babiš“ Michel Sapin nesmyslné omezení. Příprava teroristických útoků totiž podle něj útočníky „moc nestála“ a stačilo jim ji „z části financovat hotovostí, drobnými podvody, spotřebitelskými úvěry a pašováním padělaných výrobků.“

A máme to: kdokoli se teď ohradí proti absurdnímu zásahu do posledních zbytků soukromí, bude považován nejen za mafiána, ale i za teroristu. Docela stejný princip, jaký se v Americe naplno uvádí do praxe po jedenáctém září. Co na tom, že nikdo neví, jak lze omezením plateb v hotovosti zamezit třeba tomu, aby si teroristé vzali spotřebitelský úvěr?

Není daleko doba, kdy vás klidně zatknou za to, že jste si vybrali trochu moc peněz ze svého vlastního účtu. Jak příhodné pro banky, které zvolna uvažují o tom, že by od klientů rády záporný úrok, že?

Michael Snyder: Boj proti „cashi“ je dobře promyšlený

Přechod ke společnosti bez hotových peněz není něco, co by nám nařídili ze dne na den. Naopak: k tomuto cíli se již dlouho blížíme pomalu a systematicky, sérií postupných drobných krůčků.

Vlády po celé planetě postupně omezují užívání hotovosti z „bezpečnostních důvodů“. Občanům se vykládá, že se tak děje v rámci boje proti zločinu, terorismu, překupníkům s drogami, praní špinavých peněz a daňovým únikům. Jiné než hotovostní transakce se totiž vládám mnohem lépe sledují, tudíž je mají mnohem raději.

Co je znepokojivé, že se už zvolna dostáváme do situace, kdy se placení v hotovosti samo o sobě považuje za „podezřelé“. Když dnes zaplatíte účet v hotelu hotově, nebo nabídnete hotovost v řádu několika stovek dolarů za zboží v jakémkoli obchodě, nejspíš se na vás budou divně koukat. Je to prosté – už nám do hlav vložili představu, že pokud někdo disponuje velkým množstvím hotovosti, je to neobvyklé až podezřelé. Dalším krokem je úplný zákaz hotových peněz – ke kterému se Francie a další evropské země už rychle blíží.                                                  Francie (jako vždy) v čele revoluce.

Počínaje zářím, zakáže Francie hotovostní platby nad tisíc euro (současný strop byl tři tisíce). O tomto dramatickém omezení informoval jak Reuters, tak například serverZero Hedge.

Vzhledem k pochybnému výkonu stagnující francouzské ekonomiky nebude podobný limit nastaven tak přísně pro zahraniční turisty: sníží se z patnácti tisíc euro „pouze“ na deset tisíc. Práh, který dosud umožňoval francouzským rezidentům volně směňovat eura za zahraniční měnu, aniž se museli legitimovat, bude drasticky pokrácen, z osmi tisíc euro na pouhý tisíc.

Kromě toho budou mít banky povinnost hlásit francouzské vládní agentuře Tacfin, která má v popisu práce boj s daňovými úniky a praním špinavých peněz, automaticky jakoukoli osobu, která v průběhu jednoho měsíce buď na účet vloží, nebo z něj vyzvedne částku, přesahující deset tisíc euro.

Nic nového pod sluncem

Koneckonců však nejde o nic nového: Španělsko už zakázalo hotovostní transakce nad dva a půl tisíce eur a Itálie nad tisíc.

Ve Spojených státech zatím žádné podobné přímé omezení neexistuje. Zato ovšem máme několik extrémně přísných pravidel pro hlášení podobných transakcí.

Tak například, pokud pravidelně vkládáte na účet velké částky v hotovosti, máte velkou šanci, že o vás sepíšou takzvanou „zprávu o podezřelé aktivitě“. V roce 2013 bylo federální vládě takových zpráv podáno zhruba 1,6 milionu.                                                  Hlaste podezřelé transakce

Následující pokyny pro vypracování zprávy o podezřelé aktivitě (ZOA) pocházejí přímo z vládní internetové stránky:

Banky, mateřské společnosti bank a dceřiné společnosti těchto společností jsou pod federálním nařízením povinny vypracovat a podat ZOA v případech:

-       Zločinu, zahrnujícího zaměstnance banky a zpronevěření jakéhokoli objemu finančních prostředků.

-       Zločinů, kde je hodnota prostředků či výnosů větší než 5.000 dolarů, pokud je znám podezřelý.

-       Zločinů, kde hodnota prostředků či výnosů je větší než 25.000 dolarů, i pokud podezřelý znám není.

-       Transakce, jež byly provedeny, nebo pokus o ně byl proveden, buď bankou, v bance, nebo skrze banku (nebo s ní propojenou společnost), jejichž úhrnná výše překračuje 5.000 dolarů, pokud banka nebo s ní propojená společnost ví, či má nebo by mohla mít důvodné podezření, že:

    By transakce mohla zahrnovat potenciální praní špinavých peněz či jinou ilegální aktivitu (například financování terorismu)

    Má obcházet BSA (americký zákon z roku 1970 proti praní špinavých peněz, pozn. překl.), nebo jeho prováděcí předpisy.

    Nemá žádný obchodní či jiný jasný zákonný účel, nebo není typem transakce, u níž by bylo důvodné očekávat, že ji dotyčný zákazník bude za normálních okolností provádět a banka nezná pro chování dotyčného zákazníka žádné rozumné vysvětlení poté, co prozkoumá všechna dostupná fakta, včetně pozadí a možného účelu transakce.                                                     Kvóty pro udávání

Samo o sobě to zní dost hrozivě. Co si ale většina lidí už vůbec neuvědomuje, je žeexistují kvóty na minimální počet hlášení o podezřelé aktivitě, které banky musejí naplnit! Pokud dostatečný počet lidí neudají, mohou dostat pokutu – nebo něco horšího. A Obamova vláda navíc začíná říkat, že udávání nestačí.

Podle deníku Wall Street Journal vláda banky dokonce nabádá k tomu, aby okamžitě kontaktovaly policejní složky, pokud se jim cokoli sebemenšího nezdá…

„Vedoucí ‚trestař‘ ze stáje amerického ministerstva spravedlnosti se nechal slyšet, že banky se nesmějí zastavit u podávání hlášení o podezřelé aktivitě, pokud se setkají s ‚rizikovým‘ zákazníkem.

‚Drtivá většina bank skutečně podává hlášení o podezřelé aktivitě, pokud mají podezření, že účet v jejich ústavu je propojen s některou z podloudných činností,‘ vysvětlil nejvyšší státní návladní Leslie Caldwell ve svém pondělním, předem připraveném projevu. ‚Ale v případech, kde je to vhodné, na banky stále apelujeme, aby zvážily, zda nevyvinout ve věci větší aktivitu – tedy zda rovnou neupozornit policejní složky.‘“                                                Policie! Ten člověk chce své peníze!

Z toho by rozumnému člověku měl jít mráz po zádech. Ve svém nedávném článku si Simon Black, blogger ze serveru SovereignMan.com, živě představil situaci v blízké budoucnosti, v níž zcela nevinný Američan zamíří do banky, aby si vybral větší množství hotovosti…

Jen si to představte: chcete si vybrat v bance své vlastní peníze. Mít po ruce nějakou tu hotovost je vždycky dobrý nápad. A dnes to platí dvojnásob – bankovní úroky se zvolna plíží k záporným hodnotám, což znamená, že v zásadě bankám musíme platit za privilegium, které nám poskytnou tím, že si mohou hrát s našimi penězi.

Řeknete pokladní, že byste chtěli pět tisíc na ruku. Pokladní se nervózně zarazí a zeptá se proč.

Vy odpovíte – co možná nejslušněji – že to není problém ani její, ani banky, neboť jde o vaše vlastní peníze. Pokladní na chvíli zmizí a vy pár minut čekáte. Když se vrátí, oznámí vám, že si své peníze můžete přijít vybrat během několika dnů, neboť je momentálně banka nemá k dispozici.

Mírně podráždění takovou úrovní služeb se vydáte k domovu. Jenže když zaparkujete u vrat garáže, čeká na vás překvapení daleko nepříjemnější: dva policisté v uniformě, kteří si s vámi chtějí promluvit na téma vašeho plánovaného výběru…                          Vdova, vinná svým dědictvím

Myslíte, že je to přitažené za vlasy? No, tak si poslechněte, co se stalo jedné vdově v Iowě.

Její účet byl zkonfiskován IRS a dotyčná vdova sama nyní čelí trestnímu stíhání, protože své legálně nabyté peníze z dědictví po manželovi uložila po malých částkách na různé účty, nikoli společně. Jak vysvětluje Associated Press, paní Maloneová dědictví po svém muži uložila po částech v sumách kolem osmi až devíti tisíc dolarů, což evidentně znepokojilo stále bdělé oči finančního úřadu.

Paní Maloneová původně nevěřícně tvrdila, že „přece nebude stát žalovat vdovu“. Stát takovou hozenou rukavici ovšem rád zvedl a místo „pouhého“ civilního deliktu, který byl na stole předtím, jí „napařil“ trestní stíhání – za zločin, který se nazývá „strukturování úspor“. Celá věc skončila tak, že zoufalá vdova „přiznala vinu“ a nechala vládě její (svoje) peníze – kdyby tak neučinila, mohla se totiž dočkat pokuty ve výši 250.000 dolarů a pobytu za mřížemi.

Vražda v bankovním trezoru

Pro pořádek ještě jednou: paní Maloneová nespáchala žádný zločin, kromě toho, že své peníze uložila, jak se jí to zdálo nejvhodnější. Když takhle federálové nakládají s postarší dámou s čistým trestním rejstříkem, jak asi budou úřady jednou nakládat se čtenáři tohoto článku?

Pokud se ptáte proč, odpověď je jednoduchá. Vláda nás zkrátka chce odradit od jakéhokoli přemýšlení o hotových penězích, natož jejich používání. Vlády cash nemají rády. Pokud mohou lidi zastrašováním dostatečně odradit od používání hotovosti, také to udělají.

Restrikce, týkající se hotovostních plateb, se budou postupně utužovat. Hotovost z našich životů časem zmizí úplně. Až se tak stane, nikomu nebude přechod na společnost bez peněz připadat zvláštní.

Koneckonců, téměř nikdo si nestěžuje ani teď. Důvod je jediný: vražda, páchaná na hotových penězích, probíhá pomalu a postupně

Retro do české televizní žumpy

Tak se zamyslete přátelé, ale tentokrát přímo hlavou. Kdy jste na obrazovkách viděli nějaký kvalitní film, či seriál. Nepamatujete si a není divu. To, čím nás poslední tři roky krmí ČT a komerční TV nemá obdoby. Nova, Prima a její odnože žijí z reklam a nic nás to nestojí. Je to blbé, ale budiž. Za ČT prý platíme neuvěřitelných 7 miliard ročně. Za co? Za ČT4 sport. Formuli F1 nepřenáší, Roland Garros, US a Australia Open také ne, pokud naše tenisové hvězdy vypadnou před osmi-finále. Fotbal ojediněle, jen když hraje Barka nebo Real. Jinak můžete slintat nad výkony florbalistů a curlingu. ČT2. Válečné a tajné operace, ve kterých vždy vítězí báječní amíci. Japonští a němečtí tupci neměli nikdy šanci. Rusové a Stalin sice většinu Evropy osvobodili za cenu cca 25 milionu padlých, přesto to v poslední době vypadá, že budeme v budoucnosti daleko více oslavovat příjezd několika amerických tanků a džípů do Plzně.

A ČT 24. To je přímo pračka na vymývání mozků. Každou půlhodinu vám rvou do palic ty stejné hovadiny, abyste o nic nepřišli. Téměř padesátkrát za den vám opakují, že Rusko je agresor a V. V. Putin „Satan“. Musí být odvolán, přestože jeho popularita v Rusku přesáhla 80%. A nějaká WC 00 Romancov, geograf a expert na dění ve světě, vám pravidelně vnucuje ty své mentální ejakuláty o prezidentovi RF. Červotoč zavrtaný do dobře placené židle na jakési pochybné fakultě na UK. Co tam asi ten geograf dělá. Otáčí globusem, čumí na CNN, FOX a ČT 24. K tomu si občas pročte i MF, aby náhodou nevybočil z trendu pravdy-lásky. Pak sesmolí anti-ruský komentář, který v novinách tu a tam otisknou a při troše štěstí ho i pozvou do ČT. Velké show za honorář začíná.

Takáč, nebo mulatka Tvarůžková kladou geografovi zapeklité otázky dle předem připraveného scénáře, který dva dny před přenosem obě strany pečlivě biflovaly a nazkoušely. Televizní střet ad hoc mezi mulatkou a Dr. Vyvadilem se odehrál před několika měsíci. Dr. Vyvadil moderátorku Tvarůžkovou zašlápl jako housenku a pochopitelně se na obrazovce ČT už nikdy neobjeví.

Zato skřeti jako ukrajinský Žid Fištajn, nebo „poradce“ Nečase Roman Joch, mají permanentky. Co je v pozadí a proč lesnický adjunkt není v těchto dnes vidět, nevíme a můžeme jen hádat. Možná, že při křtu lavičky v Oxfordu použil svého bažanta, místo láhve sektu od ČSA (gratis jako letenka).

Byly doby ó doby byly a nebylo to tak dávno, kdy v biografech a TV dávaly kvalitní filmy. Mexické, francouzské, německé, ruské, maďarské, dánské, italské, španělské atd., atd. Kam se poděly ty skvosty jako“svéráz národního lovu, bratr, dánsko-švédský seriál nemocnice Larse van Triéra. Nejsou peníze. Sedm miliard ročně je málo? Proto se musíme dívat na ty americké sračky, akční filmy a „thrillery“ a mozek urážející komedie, kde se nám naznačuje, kdy se máme smát. Ministerstvo kultury a tv rada nyní rozhoduje o tom, co je pro nás vhodné? Kdo tam sedí? Vávra už umřel. Že by Uhde, a pokud se zmátoří z komatu rozhodoval, co nás kulturně povznese, jako satisfakci, že ty jeho kraviny co napsal nikdo nečte.

Občas nám promítnou 35 let staré snímky, klasiku (Gabin, Mastroanni,Ventura, Burton, Peter O´Tool, Delon, Denevue, I. Bergmanová, Loren. Většina umřela a ti přežívajivší to mají za pár. Uvědomujete si vůbec, na jaké sračky se den co den díváte? No a vy, kteří přicházíte domů večer, unaveni z práce to ani v podstatě nevnímáte, co se zde přihodilo. Mrkněte se na program. Od rána do půlnoci a od půlnoci do rána na všech kanálech, včetně ČT nás krmí americkými levnými škváry, seriály a dokumenty o vyšetřování leteckých katastrof a filmy o přežití v džungli.

Budete mít pocit neohroženosti, když brzy ráno za tmy a mrazu půjdete do práce, a že když vás napadne varan, nebo anakonda někde na nádraží, tak ten útok zvládnete? Ale jak budete čelit ataku ožralého cigoše, který vám ukrade bandasku s kafem a svačinu? Šabatová a ten mluvka Uhl vám vysvětlí, že se jedná o ojedinělé, odsouzeníhodné projevy jedinců, kteří ideu

multikulturalismu prozatím nechápou. Nelze popírat, že Cigán není dobrosrdečný, ale když ho požádáte, aby vám půjčil stovku, tak řekne: “No jo vole, ale vod koho“? Už vás někdy napadla prostá otázka, proč naše TV media v podstatě zkolabovala. Nákladově levné americké sračky jsou totiž zdrojem lukrativních příjmů většiny našich tzv umělců, kterým očividně došlo, že v dabování jsou velký prachy. Jak by ne, když žádný příběh neexistuje, tak proč nenapsat přímo scénář někde v hospodě u piva. Ty americké jsou většinou psány v té nejprimitivnější američtině, protože klasická angličtina by se musela upravit tak, aby tomu Texasan a černoch z Orleansu rozuměl. Nejenže originální skript je o hovnu, ale české překlady a dabing musí urážet každou inteligentní bytost.

Francie, kolébka evropská kultury přichází konečně k rozumu a uvědomuje si svou novou renesanční roli, která se nabízí. Marine Le Pen, bude první ženou-prezidentkou Francie v historii. Věřme, že svůj volební program naplní. Vystoupení z NATO a eventuálně z EU. Zákaz dovozu amerických GMO potravin. Návrat k národní měně FF. Utužení vazby na největší a nejbohatší zemi světa RF a orientaci na euroasijské trhy, kde je budoucnost. Charles de Gaule v sarkofágu to asi neuleží. Ponechme zatím stranou Napoleona. Voltair, Diderot, Russeau, La Place, René Descartes, to jsou ti skuteční velikáni, jenž zažehli zápalnou šňůru, což vedlo k explozi evropské filozofie, přírodních věd a kulturní evoluci. Nesmíme opomenout geniální mozky, jakými byli Kant, Gauss, opat Mendl a Mach.

Pokračování ve výčtu jmen a národností, které Evropu obohatily a její myšlení ovlivnily, nemá smysl. Ale o jednom individuu současnosti, i když není vědec, ani filozof se zmíním pro jeho vzepření se moci. Jeden z nejšerednějších chlapů planety, famózní a bezkonkurenčně nejlepší francouzský herec filmového plátna Gerard Depardieu. Ne proto, že je škaredej, až přitažlivej. To ne. Po zvolení F. Hollanda prezidentem, (foneticky ólanda), protože Francouzi nejen že nemají střední rod, ale ani nevyslovují h, takže dle Wericha, žádný frantík nemůže být sprostej. Gerard ale sprostej je, takže čerstvého prezidenta poslal do prdele, a odrazil do Belgie. Ten –ňup chtěl jeho příjmy nad hranici 250 tisíc Euro ročně zdanit až 95%. Údajně majetek, který doma vlastnil, prodal a zakontroval žádostí o ruské občanství. To mu bylo uděleno během 24 hodin a V. V. Putin mu platný ruský pas osobně předal.

Podobné a přátelské zacházení z ruské strany zažil i anglický spisovatel a herec, nezapomenutelný P. Ustinov. Rus Vladimír Vysocký naopak obdržel za svou roli Hamleta a neopakovatelný herecký výkon v pařížské Olympii (beznadějně na měsíce vyprodané) ta nejvyšší umělecká ocenění a pasport. Francouzská a ruská šlechta měla vždy k sobě blízko, převážně kulturně. Korsičan po vítězství u Slavkova a po famózní souloži s polskou kněžnou během tažení na východ, si versty popletl z metry a jeho vykouřenému mozku nedošlo, že Moskva je hodně, hodně daleko. Že je tam zima (-40°C) a tma, to zjistil, když konečně vstoupil do hořící ruské metropole.

Fakt, že mu nikdo nepřišel předat klíč od města, symbol kapitulace státu, Napoleona rozladil. Hrůzná představa pochodu okolo tří tisíc kilometrů zpět do Francie, už tak chatrnou morálku armády totálně zlomila. Tažení skončilo katastrofou. Sto třicet roků později dopadl podobně Hitler, i když jeho armády byly mobilnější a vyzbrojené nejmodernějšími zbraněmi. Tři roky obléhal Leningrad (Petersburg), který nezlomil. Stalingrad měl už namále, ale nápor Wehrmachtu nakonec odrazil. Moskva se také ubránila a tažení Hitlera „nach osten“ skončilo fiaskem. Co dodat?

Většina portálů opakovaně cituje:“když ruského medvěda jednou pustíte z klece, nemáte šanci ho dostat zpátky“. Nemají pravdu! Ruský medvěd už dávno není v kleci, ale naopak si užívá svobody, kterou mu EU a USA může jen závidět. Do klece se už zahnat nenechá, což bohužel jestřábům z EU, US včetně řady imbecilních politiků u nás, nějak nedochází. Šachista par-excelence V. Putin to kormidlo lodi RF bude pevně držet v rukou dalších 10 let. Jinými slovy, mírumilovný a tolik obávaný ruský medvěd si bude nejen užívat svobody, ale navíc ho potěší každé úmrtí senilních starců, jako je hrdina z Vietnamu McCaine, Madlenka, pomatený lesní adjunkt, starý Štětina a při troše štěstí i srdeční kolaps některého z tradičních nepřátel Ruska. Na závěr udělejme „sčot“! Předpokládejme, že všichni současní váleční zločinci v dohledné době odejdou do věčných lovišť, nebo skončí v Haagu, případně v nějakých „sklenících alias pěstírnách zeleniny“, protože mentální stav těchto pacientů nebude vůbec snadné rozlišit od myšlenkových pochodů plodin jako je mrkev, řepa, cibule a vojtěška.

Cheney, Bush senior, Rumsfeld, Carter a Kissinger se možná příštích vánoc nedožijí. Pokud ano, tak asi ve vegetativním stavu, který by měl být přerušen na elektrickém křesle. Žádné státní pohřby, žádné cryo-hibernace, žádné kremace. Do moře v pytli a na kompost. Za zločiny, které napáchali během svých životů, by zemi měli něco vrátit. Ve Švédsku už mrtvoly nespalují v krematoriích, ale ve speciálních kotelnách a vytápí tak svou metropoli. Při spalování těch idiotů/politiků místo fosilních paliv, by výstavba slunečních a větrných elektráren byla zbytečná. Belgie při efektivní likvidaci toho mračna úředníků v Bruselu mohla získat energetickou soběstačnost. U nás sice nesídlí EP, ale kdybychom se zaměřili na církevní příživníky, tak kromě majetku, který nám byl nestoudně ukraden, bychom získali zpět i nějakou mega-kilowatu. Jan Hus by tu smaženici ocenil.

Mládí a jeho nezkušenost je tak naivní - rok 1968

Ach, jak my mladí byli tehdy v 68 zmanipulováni vlastizrádci a nadšeně lízajíci zadky USA.
Chodila jsem s trikolorou na hrudi kolem tanků s Rusáky, se strachem sevřeným zadkem, ale s hrdě vztyčenou hlavou a nenáviděla jsem je! Jak já je nenáviděla!
Oni se na mě jen s nechápavým údivem smutně usmívali. Žádný útok, žádný úšklebek, jen posmutnělý úsměv. Nechápali naši nenávist a my nechápali jejich úsměvy.
Dnes už vím, chápu a moc se jim i Rusku omlouvám za svou blbost. Ale co chcete na mladém, 16ti letém človíčku? .Nu USA se tehdy nepovedlo započít s ničením naší země a já za to dnes, již 23 let Ruským vojákům moc děkuji Mohla jsem ještě 20 let žít, jako šťastný, spokojený člověk, jen jsem si to málo uvědomovala a málo toho vážila. Pak přišel 89 rok a já byla stále blbá, jako v těch 16ti letech. Opět trikolóra, demonstrace na Václaváku a nadšené cinkání klíčema. Huráááá, konečně budeme mít svobodu a pravdu !!! Z balkonu to na nás ráčkoval námi oslavovaný a zbožňovaný vlastizrádce Havel a zpíval, stejně naivní, jako my, zneužitý a důvěřivý Karel Kryl. A tak dnes máme, co jsme si vycinkali !
Nu, dnes po 25 letech od Hadrovky, pod kuratelou světově vražedné USA, se za svou naivní blbost moc stydím. Lidé jsou bez práce a pokud jí mají, je s nimi zacházeno, jako s otrockou lůzou. Na lavičkách v parcích, pod mosty, v kanalizacích a podobných místech přežívají lidé vyhozeni z domovů na ulici za nemožnost splácení dluhů. Inu bez slušného zaměstnání nemají šanci dluhy platit.
Ano, mnozí řeknete: "Tak proč si brali půjčky?" Inu, odpovím vám jednoduše. Jistě by si nikdo z nich nevzal půjčku, kdyby v té době neměl zaměstnání. Nebo myslíte, že ano? A kdo z nás je si jistý zaměstnáním? Práci dnes nemá přes 700 000 lidí. Z toho důvodu se samozřejmě logicky zvýšila kriminalita nejméně o 50%. Zdravotnictví je mnohým nemocným lidem nedostupné z finančních důvodů a tak trpí a umírají na své neléčené nemoci.
Děti dnes vychovává ulice. Kvalita školství je od Hadrovky pomalu a cíleně likvidována a z nových generací rostou poslušné figurky bez vlastního myšlení. Naše světoznámé výrobní podniky jsou prodány do cizích pazourů nebo zlikvidovány. Potravinová soběstačnost je pryč. EU nám zakázalo pěstovat mnoho produktů. Banky již nevlastníme a pokud ano, jsou to jen pobočky cizích. Dluh naší země je nepředstavitelně vysoký a já nevěřím, že se z něj někdy dostaneme. Jestli ano, bude to trvat nejméně 30 až 40 let. Nu mohla bych vypisovat ty kruté cílené, likvidační kroky západem, až do rána. Ale myslím, že každý soudný, objektivní člověk je moc dobře zná.

Pod rouškou střelby zoufalého muže z Moravy si pyraně politické a justiční junty opět urvali kus ze státního rozpočtu svoji věčnou nenažraností bez jakéhokoliv studu. Málokomu dochází, že střlec, stejně tak jako hořící lidská pochodeň, naznačuje cestu ze společenského marasmu, vzkazuje lidem PROBUĎTE SE ze lhostejnosti a útisku mamonu kapitálu zahraničních investorů.a "demokracie" s tržní ekonomikou. Nelze se stavět ozbrojeným vycvičeným gorilá gladiátorů, a tak kdo můžete, ZABÍJEJTE!!! SS usiluje hlavně o redukci obyvatelstva asi tak na 1/5, 20%. Budete IN.

Příjem eurokomisařky Věry Jourové

Základní mzda ... 555 489 Kč (19 910 euro),příspěvek na bydlení ... 83 337 Kč (15 % z platu – 2 987 euro)Příspěvek na zábavu ... 16 935 (607 euro). Daně z platu nejdou do rozpočtu zemí původu. Strhává se jim jen daň ve prospěch EU, která činí 4,64 % platu po odečtení nezdanitelného minima ve výši 73 907 Kč (2 649 euro). Po skončení mandátu tři roky odstupné ve výši 55 % platu ... 305 533 Kč (10 951 euro). Doživotní penze ... 92 237 Kč (3306 euro) nebo 123 011 Kč (4409 euro), pokud ji začne brát až od 65 let. Pozn. přepočítáváno v aktuálním kurzu 27,9 Kč/EUR

Katastrofický kapitalismus, výroba extrémního počasí a potraviny

Následující článek je malým úryvkem z 6. kapitoly nové knihy: Elana Freeland: Chemtrails, HAARP, and the Full Spectrum Dominance of Planet Earth (Chemtrails, HAARP a plnospektrální dominance nad planetou Zemí), 2014. V této úžasně svědomitě vydokumentované knize je všechno, co co je až dosud známo o této problematice. Možná se dám do překladu...

Motto:     Hrozby klimatických zbraní, totalitní vlády a hladomoru do sebe těsně zapadají. Ovládnutím potravin můžete ovládnout lidi. Modifikace počasí mohou ovlivnit produkci a zásoby potravin, které jsou k dispozici. Pokud nesložíte zbraně, nedostanete svůj kupón na potraviny. Dlouhodobé skladování potravin, dobře ukrytých, je jedinou ochranou před hladomorem a totalitárním útlakem.“ - Philip L. Hoad, No Such Thing as Doomsday: How to Prepare for Earth Changes.

Protože „globální oteplování“ založené na uhlíku je urychlováno stálou umělou excitací ionosféry, předpovědní „klimatické modely“ permanentně selhávají, a to i při vysvětlování extrémního počasí. Extrémní počasí je buď záměrně plánováno, anebo je výrazem reaktivity horní vrstvy atmosféry na několik desetiletí emisí z elektrického vedení, na haarpové elektromagnetické frekvence (ELF), které narušují tryskové proudění a aurorální elektrojet (ionosférický elektrický proud obklopující póly https://en.wikipedia.org/wiki/Electrojet ) i atmosféru, kterou dýcháme.

To vše přináší vlny extrémního horka a chladu, nízké výnosy obilnin, stoupání hladin acidických moří, záhadné hurikány a zemětřesení, tornáda v Coloradu, propady a poklesy půdy (1), uvolňování metanu. V roce 2002 bičovaly orkánové větry o rychlosti 200km/h a týdny prudkých dešťů Německo, Francii, Británii, Portugalsko, Belgii, Rakousko, Nizozemi a Českou republiku, zatímco některé části Alp byly bez sněhu kvůli „nezvykle vysokým teplotám“. Belgie byla pod metrem vody; německá pojišťovácí skupina Mnichov řekla, že škody jen v Německu dosáhly několik set miliónů euro. (2) I dnes o 11 let později máme palcové titulky: „Bouře na amerických Plains oživují vzpomínky na Dust Bowl“ (3), „Taiwan je zaplaven téměř 5 stopami tajfunového deště“ (4).

Již v roce 1976 byl Zákon o politice státních modifikací počasí postaven pod záštitu tajemníka pro obchod, možná kvůli těsnému spojení mezi počasím a produkcí potravin. Ale když v roce 1978 Dohoda o modifikaci životního prostředí (ENMOD) zakázala svévolnou manipulaci přírodních procesů, které by mohly mít vážný vliv na vzorce klimatu a počasí (zemětřesení, tornáda, katastrofální sucha, tsunami, atd.), Ministerstvo obchodu učinilo kroky, aby nebylo možno ji uplatnit.

V roce 1998, kdy spojení HAARP-chemtrails začalo ukazovat naplno své možnosti, vyšlo Americké letectvo na veřejnost s materiálem „Počasí jako násobitel sil: Vlastnit počasí do roku 2025“ (5), který odhalil veřejnosti, že vojenskoprůmyslový komplex chápe počasí jako nástroj „asymetrické války“ pro „plnospektrální dominanci“. (Více o meteozbraních v kapitole 7.) Neúrody kvůli počasí je využíváno k tomu, aby farmáři byli nuceni levně prodat své pozemky Velkém Agrobyznysu, a devastace počasím znamená zisk pro velké podnikatele obnovující stavby. Lidé jsou odsouváni z půdy a přesunováni nevládními organizacemi sem a tam, a jejich pozemkové vlastnictví zaniká a stává se státním a soukromým majetkem. To vyhovuje i lékařskofarmaceutickému průmyslu. Vytvořením ekonomické nouze nebo její hrozby lze přivést na kolena celé státy. Malá zemětřesení v tektonicky citlivých zónách vytvářejí síť jeskyní a tunelů, které mohou být využity k hloubení podzemních základen, což ušetří armádě spoustu práce (zejména když použije pár dobře rozmístěných 15000librových bomb BLU-82 zvaných „trhače sedmikrásek“ https://cs.wikipedia.org/wiki/BLU-82).

Válka jako obchodní model podpořený ovládáním počasí se stala posilovačem moci nad veškeré představy.

Katastrofický kapitalismus a extrémní počasí

Za každou vlnou extrémního počasí se táhne jako hejno supů celý průmysl specializovaný na kapitalismus založený na pohromách, který se vytvořil, aby profitoval na „klimatické změně“. 2. května 2005 publikovala Naomi Klein z yalské univerzity článek „Vzestup katastrofického kapitalismu“,začínající slovy: „Loni v létě, během srpnové mediálně jalové sezóny, učinila doktrína Bushovy vlády o preventivní válce výrazný skok kupředu – byl založen nový ministerský úřad Koordinátora pro rekonstrukci a stabilizaci (OCRS).“ Dále Kleinová praví: „ ...vláda věnující se věčné předběžné dekonstrukci má nyní stálý úřad pro věčnou předběžnou rekonstrukci.“ O tři roky později vyšla její kniha „Doktrína šoku: Vzestup katastrofického kapitalismu“, dokumentující nástup nového druhu zákeřného kapitalismu, který je schopen vytvářet destruktivní události, aby mohl jako upír profitovat na zasažených a traumatizovaných. (6)

Takto nějak funguje katastrofický kapitalismus: Státní zpravodajská rada „předpoví“ budoucí událost (převrat, válku, revoluci, extrémní počasí), a za ní následuje Rada pro rekonstrukce (OCSR) s plánem rekonstrukce, protože staré státy a regiony by to samy nezvládly... „A pokud je rekonstrukční průmysl během rekonstrukcí překvapivě neschopný, může to být proto, že rekonstrukce nejsou jeho cílem ... Je třeba předělat vše.“

V kapitole „Chemtrailsový byznys“ knihy „Chemtrails prozrazeny“ popisuje Peter Kirby, jak uměle vytvářené počasí a katastrofický kapitalismus padnou dohromady jako rukavice na ruku:

„Samotné sprejování je prováděno americkou armádou … Příkazy přicházejí většinou z Wall Street. Pověřenci armády mající na starosti operace přijímají rozkazy od zpravodajské služby. Lidé z vedení zpravodajské služby, kteří vydávají rozkazy, přijímají rozkazy z Wall Street. Kvůli zisku řídí energetické společnosti, pojišťovací společnosti, velké banky a další tržní hráči s pojištěním katastrof a s deriváty na počasí armádu při jejích chemtrailsových sprejovacích aktivitách. Nakonec to všechno zaplatí daňový poplatník prostřednictvím bailoutů (záchrany bank státem)- Geionženýři [jako David Keith z Uhlíkového inženýrství a Ken Caldeira z Intelektuálních projektů] slouží jako konzultanti jak pro výzvědné agentury, tak pro vojsko.

Výroba extrémního počasí, katastrof a falešných mediálních událostí se staly obchodním modelem, v němž velké ryby pojišťovacího byznysu vědí o tajných operacích jako jsou i aerosoly: Donald Hart z Indianopolis napsal Cliffordu Carnicomovi v roce 2002 o „vyloučení znečištění“ z jeho pojišťovací politiky – žádné krytí ztrát způsobených znečištěním, žádné krytí ztrát z důvodu nemoci znečištěním, ani při soudním procesu. (8) I členové korporací Světové zlaté rady možná investují do malých zemětřesení, tak, aby se odpařovala voda ze zlomových linií a ukládala zlato blíže k povrchu. (9)

Zatímco geoinženýři, EPA (Environment Protection Agency Agentura ochrany životního prostředí) a DOE (Department of Energy - Ministerstvo energie) dělají co mohou, aby vnutili veřejnosti aerosoly jako nutnou ochranu před sluneční radiací, vojenský plán na „vlastnění počasí“, zdá se, už je skutečností: přináší materiální zisky pro korporátní tučné ryby a meteozbraně na ovládání států.

Matce přírodě už nikdy nebude umožněno, aby ukazovala své nálady. Nyní jsou meteorologické fronty posílány jako bojové šiky za účelem korporátního zisku a politických výhod. Agrobyznys nastolil potravinovou politiku GMO, a spekulanti s potravinami nás ovládají, jak mohou. „Změna klimatu“ je pro agrobyznys a chemické giganty nastrčeným tématem, aby mohli shrabovat obrovské zisky, a aby brokeři Wall Street mohli hrabat prachy na derivátech počasí.

Proč jsme vlastně v EU?

Dlouho se mi v hlavě honí otázka, proč jsme vlastně členskou zemí EU? Nese toto členství vůbec nějaké výhody? Všímáme si, že opět ztrácíme národní suverenitu a nezávislost o kterou jsme tolik let bojovali?

Do EU jsme se dostali prvním celostátním referendem u nás. Toto důležité referendum však bylo manipulováno za peníze daňových poplatníků. Byla financována kampaň „ANO EU“, která měla tenkrát rozpočet tuším 200 milionů korun. Vzpomeňme si například, jak nás do EU lákal paradoxně řecký kavárník nebo Ir tvrdící, že je vstup do EU postavil na nohy. Víme, jak na tom teď Řecko a Irsko kvůli EU jsou.

A teď se dostáváme k otázce, co lidé od vstupu do EU očekávali? Proč v referendu vyhrálo „ano“?

Dovolím si tvrdit, že v první řadě šlo o volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu po Evropě. Tuto výbornou věc však nezajišťuje členství v EU (jak si lidé mylně myslí), ale dohoda o Evropském hospodářském prostoru, které se účastní i nečlenské země EU jako je například Norsko.

V druhé řadě šlo o cestování po Evropě bez nutnosti hraničních kontrol. Má to i své nevýhody, protože nemůžeme vůbec řídit svou migrační politiku jako stát, ale rozumím tomu, když toto někdo považuje za výhodu. Cestování bez hraničních kontrol však také není zásluha členství v EU, ale zásluha Schengenského prostoru, kterého se účastní dokonce i Švýcarsko.

Ve skutečnosti jsme v EU proto, abychom mohli ovlivňovat dění v celé Evropě. Mohli se podílet na společné měnové, hospodářské a sociální politice. Ale má naše malá země vůbec nějaký vliv? Nebo si chceme nechat diktovat od velkých států, jaké zákony, vyhlášky, dotace nebo regulace máme provádět? Nebylo by lepší, kdyby volby do českého parlamentu měly opět svoji váhu?

Vstupem do EU Česká republika ztratila svou nezávislost, o kterou se snažila v boji proti Rakousku-Uhersku, proti Hitlerovi a nakonec proti Sovětskému svazu. Až na to, že tentokrát se své nezávislosti vzdala dobrovolně, díky mlživé státní kampani o tom, co členství v EU obnáší.

Nelze si nepovšimnout, že EU směřuje k eurosocialismu. Na toto téma doporučuji rozhovor se senátorem za ODS Přemyslem Sobotkou, který prohlásil, že eurosocialismus zvítězí v celé Evropě včetně Švýcarska. Tomuto tématu budu věnovat samostatný článek.

Eurooptimisté často tvrdí, že jsme zatím na členství v EU vydělávali. Tudíž, že jsme méně zaplatili než kolik jsme získali na dotacích. Nevím, zda je toto pravda nebo ne (protože tyto informace se špatně dohledávají), ale vím, že nás EU stojí 30 miliard korun ročně a pokud chceme tyto peníze zpět, musíme o ně žádat formou dotací. Není to nesmysl? Nebylo by lepší si tyto peníze ponechat v našem státním rozpočtu? A pokud opravdu na dotacích z EU zatím vyděláváme, myslíte si, že to tak bude vždy? Protože, pokud nějaký stát vydělává, tak musí jiný prodělávat, a který stát by dobrovolně prodělával peníze svých daňových poplatníků?

Navíc EU není levná záležitost. Pouze administrativní náklady nutné pro chod všech evropských institucí stojí 7,9 miliard euro ročně (tj. 200 miliard korun). A nezaplatí to nikdo jiný než daňoví poplatníci členských zemí, kteří musí platit administrativu i ve své vlastní zemi. Takže pokud má EU 500 milionů obyvatel včetně dětí a důchodců, tak každý zaplatí 400 kč ročně na daních jen kvůli obyčejným administrativním nákladům EU.

Jako jediná alternativa místo EU se mi jeví EFTA (Evropské sdružení volného obchodu). Toto sdružení se obejde bez zbytečné byrokracie a každá země zde zastává své suverénní postavení. Tyto země jsou součástí EHP i Schengenu, tudíž o důležité výhody bychom nepřišli. Opět bychom získali svou nezávislost a mohli bychom se sami rozhodnout, zda se u nás budou prodávat například Edisonovy žárovky.

Závěrem bych rád doporučil knihu Petra Macha Jak vystoupit z EU, kterou si můžete zdarma a legálně stáhnout na internetu. Je to velmi zajímavé politické čtení, zejména o praktikách EU a o tom, jak by se mohla vyvíjet budoucnost bez našeho členství v Unii.                                     Ladislav Výsmek

Vláda svými současnými návrhy zdraží plyn a teplo. Okamura

Současná energetická politika vlády ohrožuje bezpečnost České republiky a nebude-li upravena, hrozí zvýšení cen tepla a plynu až o 20%. Na základě předložené vládní novely energetického zákona, která ukládá povinnost vykupovat pozemky pod energetickými sítěmi, hrozí, že plynárenské společnosti budou muset vynaložit náklady na zapsání věcných břemen ve výši nejméně 20 miliard korun, což by znamenalo trvalé zvýšení ceny plynu až o 20 procent. Ve vládním návrhu také chybí analýza dopadů navrhovaných změn, takže nikdo neví a nikdo dosud nespočítal, jestli dopady do cen budou jednotky, desítky nebo stovky miliard. U tak závažné legislativy, která zasáhne úplně všechny obyvatele České republiky, to je příliš velký hazard.

Naši poslanci Úsvitu proto vytrvale bojují za občany a podáváme řadu pozměňovacích návrhů energetického zákona a budeme také interpelovat ministry s žádostí o jasné určení bezpečnostních a ekonomických dopadů současné energetické politiky vlády. Například náš poslanec Karel Fiedler předložil návrh, který upraví negativní dopady ohledně zvýšení cen energii kvůli povinným výkupům pozemků pod rozvodnými sítěmi. Další náš poslanec Úsvitu Petr Adam předložil návrh, který řeší bezpečnostní a ekonomické riziko dotační politiky obnovitelných zdrojů, aby nedocházelo k problémům jako v minulosti. Samozřejmě bude záležet na vládě, jestli naše návrhy přijme, nebo prosadí svůj špatný lobbistický návrh. Chci tímto poděkovat také dalším našim poslancům Davidovi Kádnerovi, Marku Černochovi a Olze Havlové, že na tomto velice složitém zákonu pečlivě pracují tak, abychom pokud možno nedovolili vládě zdražení energií pro občany na úkor velkých zisků pro několik vybraných energetických firem.

Pozadí občanské války: U Slavjansku a Doněcku se ve skutečnosti bojuje o břidlicový plyn.

Jihovýchod Ukrajiny byl již prodán západním naftařským firmám. Přinášíme závažné informace o kontraktu se západními petrolejářskými giganty, které možná osvětlují, zač Kyjev ve skutečnosti vede válku proti jihovýchodu země. Kyjev dnes ráno jednostranně porušil příměří, které včera stvrdil svým slovem západoukrajinský prezident Porošenko. Zatímco domobrana pochovávala své padlé kyjevská vláda soustředila přes noc obrovské množství těžké techniky včetně tanků a dělostřelectva v okolí Slavjanska a ve 4 hodiny ráno zaútočila na město ze tří směrů.                           Příměří? Dosud největší bitva

Nejtěžší boje probíhaly u obce Krasnyj Lyman. Domobrana s lehkými zbraněmi se tam utkala s více než stovkou tanků, obrněných vozidel a dělostřeleckými bateriemi. Útok podporovalo rovněž letectvo a raketové baterie GRAD. Cílem je postup na Doněck. Ten je stejně jako Slavjansk obklíčen tankovými jednotkami a dnes večer se očekává útok na město. Vše nasvědčuje tomu, že oligarchové si prosadili tvrdý postup. Navzdory Porošenkovým slovům o příměří trvají  na „konečném řešení“, tedy fyzické likvidaci každého, kdo se odmítne podřídit kyjevským pučistům a místním oligarchům. Jak se totiž ukazuje, může mít „vyčišťovací operace" v Doněcké a Luhanské republice kromě geopolitických zájmů USA ještě další temné pozadí.                       Za vším hledej Shell a spol

O tom, že jednou z možných příčin občanské války na Ukrajině je i boj o ložiska břidlicového plynu jsme na Protiproudu psali již vícekrát. Nikoli náhodou se nejurputnější boje svádějí právě o Slavjansk, pod nímž leží největší zásoby této strategické suroviny. Jak však ukazuje nedávno zveřejněný materiál o prodeji východoukrajinské půdy západním těžařům, situace je ve skutečnosti ještě mnohem horší, než jsme tušili.

Pokud Shell prohlásí, že pod vaším domem, firmou, sadem nebo polem se může nacházet břidlicový plyn, budete povinni prodat Angličanům svůj majetek za cenu, kterou oni nabídnou. Pokud vás navržená cena neuspokojí, stát je povinen odebrat vám váš majetek násilím a předat ho Shell

Mnohé vysvětluje, že na kontraktu o výprodeji východní Ukrajiny doslova pod nohama tamních nic netušících občanů se podílí britsko-nizozemské konsorcium Shell, jež je známo svými drsnými predátorskými metodami. Vyvolání občanských válek, jako metodu pro neomezené drancování nerostného bohatství vytipované země, používá Shell tradičně. Ostatně jako jeden ze zakladatelů Bilderberg Group k tomu má ty nejlepší možnosti, informace a nástroje v podobě místních kolaborantů.                Svědectví ukrajinského vlastence

„Obracím vaši pozornost na problém, bez jehož řešení nelze zastavit válku, oni ji nezastaví. Pět oblastí Ukrajiny bylo předáno společnostem Shell a Chevron na 50 let, s právem prodloužení! Pod vašima nohama vám prodali zem, není vaše již od 24. ledna 2014 (podle dostupných informací smlouvu podepsal dokonce už Janukovič v Davosu 24. ledna 2013, a ne nová Kyjevská vláda 24.1.2014. Viz např. zde. Poznámka editora.). Válka s Amerikou rukama oligarchů probíhá, kvůli splnění dohodnutých podmínek s těmito petrolejářskými giganty. Světlo na aktivity těchto společností může být vrženo až příliš pozdě:

Dohoda byla podepsána na padesát let, s možností prodloužení. A podle článku 33.3 „Doba důvěrnosti. Bez omezení, týká se využití a zveřejnění informací, které jsou součástí jakýchkoliv dalších dohod, omezení týkající se využití a zveřejnění důvěrných informací, dohodnutých stranami v tomto článku 33, platných po dobu platnosti dohody, přestávající platit pět let po vypršení nebo přerušení této dohody.“ Vše výše uvedené má být zveřejněno za 55 let, pokud se Shell za půl století nebude chtít opevnit na dobu neurčitou.

Přičemž podle článku 2.5.3 dohody nemá vláda právo odmítnout prodloužení této dohody. V dodatku 1 dohody se společností Shell jsou uvedeny přesné souřadnice pozemku vyčleněného pro těžbu břidlicového plynu. Vytvořili jsme podle nich mapu, aby bylo jasné, co přesně se v dokumentu myslí slovy „smluvní pozemek“. Ukázalo se, že jde o území převážně v Doněcké a Charkovské oblasti, o rozloze 7.886 kilometrů čtverečních. Zcela sem spadají dosti velká města Slavjansk, Izjum, Barvenkovo, obrovský kus Kramatorska, část Družkovki a Balaklei, a také desítky a stovky menších osad. Zde je seznam jen těch největších z nich: Gusarovka, Savincy, Červonnyj Oskol, Krasnyj Lyman, Seversk, Jasnogorka, Avdeevka, Krasnogorovka, Orlovka, Kamyševka, Novogrigorovka, Novonikolajevka, Toreckoje, Aleksandrovka, Novoaleksandrovka, Očeretino, Velikaja Kamyševacha, Červonyj Šachťor, Petrovskoje.                             Nevolníci

Bohužel jejich obyvatelé ani netuší, že od 24. ledna 2014 jim jejich země již nepatří. Podle článku 37.2 (b) dohody stát zajišťuje: „…V případě, že se pozemky nacházejí v soukromém vlastnictví a vlastníci by nesouhlasili s uzavřením dohod o pozemcích dobrovolně, nebo pokud požadují začlenění do dohod o pozemcích podmínky, které jsou podle odůvodněného názoru provozovatele nepřijatelné, dojde ke zrušení vlastnického práva jejich majitelů, práva na trvalé užívání, pronájem a další práva třetích osob týkající se takovýchto pozemků. Všechny pozemky, kterých se takovéto zrušení týká… budou následně poskytnuty provozovateli v oprávněné lhůtě, na základě dohod o pozemcích, jejichž součástí jsou odůvodněné podmínky.“ Nyní si to přeložme do lidštiny:

Pokud Shell prohlásí, že pod vaším domem, firmou, sadem nebo polem se může nacházet břidlicový plyn, budete povinni prodat Angličanům svůj majetek za cenu, kterou oni nabídnou. Pokud vás navržená cena neuspokojí, stát je povinen odebrat vám váš majetek násilím a předat ho Shell. Již bez jakékoliv kompenzace. Takže vás vykopnou z bytu, domu, kanceláře, firmy. Veškerý cynismus situace nespočívá dokonce ani tak v banditských metodách uvedených v dohodě s Shell, ale v tom, že náklady Angličanů na „získání území“ jim budou kompenzovány státem, na úkor vytěženého plynu: „Takovéto náklady spadají do refundovaných nákladů.“                                        Jednoduchá matematika

Stejně jako náklady na „provedení státních expertíz a schvalování projektů na úpravy pozemků, technickou dokumentaci se standardním cenovým odhadem pozemků a další nutnou dokumentaci pro předání pozemků“, hrazené státem nebo čerpané Shell z komunálního nebo soukromého majetku. Shell má nárok také na kompenzace „veškerých nákladů souvisejících s úhradami ztrát zemědělské a lesnické produkce“. To znamená, že stát zahraniční společnosti platí z rozpočtových peněz, které by mohly jít například na výplaty penzí a výstavbu školek, veškeré její náklady na přeměnu měst, vesnic, orné půdy, lesů a jezer na životaprosté haldy a jedovatá kaliště. A nedoufejte, že se vám podaří obhájit svá vlastnická práva před soudem! Stát zajišťuje (článek 37.5 (a)) „Přijetí veškerých nezbytných rozhodnutí nebo prováděcích předpisů místní samosprávou“.

Přeloženo: místní rady jsou POVINNY na zapískání z Kyjeva, kladně reagovat na přání Shell odebrat vám váš majetek. Ne náhodou existuje článek devět ukrajinské ústavy, prohlašující nadřazenost mezinárodních dohod nad ukrajinským zákonodárstvím. Soud je proto povinen řídit se nikoliv zákony Ukrajiny, ale podmínkami dohody s Shell, protože článkem 38.3 dohody se stát vzdává své suverenity u „všech soudních rozhodnutí, rozhodnutí mezinárodních komerčních arbitráží, rozhodnutí o provedení předběžného průzkumu, a také při plnění rozhodnutí soudních a arbitrážních orgánů“.

Dohoda s Shell články 5.3.3, 5.6.3, 5.6.4, 7.1 (1) předjímá možnost přičlenit k zóně těžby břidlicového plynu jakýkoliv požadovaný pozemek nacházející se prakticky na libovolném místě Ukrajiny. A stát je povinen ho předat ke zničení okamžitě a bezplatně. Nyní již chápete, jaká práva mají oni a jaká vy? Proč je utajena dohoda o břidlicovém plynu?                           Válečné zločiny v zájmu nadnárodních korporací

Podívejte se, jak bohatý je váš kraj, a nikomu nevěřte, že Ukrajina je chudá. Ale položte si otázku, jestli vás nechají žít. Musíte získat půdu zpět! Obracejte se na soudy, žádejte o právní pomoc Rusko, zveřejňujte, za co jste prohlašováni za teroristy – že vám prodali zem pod nohama!

Bijte na poplach na všechny strany! Překládejte informace do angličtiny a rozšiřujte je po internetu, ať si svět uvědomí, proč Barack Obama a spol. konfiskují Ukrajinu! A k čemu slouží „vyčišťovací operace“. Tento termín výstižně charakterizuje princip celé zrůdnosti: vyčistit „zájmové území“ od obyvatel! Je to právě tak. A v dohodě EU s Ukrajinou, kterou podepíše prezident Porošenko, se zase říká, že všechny doly Ukrajiny musejí být privatizovány! Což znamená, že ukrajinské doly bude prozměnu drancovat zase EU!“ Vypadá to, že právě toto je důvodem, proč tato strašná válka dále pokračuje.

Je připravován zákaz finanční hotovosti?

Ve skrytu, tajně a tiše se v Evropě přijme opatření na zákaz finanční hotovosti. Nám se to prodá, jako "pokrok" a většině lidí to přijde, že je to dobré. Lidé jsou po malých krocích připravování na zrušení hotovosti. To, že lidé ztratí jednu z posledních svobod, je v médiích zřídka diskutované.

Je široký zákaz hotovosti v EU jen otázkou času? V mnoha malých krocích, jsou lidé v posledních letech připravováni, na bezhotovostní platební styk. Protesty nebo kritika sotva existuje. Je to stále víc ,,zřejmé.“ Následné body věští konec našich ,,posledních“ svobod:

Evropská centrální banka (Švýcarská národní banka a další budou následovat), začali s výměnou bankovek. Menší bankovky (v hodnotě 5, 10 Euro) nám nechají.

Nejpozději do konceroku 2016 by měl (musí) mít každý v EU bankovní účet.

Vybrané hlasy oznamují stále častěji nevýhody hotovosti, Itálie, Španělsko,....již existují limity pro hotovost v každodenním životě.

Země, které jsou už společensky obrácené (např. jsou plně genderizované), jako je Švédsko, už s kriminalizací hotovosti začaly. V diskontních prodejnách v Německu a Rakousku mladí pseudovzdělanci platí kartou i malé částky. Mladí lidé tomu odporovat nebudou a staří nemohou. (poznámka překladatele: v rakouské i německé televizi běží neustále reklamy, jak mladí, krásní a úspěšní lidé všude platí bankovní kartou) Ve vlacích směr Německo-Švýcarsko se nyní pravidelně objevují ,,vyšetřovatelé finanční hotovosti.“ Výměna peněz nad 2000 Euro dnešních dnů probíhala bez problému (v domácí bance Sparkasse, Německo). Rozměnit velké bankovky na menší jde jen po předchozím vkladu na účet.

Loni v září izraelská vláda schválila vznik komise, jež má prozkoumat možné způsoby, jak z ekonomiky eliminovat bankovky a mince, tedy veškerou hotovost. Letos koncem května komise dospěla k závěru. „Komise by ráda viděla větší restrikce použití hotovosti, omezení užití šeků jako platebního prostředku a výměny za hotovost a podporu využívání elektronických (a tedy ověřitelných) platebních prostředků,“ popsal názor komise Israel Today. Cílem je postupně vytvořit „bezhotovostní“ společnost.

Na jednu stranu jsou bezhotovostní platby výdobytkem technologického pokroku, který přináší pohodlí. Na druhou stranu politici zjevně usilují o absolutní kontrolu nad veškerými aktivitami člověka. V jejich pohledu na ekonomiku je nehlášená aktivita v podstatě zločin.

Prezidentův unikátní husarský kousek

Do ČR přijel jeden z nejvýznamnějších čínských byznysmenů, pan Chan Chaut (víceprezident čínské federace soukromých podniků) na další jednání s prezidentem Zemanem.

Jen investice do nového sídla tohoto sdružení v Praze bude představovat více než 100 milionů korun. Jedná se tedy o pokračování už nejen politických rozhovorů započatých v nedávné době Zemanem v Číně, ale jedná se o přeměnu nejrůznějších memorand ve skutečné smlouvy a činy. Tedy o konkrétní byznys! Např. pro firmu Moser to znamená, že se stává exkluzivním partnerem pro silnou skupinu nejen podnikatelů v Číně. V dubnu 2015 zde firma otevře svůj první velký vlajkový obchod v Šangaji. Pro firmu to znamená jen v prvním roce obrat v řádech milionů Eur (Moser je dnes středně velká firma s asi třemisty zaměstnanci, ale nikde není napsáno, že se nemůže během pár let rozrůst na x násobek, no alespoň si tamější zaměstnanci trochu pomohou). Zeman se prý dohodl s tímto pánem na tom, že se budou setkávat velmi často a že s každým podáním rukou budou proudit nějaké investice (teď se jedná o cestovním ruchu, zemědělství, technologiích, vědě).To by ale nebylo až zas tak výjimečné.

Pozoruhodné je něco jiného. Unikátnost je v tom, že si Čína zvolila jako partnera pro oblast své expanze v Evropě právě Českou republiku. Budeme tedy její základnou, jejím předpolím pro jejich další evropské aktivity. Svědčí o tom nejen slova pana Chan Chauta (blízký přítel prezidenta Číny) ale i to, že na našem území bude zřízena pobočka největší státní čínské banky (to se jen tak někomu nepodaří zařídit), pro byznysmeny se dále zavede třeba přímá letecká linka z Prahy do Číny. Už nyní se podepisují první obchodní kontrakty. Dnes zatím v relativně malé míře, ale je to jen začatek něčeho, zřejmě, velkého! Nebude tak daleko k tomu, aby zde začali vznikat česko – čínské podniky a aby sem začal proudit tolik potřebný čínský kapitál. Myslím si totiž, že když Čína přistoupila na to, aby jejím nejdůležitějším partnerem pro oblast celé Evropy byla zvolena právě naše země, tak je to z mnoha hledisek něco, co se dá nazvat unikátním husarským kouskem prezidenta Zemana. Čína nám tímto projevuje nejen velkou důvěru, ale zároveň oceňuje to, že jako partner jsme pro ni spolehlivou a přátelskou zemí. Myslím, že tímto geniálním tahem toho Zeman pro svoji republiku již teď udělal daleko více, než celá generace politiků a prezidentů před ním za celých 25 let (snad kromě Masaryka, jenže ten žil v úplně jiné době a měl úplně jiné starosti).

Myslím, že o něčem takovém snila i paní Merkel, stejně tak, jako pan Hollande ve Francii či pan ministerský předseda V. Britanie, pan Cameron. Zajistilo by to totiž těmto světovým politikům v jejich zemích u jejich občanů (voličů) politickou nesmrtelnost! Co to u nás zajistí Zemanovi si neodhaduji předpovědět. Víme moc dobře, v žoldu koho u nás kope podstatná většina média, hlavně ta naše nejobjektivnější Čt v celém vesmíru, která se o téhle „banalitě“ dne 4.12.2014 nikde ani slovem nezmínila. Je to ale jasné, vůbec se jí to nehodí do krámu, Zeman by si na tom mohl udělat nějaké politické body a to se nesmí, za žádných okolností, připustit, že pane Dvořáku? Nehodí se to ani ostatním politikům (už tak je Zeman takovým způsobem přečnívá, že jim z toho musí být naprosto špatně – výjimka je Babiš), intelektuálům, ekonomům, politologům a dalším komentátorům, o kterých moc dobře dnes už víme, na ruku koho dnes jdou a jaké jsou jejich názory na Zemana. Jenže nikdo z těchto jmenovaných institucí ani lidí nebudou psát historii! Tu budou psát až historikové na základě doložitelných faktů. A myslím, že Zemana právem ocení, protože, dle mého názoru, je to v pravdě „majstrštyk“. Zeman se tímto svým skutkem zařadí mezi nejuznávanější české politiky, pravé státníky, kteří nezpochybnitelně pro tu naši zemi něco velkého a nosného, učinili. Miloš Zeman je totiž široko daleko v Evropě jediný politik, který hájí národní zájmy své země při návštěvách v cizině jako lev, o Zemanovi víme, že je národní patriot a kdyby takovým patriotem býval třeba Václav Havel, těžko by dnes stála jeho busta v USA, ale byla by v Česku, nejspíše někde na Václavském náměstí.

Je nutno si uvědomit, že Čína je již dnes nejsilnější světovou ekonomikou. A nejen to. Oni do budoucna budou lídrem na světové šachovnici dějin (politické, ekonomické, ale i jiné). Čína je totiž největším věřitelem nejzadluženějšího státu světa, tedy USA. Nejen že drží značnou část aktiv USA, ale mají i největší podíl na těch nejvíce rozhodujících úvěrech. A tak se jednou může stát (a myslím, že to nebude trvat dlouho), že Čína bude diktovat USA, co se má dít, o čem se bude rozhodovat, atd. Má k tomu ekonomickou moc díky svému dobře fungujícímu hospodářství (je to nejlidnatější země s obrovským potenciálem), má stále větší a rostoucí vliv a moc politickou a nadarmo se neříká, jsi-li věřitelem něco o pánu a kmánu či sluhovi, co myslíte? Čína totiž podstatně omezí USA v její rozpínavosti i ve hře na celosvětového četníka!

Takže to je tak asi vše, co jsem vám chtěl dnes sdělit. Jistě mě dost lidí (hlavně červených kartičkářů) namítne něco v tom smyslu, že je nějaký obchod s Čínou vůbec nezajímá (jak by také mohl při bližším pohledu, co jsou oni vlastně zač), že důležitější jsou lidská práva. Ale i o nich Zeman v Číně mluvil, ale oni to jako argument nikdy nepříjmou. Mají svou pravdu, i když poněkud drsně překroucenou. A tak jim já dnes ze své pozice sdělím, ať se raději zajímají o lidská práva u nás! Asi mě dost obyčejných lidí dá za pravdu, jak jsou ohýbána a zneužívána práva právě u nás. Začíná to exekutorskou mafií (stát ve státě), která z velkého počtu lidí vyrábí bezdomovce a chudáky jak na běžícím pásu, pak tady máme justiční mafii, kde se obyčejný člověk po celé dlouhé roky jen tak nedovolá spravedlnosti v jakékoliv věci, pakliže nemá slušné konto na zaplacení těch nejlepších advokátů a končí to u matek samoživitelek a zdravotně hendikepovaných lidí (často nezaměstnaných), kteří by také mohli o svých útrapách a vymahatelnosti práv  v mnohém vyprávět. Ale to je vše už jiné téma a tomu jsem se zde věnovat nyní nechtěl.

Západ tajně chystá válku, postaví nás před hotovou věc. Syn ministra Baudyše našel na internetu množství důkazů

Nikdo z nás to nechce říci nahlas, ale náš kontinent se prý připravuje na válku - to jsou slova Antonína Baudyše, syna bývalého stejnojmenného ministra obrany, současného člena Pirátů, teologa, filozofa i astrologa. Podle něj důkazy pro to, co říká, jsou viditelné. Proto předstírat, že se to neděje, aby to nedopadlo, se mu prý příčí. Doslova pak i v pátek ve svém blogu napsal                 Západ chystá válku.

Západ tajně chystá válku, postaví nás před hotovou věc. Syn ministra Baudyše našel na internetu množství důkazů podobně, jak uvedl a zopakoval, že opravdu věci cítí tak, že se náš kontinent připravuje na válku.

Nechtějí nás vyplašit? Baudyš má jasno. „Naše státy chystají potichu válku a nás občany nechtějí vyplašit. Postavit nás pak před hotovou věc je mnohem jednodušší. Počítají s tím, že nestihneme protestovat a pak už se nezmůžeme vůbec na nic,“ konstatoval Baudyš. A uvedl několik faktů, které našel ve svých rešerších na internetu v dostupných otevřených zdrojích.

„Vybrané oddíly NATO se přemísťují k polsko-ruské hranici. V polském Štětíně má brzy vzniknout nové velení NATO tzv. mnohonárodnostních jednotek Severovýchod. Americké tanky jsou přemísťovány do Norska. V Čechách mají v září proběhnout letecké manévry NATO a s načasováním, které se nejeví jako náhodné, se schvaluje novela zákona o branné povinnosti. Přehled o počtu manévrů, které USA konají v Evropě, můžete najít ZDE. Veškeré manévry však s sebou nesou též možnost přiblížení personálu a techniky,“ uvádí Antonín Baudyš.                                        Přípravy, kterých bychom si měli všímat?

A připomíná mimo jiné například to, že na sedmdesáté výročí SNP přistálo prý prvních 70 vojáků USA na Slovensku. „V Polsku jsou narychlo dokončovány stavby lazaretů a rozšiřovány kapacity nemocničních lůžek. V členských zemích západní i střední Evropy je veřejnosti vtloukáno do hlavy, že Rusko má expanzivní chutě a prezident Putin, že je novým Hitlerem, jak se ‚diplomaticky‘ vyjádřila Hillary Clinton, donedávna ministryně zahraničí Spojených států. EU zcela vážně navrhuje potlačování protestů vojenskou silou,“ uvedl dále Baudyš.                                                      Manévr na získání času?

Podle Baudyše se nyní země jako Ukrajina, Polsko, Slovensko a Pobaltské republiky stávají jakýmsi nárazníkovým pásmem. „Proto tyto země v poslední době tlumí rétoriku, kde mohou, aby ožehavou situaci, kterou si nepřály, diplomaticky zmírnily. V širším ohledu do nárazníkového pásma spadá i Maďarsko, Česká republika a Německo. Němci tuto okolnost poněkud pochopili a společně s Francouzi se pokoušejí s Ruskem a Ukrajinou dohodnout urovnání sporů. Buďme jim za to vděční. Pokud to není jen manévr na získání času. Kostky jsou však již vrženy. Termínem zahájení vojenských operací může být podle dosavadních zpráv přitom již přelom září a října letošního roku,“ šokuje Antonín Baudyš. Na zmírnění těchto slov ale dodává, že stále je časový prostor na to situaci změnit. „Není třeba protestovat nebo proti něčemu bojovat. Situaci můžeme změnit čistě jejím pochopením. A svojí neochotou podílet se na vojenských operacích, i když jsme podle narychlo schvalované novely branného zákona všichni muži mezi 18. a 60. rokem příslušníky aktivní zálohy,“ domnívá se Baudyš. Podle něj celý plán může selhat jedině na tom, že v plánované operaci nebude nikoho, kdo by bojoval. „Pravidelné jednotky totiž podle všeho nestačí. A civilisté se snad, dá se tak předpokládat, nebudou chtít na bojích podílet,“ míní Baudyš. Připomněl v těchto souvislostech to, že i Američané během války ve Vietnamu reagovali na povolávací rozkazy, že buď uposlechli anebo ti, kterým se to příčilo, utekli do Kanady. Byli i tací, co se raději nechali zavřít.

Pokud má Baudyš pravdu, jsme v hodině dvanácté. Co s tím? Podle Antonína Baudyše se ale ještě do doby, na kterou poukazuje, může seběhnout mnohé. Hovoří dokonce o několika scénářích, které mohou nastat. Možná, že se dají zařadit mezi scénáře konspiračních teorií, ovšem je na čtenáři samotném, do které kategorie je sám dá. „Spojené státy se obávají, že Německu by se líbilo připojit se do aliance BRICS, sdružující zatím Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jižní Afriku. Vyloučení petrodolaru ze světových obchodů může mít rychlé konsekvence. Ve hře je i možnost zatčení i některých bývalých význačných hlav světových mocností. Elity Japonska, Číny a Korey mezitím společně přemýšlejí o tom, jak největší armádu světa po přepokládaném kolapsu ekonomiky Spojených států zapojit do kontrolované služby planetární bezpečnosti, pod asijskou taktovkou. Aby nedošlo ke stejné situaci, jaká nastala po obsazení Iráku Američany, kdy desetitisíce propuštěných příslušníků baasistické armády ze dne na den přešly do civilu, ale i do neviditelného odboje. To neříkám jen já, ale i Benjamin Fulford, kterého asijské zájmové skupiny používají jako svého mluvčího pro západní svět. Nelze opomenout ani fakt, že obrovské finanční prostředky, které jsou v současnosti nesmyslně investovány do bezpečnostních a silových struktur, by mohly být s odstraněním amerického nebezpečí použity k rozvinutí mechanismů, jež by dovolily překonat hlad a otřesnou bídu na mnoha místech planety. A lidstvo posunout k jeho nové kapitole,“ uzavírá s jistou nadějí své možné pochmurné vize blízké budoucnosti Baudyš.

Oslabení koruny obohacuje bohaté, ochuzuje chudé.

Ještě jednou se krátce zastavím u intervence České národní banky za oslabení koruny. Nedávno od ní uplynul jeden rok. Fascinovala mě totiž zpráva, že intervence dopomohla k vyšším tržbám jednomu obřímu cigaretovému koncernu. Díky příznivějšímu kurzu. Příznivějšímu kurzu? Jak pro koho. Pro onen cigaretový koncern určitě ano. Podstatnou část jeho tržeb totiž představuje vývoz. Když pak za vyvážené cigarety inkasuje třeba eura, je jasné, že díky oslabení koruny je jeho korunový výsledek hospodaření příznivější, než by byl bez intervence. Pro řadového občana však kurz pochopitelně příznivější není. Běžný občan totiž zpravidla inkasuje příjem v korunách, ne v eurech. Jeho kupní síla tak oslabením koruny oslabuje. A Česká národní banka může tisíckrát tvrdit, že ve skutečnosti jedná ve jménu právě řadového občana, nevěřím jí.

Skutečnost je vlastně ještě horší. Intervence dává zbohatnout již bohatým lidem a ochuzuje chudé. Prostě přispívá k rozevírání příjmových nůžek ve společnosti.

Zmíněný cigaretový koncern jsem uvedl jen jako příklad. Příklad toho, že na intervenci bohatnou velké firmy a koncerny. A pochopitelně také jejich managementy, jejichž bonusy a odměny jsou navázány na hospodářský výsledek. Řada těchto firem vyváží nebo jinak profituje z oslabení koruny vůči euru.

Naopak malí a střední podnikatelé a řadoví občané, kteří vyrábí a nakupují „za české“, jsou ochuzeni. Zdražilo jim zboží z dovozu, zdražily jim dovolené a pobyty – třeba i pracovní nebo obchodní – v zahraničí, včetně Slovenska. Nová pracovní místa, která měla díky intervenci vzniknout, jak před rokem slibovala Česká národní banka, se dosud neobjevila. A ani nejspíš neobjeví. Managementy korporací si rozdělí zisky navýšené intervencí do vlastních kapes. A malí a střední podnikatelé nemají zač zaměstnávat nové lidi, když jejich kupní síla je kvůli intervenci ve skutečnosti ponížena.

Stále s větším znechucením pozorují, jak nová a nová opatření – ať už třeba regulace na úrovni Evropské unie nebo právě intervence – jsou cynicky uváděna ve jménu pomoci běžnému občanovi. Přitom ve skutečnosti pomáhají těm už bohatým, kteří žádnou pomoc nepotřebují. A pak se všichni diví, že roste příjmová nerovnost. A svádějí ji na údajně „necitelný trh“. A chtějí ji zmírnit dalšími regulacemi. Které ovšem nakonec zase přispěji k tomu, že se příjmové nůžky dále rozevřou. Protože ty regulace si zkrátka prolobují ti bohatší (koncerny, jednotlivci,…). Chudší vrstvy nemají na to, aby si platily své lobbisty a právníky. Lidem zatím jen pomalu dochází, že jsou obelháváni. Každou intervencí, každou regulací. Až si to uvědomí naplno, až třeba vyjdou do ulic, bude již pozdě. Zjitřené emoce už v takovém případě zkrotit nepůjdou. A dějiny ukazují, že jednou se tak stane. Inu, jak praví moudro, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…

Velká loupež za bílého dne: MMF připravuje půdu pro globální konfiskaci majetku.

Závist jako politický nástroj. Svět je prý v situaci jako po První světové válce. Bill Frezza se zamýšlí nad zprávou Mezinárodního měnového fondu, která dokumentuje, že Západ je finančně na dně a vlády se proto budou muset zahojit krádeží soukromého majetku. Mezinárodní měnový fond už před časem, v říjnu 2013, v tichosti shodil ve své zprávě,Fiskálním monitoru, bombu. Tato zpráva s názvem „Doba zdaňování“ vykresluje pochmurný obrázek pro vyspělé ekonomiky s vysokými dluhy, které stále více nedokážou „mobilizovat domácí příjmy“. Pokračuje odůvodňováním drastických opatření a doporučuje řadu eskalujících navyšování daní z příjmu a spotřeby v rámci přímé konfiskace aktiv.                Obnovení udržitelnosti dluhu

Ano, čtete správně. Ale nemusíte mi věřit, zpráva to uvádí sama: „Prudké zhoršení veřejných financí v mnoha zemích oživilo zájem o 'kapitálovou daň' – jednorázovou daň ze soukromého bohatství – coby výjimečného opatření k obnovení udržitelnosti dluhu. Uvádí se, že takováto daň, pokud bude zavedena před možností se ji vyhnout, kdy se věří, že se nikdy nebude opakovat, nepokřiví chování (a někteří ji mohou považovat za spravedlivou). … Podmínky pro úspěch jsou dobré, ale je třeba také zvážit rizika alternativ, ke kterým patří i zneuznání veřejného dluhu nebo jeho inflační odstřelení. … Daňové sazby potřebné pro snížení veřejných dluhů na předkrizové úrovně jsou značné: snížení daňové zátěže na úroveň z konce r. 2007 by si vyžadovalo (podle vzorku 15 zemí eurozóny) daň ve výši asi 10% u domácností s kladným čistým bohatstvím.“                                   PP

Povšimněte si tří věcí. Zaprvé, ekonomové MMF vědí, že neexistuje dostatek bohatých lidí, aby financovali dnešní vlády, i kdyby bylo vyvlastněno 100% aktiv 1% nejbohatších. To znamená, že všechny domácnosti s kladným bohatstvím – všichni s penzijními úsporami nebo nemovitostmi – budou mít vyplundrováno bohatství podle receptu MMF. Zadruhé, takovéto zneuznání soukromého majetku nesplatí dluhy západních zemí nebo nezafinancuje rozpočty. Pouze to „obnoví udržitelnost dluhu“, umožní to utrácivým vládám udržet napojení na dluhopisové trhy, dokud nepřijde další krize – pro kterou budou, samozřejmě, potřebná silnější opatření.                                    Velká dluhová loupež

Zatřetí, pokud by politici nedokázali nashromáždit dostatek odvahy k účasti na této velké loupeži, je jediným alternativním scénářem, který MMF předkládá, zneuznání veřejných dluhů a hyperinflace. Návrhy strukturálních reforem pro programy typu pyramidové hry, které nás bankrotují, nejsou nikde v dohledu.

Pokud někdy existoval plán na vyvolání masivního útěku kapitálu a emigraci produktivních občanů do vznikajících kapitalistických zemí v Asii, tak je to tento.

MMF ospravedlňuje navýšení daní tím, že poukazuje na trendy u příjmové nerovnosti, spolu s údajným poklesem u progresivnosti daní z příjmu u většiny režimů. Za použití „vnímané spravedlnosti“ (známé jinak také jako „závist“) jako klíčové motivace daňové politiky zpráva záměrně spojuje míru zdanění s daňovými příjmy a ztěžuje si na pokles u horních marginálních daňových sazeb, placených lidmi s nejvyššími příjmy. Co naplat, že tito lidé vysolili v posledních letech více peněz, vyšší podíl svých hrubých příjmů, a větší podíl agregátních státních daňových příjmů. Také ignoruje účinky Lafferovy křivky, které jsou v údajích jasně patrné. Co se týká stimulů, tak zpráva ignoruje názor, že bohatství a příjem lze danit pouze tehdy, když je někdo motivován ho vytvářet.               Čtyři vlci a ovce hlasují o večeři

Nejmrazivějším aspektem zprávy je vědecký styl, kterým probírá, jak omezit mobilitu bohatých, spolu s problémem nezohledňování jejich „blahobytu“. Abych opět ocitoval zprávu: „Finanční bohatství je mobilní, a stejně tak i lidé. … Může existovat důvod pro danění různých forem bohatství různě, podle jeho mobility. … Výrazný pokrok si pravděpodobně vyžaduje komplexní mezinárodní spolupráci, aby se ztížilo velmi bohatým vyhnout se zdanění tím, že umístí zdroje jinam.“ Přístup maximalizace daňových příjmů u zdaňování bohatých dává nulovou váhu jejich blahobytu – což je sporné, přinejmenším. Co když je nějaká váha skutečně blahobytu nejbohatších přiřazena? Obrázek 19 poskytuje způsob, jak uvažovat o kompromisu mezi rovností a účinností při nastavování vrcholové marginální míry v tomto případě. … Pokud se přiřadí menší váha těm s nejvyššími příjmy, navrhuje se zvýšit vrcholovou marginální míru. Ano, tam nás bankrot moderního státu přivádí – kapitálová kontrola a omezení u odchodu, tak, aby přísloveční čtyři vlci a jedna ovce mohli hlasovat, co bude k večeři. To je jediný způsob, jak udržet zájem občanů, kteří skončí na jídelníčku, tak, aby nehlasovali nohama. Opět, přímo ze zprávy:

„Existuje překvapivě velké množství zkušeností, ze kterých lze čerpat, protože takovéto daně byly široce zaváděny v Evropě po první světové válce.“ A všichni dobře víme, jak to dopadlo.

Od ledna 2015 je v EU uzákoněna minimální hodinová mzda:

Lucembursko 8,69 €, Německo 8,50 €, Francie 8,03 €, Nizozemsko 7,96 €, Irsko 7,65 €, Belgie 7,48 €, Velká Británie 7,36 €, Řecko 3,86 €, Španělsko 3,78 €, Malta 3,35 €, Slovinsko 3,03 €, Portugalsko 2,62 €, Česká republika 1,58 €

Z pohledu reálné minimální hodinové mzdy je tedy v ČR 80 % žebráků, což je zřejmě světové unikum, (a je třeba dodat, že ceny výrobků a služeb jsou u nás stejné a mnohdy vyšší, než v uvedených zemích!).

Státní majetek je téměř rozkradený, teď je na řadě soukromý                Čermík

Naše minulost je postavena na podvodech a život na omylech. Pokračujeme v rozhovoru  s Vladimírem Čermákem o vlivu fals nejen na výklad našich dějin, ale i na naše soukromé majetky. Nedávno jsme hovořili o vaší poslední knize, která právě vychází (pozn.: Operace Bílá hora a černá totalita). Jakou souvislost podle vás mají tato či jiná falsa  třeba se současným děním?

Existence fals je klíčem k identifikaci tzv. bílých míst v našich dějinách, těch soudobých nevyjímaje. Jejich rozkrytí jako fals umožňuje při dalším rozboru zjistit, co mělo být utajeno, co je tak důležité v minulosti, aby to stálo za to, aby to bylo tzv. zameteno pod koberec. V případě událostí kolem Bílé hory jde třeba o fakt, že bitva na tomto vrchu na západ od Prahy se vlastně nikdy nekonala. Nikoliv snad proto, že šlo nanejvýše o bitku či spíše šarvátku, ale nikoliv o bitvu, jak je to znovu deklarováno v nedávno u nás vydané, silně prokatolicky orientované knize od profesora pařížské Sorbony O. Chalinea.

Jde hlavně ale o to, že Fridrich Falcký po předchozí dohodě se svým blízkým příbuzným, bavorským vévodou Maxmiliánem, jinak odchovancem ingolstadské jezuitské  koleje a velitelem ligistických vojsk  na Bílé hoře, zradil stát, kterému původně chtěl vládnout. Vycouval ze svého královského chomoutu, předal Prahu i s korunovačními klenoty  bez bitvy  nepříteli a odjel nakonec do Haagu, kde našel klidný asyl.

Jinak řečeno: dopustil se velezrady, která ale měla jako taková být utajena. Ani tehdy se velezrady neomlouvaly, a Ústavní soud, který by jej určitě velezrady zprostil, tehdy ještě neexistoval. Následné zhroucení  odporu proti Ferdinandovi II., kterému se říká začátek pobělohorské katastrofy,  bylo v podstatě   jen důsledkem této zrady.  Něco podobného,  jako byl po více než 300 letech kolaps  českého národa po mnichovské zradě. To jsou trochu překvapivé  informace....

Až se najde někdo, kdo bude schopen propátrat více podrobností kolem výskytu fals v českých archivech, bude takových informací o naší minulosti ještě více. Ale tak brzy to nebude. Nedávno jsem v knihovně katedry pomocných věd a archivnictví na FF UK pátral, zda tam neexistují nějaké práce o falsifikaci. Třeba  diplomky, disertace či habilitační práce. Byl jsem ujištěn, že nejméně  padesát let, se takový titul nevyskytl. Takže z toho vyplývá, že přípravou  studentů pro takové činnosti jako odhalování falsifikací v našich archivech se nikdo  už dlouho (pokud vůbec)  nezabýval, nezabývá a zabývat asi jen tak nebude. Ostatně téma falsifikací má i řadu  konotací na soudobou politiku. Tak prý Stalinův podpis v kauze Katyň byl falsum a SSSR je nevinný! Uveďte některé !

Nedávno jsem četl třeba knihu J. Růžka, dlouholetého představitele českých tajných služeb (v roce 1999-2003 ředitele BIS), který vzpomínal na dobu, kdy v této oblasti pracoval. Mne tam zvlášť zaujalo jeho stěžování si na to, že tyto služby nebyly nikdy  úkolovány na kontrolu moci ( a v první polovině 90. let zvlášť ne). Možnost, že by plnily kontrolní funkce vůči tehdejší  moci, byla tak vyloučena. A že k tomu tehdy měly ještě celkem dobré personální vybavení.

Zrovna tak  neplnila tyto funkce  ani řada dalších institucí, které to ze zákona plnit  měly, včetně třeba  pracovišť  zabývajících se nedávnými dějinami.  Našel jste snad v produkci ÚSAD AV ČR, ÚSTR ČR či kateder, které na VŠ mají v popisu práce  zabývat se soudobými dějinami, včetně těch tzv. politologických, že by byly v tomto směru činné? Třeba po tom není poptávka. Ttřeba je anebo brzy bude. Sám jste mluvil o tom, jaký se na horizontu objevuje problém kolem falsifikace dokumentů týkajících se soukromých majetků nemovitostí apod..Od letošního roku platí Nový občanský zákoník a z něj vyplývají i nové zásady pro zápisy do katastru. Jednou ze zásad je, že „není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu“. Takže údaj zapsaný v takovém seznamu (katastr nemovitostí) je považován za skutečný a platný vůči tomu, kdo jedná v důvěře (dobré víře) v tento zápis. A to i tehdy, pokud zápis neodpovídá realitě. Zákon tak zavádí nevyvratitelnou právní domněnku, že na ty osoby, které úplatně nabyly nemovitost v dobré víře od osoby zapsané jako vlastník v katastru nemovitostí, se hledí jako by tuto nemovitost nabyly od skutečného vlastníka.

Od letošního roku by si měl každý skutečný vlastník nemovitosti minimálně jednou za tři roky, ale ideálně častěji, zkontrolovat, zda je v katastru řádně evidován. To na druhou stranu pro osoby jednající v dobré víře znamená, že teoreticky až za tři roky od zapsání do katastru nemovitostí nabudou soudně nezrušitelné vlastnické právo k nemovitosti. Myslíte  tedy, že na základě výše uvedené citace ke změnám v katastrálním zákonu se bude více používat fals v majektkových řízení? Ano, protože když už se téměř rozkradlo portfólio státních majetků, tak přijdou nejspíše na řadu soukromé majetky  a jejich rozkrádání. A pak teprve  se začne veřejnost trochu více zajímat o to, co je to ta falsifikace apod.  Ve srovnání s tím budou ale i ty stamiliardové velkokrádeže církve kolem církevních restitucí  maličkostí.

Hladoví lidé se budou dobývat do zavřených bank.

A není to prý vůbec mimo realitu. Ekonomové varují před bezohledností bankéřů. Ukázka z knihy.

Nezodpovědné a nekompetentní jednání bankéřů a politiků vytváří ve světě časovanou bombu, která může kdykoli vybuchnout. O příčinách i možných důsledcích jejich chování vypovídá nová, již třetí kniha ekonomů a manželů Markéty Šichtařové a Vladimíra Pikory s názvem Lumpové a beránci, která už je na pultech knihkupectví. I když ani předchozí dvě knihy dvojice autorů - Nahá pravda a Všechno je jinak - nebyly žádnými suchopárnými ekonomickými texty pro specializované odborníky, protože byly psané i laikovi srozumitelným jazykem, třetí kniha je přece jen jiná.

Není „jen“ populárně psaným ekonomickým textem, ale tentokrát ekonomové zvolili románovou formu. Románový příběh tu není jen fikcí, ale jak sami autoři uvádějí, každá z postav má v reálném světě svůj reálný vzor, který si autoři vypůjčili a více či méně literárně pozměnili. Anebo občas ani nepozměnili.

Vzhledem k tomu, že předchozí díla Šichtařové a Pikory se dostala mezi nejprodávanější tituly, není divu, že novou knihu distributor zařadil v rámci Velkého knižního čtvrtku mezi dvanáct VIP titulů roku. A ukázalo se, že oprávněně, protože hned v prvních dnech po vydání se kniha Lumpové a beránci stala bestsellerem. Podobnost není náhodná.

Na pozadí napínavého detektivního příběhu manželské dvojice bankéřky Heleny a investigativního novináře Martina Stonových, kteří se potýkají s vlastními problémy, rozehrávají autoři strhující děj, který populární formou demaskuje svět bankéřů a dává nahlédnout, co by přinesl krach evropských bank. Varující je, že nejde o žádné sci-fi, ale román je silně inspirován realitou, třeba kyperskou krizí nebo politikou Evropské centrální banky. „Zdají-li se vám některé události šílené, vězte, že každá z nich je více či méně inspirována skutečností. Některé se staly, jiné se staly podobně. A skutečnost byla někdy ještě barvitější,“ ujišťují na obálce knihy manželé Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora. S hlavními hrdiny příběhu mají totiž autoři mnoho společného, ani tady zřejmě není podobnost čistě náhodná.

Příběh začíná, když hlavní postavy knihy – Helena a Martin – přijmou zakázku na vypracování analýzy hospodaření třetí největší německé banky a velmi brzy zjišťují, na jak vratkých nohách stojí bankovní ústav, životně důležitý pro stabilitu bankovního systému v Evropě. Postupně, když při své práci odkrývají skutečný stav pod naleštěnou slupkou důvěryhodnosti německé banky, začínají se najednou hroutit menší banky v evropských zemích a strhávají na dno další bankovní ústavy napříč Evropou. České republice se tentokrát finanční krize vyhnula jen díky tomu, že není v eurozóně.

Autoři pak popisují důsledky krachu finančního systému v Evropě, který by mohl nastat i ve skutečnosti, kdyby došlo k souběhu jen několika málo nešťastných událostí, jejichž nakupení není podle nich „nijak zvlášť nepravděpodobné, spíše naopak celkem snadno možné“. „Příběh slouží k popisu toho, v jak neutěšeném stavu se nachází dnešní společnost a finanční svět a jak je tento systém mimořádně křehký,“ vysvětlila Markéta Šichtařová. Zoufalí lidé před zavřenými bankami.

Není příliš veselá představa, co by nastalo, kdyby k tak masivnímu krachu evropského bankovního sytému skutečně došlo. Zoufalí klienti před uzavřenými pobočkami bank, fronty tvořící se u bankomatů, které vydávají jen omezenou hotovost, bezmoc klientů, kteří nemají peníze na základní potřeby, protože se ke svým uloženým penězům nedostanou, to vše autoři barvitě popisují na několika osudech lidí z různých sociálních skupin. Příkladem jim nepochybně byla nedávná situace v Řecku nebo na Kypru, jejichž občané zažívali tyto hrůzy v reálu. I když kniha dvojice ekonomů je především varováním před lehkomyslným zadlužováním, neustálou honbou za ekonomickým růstem a nezodpovědností bank i politiků, které může vést ke krachu nejen bankovního systému, ale i celých států, je napsána s humorem, ironií a nadhledem, takže si na své přijdou i prostí milovníci detektivních příběhů, kteří hledají především napínavé čtení s tradičními zápletkami, drogami, vyhrožováním a obavami o život. Ukázka z knihy Lumpové a beránci:

Helena najednou mluvila velice překotně: „A to ani nemluvím o tom, že svět kolem nás se úplně pomátnul. Píšeme analýzu, která měla sloužit k tomu, aby zabránila finanční krizi, a pak najednou bum, ještě než může být naše práce zveřejněna, sedíme tu uprostřed finační krize jako vyšité a sledujeme, jak se celý finanční systém hroutí.“ Helena teď už zvýšila hlas: „Cítím se prostě děsně! Byli jsme najatí právě proto, abychom zabránili tomu, co se teď v Evropě děje. Jenomže je pozdě! Pozdě! Nemůžeme už vůbec nic dělat! Cítím strašlivou, strašlivou frustraci.“ „Bereš to za úplně špatný konec, Heleno.“ Překvapeně se ošila. „Heleno“ ji oslovoval výjimečně.

„Pořád se lituješ. Lituješ se, jaká jsi oběť lidí a událostí kolem tebe. Podle tebe ti všichni znemožňují dělat to, co ty dělat chceš.“ Wiliam najednou ztišil hlas, ale přesto zněl krystalicky zřetelně. „Heleno, už jsi někdy viděla nějakou šťastnou oběť?“ Bylo to, jako by jí uštědřil políček. On, který jí měl rozumět, ji tak hluboce nechápe. Snad poprvé v životě na něj do telefonu rozezleně zaječela: „A ty si snad myslíš, že s tím můžu něco dělat. Co to kecáš za kraviny?!“ Libuše Frantová

Se socialismem bychom dnes byli dál.

Rudý pán zámku, přítel Zemana, mluví i o poražených v listopadu '89. Se socialismem bychom dnes byli dál. Alespoň to tvrdí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz hudebník, komunista, majitel zámku a ostravský Řek Statis Prusalis. V rámci hodnocení polistopadového vývoje se vyjádřil také k Václavu Havlovi, privatizaci v devadesátých letech či snahám zakázat komunistickou stranu. Byl 17. listopad vyústěním snahy nespokojených občanů o změnu režimu, nebo se ekonomicky vyčerpaný totalitní systém zhroutil sám poté, co ho opustila Moskva? A do jaké míry zde hrály roli tajné služby?

Dá-li se odpovědět na otázku poctivě, musí druhá strana chtít naslouchat a chtít pochopit i argumenty. Veritas super omnia vincit. Pravda nade vším zvítězí. Země západní Evropy toho za celá staletí trvající koloniální politiky nakradly dost a vložily do své vitríny. Tohle snadné bohatství plus americké technologie dávaly těmto zemím jistý první stupeň náskoku před zeměmi východní Evropy. Sovětský svaz, který nesl největší břímě kruté války, byl po ústupu Němců spálenou zemí - 25 milionu mladých v produktivním věku zahynulo a těch pár let mezi válkami a jinými sváry nedávalo téměř žádný prostor pro vybudování moderního průmyslu. A nešťastné  e m b a r g o.  Na tisíce položek vztahující se embargo. Pak sečteno a podtrženo. Trochu protipropagandy a bylo na nespokojenost lidí zaděláno. A když lidé neznali nebo jim nebylo vysvětleno, jak to je, tak přijdou na řadu tajné služby, a ono se jednodušeji podrývá, znevažuje a ničí, než hájí a ve prospěch nového společenského řádu argumentuje. Přesto jsem přesvědčen, že nešlo o vyčerpanost systému. Vše bylo věcí dohody. V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jaké změny, dobré i ty špatné, podle vás přinesla České republice změna režimu?

Lidé si začínají uvědomovat, že i vstřebaná kultura a nabytá vzdělanost jsou bohatství a začínají chápat, že země Západu nejsou vůbec vstřícné k ekonomické pomoci, ale naopak. Stovky našich lékařů a vědeckých kapacit odešly a pracují v západní Evropě a jejich schopnosti a úroveň někdo musel zaplatit. Samozřejmě, že tato skutečnost je tiše tolerována, ale lidmi je vnímána a registrována. My stavěli promyšlená města v době bezprostředně po válce a svět bledl úžasem. Dnes je stavebnictví v útlumu a těch pozitivních věcí je velmi málo. Byli bychom se socialismem dál. Poraženými roku 1989 byli komunisté. Jak si dnes podle vás vede současná KSČM pod vedením Vojtěcha Filipa? Co měli komunisté po revoluci udělat jinak?

Poražení v roce 1989 byla zrada. Poražení byli všichni, kdo převlékli dresy, a najednou bylo jasno, kdo je kdo - a to je pozitivum listopadu 89. Stáli obnažení s uhýbavými pohledy. My jsme zůstali a neměli jsme se za co omlouvat. Postavili jsme města a vesnice. Z lidí kdysi strádajících a žijících v bídných podmínkách kapitalismu udělali skutečné vládce svých osudů. Školstvím na vysoké úrovni připravení lidé. To byl socialismus. A ten nejde porazit. A stud leda za ty, kteří se k nám vetřeli a nebýt listopadu 1989, dnes by škodili v politbyru ve vládě, Parlamentu a všude, kam by nalezli. Je pravdou, že tam jsou i dnes, ale neubližují socialismu a našim cílům, protože vše se musí dělat se srdcem. A mnohým jaksi uniká reálný stav věci. Z cesty k socialismu se dnes těší daleko více zemí ve světě, než tomu bylo v roce 1989. A KSČM dnes dělá, co může. Co byste vzkázal těm, kteří tvrdí, že komunistická strana měla být po roce 1989 zakázána?

Kteří to jsou? Snad nejsou ve funkcích!? Do blázince s nimi! Jak se jako komunista vyrovnáváte se zločiny let padesátých? Jak se díváte na vpád vojsk Varšavské smlouvy a následnou normalizaci, kdy šlo o systémovou obnovu neostalinismu, postupné unavování a otupování politického odporu? Schvalujete cenzuru a omezování politických lidských práv, kterých se KSČ dopouštěla v období normalizace?

Padesátá léta byla ve znamení rozděleného světa vedví, o sytém a hladovém. Každý bránil své. Nezapomínejme na vraždu velkého syna řeckého lidu Nikose Belogianise a jeho soudruhů v Řecku v neděli a ve čtyři ráno. To ani Němci nepopravovali v neděli. Nebo vražda Rosenbergových ve Spojených státech nebo belgická vražda vlastence Patrice Lumumby v Kongu a tisíců vlastenců umírajících dodnes. Jedno mají společné. Nechtěli pro lidi svých zemí nic víc než kousek chleba, vzdělání pro své děti a životní jistoty. Je přece jenom zásadní rozdíl s tresty v padesátých letech u nás a ve světě. Tady chtěla menšina změnu na učet většiny, zatímco kapitalistický svět je o nadvládě menšiny nad většinou.

Stále častěji se objevují názory, že v prosinci 1989, kdy se rozhodovalo o budoucnosti této země, se mělo navázat na budování socialismu s lidskou tváří, což by mimochodem uvítala i většina čtenářů ParlamentníchListů.cz, kteří se takto vyjádřili v jedné z našich anket. Co k tomuto lze říci? Byla by tato cesta vhodná? Jak by dnes vypadala tato země, pokud by se tehdy přistoupilo k této variantě?

Každá i ta nejlepší věc, i ta nejčestnější myšlenka je vždy chápána některými jedinci jako příležitost, jak se na její vlně svézt. Socialismus v každém případě, ale ten s lidskou tváří, tak tam vidím ty, o kterých jsem hovořil výše. Víte, ti co nejvíc bubnovali pro socialismus s lidskou tváří, tak ti se za něj pouze schovávali, a byly i nalezeny sklady zbraní a následné kroky by vedly ke stejnému výsledku, jaký zaznamenal listopad 1989. Jen by asi proteklo více lidské krve a v roce 1989 komunistická strana v čele státu nabytá léty zkušeností byla připravena a schopna situaci vyhodnotit a zvolit nejméně bolestné řešení. Bez krveprolití, jen za cenu ztráty pozic socialismu na několik desetiletí. Máme se, jak se máme, a to jen díky práci tohoto lidu. Západ nikdy nikomu nepomohl a nepomůže, a tak si i dnes večer lehneme, jak jsme si ustlali.

Když dnes lidé s nostalgií vzpomínají na dobu před listopadem 1989, kritici minulého režimu uvádějí, že lidé mají špatnou paměť a už zapomněli na zločiny, které minulý režim napáchal. Jak to je dle Statise Prusalise? Zapomínají lidé, nebo jsou zklamáni z toho, že se jejich očekávání nenaplnila?

Prof. Andrej Zubov, stárnoucí muž, kterému uniká realita, vystoupil v několika programech českých televizních společností, a tak tam rozdával názory okolo všeho a byl tak spokojen s tím, co říká, že se ptám sám sebe - má vůbec smysl chtít říct pravdu, když se tak daří lhářům? Socialismus tady také jednou byl a lidé k němu přivoněli. Bylo to něco pulzujícího, něco nového, spravedlivého a něco, co zajišťovalo jistoty a bezpečí. Většinu v naší společnosti po válce tvořili lidé volající po lepším světě a ten splňovaly ideály socialismu. Byl tady stát a ten svými zákony zajišťoval touhy většiny, a pak tady byli  jedinci toužící po jiném světě a vyvíjeli aktivní nenávistnou činnost a akce vedoucí k rozvratu hospodářství. A tak logicky přicházel trest. Ale takhle se choval obapolný svět proti svým oponentům. No a k poslední části otázky: Lidé viděli vitrínu Západu a byli zvědaví, moc zvědaví a chtěli změnu, a než procitli a pochopili, o čem to všechno je, přišli doma v privatizaci celkem o všechno, a tak jsou zklamaní a zvědavost dostala za své. 

    Jan Urban, Martin Bursík, Vladimír Hučín, Miroslava Němcová, Ivan Langer, Štěpán Kotrba, Karel Janeček, Miroslav Kalousek, Jan Graubner, Václav Žák, Petr Hampl, Jan Schneider, Karel Hvížďala či Hana Marvanová. I ti přispěli do seriálu ParlamentníchListů.cz, ve kterém osobnosti politického a společenského života bilancují dobu po listopadu '89. Jak hodnotíte úlohu Václava Havla v procesu transformace země a jeho prezidentskou éru vůbec?

Ptát se mě na Havla je nešťastné. Myslím, že daleko výstižněji by se k jeho profilu a k jeho osobě vyjádřila řada jeho zklamaných blízkých přátel. No, ale když už - tak tedy Havel splnil bezezbytku svou historickou roli ve prospěch svých chlebodárců a je vinen za devastaci země a společnosti, za strašlivou kriminalitu, za rozvrat hospodářství, za znevážení rodinných hodnot. Snad stačí tento výčet. Ono se mu to jednou spočítá všechno a na nic se nezapomene. Historii nejde totiž oklamat.

Jak se díváte na masovou privatizaci v první polovině 90. let? Řada kritiků dodnes tvrdí, že měla být provedena pomaleji, že se rozkradl majetek a položily se základy dnešní korupci.

Ano, mnoho chyb a z nich plynoucí rozkradení majetku státu, tedy majetku lidu, majetku každého z nás. Tím víc se divím, že to trvalo tak dlouho. A protože končí období, kdy mohl být zákonodárcem, nebo dokonce poradcem prezidenta kdejaký blbec, dnes nemohu jinak než věřit, že se ledy pohnou a zákon bude opět v této zemi ctěn. Někteří lidé včetně řady politiků u nás kritizují Vladimira Putina, že je to bývalý agent KGB a že k nám dnes v souvislosti s krizí na Ukrajině přichází ohrožení demokracie, přičemž hrozí návrat komunismu a obnovení Sovětského svazu. Jak se díváte na takovéto názory? Nevšiml jsem si, že by prezident Vladimir Putin jevil nějaké známky demence, právě naopak, vyrostl v nejprestižnějšího politika světa, schopného ukočírovat problémy současnosti a čestně vzdorovat stále novým a novým intrikám kapitalistického seskupení. Poctivě upozornil svět, že jeho Rusko je schopné kvalitativně odpovědět na nebezpečný vývoj nových zbraňových systémů. Prohlásil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu dvacátého století a tento názor sdílí člověčí poctivost. A nebezpečí z Východu? Nesmysl! Tak akorát blahodárné slunce. Jaký si myslíte, že bude další vývoj politického dění v ČR? Kam tato země směřuje pod vedením Bohuslava Sobotky?

Češi dokáží velké věci. Mají skvělého prezidenta a vlastence Miloše Zemana, který postupnými kroky stabilizuje právo a česká společnost a lidé nepotřebují nic víc než klid, mír a politickou jistotu. Přeji vládě a v jejím čele ambicióznímu a pro funkci premiéra talentovanému Bohuslavu Sobotkovi, ať toto zajistí a pak nic nebrání rozvoji této skvělé společnosti.

Další biologická zbraň z laboratoří U.S. Army? Ebolu střídá Chikungunya

Je to s podivem, ovšem ve stejnou dobu, kdy řádí smrtelná horečka Ebola v západní Africe, tak v zemích Střední Ameriky se šíří horečka Chikungunya. Informuje rozhlasová stanice Hlas Ruska na svém zpravodajském serveru o šíření další infekční nemoci. Chikungunya zatím nemá oběti na životech, ovšem při nedostatečné léčbě je smrtelná. Otázka prvního úmrtí může však být jen několika dní. Přenašeči tohoto viru jsou komáři. Značný nárůst počtu případů byl zaznamenán v Salvadoru, Hondurasu, Nikaragui a v Kostarice. Situace je nejvíce napjatá v Salvadoru. Od konce května zde bylo zaznamenáno už 149 případů onemocnění touto horečkou. Nákazu tímto nebezpečným virem lékaři zaznamenali u 71.000 lidí. Nákaza virem chikungunya se u lidí projevuje velmi vysokou teplotou, zvracením a vyrážkou na těle. Podle plánovačů Nového světového pořádku, je nutné snížit lidskou populaci na planetě na maximálně 4 miliardy lidí. Nemají proto tyto informace a různé infekční nemoci, jako ptačí a prasečí chřipky v Asii, Ebola v Africe a Chikungunya v Americe, stejného jmenovatele a to třeba laboratoře U.S. Army?

Lékařská komunita šokována. Elity mají připravené nanoboty ve vakcínách

Už bylo napsáno hodně zpráv o tom, jak nanoboti ničí lidskou rasu, jak to s nimi opravdu je? Jakmile je nanobot implementován do vakcíny a vy jste oočkováni, vloží své DNA do vašich buněk a ty se pak dál rozmnožují. Už nikdy neustanou. Neskončí, dokud samy úplně nevymřou, neboť se doslova upracují. Je dokázáno, že technologie nanobotů byla vytvořena v roce 2007. Nemůžu ani slovy vyjádřit, jak byli mí přátelé z lékařské komunity šokováni, když se o této technologii dozvěděli. Jeden dokonce řekl, že jde o první krok k zániku lidstva, jelikož je v rukách špatných lidí. Lidé se pak rozdělí do dvou skupin, a tou druhou skupinou budou tzv. „podřízení“, kterým bude vyměněno DNA. Proč si myslíte, že se všude po světě šíří ebola? Odpověď je jednoduchá. Elita v současnosti hodně tlačí na to, aby byli nanoboti implementováni do co nejvíce lidí. A asi ne náhodou se momentálně všude mluví o rychle se šířící nákaze. S takovou propagandou za chvíli bude oočkovaný každý druhý.

Šokující prohlášení zdravotní sestry z Ghany: Ebola není skutečná

Lidé v západním světě musí vědět, co se děje tady v západní Africe. Oni lžou!!!. Virus „Ebola“ neexistuje a „nešíří se“. Červený kříž tuto nemoc přivezl do 4 specifických zemí kvůli 4 specifickým důvodům a nakazí se jí pouze ti, kteří dostávají léčbu, nebo injekce od Červeného kříže. To je důvod, proč Liberijci a Nigerijci začali pracovníky Červeného kříže ze země vyhazovat a začali v médiích šířit pravdu.

Důvody : Většina lidí hovoří o „depopulaci“, což bylo bezpochyby vždy v hlavách Západu, pokud jde o Afriku. Ale ujišťují vás, Afrika nemůže být nikdy vylidněna tím, že zabijete 160 lidí denně, pokud se tam denně rodí tisíce dětí. Takže skutečné důvody jsou mnohem reálnější.

1. Důvod Tato nemoc zavedená za pomocí vakcín s názvem „Ebola“ byla zatažena do západní Afriky kvůli konečnému cíli, dostat americké vojáky do Nigérie, Libérie a Siera Leonne. Pokud si pamatujete, Amerika se je snažila dostat do Nigérie pod falešnou vlajkou zvanou „Boko Haram“, ale to se jí zhroutilo, poté co Nigerijci začali říkat pravdu. Nikdy žádné dívky nebyly nezvěstné. Globální podpora se rozpadla a bylo třeba nalézt nový důvod, jak dostat do Nigérie vojáky a ukrást nově objevené zásoby ropy.

2. Důvod Sierra Leone je největším světovým dodavatelem diamantů. Poslední 4 měsíce tam probíhaly stávky, a přestaly se diamanty těžit, kvůli hrozným pracovním podmínkám a otrockému platu. Západ nebude nikdy platit spravedlivou odměnu za přírodní zdroje, protože myšlenka je, aby tito lidé přežívali na pytlících rýže a zahraniční pomoci, aby zůstali navždy zdrojem levné otrocké práce. Bylo také zapotřebí, dostat americké vojáky na území Sierra Leone, aby silou vynutili ukončení těchto stávek. Není to poprvé, co tak bylo učiněno. Když horníci odmítají pracovat, tak jsou zasláni vojáci, kteří je pracovat přinutí, a to i v případě, že by měli všechny zabít a nahradit je jinými pracovníky, s jediným cílem, obnovit tok diamantů ze země. Samozřejmě, že spustit více kampaní k napadení těchto zemí samostatně by bylo příliš podezřelé. Ale něco jako je „Ebola“ umožňuje přístup do všech oblastí najednou.

3. Důvod Kromě krádeže nigerijské ropy a donucení Sierra Leone zpět k těžbě, vojáci také slouží k nucené vakcinaci (smrtícího viru) na těchto Afričanech, kteří nejsou tak hloupí, aby se nechali očkovat dobrovolně.

Bylo na místo odesláno 3000 vojáků, aby se ujistili, že se bude tento „jed“ dále šířit, protože se šíří pouze očkováním. V Libérii je zveřejňováno stále více a více novinových článků, které informují o lžích a manipulaci USA, a přibývá tak více a více Afričanů, kteří odmítají navštívit Červený kříž. Vojáci tyto lidi přinutí se očkovat, aby se virus mohl s jistotou dále šířit. Kromě toho, mají vojáci ochránit Červený kříž před Liberijci a Nigerijci, kteří je oprávněně chtějí ze země vyhostit.

4. Důvod V neposlední řadě bude tato „pandemie“ Eboly použita k zastrašení miliónů lidí, kteří se proti ní nechají očkovat, což ve skutečnosti samotnou nákazu rozšíří. Už začali šířit příběhy o tom, jak se nákaza dostala do USA a objevila se v Dallasu a o tom, jak byli vyléčení bílí lékaři, ale černým lékařům byla tato vakcína nepřístupná atd. Vše, co se stane je, že budou černoši usilovat o to, aby dostali vakcínu, protože se zdá, že „lék“ nebude pro černochy dostupný. Budou chodit v celých houfech, aby mohli vakcínu dostat, což bude mít vážné následky. Byli jsme letos svědky mnoho takových případů o vakcínách a myslíte si, že se lidé poučili? Vše co můžeme učinit je doufat, protože oni spoléhají na naše ignorantství a nevědomosti, aby mohli naplňovat své agendy. Zeptejte se sami sebe:

Pokud by se Ebola opravdu šířila z člověka na člověka, místo řízeného šíření prostřednictvím očkování, tak proč by CDC a vláda Spojených států nadále umožňovaly lety do těchto zemí s absolutně žádnou regulací? Musíme začít přemýšlet a sdílet informace po celém světě, protože neinformují o pravdivé situaci lidí žijících v západní Africe. Lžou pro svůj vlastní prospěch a neexistuje dostatečně dost hlasů, aby se s tím dalo ve skutečnosti něco udělat. Stovky tisíc lidí bylo zabito, a mnoho jich ochrnulo kvůli těmto, nebo „novým“ vakcínám po celém světě a my si to konečně začínáme uvědomovat. Co s těmito informacemi uděláme?

Poznámka redakce: Není jisté, jestli je tato informace zcela pravdivá, ale v každém případě musíme být na pozoru, jelikož je zde mnoho a mnoho nejasností a jisté je, že nám neříkají celou pravdu. Ztotožňujeme se s názorem, že byla pandemie vytvořena uměle, kvůli nezištným ziskům, které teprve vyplynou na světlo.

Je cílem NWO vyhladit všechny Slovany světa? Zatím to tak vypadá a hloupí Ukrajinci a Poláci jim pomáhají. Braňme se!

NWO není nic bájného a neskutečného. Je to realita posledních desítek let, kdy se USA snaží v rámci nastolení NWO (Nový světový pořádek, řád je úmyslně špatný překlad) zkolonizovat si celý svět. A svým způsobem začali s touto kolonizací ihned po druhé světové válce, kdy přípravy započaly již dříve, ale tehdy to byl ještě projekt USA a Velké Británie, která před První světovou válkou byla globálním impériem. Důležitá operace byla nakažení Ruska bolševizmem a financování Velké říjnové revoluce z peněz zakladatelů myšlenky NWO s instalací agenta Lenina. Pogrom spáchaný nacisty 4. 3. 2014 v Oděse.

Sovětský blok nepadl, ten se jen rozpadl, jelikož se ukázalo, že taková společnost nemůže fungovat, to byl taky cíl, jenže Slované to nějak přežili. Jenže v rámci boje proti SSSR se na Západě zahnízdil liberální marxismus a dnes největším jeho šiřitelem je paradoxně USA v čele s černým diktátorem z Bílého domu – Barack Hussein Obama. A dnes má NWO stále velkou překážku k nastolení nových pořádků a to jsou Slované. Jejich novodobý rozvrat začal začátkem devadesátých let minulého století, kdy byla rozeštvána mezi sebou bývalá Jugoslávie a vše bylo zakončeno genocidou Srbů a ukradením Kosova. Slovanské národy na Balkáně byly pak pomalu včetně Bulharska, s výjimkou hrdých Srbů, začleněny do struktur NWO, což je pro Evropu EU a pro euroatlantický prostor NATO. Za sliby o létajících holubech přímo do hub a taky řádnou dávkou propagandy se do těchto struktur zapojili i Poláci, Slováci a i Češi, kteří díky svým komplexům vůči Němcům, raději svůj Slovanský původ, pokud jej mají, tají.

Jenže problém je stále velký, zničené a zbídačené Rusko se opětovně postavilo na nohy. Slovanského ruského ducha nezničili komunisté, pak válka s nacisty, ani pak pokračování komunistické devastace, ale ani bezbřehý liberalismus Jelcina, který na zlatém podnose pomalu odevzdával Rusko pánům z NWO. Za 15. let se stala z Ruska opět světová velmoc, která v rámci BRICS umí držet prst na tepu politických a světových události i dějin. Už i Američané, kteří byli postižení vzděláním, si uvědomují, že Vladimir Vladimirovič Putin je vlivnější v rámci globální politiky, nežli loutka NWO Barack Hussein Obama.

Proto začíná hon na Rusko. Na Ukrajině za pomocí Poláků a Ukrajinců propuklo peklo. V 21. století na Donbase začal hon na rusky mluvící, jejich vraždění, etnické čistky a genocida. Genocidu Američané umí. Nádherně zlikvidovali původní obyvatelé Ameriky. Jsou to nechutně odporné prohlášení světových politiků, když pokojné občany, kteří se rozhodli, že nechtějí být součástí nacistického ukrajinského státu, nazývají teroristy, kteří si život nezaslouží. „Snaha o zastavení extremistů a poskytnutí pomoci těm, kdo ji potřebují, je úkolem celého světového společenství,“ řekla německá führerka Merkel k vyvražďování Kurdů. „Kanada nebude nečinně přihlížet na to, jak ozbrojenci z Islámského státu vraždí nevinné civilisty a příslušníky náboženských menšin,“ uvedl kanadský premiér Harper.

A jaký je rozdíl mezi vyvražďováním Kurdů a rusky mluvících ukrajinskou nacistickou juntou z Kyjeva? Jen v tom, že zločinné NWO označilo lidi, kteří chtěli demokraticky rozhodnout o svém osudu za extremisty (novoruská domobrana). Jenže ta vznikla až po nacistickém pogromu spáchaného nacistickými Ukrajinci v Oděse, kde v Domě odborů zaživa upalovali lidi a stříleli do těch, kteří z hořícího domu utíkali.

Pod Afghánistánem leží přírodní bohatství v hodnotě biliónu dolarů

I přesto, že je Afghánistán jedním z nejchudších států na světě, leží na obrovském přírodním bohatství, podle odhadů až v hodnotě jednoho biliónu dolarů (asi dvaceti biliónů korun). Pod zemí se skrývají milióny tun mědi i drahých kovů a miliardy tun železa. Průzkum začala provádět v roce 2004 americká společnost The U.S. Geological Survey (USGC). Ukázalo se, že Afghánská geologická společnost používala 50 let staré mapy vyrobené ještě Sověty, které nebyly úplně přesné, ale ukazovaly oblasti s velkými nalezišti.

V roce 2006 USGC provedla sérii letů a podařilo se jí pomocí magnetické, gravitační a spektrální analýzy prohledat povrch Afghánistánu až do hloubky 10 kilometrů. Sedmdesát procent celého povrchu země bylo proskenováno za dva měsíce. Přelety potvrdily všechny hlavní sovětské nálezy. Pod zemí se skrývá 60 miliónů tun mědi, 2,2 miliardy tun železné rudy, 1,4 miliónu tun lanthanoidů (kovy vzácných zemin), jako je neodymium, cer a lathan, a další velké zásoby hliníku, zlata, stříbra, zinku, lithia a rtuti. Mapy s pokladem.

V posledních čtyřech letech USGC a Americké oddělení ministerstva obrany pro obchod a přestavbu Afghánistánu (TFBSO) provedly desítky průzkumů ve válečných oblastech, aby potvrdily předešlé nálezy. Pro geology vytvořily téměř mapy s pokladem. TFBSO ohodnotila nálezy na 908 miliard dolarů, afghánská vláda odhaduje, že její přírodní bohatství má hodnotu tří biliónů dolarů. Průzkum je v oblasti značně problematický, chybí silniční spojení, takže výzkumníci se často musí přepravovat vrtulníky. To zvyšuje nároky na bezpečnost a další plánování, protože sběr vzorků trvá často dlouhou dobu. Afghánská vláda už podepsala kontrakt na třicet let v hodnotě tří miliard dolarů s čínskou firmou na těžbu mědi a předala práva na průzkum největšího ložiska železa indickým společnostem. Začátek samotné těžby je ale zatím daleko. Zemi chybí infrastruktura, jako jsou silnice, železnice, elektrická síť a také voda, bez které se těžba neobejde. „Je to velká výzva, ale je to proveditelné. Nezvládne se to přes noc, ale podaří se to,” řekl o budoucnosti těžby pro Livescience šéf geologického výzkumu USGC Jack Medlin.

Dny NATO oslava vražd? Aneb chléb a hry pro ostravské nezaměstnané… Břetislav Olšer

Obloha nad Ostravskem opět burácí, hra na vojáčky i na četníky a zloděje znovu začala. Ostrava je nadšena, zvláště Magistrát; nemálo lidí bez práce je třeba nějak zabavit, aby zapomněli na svůj krušný život v jednom z nejchudších míst republiky. Panoptikum v duchu starořímského rčení: Panem et circenses – Chléb a hry. Takové jsou Dny NATO & Dny Vzdušných sil Armády ČR v Mošnově rovněž pro 85 tisíc Severomoravanů a Slezanů bez práce. Sankce proti Rusku ošidily super akci o loňský hlavní trhák – ruský gigant Antonov An-124 Ruslan, v současné době jeden z největších transportních letounů světa. Je ale sovětský a Rusko, jak známo, není v NATO, naopak, Aliance na něm nenechává běžně ani nitku suchou. Ale Ruslan sem, Ruslan tam, ústřední problém byl loni v trapasu; Ostravě schází pětihvězdičkové hotely, přestože má na svém území nejvíc romských ghett. Zkrátka, nebyl pětihvězdičkový hotel pro čtyřhvězdičkového generála. Americká instantní svoboda pomocí vražd.

Nebylo tedy kam ubytovat bývalého ředitele CIA, velitele amerických vojsk v Iráku a v Afghánistánu Davida Petraeuse, který navíc v převzal v Ostravě prestižní česko-slovenskou transatlantickou cenu, udělovanou světovým osobnostem za přínos pro bezpečnost a stabilitu euroatlantického regionu, Irákem, a Afghánistánem počínaje, Haiti a bývalou Jugoslávií konče. Plaketu mu předával Alexandr Vondra, co jsou spolu jako zednáři v Trilaterální komisi a skupině Bilderberg. Generál, zvaný “Král David”, expert na boj proti povstalcům v Afghánistánu, Bosně, na Haiti a v Iráku, Libyi či Sýrii, je přece osobnost, která se pohybuje ve zvláštním bezpečnostním režimu. Režim nerežim, v listopadu 2012 se přišlo na Petraeusovu nevěru s autorkou jeho životopisu Paulou Broadwellovou. Kvůli podezření, že se mohla přes generála dostat k velmi citlivým informacím, Petraeus rezignoval na post šéfa CIA. Viz. kauza Nečas – Nagyová. Paula Broadwellová je někdejší členka americké armády, s níž měl čtyřhvězdičkový generál mimomanželský poměr. Třetí ženou v aféře je vedle paní Petraeusové sedmatřicetiletá zástupkyně ministerstva zahraničí na velitelství zvláštních vojenských operací v Tampě na Floridě Jill Kelleyová. Letos v létě totiž předala americkému FBI výhružné e-maily, které dostala od Pauly Broadwellové. Ta ji v nich prý obviňuje, že prahne po intimním poměru s generálem… čtyřhvězdičkovým… Apartmán se pro něho v Ostravě nakonec na utajeném místě sehnal.

Cena, kterou obržel, však dle 4hvězdičkového generála Petraeuse patří nejen jeho počestnosti, ale hlavně tisícům vojáků, kteří den za dnem, měsíc za měsícem, v balistické ochraně a v helmě, v kokpitu nebo na sedadle vozidla, čelí na žádost své vlasti nepříteli, cena za to, že přinesli všude těm národům, do jejichž životů vlétli s B-52 a Agent Orange, jen svobodu, demokracii a konečně nekonečný mír bez atentátů. Nemám války a zbraně, co je způsobují, vůbec rád. Viděl jsem až příliš hrůz a neštěstí v bývalé Jugoslávii, na Blízkém východu, na Golanských výšinách, v Izraeli, Pásmu Gazy či ve Vietnamu, než abych je měl rád. Tohle ale není ze Dnů NATO v Mošnově 2014. Kdysi existovalo NATO a Varšavská smlouva; Severoatlantická smlouva byla podepsána 4. dubna 1949, teprve 14. května 1955 vznikla Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci – Varšavská smlouva. Kterápak z nich byla obranná a která útočná…? A co jiného se mně dnes asi může vybavit, když mi nad hlavou letí legendární bombardér B-52? Údajně má v neděli na Mošnov opět přiletět, pokud nebude potřebným v Iráku. Bez něho by to bylo velké zklamání. Války a lidská svoboda jsou ale potřebnější než nějaké exhibice, to musí každý pochopit. Navíc v Mnichově začíná Oktoberfest…

Už ho ale ve své paměti vidím, jako kdysi při cestách nad Vietnamem, hlavně malebná jezírka, jež byla stopami po kráterech kobercových náletů na vietnamskou džungli, zničenou 12 miliony tun bomb a statisíci hektolitry defoliantu Agent Orange, uvědomuji si zbrojařskou firmu Boeing, co ročně vydělá na prodeji zbraní biliony dolarů. A z těchto peněz jdou i dotace NATO na její dny v Ostravě. Uvědomím si, že všechna ta dokonalá vraždící technika však také brání „můj mír a moji svobodu i demokracii, pro mě a též pro irácký lid“. Ve Vietnamu bojovala proti komunismu tak dokonale, že už není komunistický jen sever země, ale po deseti letech válečných hrůz a třech milionech zabitých je komunistický dočista celý Vietnam; další vítězství ducha nad hmotou…Nezapomenu ani na chvíle v Bělehradu, kdy byli všichni „šťastní“ při vzpomínce na nálety aliance NATO, které osamostatnily srbské Kosovo; infarkt srbského srdce. Radost by měl Václav Havel; napřed byl jako “profesionální humanista” pro zrušení Varšavské smlouvy a zároveň i NATO, aby vzápětí změnil dramatickou pózu a stal se z něho drsný realista. Jeho projev jako prezidenta ČSFR o NATO v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května 1990, byl však ještě idealistický:…“Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO. Mohou-li být dnešní struktury západoevropské bezpečnostní aliance předobrazem či zárodkem budoucí aliance celoevropské, pak tomu tak rozhodně není proto, že Západ vyhrál třetí světovou válku, ale proto, že zvítězila dějinná spravedlnost. Druhým důvodem nevyhnutelné změny názvu je jeho zjevná geografická nevýstižnost: s Atlantickým oceánem by totiž v budoucím bezpečnostním systému sousedila jen menšina jeho účastníků….“O pár roků později už zpíval za jiný vojenský sbor. Byl březen 1999, kdy se Česko, spolu s Polskem a Maďarskem, definitivně odpoutalo od komunistické minulosti svým účelovým vstupem do Severoatlantické aliance (NATO) jako její devatenáctý člen. Dvanáct dnů před útoky Aliance na Bělehrad. Vyšel tak pokus o “namočení” Česka do rafinované zrady bývalých přátel. Byla to tragikomická situace; najednou jsme byli s armádou hajlujících sociopatů členy elitního seskupení vojenských sil NATO. Náletů se sice ČR přímo neúčastnila, souhlasila však s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes své území. O naše letadla nikdo nestál, ale o ranveje a zradu Srbů ano; 24. března 1999, ve 20 hodin středoevropského času, tak dopadly první bomby na Srbsko a Černou horu…

Že bombardování Bělehradu NATO Václav Havel nikdy nenazval humanitárním? Omyl; důkazem je část originálu jeho rozhovoru pro deník Le Monde: “Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů…” Párky s hořčicí, pivo, tanky, vrtulníky, asi omylem i původem sovětský bojovník Mi-24, letadla MIG-29 či SU-22, evropská premiéra unikátního amerického konvertoplánu CV-22B Osprey, bombardéry, hektolitry benzinu, nafty a kerosenu, lidské mraveniště a polovina Ostravy, z níž se postupně stává druhé ghetto Přednádraží, kdy skleněná Nová Karolina vybydlela její centrum od bank, obchodů a restaurací. Prostě Dny NATO 2014. Místo 4hvězdičkového generála byli na Mošnově se zvědavostí přesto očekáváni i méně nároční politici v čele s prezidentem Milošem Zemanem a ministrem obrany Martinem Stropnickým, který mohl mít nárok, aby ho ještě bolela hlava z oslav armádního generála Petra Pavla, co byl právě zvolen šéfem Vojenské komise NATO… Petr nebo Pavel, všecko jedno; hlavní je, že zažil válku v bývalé Jugoslávii…Inu, že jsem větší část tohoto blogu už zveřejnil před rokem? Udály se snad během tohoto období nějaké změny v historii NATO a B-52, které bylo bylo nutné připomenout? Holt, dřív museli horníci o víkendech dřít do hlubin šachet, dnes mohou jako lidé bez práce jít jásat na Mošnov, aby se neptali, jak to, že se silikózou jen tak tak přežívají. Řekl bych jim, že se měli ve škole víc učit, aby dnes nebyli mezi třemi miliardami nejchudších obyvatel světa, jež si za rok dohromady vydělají míň, než za stejnou dobu na čtyři stovky těch, co se učili a poctivě pracovali, a proto patří dle časopisu Forbes k těm nejbohatším miliardářům naší planety…

Bývalá ústavní soudkyně dala v televizi návod, jak zrušit církevní restituce

O příčinách propadu obliby politiky a politiků mluvila v pořadu Hyde park senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová. Lidé podle ní nabyli dojmu, že to, co politici říkají a konají, nečiní proto, aby uspokojili zájem lidí, ale svého ega či zájmů skupinových. K současnému jednání prezidenta Zemana uvedla, že možná jen nechce mít příliš silného premiéra. V pořadu také nahlas zapřemýšlela, jak by se daly zrušit církevní restituce. Na otázku moderátora, co je příčinou nepopularity politiky, uvedla: „Politikům se nevěří. Lidé nabyli dojmu, že to, co říkají politici a to, co konají, neříkají a nekonají proto, aby uspokojili zájem lidí, ale k uspokojení svého ega či skupinových zájmů. Politika se voliči velmi odcizila.“ Jeden z diváků upozornil na to, že zatímco při jmenování premiéra Jiřího Rusnoka mu prezident ponechal volnou ruku při výběru ministrů, k Bohuslavu Sobotkovi zvolil zcela jiný přístup. Podle Wagnerové to může být tím, že měl Miloš Zeman k Rusnokovi velkou důvěru. Dalším důvodem může být i to, že prezident nechce mít vedle sebe silného premiéra, disponujícího ve sněmovně 111 hlasy.  Senátorka také polemizovala s prezidentem, který ve svých výrocích naznačoval, že jako přímo zvolený prezident musí být silnější. „Myslím, že to tak není. Účelem přímé volby nebylo posílit prezidenta,“ konstatovala Wagnerová, která je proti tomu, aby se u nás zavedl prezidentský systém. Ten by podle jejího názoru naší zemi přinesl více problémů než užitku. Současný lustrační zákon by se měl novelizovat v tom smyslu, aby pozitivní lustrační osvědčení dostal jen ten, u něhož se prokáže, že skutečně na lidi donášel či udával. Nebo ten, který zastával vysoké pozice v nomenklatuře nedemokratického režimu. Naznačila také, že zákon o církevních restitucích by ještě šlo zrušit. Podle ní totiž tento zákon Ústavní soud přezkoumával v době, kdy nebyly známy všechny okolnosti procesu vzniku této právní normy. Wagnerová uvedla, že by možná stálo za to zopakovat návrh na zrušení zákona o církevních restitucích k Ústavnímu soudu. Tento návrh by se soustředil na nepravosti v procesu přijímání tohoto zákona.

Uzná-li Evropa právo Skotů na oddělení, bude muset souhlasit s výsledky krymského referenda

Budou Skotsko bombardovat, pokud v referendu zvítězí podporovatelé nezávislosti? Skotské referendum jako důvod pro změnu mapy Evropy. Referendum o nezávislosti se má konat v Skotsku 18. září. V případě jeho úspěchu nebude země vyhlášena nezávislým státem ihned, ale až 24. března 2016. Do té doby se mají Edinburgh a Londýn domluvit o podmínkách rozdělení Velké Británie, která vznikla ve své dnešní podobě po podepsání aktu Unie mezi Anglií a Skotskem v roce 1707. Londýn tato perspektiva vystrašila. „Vždyť rozpadne-li se Velká Británie, bude to navždy,“ varoval britský premiér David Cameron. Stoupenci nezávislosti jsou přesvědčeni, že skotské plynařské a ropné odvětví čeká radostná budoucnost, poněvadž v nejbližších 30 letech tu budou objevena značná ropná ložiska. Rovněž slibují, že v případě získání nezávislosti dokáže Skotsko velmi rychle, do půldruhého roku, se domluvit o vstupu do EU. Avšak bývalý prezident Eurokomise José Manuel Barroso říkal, že pro nezávislé Skotsko bude cesta do Evropské unie prakticky zavřena. Stejně se vyslovil také jeho nástupce na tomto postu Jean-Claude Juncker. Poslední průzkumy veřejného mínění svědčí o tom, že většina Skotů není připravena příliš draze zaplatit za vlastní nezávislost. Pro zachování vlasti v složení Spojeného království hodlá hlasovat trochu víc než polovina. Ostatně, jiné průzkumy poskytují protikladný obraz: Stoupenců nezávislosti je v zemi o něco víc. Zkrátka, Skotové se rozdělili téměř napůl.

Nejde samozřejmě pouze o Skotsko. Je to svého druhu precedens. Stane-li se Skotsko nezávislým, přijdou s podobnými požadavky také jiná evropská území, jež se ucházejí o suverenitu. Například Katalánci jsou nyní přesvědčeni, že se hlasování o nezávislosti jejich regionu na Španělsku nedá prakticky zastavit. Nemenší zájem o výsledek skotského hlasování projevuje Korsika. Jak řekl jeden ze zastánců nezávislosti ostrova na Francii, je to událost celoevropského měřítka. Víc než to, uzná-li Evropa právo Skotů na oddělení, bude muset souhlasit s výsledky krymského referenda, o čemž je přesvědčena dočasná krymská hlava Sergej Aksjonov. Připomeneme, že se referendum na Krymu konalo 16. března, po čemž byl přijat do složení Ruské federace, avšak většina států, včetně evropských, tuto vůli lidu neuznala. Podle Aksjonova, postoj EU v skotském referendu názorně ukáže věrnost politice dvojích norem. „Zajímá mne, jak se zachovají vlády evropských zemí v porovnání se vztahem k nám. Vyhlásí proti Skotsku sankce, budou střílet nebo nasadí tanky?“ řekl Aksjonov.

Síla, která nevítězí

Antonín Baudyš

Příběh síly, která nezvítězí. Všichni silní neustále prohrávají. Britové za kolonialismu. Nacisté. Sověti po válce. Američané po berlínské zdi. Pokaždé vyjdou s nepořízenou. A znovu to zkoušejí. Cítit se silnější, povolanější a přitom používat triky. Asi aby nám zrcadlili naší neochotu hrát zcela čistě. A náš vlastní sklon klamat sami sebe. Mohli by být spokojení a skvěle si žít. A oni se namísto toho roztahují po planetě jako švábi. A čekají na svůj konec. Který vždycky přijde.

Už to tu jednou bylo: Írán

Spojené státy hecovaly okolo roku 2006 na plný plyn válku proti Íránu. Noviny byly plné Íránu. Nebezpečí z Íránu. Jaderné zbraně v Íránu. Ahmadinedžád byl tehdy stejným metafyzickým zlem jakým je nyní Vladimir Vladimirovič. Na třetího největšího exportéra ropy na planetě bylo už roku 1995 uvaleno embargo na mezinárodní obchodování. Druhému největšímu dodavateli zemního plynu na planetě bylo hned po 11. září podsouváno, že podporuje Al-Kaidu, prokazatelně založenou a financovanou právě Američany. V roce 2007 vyšlo najevo, že Spojené státy financují proti Íránu partyzánskou válku. Zohýbané výroky prezidenta Ahmadinedžáda se z něj snažily dělat antisemitu. Írán se západní agresi pravděpodobně skutečně snažil odvrátit pořízením jaderných zbraní, jelikož v současném světě jenom ony mohou stát ochránit před napadením. Dosáhl tím však pravého opaku: pravě vývoj jaderných technologií se stal Západu tím nejvhodnějším důvodem, jak před svojí veřejností ospravedlnit útok na surovinovou velmoc.

Sedm zemí, během pěti let

Podzim 2006 měl být datem útoku na tuto středoasijskou zemi. K přepadení Íránu nakonec nedošlo, podle jedněch informací se Ahmadinedžádova vláda domluvila s Rockefellery na spolupráci. Podle jiných informací byl Ahmadinedžád od počátku tichým spolupracovníkem Západu, který měl tvořit napětí a napomoci velké válce, ve které by byl Izrael obětován a přemístěn úplně jinam. Co je pravda je těžké rozmotat. Zájmů a her je mnoho. Vidíme však dnešek: Írán a Spojené státy společně operují proti islamistům. Kteří ještě donedávna operovali v Sýrii, štědře placeni Západem a Saudy, cvičeni Mossadem, řízeni z členské země NATO, Turecka. To, že se válka proti Iránu nerozeběhla, bylo pro mnohé z nás velkou úlevou. Mezitím generál Wesley Clark, známý jako velitel operace v Jugoslavii, poskytl rozhovor reportérce Amy Goodman, ve kterém generál popisuje plán svých nadřízených, že po Afghanistánu a Iráku má být napadena a zničena i Sýrie, Libye, Libanon, Somálsko a Súdán. Popisuje jak se dozvěděl, co si o tom sám myslí, nejde o podvrh, Wesley Clark byl prezidentský kandidát za demokraty, žádný outsider tedy.

Libyi Západ již úspěšně rozmlátil. A nikdy ji nespraví. Útok na Sýrii se měl odehrát loni v létě na základě zcela neprůkazných analýz syrských YouTube nahrávek. Sýrie se však ubránila díky ruskému námořnictvu, které se v místě zamýšleného útoku tvrdohlavě pletlo v cestě. V té chvíli však Západ pochopil, že musí změnit strategii. Že nikdy nedobude nikoho, dokud se budou Rusové stavět do cesty. Počty vojsk a techniky zatím poskytují Západ takovou převahu, že dokud Rusko nedokončí svůj plán na přezbrojení armády, zůstává relativně nechráněné.

Hazard s evropskými obyvateli

Západ se rozhodl pro velmi hazardní hru, protože Rusové deklarovali veřejně a jednoznačně svoje odhodláni použít své jaderné zbraně v případě napadení ze strany Západu. Straším? Nestraším. Tak to prostě je. A tyto nepříjemné pravdy náš tisk nenapíše. Protože pak byste mohli svoji naivní podporu válce odvolat. Jinými slovy, Západ se přestal ohlížet na bezpečí či početní stavy svého vlastního obyvatelstva. To, že se Západ stal tak dalece cynický, jsme se domnívali, že platí pouze ve vztahu k obyvatelům Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Ale že jsou Spojené státy s Velkou Británii ochotné obětovat i evropské obyvatelstvo, to je novinkou. Dosud byli bombardováni pouze obyvatelé Předního Východu a Severní Afriky. Jako Evropanům nám to bylo srdečně jedno, z našeho krev netekla. A na Jugoslávii před patnácti lety jsme zapomněli. Od letošního roku jsou však opět bombardováni obyvatelé Evropy, je-li celá Ukrajina Evropou. Zatím se to mnoha Evropanům zdá být také jedno, ale mnozí se probouzejí z dosavadního snu o naší nevinnosti.

Devastace jako vítězství

Novinkou je také to, ze Západu nejde v jeho válkách o vítězství, ale že i pouhá devastace a rozvrat jsou pro Západ zadostiučiněním, jak dokazují případy Sýrie, Libye, Iráku a Afghanistánu. Mimochodem, žádná z těchto čtyř zničených zemí nesouvisela ani s 11. zářím, ani s terorismem, ani s ohrožením Evropy nebo Spojených států. Obnova kterékoliv z těchto zemí bude trvat desítky let a volné finanční prostředky či morální síly pro jejich obnovu nemá v této chvíli na planetě nikdo. Možná si vzpomenete, že toto byla operační filozofie Lva Trotského. "Čím hůře pro obyvatele, tím lépe pro revoluci." Který ji pravděpodobně načerpal během svého foundraisingového pobytu ve Spojených státech během roku 1917.

Válka se naplánuje a pak se vytvoří důvod

Novinkou však není, že je Západ schopen své války připravit a realizovat v úctyhodně krátké době. Válka proti Afghánistánu, mimochodem na pokyn energetických korporací, musela být připravena dlouho před 11. zářím, a řízenou demolicí tří budov Světového hospodářského centra byly pouze vytvořeny záminky pro invazi. Konsorcium společností ExxonMobil, Texaco, Unocal, BP Amoco, Shell, a Enron, investovalo minimálně 35 miliard dolarů do ropných a plynových polí v Kazachstánu. Ale protože by je transport ropy a plynu přes Rusko vycházel draho, musely vést energovody přes Afghánistán. Naftaři podpláceli mocně Taliban, aby byl s tímto plánem svolný. Enron postavil v Dabholu o Bomabaje největší investici do Indie všech dob, elektrárnu na zkapalněný plyn. Který měl pokrýt pětinu indické spotřeby elektřiny. Až na to, že protože se dodávky plynu opozdily, elektrárna vyráběla elektřinu z ropy a byla tak o 700 procent dražší, než byly dosavadní ceny elektřiny v Indii. Bylo nutné najít levný zdroj zemního plynu. Jinými slovy, ovládnout Afghanistán pro zprůchodnění plynovodu z nalezišť Kazachstánu. To jen na okraj, aby ctěný čtenář viděl, jak války skutečně vznikají. A v současných operacích na Ukrajině a v chystané válce proti Rusku to není vůbec jinak.

Potřeba spektakulární záminky

Doba přeci jen pokročila, už nežijeme v šedesátých letech, kdy k vyhlášení války Vietnamu stačila zpráva o potopení dělového člunu Maddox v Tonkinskem zalivu. Člun nebyl ani napaden, natož potopen. Dokonce palba směřovala naopak jednosměrně na vietnamské čluny. Prostě účelový výmysl. Wikipedie příznačně dodnes tvrdí, že Maddox byl potopen, ukazuje i fotku z osudného boje, ač NSA v roce 2005 odtajnila skutečnou verzi příběhu. Ve dvacátém prvém století je zapotřebí vymýšlet záminky mnohem spektakulárnější a pro všechny viditelné. Navést dopravní letadla na mrakodrapy či dopravní letadlo sestřelit. Avšak světová veřejnost je pseudoteroristickými událostmi již poněkud otupena. Stejně jako příběhy o zbraních hromadného ničení po jejich znovuvyprávění v Iráku, Íránu a Sýrii (vše mezi lety 2003 a 2013) na veřejnost příliš nezabírají. Rusové, kteří pro vojenskou konfrontaci se Západem nejsou vojensky ani ekonomicky připraveni, se nenechávají vyprovokovat. Dokonce ani když ukrajinská vojska odpalují směrem na ruské pohraničí balistické rakety, které na straně ruských radarových systémů mohou spouštět raketovou odvetu. NATO potvrdilo, Deutsche Welle odvysílala, divili se tomu i redaktoři CNN.

Ukrajinské autorství sestřelu dokázáno

Zatím to vypadá, jako že jediné, co k válce schází je záminka. Takže se nechejme překvapit, zda Západ nevymyslí nějakou bizarní story. Abychom věřili, kdo jsou hodní a kdo zlí chlapci. Malajský boeing po měsíci už nikoho nezajímá, média dala po měsíci řevu o Putinově raketě ruce pryč. A přitom se na veřejnost konečně dostal důkaz o původci neštěstí. Poměrně logický důkaz, se kterým nenadělá nikdo nic. Boeing byl sestřelen ukrajinským pilotem. Nejspíš kromě toho i raketou země-vzduch, ale prostor pod pilotní kabinou byl prokazatelně rozstřílen 30 mm rychlopalným kanónem. Což u letové výšky boeingu v 10 kilometrech připadá v úvahu jedině skrze stíhací letadlo. Rebelové jsou tak jako možní pachatelé zcela mimo hru. Ukrajinský Suchoj Su-25, na který upozorňoval letištní dispečer José Carlos Sanchéz, stejně jako záznamy ruských radarů, tímto kanonem vybaven je. Očitá svědectví o dalším vojenském letadle přítomném na místě nehody, odvysílala 25. června i BBC. Reportáž byla poté z archivu BBC smazána, ale objevila se na youtube. Závěr expertní skupiny vynesl na veřejnost člen týmu, bývalý německý kapitán Lufthansy, Peter Haisenko. Pozorovatelé OBSE následně tento Haisenkův závěr potvrdili. Avšak i když se dokáže, že bylo všechno jinak, než jak politici a média papouškují, válečná a mediální mašinérie jede naplno dál. Všechno ostatní už je totiž připraveno. Ke spuštění velkého divadla totiž skutečně už chybí jenom dostatečně důvod pro veřejnost. Ukrajinští představitelé i představitelé britské armády prozatím operují se záměrem navrátit Krym Ukrajině. Důvod je to však slabý, a dokud není k dispozici jiný, silnější, divadlo se konat nemůže. Jinými slovy, šance že se válce vyhneme zatím trvá.

Západ chystá válku

Nikdo z nás to nechce říci nahlas, ale náš kontinent se připravuje na válku. Je to viditelné, a předstírat, že se to neděje, aby to nedopadlo, se mi příčí. Naše státy chystají potichu válku a nás občany nechtějí vyplašit. Postavit nás pak před hotovou věc je mnohem jednodušší. Počítají s tím, že nestihneme protestovat a pak už se nezmůžeme vůbec na nic. Vybrané oddíly NATO se přemisťují k polsko-ruské hranici. V polském Štětíně má brzo vzniknout nové velení NATO tzv. mnohonárodnostních jednotek Severo-východ. Americké tanky jsou přemisťovány do Norska. V Čechách má v září proběhnout letecké manévry NATO a s načasováním, které se nejeví jaké náhodné, se schvaluje novela zákona o branné povinnosti. Přehled o počtu manévrů, které USA konají v Evropě se můžete přesvědčit zde. Veškeré manévry však se sebou nesou možnost přiblížení personálu a techniky. Na sedmdesáté výročí SNP přistálo prvních 70 vojáků USA na Slovensku. V Polsku jsou narychlo dokončovány stavby lazaretů a rozšiřovány kapacity nemocničních lůžek. V členských zemích Západní i Střední Evropy je veřejnost vtloukáno do hlavy, že Rusko má expanzivní chutě a prezident Putin, že je novým Hitlerem, jak se "diplomaticky" vyjádřila Hillary Clintonová, donedávna ministryně zahraničí Spojených států. EU zcela vážně navrhuje potlačování protestů vojenskou silou. Obama podepsal dekret schvalující zadržení každého s příznaky onemocnění dýchacích cest, tedy s podezřením na nákazu Ebolou. Evropa se chystá na válku, na kterou nemá ani lidi, ani prostředky, ani z ní nemůže nic získat. Dělá tak podle všeho pouze ve vleku iniciativy Spojených států, které na rozdíl od nás o svém byznis plánu pro Ukrajinu má zcela jasno. Pro pořádek, jde skutečně a především o plyn.

Diplomacie nám dává šanci

Ukrajina, Polsko, Slovensko a Pobaltské republiky se stávají nárazníkovým pásmem. Proto tyto země v poslední době tlumí rétoriku kde mohou, aby ožehavou situaci, kterou si nepřály, diplomaticky zmírnily. V širším ohledu do nárazníkového pásma spadá i Maďarsko, Česká republika a Německo. Němci tuto okolnost poněkud pochopili a společně s Francouzi se pokoušejí s Ruskem a Ukrajinou dohodnout urovnání sporů. Buďme jim za to vděční. Nakolik to není jen manévr na získání času. Kostky jsou však již vrženy. Termínem zahájení vojenských operací může být podle dosavadních zpráv již přelom září a října letošního roku. Máme časový prostor na to, situaci změnit. Není třeba protestovat nebo proti něčemu bojovat. Situaci můžeme změnit čistě jejím pochopením. A svojí neochotou podílet se na vojenských operacích, nakolik jsme podle narychlo schvalované novely branného zákona všichni muži mezi 18 a 60 rokem příslušníky aktivní zálohy. Celý plán může selhat na to, že v plánované operaci nebude, kdo by bojoval. Pravidelné jednotky podle všeho nestačí. A civilisté se nebudou chtít na bojích podílet. Američané během války ve Vietnamu reagovali na povolávací rozkazy, buď že uposlechli, že utekli do Kanady, anebo že se nechali zavřít.

Existuji i jiné scénáře

Ještě ale není pozdě. Může se seběhnout mnohé. Je více scénářů, které mohou nastat. Spojené státy se obávají, že Německu by se líbilo připojit se do aliance BRICS, sdružující zatím Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jižní Afriku. Vyloučení petrodolaru ze světových obchodů může mít rychlé konsekvence. Ve hře je i možnost zatčení George Bushe a jeho spolupracovníků, v Evrope Tonyho Blaira a na Blizkém Vychodě Benjamina Netanjahu, vzhledem k verdiktu Komise pro válečné zločiny v Kuala Lumpur, která tyto politiky během soudu v jejich nepřítomnosti uznala vinnými z válečných zločinů vůči civilnímu obyvatelstvu. Jakože Izrael se v současné době hodně snaží získat ochranu před obviněními ze svých zločinů u Spojených států. Elity Japonska, Číny a Korey mezitím společně přemýšlejí o tom, jak největší armádu světa po předpokládaném kolapsu ekonomiky Spojených států zapojit do kontrolované služby planetárni bezpečnosti, pod asijskou taktovkou. Aby nedošlo ke stejné situaci, jaká nastala po obsazení Iráku Američany, kdy desetitisíce propuštěných příslušníku baasistické armády ze dne na den přešly do civilu ale i do neviditelného odboje. Říká Benjamin Fulford, kterého asijské zájmové skupiny používají jako svého mluvčího pro západní svět. Obrovské finanční prostředky, které jsou v současnosti nesmyslně investovány do bezpečnostních a silových struktur by mohly být s odstraněním amerického nebezpečí použity k rozvinutí mechanismů, které by dovolily překonat hlad a otřesnou bídu na mnoha místech planety. A lidstvo posunout k jeho nové kapitole.

Šokující lži o potravinách

Rozhovor s člověkem z branže, který odhaluje, jaký hnus jíme.

Platí u potravin, že čím jsou dražší, tím kvalitnější? Člověk z branže hovoří, že od všech dostáváme to stejné. Miroslav Spišiak (66) byl oblastní ředitel pro východní Evropu ve firmě dodávající pomocné suroviny výrobcům potravin se sídlem v Rakousku. Později přešel na druhou stranu barikády, angažuje se ve spotřebitelské oblasti, publikuje a přednáší.

Dělají výrobci potravin záměrně svinstva  a prodávají horší kvalitu?

Samozřejmě! Přečtěte si tuto etiketu na párcích, které byly kdysi lidové a daly se jíst. Hm, 55 procent vepřového masa, 1 procento hovězího, kuřecí kůže………a kolik éček? Jeden, dva, tři… čtrnáct. Tři druhy zahušťovadel, sója, výrobek může obsahovat stopy mléka, vajec, hořčice. To je šok. Kuřecí kůže a samé éčka. To nesežere ani pes a oni to prodávají lidem. Evropská unie totiž schválila po splnění stanovených podmínek výrobcům červeného masa i užívání masa drůbežího a nikdo nikdy nezkontroluje, kolik drůbežího separátu nacpou do párků či salámů. Do takových výrobků je třeba přimíchat hromadu aditivních látek, aby držely pohromadě. Optimální párky jsou podle vzoru 40 – 30 – 30, tudíž 40 procent libového vepřového, 30 procent tučné a 30 procent voda. Není to zdaleka to co nám prodávají.

Jsou tam i fosfáty. Na co dávají do potravin fosfáty?

Když se kdysi porážela zvířata a maso se za tepla zpracovávalo, tak v něm byl přirozený fosfát, který vázal vodu, a nebylo třeba nic přidávat. Dnes se v průmyslové velkovýrobě maso zpracuje nejdříve za 48 hodin po porážce, fosfát se mezitím odbourá a do výrobků ho musí přidat uměle. Vyrábí se v chemické továrně, stejně jako fosfáty, které se dávají do pracích prášků. Jsou tyto párky nebezpečné?

Jsou především nechutné a informace na etiketách nečitelné. Mě jako zákazníka uráží, že údaje o složení výrobku jsou napsané tři-čtvrtě milimetrovým písmem, když doporučení k dávkování zabírá třetinu obalu. Co nám říká informace, že je v párcích například čtrnáct druhů éček?

Že výrobce tam dal velmi málo masa, nahradil je sójou a éčka přidal, aby vytvořil barvu, chuť, konzistenci a trvanlivost. Jsou éčka nebezpečná?

Jsou to v EU schválené potravinářské přísady. Já se raději vyhýbám potravinám, v kterých je jich více než pět. Sice nejsou přímo nebezpečné, ale Evropská unie neřeší možné následky dlouhodobým přijímáním potravin v  takovém množství. Osmnáct let jsem pracoval na manažerském postu, ve firmě, která dodávala firmám pomocné suroviny a  koření. Tolik let jsem dokonce musel jíst výrobky na degustacích, nebo jsem je předváděl po celé východní Evropě. Ke konci jsme se již naučili losovat, kdo z nás bude ochutnávat. Nikdo to nechtěl, protože jsme po konzumaci mívali „běhavku“. A to jsem pracoval pro rakouskou firmu, která měla určitou kvalitativní hranici, a která „nepodlízala“. Přímo jste se podíleli na zhoršování kvality potravin, když jste takové pomocné suroviny prodávali.

Z počátku ne, protože jsme přinášeli nové technologie. Později jsem i já těžko odolával tlakům našich zákazníků. Proto jsem přešel na druhou stranu a o problému začal hovořit. Když jsem skončil, tak jsem měl o 20 kilogramů více, než teď. Také jsem měl vředy na žaludku, dvanácterníku a cukrovku. Šéfové velkých potravinářských firem tedy asi nejí vše, co vyrobí…O tom nepochybujte. Ani si nedokážete představit, co někteří požadují od dodavatelů. Například se ptali – kolik koniny můžou dát do výrobku namísto hověziny, aby to nebylo cítit? Dostali odpověď, že 5 procent. Ptali se: Když dáme více, máte něco, čím by se to dalo přebít? Dostali odpověď: Máme. Takto to opravdu funguje. Několikrát ročně připluje do Hamburku veliká loď naložená mraženým koňským masem z Kanady, Čile, nebo Argentiny.

Miroslav Spišiak v ruce drží slovenskou Fitness šunku, která obsahuje 14 éček. Na talíři je v pravo rakouská Vital šunka se šesti éčky, ale s 89 procenty masa. Slovenskou raději nejí. Nedávný skandál s přidáváním koňského masa do hověziny není nic nového? Skandál ano, přidávání ne. Když jsem do firmy v roce 1992 nastoupil, tak to již výrobci dobře znali. Svinstvo není ani to, že koňské maso přidávají, ale to, že tuto informaci na etiketě neuvedou. Podvádějí. Prodávají výrobek, jako by byl vyroben z hovězího masa, ale je v něm i laciné koňské. Můžeme takto paušálně hovořit o všech výrobcích?

Nejsem již v byznysu 5 let, ale neznal jsem nikoho, kdo by to nezkoušel. Jestli se nakonec všechny takové pokusy dostaly na pulty nevím. Nelhalo se jen s koninou. Dával se například hovězí lůj do vepřového sádla. Hovězí játra, která se jinak zpracovávají jen jako krmivo pro psy přidávali do nejjemnějších francouzských paštik. Jediným cílem bylo zlevnit výrobu.

Při letošním skandálu s koninou zjistili koňské maso ve výrobcích podle DNA testů, tudíž jsou potraviny pod stále větší kontrolou. Nebo ne?

Nezjistili to kontrolou DNA. Testy prováděli až dodatečně, aby potvrdili informace, které dostali. Většinu potravinových skandálů neobjeví kontroly, ale vždy jde o informaci zevnitř. Výroba potravin je řetězec jednotlivých článků, které začínají někde na poli a končí na vašem talíři. Každý z těchto článků musí profitovat, a jestli je některý nenažraný, tak si vezme více. Potom se skandál někdy provalí. Testy DNA se na primární zjišťování obsahu nikdy nevyužívaly a dle mého názoru tomu tak nikdy nebude, protože jeden test stojí 400 eur a trvá týden. Dokážete si to představit, když jedna továrna produkuje denně 25 druhů výrobků a z každého 3 várky. Kdo by to zaplatil, kdyby brali z každé várky vzorky?

Takže koninu jíme v masových výrobcích stále?

Nevím. Pravděpodobně ano. Větší svinstvo je ale drůbeží separát. Po zabití kuřete se odstraní prsa, stehna, křidélka. Zbytek včetně kostry jde do separátora a vymačkají z něho bílkovinovou břečku. Dnes ji nazývají MDM, zní to vznešeněji. Na Slovensku, V Maďarsku, Česku a dalších zemích najdete málo drůbežích výrobků, které by skutečně byly vyrobené z drůbežího masa. Většina je ze separátu. Někdy jej přidávají i do jiných výrobků. Do jakých ?

Například do výrobků z červeného masa. Pokud se výrobce trochu krotí a nepřidává separátu příliš, tak to nikdo nezjistí. Ale například rakouští, němečtí a pravděpodobně ještě někteří výrobci se dobrovolně vzdali používání drůbežího separátu. Tudíž rakouské drůbeží párky jsou převážně vyrobeny z masa. I oni chtějí vydělat, ale existují určité hranice, které mají asi někde jinde.

Může se stát, že stejný výrobek od stejného výrobce má jiné složení např. v Rakousku, než na Slovensku?

Dokáži si to představit. Znal jsem rakouské a německé výrobce, kteří pro východní trhy vyráběli jiné masové výrobky.

Na jedné lince změní poměry a určí, že toto jde na Východ a toto na Západ?

Je to jen otázka receptury. Když si řeknou, že například třetí várka bude taková a taková, dají do ní emulzi vyrobenou z kůží, přidají něco jiného a hotovo. Je to zcela legální, nejde o podvod, vše je „orazítkované“ Evropskou unií. To je na tom to hrozné, že hodně špatných věcí se dělá zákonným způsobem a zabalí to jen do věty, že chtějí vyhovět jiným zvyklostem spotřebitelů. Netvrdím, že jsou paušálně všechny potraviny takové, ale je jich velké množství.

Může být pravda, že kuřatům dovážených na Slovensko z Asie dávali růstové hormony a antibiotika, aby rychleji rostla?

Nejen těm, ale nemůžu vám to dokázat. Co si ale máte myslet, když za 38 dní vyroste z čtvrt-gramového kuřete dvou-kilový kousek. Máme věřit, že nedostávalo hormony a vyrostlo přirozeně? Antibiotika jíme i v rybách z chovu. Musíte dávat velký pozor na to, co si kupujete. Například lososa z chovu, anebo lovu. Ne etiketě je to uvedené. Kupte si raději z lovu, protože ryby z chovu můžou krmit malými sardinkami smíchanými s antibiotiky.

Teď je celkem populární ryba pangasius z Vietnamu, ale o ní se kdeco taky psalo. Je špatná?

Já pangasius raději nejím. Viděl jsem německý dokument o tom, jak se pangasius pěstuje. Nevím, nakolik byl pravdivý, ale bylo mi špatně i u obrazovky. Jenže v globálním světě není nikdo čistý.

Takže co jíme? Je to co si kupujeme v obchodech tak nekvalitní?

Kvalita je subjektivní. Jestli vám to chutná, je to pro vás kvalitní. Mně nechutná. Vše obsahuje velké množství tuku a velmi mnoho cukru, které jsou obsaženy i u masných výrobků. A samozřejmě není pravda, že čím dražší, tím kvalitnější. Dostáváme to stejné.

Proč jsou potom tak výrazně rozdílné ceny?

Rozdílné ceny jsou důsledkem obchodní politiky výrobců, způsobu balení, anebo drahé reklamy. Například většina výrobců masných výrobků nenakupuje u domácích chovatelů. Prasata pocházejí z velkochovů v Dánsku, Holandsku, nebo Německu. Průmyslový způsob výroby je i tady. Prasata se poráží na velkých jatkách. Jakých?

S tisícovými kapacitami. Potom je velkoobchodníci prodávají dále. Do výroben je  prodávají čím dál méně v půlkách, ale čím dál více jako nasekané na kousky. Velkoobchodníci to nabízí po celé Evropě velkovýrobcům, a pokud někdo hovoří, že původ potravin se dá vysledovat, je pro ně                   k smíchu. V té vaně  plné vepřových kousků nevysledujete nic. Můžete se spolehnout jen na to, co vám řekne dodavatel. A já bych rozhodně na to nespoléhal.

Jíme tedy horší kvalitu, než například sousední Rakušané?

Z mého pohledu co se kvality týče ano. Já nakupuji hodně v Rakousku. Na Slovensku kupuji jen pivo a minerálku. Proč? Protože jsem v potravinářství pracoval 18 let. Jedna ze spotřebitelských organizací učinila testy složení značkových produktů a přišla na to, že například jeden nejmenovaný populární nápoj obsahuje v dvoulitrové láhvi tolik cukru, jako by v ní bylo 84 kostek. Jenže Slovákům, Čechům, Bulharům a dalším nedopřejí ani ten cukr. Čím tedy cukr nahrazují?

Značnou část cukru nahrazují izoglukózovým sirupem, který má stejnou sladící schopnost, jen jej třeba užít méně a o to více můžou přidat do nápoje vody. Dokonce káva dovážená pro některé východní státy obsahuje až pět procent obilnin. Vzdor tomu je ten nápoj v Rakousku možná stejně drahý jako na Slovensku…

Není, v Rakousku je levnější. Rakouští obchodníci nejsou až tak nenažraní. Mají nižší obchodní marže. Stejné supermarkety si tam dovolují méně, než u nás, protože u nás jim to dovolíme. My všichni. Jsme benevolentní. Často se hovoří, že potraviny u nás jsou levné, protože jsme chudobní.

Chiméra. Podívejte se na oficiální čísla ze stejné síti supermarketů. 250-ti gramové máslo stálo včera na Slovensku 1,78 eura, v Rakousku 1,39 eura a v Německu 0,85 eura. Kdyby v Německu prodávali v supermarketu toto máslo za 1,78 eura, tak by se jim zákazníci vysmáli. Filozofie, že máme levné potraviny, protože jsme chudobní, jednoduše nesedí. Němci by potom museli být o polovinu chudobnější. Zvykli jsme si přijímat filozofii obchodníků                         a hovořit o ni jako o pravdě. V médiích se objeví informace, že je špatná úroda                                      a supermarkety hned ječí, že se budou zvedat ceny. Jejich výmluvy jsme si osvojili namísto toho, abychom hledali jiné zdroje.

Zákazník ale nemá mnoho šancí. Kde si sežene jiné zdroje potravin?

Já mám například své dodavatele masa, kteří jsou příliš malí na to, aby dodávali do supermarketů.  Zeleninu mám v sezóně od sousedů. Diverzifikace nákupů potravin začíná být populární                                    i na Západě.

Ale zeleninu a ovoce od sousedů máte jen v létě a na jaře a v supermarketech je vždy.

Kdo potřebuje jahody uprostřed ledna? Jen zlá macecha v pohádce. Jenže nám natlačili do hlav, že mít jahody v zimě je fajn, i když jejich cesta k nám trvá i týden. Nemají chuť, nevoní, jsou jen pěkně barevné a drahé.

Problém levných potravin na Západě tkví možná i v tom, že tam mají zemědělství více dotované.

Je více dotované, ale ne tolik, aby byly tak velké rozdíly v cenách. Problémy s potravinami nastaly počátkem dvacátého století, kdy se z výroby potravin stal průmysl. Ekonomické ukazatele dostaly přednost před zásadami výživy. Dospěli jsme do stádia, kdy na evropských pultech dnes leží 170 tisíc druhů potravin a stále se spekuluje jak a kde je ještě inovovat. Výroba potravin                       je globalizovaná, musí se vyrábět jinak, jako kdyby je dělali doma. Upravovat, konzervovat, přidávat látky, aby to nějak vypadalo po celou dobu spotřeby a aby to přežilo transport. Jenomže, prvotní suroviny se tím ničí.

Pokud je tedy na trhu 170 tisíc výrobků, tak si lidé můžou vybrat kvalitu a nemusí si kupovat špatný produkt.

Když začal Henry Ford vyrábět průmyslově automobily, tak řekl: „U mě dostanete automobil jakékoliv barvy, pokud bude černá“. To samé platí i pro potraviny a je zbytečné zmiňovat, že na evropských pultech jsou tisíce výrobků a u nás dostanete jen to, co vám obchodník nabídne.

Čím dál více populární a i dražší jsou biopotraviny. Jsou dobré?

Geniální nápad, ale většinou podvod. Co jsou biopotraviny, když je oficiálně povolené používat v nich 50 druhů éček? I ty éčka jsou vyrobeny biotechnologií? Momentálně je na trhu    56 tisíc druhů potravin s nálepkou „bio“, což se již blíží ke třetině všech potravin na trhu. V Německu vypukl skandál s vejci, jakmile se zjistilo, že farmář dodával na trh milióny vajec deklarovaných jako bio a většina kuřat byla přitom chována v klecích. Představte si, že by měl dodávat vejce v bio kvalitě do velké sítě supermarketů. Velmi těžko by dokázal zvládnout toto množství, kdyby jen sbíral vajíčka, která slepice poztráceli po farmě.

Zastánci biopotravin ale hovoří, že přísná kontrola špatná vejce odhalila, tudíž trvat na bio kvalitě má význam…Víte jak ta „přísná“ kontrola odhalila skandál? Že jim to vyzradil bývalý zaměstnanec farmy, kterého vykopli. Pil jsem bio-vodku i bio-víno. Ať mi někdo vysvětlí, jak můžou zkontrolovat, že je vodka bio? Při její výrobě musí následovat stovky kroků. A nebo, v Německu je velkopekárna, která vyrábí bio-chléb. Kvašení ale podporují enzymy. Taky se zjistilo, že i suroviny si nechají dovážet. Firma chléb jen peče a chlubí se, že rozváží bio-chléb po celém Německu a i na sever Itálie. Jak to může být bio, když těsto předmíchají, stabilizují a týden s ním manipulují.

Před časem jste přeložil knihu německého autora Thila Bosého zvanou Falšovatelé jídla. Jeho údajně potravináři nenávidí.

Právě tento případ o  bio-chlebu je z jeho knížky. On například popisuje, jak s posvěcením Evropské unie začínají výrobci snižovat gramáž potravin s tím, že ceny nechají stejné. Thilo Bode založil a vede spotřebitelskou organizaci Foodwatch a je fakt, že jej většina potravinářů nenávidí. Často vystupuje v televizních pořadech, jezdí po zemi a momentálně vede i spoustu soudních sporů. Na příkladech uvádí, jak nás výrobci nachytávají hezkými obaly a nápisy welness, bio a podobně. Připomíná, že výrobce jistého jogurtového nápoje, který je známý i u nás, musel v Americe zaplatit 35 miliónů eur jako mimosoudní vyrovnání, protože sliboval po vypití nápoje vše možné. Patří dnes potravinářství mezi největší byznys?

Ano, vždyť například v Německu jdou na reklamu potravin větší prostředky, než na reklamu automobilů, i když je Německo automobilová velmoc. Je to ohromný byznys, protože každý potřebuje jíst.

Bude to takto pokračovat? Věřím, že lidé jednou začnou přemýšlet o tom, co jedí. Potom se vzpamatují i firmy, protože jsou velmi citlivé na svůj obrat. Důležité je také si zvolit politiky, kteří něco změní. Roky se hovoří o pastech na děti, které jsou u pokladen – vystavené cukrovinky. Tam  začíná závislost. Jestliže budeme mít politiky, kteří neřídí společnosti, mohli by tento problém zlikvidovat. Samozřejmě se jedná o globální problém. Slovenský ministr zemědělství Jahnátek začal po svém nástupu dost ostře jmenovat všechny nedostatky v supermarketech, na které přicházejí kontroloři.

Byl jsem šokovaný, jak ostře po nich šel, ale tehdy jsem se s jedním kolegou vsadil, že byl tak tvrdý naposled. Sázku jsem vyhrál. Až nedávno po dlouhé době připomněl nějaký supermarket, ale tam jedli potkani balená kuřata, a to už říct musel.

Co polské potraviny? Jde o tak špatnou kvalitu, jak v médiích prezentují?

Tam je problém od socialismu, protože v Polsku neexistovala zemědělská výroba. Měli jen malé rolníky a neměli ani příliš rozvinutou potravinářskou velkovýrobu. Když se později připravovali na vstup do EU, tak odpadlo mnoho výrobců, kteří nechtěli investovat a nesplnili evropská kritéria na vybavení výroben. Existuje ale podmínka, umožňující je prodávat na domácí půdě. Může se vyrábět i ve špatných podmínkách, ale jen pro domácí trh.

A oni je vyváží…

Staré přísloví hovoří, že pokud fena nechce, pes neskočí. Myslíte si, že ty nákladní vozy naložili polským masem jen tak a jeli na Slovensko bez toho, aby měli kupce? Ne, měli u nás odběratele, kteří si u nich zboží objednali. Takže nejde o polský problém, ale o náš.

Ukrajina je předvoj dalších globálních událostí

Několik nejdůležitějších událostí, které mohou naznačit, kdo a proč uvedl Ukrajinu do horoucích pekel. Majdan – převrat, který byl označen jako vzbouření se nespokojeného lidu. Povstalce do Kyjeva přijíždějí podpořit zástupci demokratického západu, včetně představitelů USA. Za ČR se nejvíce angažuje zástupce Bilderbergu, pan Schwarzenberg. Kyjev dostává finanční i technickou podporu západu. Prezident Janukovyč je obviněn z masakru, kdy se střílelo ostrými náboji na povstalce. Rusko žádá vyšetření neadekvátního zásahu a jasné označení viníka, který dal rozkaz ke střelbě. Kyjev odstraňuje stromy, které jsou hlavním důkazem typu a směru střelby. Žádné vyšetřování se nekoná.

Prezident Janukovyč je částí veřejnosti obviněn, že oddaluje připojení Ukrajiny k EU, přestože podle posledního průzkumu pro vstup do EU většina Ukrajinců není. Zástupci převratu otvírají jeho dům pro veřejnost a světová média vydávají fotky jeho pozlacených koupelen. Janukovyč utíká do Ruska s tím, že má obavy o svůj život. Rusko se Janukovyče nijak nezastává, pouze konstatuje, že nebyl odvolán legitimně, protože při hlasování v parlamentu nebylo dosaženo potřebných 75 % hlasů. Západ to nepovažuje za podstatné.

Krym se stává hlavním objektem zájmů západu i Ruska. Na internetu se ještě před Majdanem (5. září 2013) objevuje výběrové řízení, vyhlášené námořnictvem USA na oficiální stránce tendrů amerického námořnictva. Jedná se o přestavbu školy v Sevastopolu, která měla být součástí obytného komplexu nově zřízené americké základny. Rusko má smluvně Krym v nájmu a podle smlouvy zde může mít až 22 tisíc vojáků. Tento počet navyšuje na maximum a je západem obviněno z vojenské intervence. Na Krymu probíhá referendum o připojení k Rusku. Podle krymského parlamentu hlasuje 83 % voličů a z toho je 96 % pro připojení k RF. Podle západu je hlasování řízeno ruskou armádou.

Oděsa je důsledek vzniklých nepokojů na východu Ukrajiny. Ty začínají již při Majdanu, když jsou východní Ukrajinci konfrontováni za jejich proruské názory. Na internetu se objevují videa, kde byly napadeny celé autobusy vracejících se krymských Ukrajinců z Kyjeva. Vzniká tak další odpor, který vyústil v povstalecké hnutí na východu Ukrajiny. V Oděse se při pochodu fotbalových fanoušků dostávají do konfliktu východní a západní Ukrajinci. Celý střet končí u domu odborů, kde se část východních Ukrajinců ukrylo. Nastává masakr. Média jsou plná hororových scén, kdy se střílí na vyskakující lidi z oken a mládež na chodníku míchá Molotovovy koktejly, které pak hází do uzavřeného domu. Svět obíhají hrůzné fotografie upálených a pozabíjených Ukrajinců. Kyjev a západ obviňuje Rusko za podporu nepokojů. Rusko volá po okamžitém vyšetření masakru obyvatel. Žádné vyšetřování se nekoná.

Ruští vojáci jsou podle západu na východu Ukrajiny a pomáhají povstalcům v boji. Rusko to popírá. Podle dosavadních důkazů a informací OBSE jsou důkazy pouze nepřímé. Dodané důkazy ze strany USA, typu satelitních snímků, jsou ihned protistranou zpochybněné a prokázané za podvrh. Naopak podle některých médií v ukrajinské armádě operují američtí poradci. Povstalci vydávají důkazy o jejich zatčení, nebo zabití. Maďarsko Ukrajině prodává tanky a západ dodává další technickou a finanční podporu ukrajinské vládě. Porošenko ostřeluje města s civilním obyvatelstvem a zároveň z toho obviňuje Rusko. Rusko požaduje ukončení bojů a jednání Kyjeva s povstalci. Kyjev to odmítá s tím, že s povstalci jednat nehodlá. Kyjevu tak zbývají dvě možnosti. Pokračovat v bojích do úplného vyhlazení povstalců, nebo očekávat, že Rusko povstalcům nařídí složit zbraně. Druhá varianta přichází v úvahu asi tak stejně, jako by západ nařídil Kyjevu složit zbraně. Není tedy na místě označení bojů za občanskou válku, ale za regulérní boj mezi západem a východem. Podle západu je agresor jasný.

Let MH17 je zatím mediálně největší katastrofou v bojích na Ukrajině. Pár hodin po tragédii se už ze západních zdrojů vysílají důkazy o sestřelení letadla separatisty, popřípadě přímo Ruskem. Rusko odmítá převzetí černých skříněk od povstalců a žádá řádné a rychlé vyšetření tragédie. Holandsko obviňuje Rusko, přičemž se za to po určité době omlouvá. Ukrajinská tajná služba zabavuje důkazy o komunikaci mezi letadlem a dispečery a odmítá je vydat k vyšetřování. Kyjev volá po pomoci a rázném zásahu proti povstalcům a Rusku. Důkazy proti povstalcům a Rusku jsou opět zpochybněny, boje se tedy nemění v opravdovou válku a tak přichází sankce. Rusko stále žádá rychlé transparentní vyšetření pod záštitou OSN, ale západ po týdnech vyšetřování tvrdí, že nemá jediný důkaz o tom, kdo a jak letadlo sestřelil. Místo toho přichází oznámení čtyř států (Ukrajina, Holandsko, Austrálie a Belgie), že pokud si jeden z těchto států bude přát výsledky vyšetřování nezveřejňovat, tak zůstanou utajeny. Rusko postup vyšetřování nechápe, západ ano.

Sankce se stále více stávají větším problémem pro evropské politiky, než pro Rusko. Sankce mají být hrozbou Rusku na dlouhodobé bázi. Bohužel pro Evropu to má důsledky okamžité. Embargo proti válce by bylo adekvátní zákazem vývozu zbraní. Uzavření trhu potravin a běžného zboží vede pouze k likvidaci ekonomik evropských států. Při otázce komu, že tedy sankce přinášejí užitek, se někteří lídři zaoceánského bankovnictví usmívají.

Vývoj se složitě předpokládá, ovšem pokud by západ a Kyjev chtěli rázně boje ukončit, jak sliboval Porošenko před zvolením, tak v první řadě obětují veškeré prostředky na získání kontroly hranic s Ruskem. Odstřihli by tak povstalce od údajných dodávek zbraní a vojáků. Likvidace povstalců by tak byla pouze otázkou času. Místo toho bombardují města a operují okolo celého prostoru. Nabízí se tak otázka, zda má Kyjev a západ opravdu zájem o likvidaci povstalců, nebo spíše o konflikt s Ruskem.

Nebylo všechno tak trochu jinak?

Výročí „internacionální pomoci“ z roku 1968 vyvolává v české společnosti stále řadu emocí. Pro někoho deprimující vzpomínka, pro jiného možnost ideologicky se předvádět v médiích. Jedenadvacátý srpen toho roku byl určitě jedním ze zlomových dnů československé historie. Otázkou je, zda tehdejší historie odpovídá svojí současné oficiální prezentací. Především lze sotva souhlasit s aktuálně preferovaným názorem, že se jednalo o nejhorší období českých (československých) dějin. Tím bylo jednoznačně rozbití Československa, vyhánění Čechů z okolních zemí a následná okupace nacistickým Německem od roku 1939. Výsledkem bylo více než 340 000 mrtvých, převážně Izraelců a civilistů, kteří zahynuli hlavně v koncentračních táborech a jinou formou teroru. Z celkového počtu bylo dále 8 500 lidí popraveno a 12 800 padlo na všech frontách. Výše hospodářských škod dosáhla 307, 5 miliard tehdejších korun. Výsledek bojových operací a nezájem západních spojenců vedl roku 1945 k obsazení převážné části republiky rudou armádou s následným převzetím moci reprezentanty zájmů Moskvy v roce 1948. Jako druhé nejhorší tragické období lze označit vývoj po bitvě na Bílé hoře roku 1620. Tehdy emigrovala velká část české národní reprezentace, a historické české území ztratilo samostatnost na téměř 300 let. Země byla ekonomicky poničena a vylidněna dlouhou válkou a následovala nevybíravá protireformace a germanizace pomocí dosazené zahraniční šlechty. Počet obyvatel se snížil ze 4 na 3 miliony. Návrat k původnímu stavu trval 100 let. Současné snahy o prezentaci Rakouska, později Rakousko-Uherska jako ideální země, za niž s nadšením bojovali čeští vojáci je popřením odboje vedeného T. G. Masarykem a mnohými jinými vlastenci a urážkou domácích odbojářů a legionářů, kteří položili životy za vznik samostatného československého státu v říjnu 1918. Výsledkem první světové války, kterou vyvolal německý a rakouský imperialismus bylo podle Českého statistického úřadu přibližně 300 000 padlých (podle jiných zdrojů pouze 138 000) a celková demografická ztráta 910 000 obyvatel. K tomu obrovské hospodářské škody, které zdědilo i Československo. Za další tragické období lze označit padesátá léta. Bezhlavé plnění ideologických i ekonomických příkazů z Moskvy, politické čistky, boj o moc v rámci KSČ a vesměs nesmyslný teror vůči často vykonstruovaným nepřátelům vedly k politicky motivovaným popravám (237) a dále k pronásledování, věznění (22 000) obyvatel Československa. Podle různých zdrojů emigrovalo 140 000 až 250 000 lidí. Několik set lidí a rovněž pohraničníků zemřelo při pokusech o ilegální přechody hranic. Společenský rozvrat vedl i k ekonomickým problémům, které však mnohdy byly ještě pokračováním dopadů války. Ve srovnání s uvedenými obdobími jsou rok 1968 a následná normalizace z hlediska dopadů na obyvatele Československa výrazně slabší. Ve vyšším zájmu.

Rok 1968 je v současné historii prezentován jako úžasné demokratické vzepjetí skvělého českého národa pod vedením nadšených demokratů. Je zde však řada nelogických momentů. Především nelze přehlédnout, že taková hnutí jaké probíhalo v Československu od roku 1967, dokázali sovětští soudruzi a jejich domácí spolupracovníci rychle a efektivně zlikvidovat pomocí ozbrojených sil. Dokladem jsou bývalá NDR, Maďarsko i Polsko. Jenže v případě Československa se sovětské vedení kupodivu politického převratu moc neobávalo. Svědčí o tom neuvěřitelná Brežněvova slova: „éto vaše dělo“ (to je vaše věc). Soudruzi z Moskvy měli totiž jiné zájmy. Potřebovali v rámci globálního geopolitického střetu studené války dostat do Československa svoji armádu. Ale předseda vlády a první tajemník ÚV KSČ, jinak kovaný komunista Antonín Novotný se něčemu takovému vytrvale bránil. Problém byl v tom, že Novotný a lidé kolem něj se nevyznačovali nějakým zrádcovstvím z hlediska komunistických ideí, natož prozápadním myšlením. Pouze částečně povolili ideologický tlak a pomalu odstraňovali následky teroru z padesátých let. Zároveň rostla i životní úroveň většiny obyvatel. Nebylo tedy možné zasáhnout silou jako v jiných spojeneckých zemích. A zde přichází na řadu konspirační teorie. Ty jsou obvykle halasně odmítány, zvláště těmi jež by připravily o politický vejměnek, ale v mnoha případech se za čas ukáže jejich pravdivost. Hrdinové pražského jara.

Vývoj od roku 1967 do poloviny roku 1969 lze označit různě. Jednou z možností je špičková operace sovětských tajných služeb. Těm se podařilo nastartovat mediální reformní kampaň a vyvolat puč v ÚV KSČ. Oficiálním vůdcem se stal dosud nepříliš známý stranický funkcionář a člen ÚV KSČ Alexandr Dubček. Jednalo se o přesvědčeného komunistu, jehož rodiče pomáhali v rámci mezinárodní pomoci INTERHELPO budovat sovětský průmysl. V období 1925 až 1938 tam s nimi byl i Sáša, který později v padesátých letech studoval v Moskvě. To, že většina zahraničních absolventů, zvláště specializovaných vojenských a politických škol v SSSR měla blízko ke KGB, případně GRU je notoricky známé, jen se o tom od roku 1990 moc nemluví. Dalším z hrdinů byl další nepříliš známý, zato rovněž přesvědčený komunista Josef Smrkovský. Ten v květnu roku 1945 bránil spolupráci s Vlasovci v boji proti Němcům v Praze. Přitom tato poněkud kuriózní vojenská pomoc zásadním způsobem pomohla povstalcům na barikádách a zachránila mnoho lidských životů. Byla však proti duchu osvobození Rudou armádou. Tragickou postavou byl penzionovaný generál Ludvík Svoboda, legionář, odbojář z doby druhé světové války, ale také člen KSČ, podle nepotvrzených názorů některých historiků rovněž agent sovětské GPU, dále ministr obrany do roku 1950. Nejméně výraznou osobou byl Oldřich Černík, člen ÚV KSČ od roku 1958, několikanásobný ministr a předseda Státní plánovací komise. Krátce byl členem normalizační vlády Gustáva Husáka a poté náměstkem v jednom výzkumném ústavu. Výsledkem takzvaného obrodného procesu pražského jara 1968 bylo sesazení Antonína Novotného a oživení nadějí na lepší budoucnost v rámci národa. Faktem však je, že nikdo z politiků, tím méně Dubček nesměřoval ke změně politického zřízení. Ale protikomunistické tendence ve společnosti kupodivu nikdo nepotlačoval! Lze říci, že politická reprezentace vývoj podporovala, jako by se neobávala zásahu zvenčí. V této době však se většinou veřejně odhalili všichni, kteří nesouhlasili s režimem, včetně členů KSČ. To umožnilo velmi efektivní následné čistky a upevnění režimu. Po několikerých jednáních československých představitelů s reprezentací států Varšavské smlouvy nakonec došlo k vojenskému obsazení Československa. Důvodem byl vnitropolitický vývoj, který vytvořil politický předpoklad či spíše záminku ke skupinovému zásahu států Varšavské smlouvy. Úkol umístění vojsk sovětské armády v ČSSR byl splněn. V důsledku invaze zahynulo 108 lidí, většinou při nehodách a 70 000 až 140 000 emigrovalo podle různých zdrojů do zahraničí. Vtip je v tom, že v rámci rozsáhlé emigrace období 1968 a 1969 se pravděpodobně sovětským a československým tajným službám podařilo provést masový výsadek agentů do celého světa. Někteří se vrátili jako „demokraté“ po roce 1989. Jiní do roku 1989 spolupracovali se státem kontrolovaným i nekontrolovaným disentem a další změnili prapor. Řada z nich pravděpodobně pracovala pro více stran. Konec konců, v nejvyšších vrstvách české společnosti dodnes není zcela jasné, kdo byl a kdo je kdo a komu vlastně slouží již od roku 1939. Výše uvedení hrdinové podepsali v Moskvě takzvané Moskevské protokoly, které umožnily umístění sovětských vojsk (včetně jaderných zbraní) na našem území. Jediný kdo odmítl podepsat, byl František Kriegel. Statečný komunista izraelského původu, který bojoval proti fašismu ve Španělsku a v Číně. Zato generál Svoboda se v Moskvě proslavil málo známým výrokem o tom, že sere na národ. Zvláštní už je sám fakt, že politicky nevýrazný Svoboda byl zvolen prezidentem místo oblíbeného a podstatně progresivnějšího Čestmíra Císaře, který zmizel v mediálním tichu. Čtveřice, která podepsala okupaci, se vrátila domů a dodnes je oslavována jako vzor hrdinství. O doktoru Kriegelovi se toho moc neví a vlastně zůstává dodnes v jakési nemilosti. Kolem roku 1968 evidentně vyvstává několik otázek. Tak trochu kolidují s oficiální historií a provokují k zamyšlení. Byl to rok masového národního hrdinství nebo nejlepší operace sovětských tajných služeb? Kdo vlastně byli hrdinové roku 1968? Leccos bude pravděpodobně jasnější až (pokud) ruská FSB zveřejní úplné seznamy agentů StB, nedej bože, českých agentů KGB. V takovém případě bychom pravděpodobně zase museli přepisovat historii, včetně té současné. Martin Koller

Polsko a pobaltské státy jsou určeny k záhubě, budou vymazány, pohrozil Žirinovskij

O tom, zda bude na Ukrajině válka, nebo mír, rozhodne jedině ruský prezident Vladimir Putin. Spojené státy a jejich spojenci s tím nic nenadělají. Prohlásil to ruský populistický poslanec a místopředseda Státní dumy Vladimir Žirinovskij a pohrozil, že by Polsko a pobaltské státy mohly být „vymazány z mapy“.

"Pobaltské státy a Polsko jsou určeny k záhubě. Budou vymazány. Nic tam nezůstane. Představitelé těchto trpasličích států by si měli uvědomit, kým jsou," prohlásil v pondělí Žirinovskij v rozhovoru pro ruskou zpravodajskou stanici Rossija 24. Také řekl, že východoevropské země na rozdíl od Spojených států, které jsou daleko, riskují "naprosté zničení". "Je to jejich vina, neboť nemůžeme přijmout, aby letadla a střely namířené proti Rusku startovaly z jejich území. Musíme je zničit 30 minut před startem," řekl Žirinovskij na adresu východoevropských zemí. Dodal, že ať jsou plány NATO a Bruselu či nařízení amerického prezidenta Baracka Obamy jakékoli, jsou prakticky k ničemu. "Všechny otázky války i míru, obecně či ty konkrétní týkající se Ukrajiny, vyřeší jediný člověk, a to hlava Ruské federace (Vladimir Putin)," prohlásil. V úterý si kvůli Žirinovského slovům polské ministerstvo zahraničí předvolalo ruského velvyslance Vladimira Grinina. Ministerstvo ve středu potvrdilo, že se schůzka uskutečnila, podrobnosti o ní ale nesdělilo. Ukrajinu by dal rozparcelovat . Populista Žirinovskij dal o sobě v souvislosti s děním na Ukrajině vědět také na jaře, když do Polska, Maďarska a Rumunska zaslal dopisy výzvu k rozdělení země.

 Polsko by podle něj mělo v referendu požadovat připojení pěti západních oblastí Ukrajiny: Volyňské, Lvovské, Ivanofrankovské, Tarnopolské a Rovenské k území Polska. Rumunům a Maďarům by Žirinovskij nechal Zakarpatskou a Černovickou oblast. Ukrajině by zůstala jen centrální část, protože východní a jižní části by připadly Rusku.

NATO potvrdilo, že Kyjev použil balistické rakety

Asi i v rámci zemí NATO, USA a Evropské unie dochází s nacistickým režimem na Ukrajině trpělivost, jelikož NATO potvrdilo, že ukrajinská armáda použila balistické raket krátkého doletu proti domobrancům na východě země. Oznámil to mluvčí tiskové služby Aliance a informuje o tom rozhlasová stanice Hlas Ruska na svém serveru. Stále se jen potvrzuje, že ukrajinská nacistická vláda je odpovědná za válečné zločiny páchané na civilistech. Tiskový mluvčí aliance neuvedl žádné detaily, jenom podotkl: „Informace se zakládá na výzvědných údajích z USA“. Přitom Pentagon tyto zprávy zatím nekomentoval. V úterý oznámil televizní kanál CNN s odvoláním na prameny v americké rozvědce, že ukrajinští vojáci začali používat v bojových akcích balistických raket krátkého doletu s 454kilogramovými bojovými hlavicemi a s doletem 80 km. Nacistické ukrajinské silové složky používají balistické rakety. Je to nejničivější zbraň, které bylo dosud k konfliktu použito. Prohlášení z NATO, že se jedná o nasazení vůči domobrancům je ovšem liché, jelikož ukrajinská nacistická armáda se cíleně věnuje na vyvražďování civilistů v oblasti novoruských lidových republik, kdy tam páchá genocidu a etnické čistky.

Nemusí dělat nic konkrétního, není za nic odpovědný, nemusí dosáhnout žádných výsledků

Tak se nám vrátily časy, kdy si dělnická třída ústy svých vybraných zástupců užívala žranic a dalších radovánek. Rozdíl je v tom, že tehdy se jednalo o šeptaný vtip, zatímco dnešní stranická vedení to provádějí veřejně a okázale. Až tak daleko jsme dospěli 25 let po listopadu 1989 a 10 let po vstupu do EU. Momentálně máme za sebou týdny, kdy šéfové země strávili desítky hodin nad diskuzemi, kdo bude eurokomisařem. Pro srovnání, kolik hodin myslíte, že věnovali tomu, jak pomoci zaměstnancům lesních školek, které zcela bezdůvodně zrušili? Dávalo by to smysl, kdyby byl eurokomisař zástupcem České republiky a kdyby měl pracovat pro její občany. Kdyby měl prosazovat jejich zájmy. Jenže tak tomu není ani náhodou! Už v samotné definici pozice je obsaženo, že ve střetu mezi nadnárodní byrokracií a lidem své země musí eurokomisař stát na straně byrokracie.

Co tedy charakterizuje eurokomisaře.

Nemusí dělat nic konkrétního, není za nic odpovědný, nemusí dosáhnout žádných výsledků.

Může dohazovat kšeftíky svým známým. Má přístup k částkám, s jakými se tuneláři v členských státech nemohou měřit. Evropská komise totiž nevede řádné účetnictví.

Za to má plat a další výhody, o jakých se běžným smrtelníkům ani nezdá. Každý měsíc toho spotřebuje víc než většina jeho spoluobčanů za celý život.

Až mu sladké časy v Bruselu skončí, čeká jej doživotní stotisícová renta.

Zvládl by to člověk s nedokončeným základním vzděláním? Samozřejmě, že ano! Možná by nepůsobil na hostinách dost elegantně, ale nic jiného se tam pokazit nedá. Pokud by česká vláda při obsazování takového místa postupovala férově, měla by dvě možnosti.

a) Poslat do Bruselu figuranta a odměny použít třeba na zlepšení poměrů v domovech důchodců.

b) Přidělit pozici eurokomisaře nějakému slušnému chudému člověku, který má třeba sedm dětí a pečlivě se o ně stará.

Jenže v reálném životě si takovou příležitost nenechají ujít ti, kdo jsou momentálně u lizu. Tak to chodí za všech vlád a za všech režimů, nemá smysl se nad tím pohoršovat. Co je ale horší, že vládnoucí parta má tu drzost o tom mluvit veřejně a vytahovat se tím. Je to úplně stejné, jako by se přes média hádali, kdo toho víc rozkrade. A stejně špatné je, že velká média už ztratila jakýkoliv nádech nezávislosti a papouškují fráze o tom, jak budeme všichni šťastní, když si budeme – ústy paní eurokomisařky – užívat sladkého života v Bruselu. V něčem je to podobné, jako když si angličtí daňoví poplatníci zaplatí grandiózní královskou svatbu nebo královské křtiny. Mohou se zasnít, zapomenout na každodenní starosti a cítit se součástí něčeho vznešeného. Ale my nemáme ani to. Jen okázalou aroganci mocných, jejichž výhody jsou vykoupené statisíci zničenými životy lidí, které evropské regulace připravily o práci.

Sociální stát rozbíjí rodiny a učí děti nepracovat

Sociální stát v České republice přispěl k rozpadu rodiny. Jak se postupně zvyšuje podpora rodin s dětmi, tak si matky uvědomují, že víc než manžel je živí sociální úřad. Navíc osamělé matky dosáhnou na vyšší dávky. Patříme mezi země, kde je sociální stát nejvíc přebujelý a kde škodí svým občanům. Důkazů se v poslední době objevilo několik.

Prvním signálem byla každoroční zpráva Evropské komise, která radí vládám národních států, co mají dělat. Svým šroubovaným jazykem upozornila Komise, že "omezená dostupnost cenově přijatelných zařízení péče o děti ztěžuje ženám účast na trhu práce". Okamžitě na to reagoval ministr školství Marcel Chládek slibem, že na dostavbu školek sežene nejméně sedm miliard. Matky nebudou muset zůstávat s dětmi doma a nastoupí do práce. Díky tomu si uchovají kvalifikaci a nebudou pracovat za nižší platy než muži. V průměru totiž naše žena vydělá o čtvrtinu méně než muž a obdobný rozdíl má už v Evropě jen pár zemí. I na to upozornili experti z Bruselu. Experti jistě nemluvili s jedním podnikatelem v okresním městě, který marně sháněl zaměstnance pro svou prodejnu vína. "Nabízel jsem jedné známé dvanáct tisíc čistého, ale řekla mi, že stejné peníze sežene, když obejde jednou měsíčně pár úřadů," popsal reakci mladé matky podnikatel. Těžko si lze představit, že matka půjde pracovat jen z toho důvodu, že ministr postaví v okresním městě nové školky.

Dnes nepracuje každá druhá žena ve věku mezi dvaceti a třiceti lety a každá třetí žena ve věku od třiceti do pětatřiceti, což jsou v Evropě unikátní čísla. Přesvědčit mladé matky, aby začaly chodit do práce, jen stavbou školek nepůjde. Zdejší rodiny se chovají jako všude na světě ekonomicky a využívají všechny možnosti, které nabízí sociální stát. Podmínky v ČR jsou přitom takové, že se ženám s malými dětmi pracovat nevyplatí. Za poslední týden oznámili další dva ministři nové nápady, jak ještě víc podporovat rodiny. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová slíbila zavést porodné na druhé a další dítě. Takové populistické gesto státní pokladnu nezruinuje, protože jeho náklady nepřesáhnou částku dvou set milionů ročně. To jsou při sociální podpoře rodin jen promile. Mateřská dovolená a dětské přídavky stát loni přišly na 11 miliard. Pětadvacet miliard stály rodičovské příspěvky, které stát vyplácí po čtyři roky, tedy nejdéle v Evropě. Zároveň hradí za ženy v domácnosti miliardy na důchodovém pojištění.

Významnější byl nápad vicepremiéra Pavla Bělobrádka. Naše rodiny s dětmi odvádějí na daních a pojistném pětinu svého platu, bezdětní platí 42 procent. Tento rozdíl je největší ze všech zemí OECD a vicepremiér rozhodl, že se ještě prohloubí zvýšením daňové slevy na druhé a další dítě. Pošle rodinám další čtyři a půl miliardy. Nízké platy tuzemských žen, na které si stěžuje Evropská komise, jsou přímým důsledkem extrémní podpory rodin s dětmi. Mladých žen, které nepracují, v průběhu posledních let přibývá, a pokud se podpora nesníží, pracovat nepůjdou. Jen se musí smířit s tím, že budou hrát ve společnosti okrajovou roli. Tím hříchy sociálního státu u nás nekončí - přispěl také k rozpadu tuzemské rodiny. Jak se postupně zvyšuje podpora rodin s dětmi, matky si uvědomují, že víc než manžel je živí sociální úřad. Navíc osamělé matky dosáhnou na vyšší dávky. Proto se u nás zařadilo mezi polovinu evropských států, kde se každé druhé dítě rodí mimo manželství. V žádné jiné zemi se v posledních deseti letech podíl nemanželských dětí nezvýšil tak rychle. Stát ukazuje cestu, která končí pro řadu rodin, přesněji osamělých matek s dětmi, v chudobě. Loni vyplatil nejchudším rodinám přes deset miliard, o čtvrtinu víc než rok předtím. Z toho se dá usoudit, že přes 50 tisíc rodin už žije jenom na dávkách. Nutno přiznat, že tento fakt může pomoci ministru Chládkovi při prosazení dotací na nové školky. Ani v případě nejchudších rodin matky pracovat nepůjdou. Kvalitní výchova k pracovním návykům by však mohla zabránit tomu, že děti z rodin, kde je stát jediným tátou, nebudou nikdy v životě pracovat.

PUTINOVO ULTIMÁTUM
 
1. Evropě
Smlouva o přidružení Ukrajiny k EU vytvořila hrozby nejen pro ekonomiku Ukrajiny, ale též pro ekonomiku Ruska. Po podpisu dokumentu by nutně započalo nekontrolovatelné zahlcení ruského trhu bezcelními výrobky z Evropy a dalších zemí, což by bolestivě dopadlo na ruské výrobce.
Navíc by Ukrajina byla nucena zpřetrhat s Ruskem desítky a stovky smluv, které by byla v rozporu s podmínkami asociační dohody s EU. V důsledku toho předkládaná varianta asociační dohody představuje hrozbu pro Rusko – v podstatě by zničila dvoustranné vzájemně výhodné tržně-průmyslové svazky Ruska a Ukrajiny a vedla by k vytlačení výrobků ruského původu výrobky z jiných zemí. Chtěli jsme tyto otázky řešit po dobrém, lidsky. Pokoušeli jsme se dohodnout. Ale všechny kompromisy, které jsme předkládali, a naše konstruktivní návrhy byly Evropskou unií odmítnuty. Bohužel. Nyní to tedy bude po zlém.

2. Ukrajině
Nehledě na všechny problémy ve vzájemných vztazích, nehledě na protiruskou a otevřeně fašistickou rétoriku nových kyjevských mocných jsme plnili všechny závazky a udržovali všechny svazky, čímž jsme živými penězi zajišťovali pro průmysl Ukrajiny zakázky za 15 miliard dolarů. Všechny pohledávky byly placeny včas a v plném objemu. Nechcete-li po dobrém, nedostanete nic. Rusko je připraveno se zcela vzdát ukrajinského zboží a ukrajinské výroby.
3. Evropě a trochu i Ukrajině
Plyn Ukrajina nemá a už mít nebude. Od této chvíle budeme pouštět přesně tolik plynu, kolik ho Kyjev zaplatí měsíc dopředu. Pro zajištění tranzitu do Evropy na sezónu podzim-zima 2014-2015 do podzemních nádrží plynu Ukrajiny je nutno načerpat plyn za 4 až 5 miliard dolarů. Jestliže Ukrajina nenajde tyto miliardy, bude na podzim Evropa bez plynu.
4. Ukrajině a trochu i Evropě
Celková suma ukrajinských dluhů, jejichž navrácení může Rusko požadovat okamžitě, činí 16,6 miliard dolarů. A my je požadovat budeme.
Shrnuto:
Prezident Ruska připomněl: „Ekonomika Ukrajiny prudce klesá. Prohlubuje se propad průmyslu i stavebnictví. Vzrůstá rozpočtový deficit. Prudce se zhoršuje stav valutové oblasti, k zápornému obchodnímu saldu přibyl útěk kapitálu ze země. Ukrajina se blíží k bankrotu, k zastavení výroby a k explozi nezaměstnanosti“. „Dočasní představitelé různých úrovní“, jak zdvořile Putin nazval kyjevské mocné, dovedli zemi na hranici, za kterou už nebude možná náprava.
Putin varuje: Buďto:
EU, USA a Ukrajina okamžitě přijme podmínky artikulované ministerstvem zahraničí a neprodleně je začne uplatňovat v praxi… nebo:
Rusko zruší veškeré průmyslové zakázky na Ukrajině. Nevratné ztráty Ukrajiny budou každoročně činit 15 miliard dolarů.
Rusko zavírá své hranice pro ukrajinské zboží a zboží přicházející tranzitem přes Ukrajinu.
Rusko zavírá Ukrajině plynový kohout.
Rusko uplatní vůči Ukrajině pohledávky na pokrytí dluhů v částce 16,6 miliard dolarů.
Rusko nebude Evropě garantovat dodávky plynu na nadcházející podzim a zimu, jestliže Ukrajina neodkoupí a nenačerpá do podzemních nádrží objemy paliva nutné k zajištění těchto dodávek v částce 5 miliard dolarů.
Jestliže Evropa začne mrznout, nechť veškeré výhrady směruje na své přátele v Kyjevě. V podstatě se jedná o ultimátum, byť je Vladimir Putin formuloval v korektní podobě: “Doufám, že iniciativy ruského Ministerstva zahraničních věcí ohledně uklidnění a zlepšení situace budou mít nějaký efekt a výsledek bude kladný“.

Absolutní kontrola občanů před branami

Izrael jako první zakáže placení hotovými penězi. Ve Švédsku testují „placení krví“. Erika Hájková informuje o dalším významném kroku směrem k totalitnímu státu, který ve jménu „dobra“ a boje s kriminalitou rdousí zbytky občanských svobod. Izraelská pravicová (!) vláda tento týden oznámila, že hodlá vlastní stát učinit první „společností bez hotových peněz na světě“: nejprve omezí hotovostní transakce nad určitou hranici, posléze je zakáže úplně. Oficiální důvod? Stejný jako všude na světě, kde jsou radikálně omezovány zbytky občanských svobod: Údajná „prevence“ kriminality. V tomto případě populární téma praní špinavých peněz a daňových úniků, na které veřejnost „instinktivně“ reaguje jako Pavlovovi „slintající psi“. Základní pilíř osobní svobody brzy padne. Zmanipulovaní lidé si přitom neuvědomují, že pod tímto „pláštíkem dobra“ ve skutečnosti naplno nastupuje totalita. Nakládat bez kontroly státu se svými penězi patří totiž k základním pilířům individuálních občanských svobod. Stát musí kriminalitu – včetně té finanční – být schopen odhalovat a stíhat, aniž by to znamenalo totální kontrolu všech občanů. Jde jen o jinou podobu „bezpečí“ prostřednictvím odposlechů, kamer a tak dále. Stát tím vlastně říká: Podezřelí jste všichni. Podobné tendence samozřejmě vidíme i v Evropě, a nikoli jen té západní.

Nejnovější izraelský pokus o další radikální omezení osobních svobod však je specifický – především svou přímostí. Izrael prostě naplánoval, „jak zbavit občany hotových peněz ve třech snadných krocích“ a hodlá „společnost bez cashe“ vybudovat shora. Tedy prostřednictvím trestního postihu kohokoli, kdo si „dovolí“ platit cash. Nejprve jen nad určitou hranici, posléze zcela. V tomto duchu se vyjádřila komise, kterou ministerský předseda Izraele Benjamin Netanjahu sestavil vloni na podzim. Píše o tom server Israel Today:

Motivací pro zvažování přechodu na společnost bez hotových peněz se stal boj proti praní špinavých peněz a dalších praktik, umožňujících daňové úniky, a tedy současně snaha o maximalizaci daňového potenciálu a rozšíření daňové základny, z níž stát může čerpat. To je pro Izrael extrémně důležité, uvážíme-li nesmírné náklady, vydávané každoročně na armádu, zdravotnický systém a ostatní veřejné služby. Speciální komise, již vede Harel Locker, první muž ministerského předsedy Benjamina Netanjahua, odhaduje, že černý trh tvoří více než dvacet procent hrubého domácího produktu Izraele a jeho existenci umožňuje právě placení, cash. Jsou to tedy hotové peníze, které dovolují existenci daňových úniků, praní špinavých peněz, a dokonce i financování terorismu. „Podle odhadů finančních úřadů až jedna pětina transakcí v Izraeli není státu hlášena a je tedy černým trhem,“ vyjádřil se Locker. „Následkem tohoto černého trhu přichází Izrael o příjmy z daní v hodnotě čtyřiceti až padesáti miliard šekelů –  mezi jedenácti a čtrnácti miliardami dolarů – ročně. To je částka, srovnatelná s rozpočtem ministerstva obrany, zdravotnictví nebo školství.“ Komise, pokud bude její závěr vládou schválen, chce zavést okamžitou restrikci používání hotových peněz, limitaci placení prostřednictvím šeků a jejich výměny za hotové peníze a podporu elektronických (a tudíž snadno dohledatelných) způsobů placení. Pro nejbližší budoucnost připravila komise tento plán: Okamžitě budou omezeny obchodní transakce v hotových penězích, ty bude legální provádět pouze pod hranicí 7 500 šekelů tedy asi 2 150 dolarů, (podle současného kurzu tedy zhruba něco přes 43 000 Kč, pozn. red.), přičemž za rok bude tato hranice zpřísněna na 5 000 šekelů to je zhruba 1 433 dolarů (necelých 29 000 Kč, pozn. red.). Soukromé transakce by měly zatím méně přísný režim, zákaz by se vztahoval až na hodnoty přesahující 15 000 šekelů, tedy asi 4 300 dolarů (86 800 Kč, pozn. red.). Jakékoli porušení těchto nařízení by bylo trestným činem, za jehož spáchání by byly udělovány přísné pokuty.“ Povinné platební karty. Plán současně počítá s tím, že banky budou povinně vydávat občanům platební karty. Jak prohlašuje mluvčí komise, Izraelci se „zdají být již nakloněni“ bezhotovostním transakcím, proto komise doufá, že by přechod na bezhotovostní platby izraelské ekonomice prospěl. V tomto případě jde spíše o případ typu přání otcem myšlenky: Kritické hlasy soudí, že – slovy novináře ze serveru Arutz Sheva – pokud Izrael nehodlá zavést rovněž absolutní zákaz držení cizí měny, jediné, čeho svou politikou dosáhne, bude přechod ze šekelu na dolar, což šekel naprosto potopí. Izrael se vlastně snaží „dohnat“ vývoj v Evropě, kde vlády rovněž směřují k eliminaci hotových peněz, ale činí tak již déle a méně nápadně – obvyklým důvodem je „pohodlnost“ Evropanů.

Smlouva „vlastní krví“ Jak informoval server infowars.com, „jednotnou frontu proti cash“ vede především Švédsko, kde již v hotovosti probíhají pouhá tři procenta transakcí. Některé banky dokonce již vůbec neoperují s hotovými penězi. Platit hotově se nedá ani za lístek v autobuse: lze si jej zakoupit buď předem, nebo přes textovou zprávu z mobilního telefonu. Současně se objevila kategorie obchodů – zatím je jich málo, počet ale rychle narůstá – jež vůbec nepřijímají hotové peníze a vyžadují placení kartou.

Švédsko je také, jak si nedávno všimla média, současně domovem prvního projektu, v němž lidé platí za zboží a služby tak, že u pokladny naskenují svou dlaň. Přístroj, který vynalezl švédský student údajně proto, že se mu nechtělo čekat ve frontách, „přečte“ konfiguraci žilek v ruce, která je stejně unikátní jako otisk prstu – zákazník tedy vlastně podepisuje smlouvu „vlastní krví“. Co k tomu více dodávat…Ve Spojených státech probíhá zatím bezhotovostně „pouhých“ osmdesát procent finančních transakcí, ale i tamní trh, který se zdál být nasycen, se dále zbavuje hotovosti. V České republice současně s rozšiřováním takzvaných bezkontaktních platebních karet také skokově roste počet bezhotovostních transakcí – jejich celkový objem jen u obchodníků loni stoupl o 13,4 procenta. Lidé si zvykají platit kartou i menší částky, většinou zřejmě z důvodu pohodlí, a ztrácejí ostych z placení kartou na internetu. Server inforwars.com hodnotí tento děsivý vývoj komentářem, k němuž není téměř co dodat: „Pokud bude moci vláda sledovat všechny naše finanční transakce, může vlastně monitorovat každý náš čin. Jestli tomu nevěříte, pokuste se chvíli fungovat bez peněz. Bezhotovostní ekonomika dává zkrátka exekutivě nesmírně mocný nástroj pro sledování občanů.“

Občané ČR pracují, zisky odchází… (Hitlerovy myšlenky dovedeny do konce)

Nerad se chlubím cizím peřím. Na úvod proto předesílám, že následující úvaha není má. Vyprávěl mi ji můj dobrý známý, kterého níže nastíněný problém velmi trápí, ale nemůže o něm sám napsat.

Nejdříve exkurze do nedávné historie

Příchod zahraničního kapitálu do ČR byl vítán se slávou. Zahraniční »strategičtí partneři« byli podporováni dotacemi, dostávali daňové prázdniny a podobně. Výsledkem této politiky je dnes skutečnost, že podstatná, převažující část ekonomiky je dnes v rukou zahraničního kapitálu a dividendy a zisky plynou do zahraničí. O osudu tuzemských podniků se už rozhodují majitelé v zahraničí, aniž by tuto zemi vůbec navštívili. Podle Hospodářských noviny ze 150 největších firem v České republice je reálně sedmdesát procent v rukou zahraničního, převážně německého kapitálu. Cizincům tedy patří 70 procent největších firem a polovina ekonomiky

V bankovnictví není ani jedna banka v rukách ČR. Ani v jedné bance nemá významný podíl stát a nemůže tak aktivně zasahovat do vývoje finanční, a tím i ekonomické situace společnosti. Stát nemůže ani garantovat úspory občanů, protože prodal Českou spořitelnu. Stále více se v tomto smyslu dostáváme do pozice banánové republiky, polokoloniální země.

Obr. „Potřebuji v tomto prostoru klid, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí svou pracovní sílu … k tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak zřetelně říci, aby mohli splnit svou práci.." Reinhard Heydrich

Stát není schopen provést zdanění vytvořených zisků, zabránit vyvádění peněz v rozporu s českými daňovými předpisy mimo území ČR nebo peněz z trestné činností. Za této situace byla za premiéra Mirka Topolánka dokonce byla prudce snížena sazba korporátní daně na 19%. S tím byla spojena i naivní před-stava, že nižší daně se zaplatí tím, že se sníží daňové úniky a "určitě" zvýší investice. Vyšší růst a nižší šedá ekonomika měla udržet rovnováhu veřejných financí, přestože toto není žádnými empirickými daty není potvrzeno a neexistuje mezi nimi prokázána korelace1…

1 zdůvodnění snižování korporátní daně s pomocí teoretické Lafferovy křivky. Prorůstové efekty snížení daně mohou fungovat jedině při snižování skutečně vysoké mezní sazby daně.

Jaká je současná realita ?

Přítel je zaměstnancem tuzemské společnosti, která má německého vlastníka. Jak se ta společnost jmenuje, je vlastně jedno. Je jich takových u nás na několik stovek a celoevropsky i několik tisíc. Problém, o kterém mluví, není tedy jen specificky český problém, je to problém stejně tak polský, jakož i jiných zemí pod německým vlivem. Tři příklady:

Zde jsou konkrétní výsledky hospodaření "jedné" německé firmy u nás. (platy u nich jsou nadprůměrné) Dělníci vydělávají přes 25 tisíc měsíčně - to dělá ročně cca 300 tisíc. Jenže v přepočtu každý dělník vyprodukuje firmě ročně čistý zisk 285 000 euro. To je 7 125 000 korun. Pokud mi někdo bude říkat, že je to spravedlivá odměna, tak ho …pošlu někam. Takový zisk je nemravný a je oprávněné ho zdanit. Jenže kapitalisté u nás se pojistili a tak firma u nás žádné daně neplatí! Není to nádherné??

Jiný příklad. Voda, jako základní lidská potřeba, se tak stala předmětem finančních spekulací národních i nadnárodních firem a jejich nadměrné zisky platí odběratelé vody. V letech 2002 až 2008 bylo z vodárenské firmy SmVaK odčerpáno na dividendách 4,1 miliard korun, přičemž její základní kapitál činí 3,5 miliard korun. Tyto firmy (Veolia,aj.) realizují velké zisky prakticky bez práce, jen za to, že vybírají peníze od odběratelů. Obcím, podle smluv, zůstala na krku údržba vodovodních systémů. Na jejich údržbu nedostávají od Veolie a EU nic. Občané tak mají zajištěno, že budou ještě desítky let platit monopolním dodavatelům za vodu přemrštěné ceny.

Jiný příklad Firma Renault už přiznává, že rumunská Dacia vytváří automobilce velké zisky. „Dacia je opravdu dojná kráva pro společnost," například v závodě Tanger si pracovníci vydělají méně než čtyři eura na hodinu. To dělník ve Francii by za tutéž hodinu práce dostal asi 34 eur.

Německá kancléřka Anděla Merkelová se chlubí rozpočtovým přebytkem. Ještě v dubnu se hovořilo o tom, že by přebytku mělo Německo dosáhnout už v roce 2015. Překvapivě nepřekvapivě pak na závěr zuřivé předvolební kampaně, tedy na konci srpna, německá média oslavně hlásila, že přebytek je na světě už letos. Za první půlrok prý Anděla ušetřila až 212 miliard korun. Oč více je v přebytku Německo, o to více jsme v deficitu my či Poláci. Německý hospodářský zázrak je totiž postaven mimo jiné na vysávání filiálek německých firem v zahraničí. Tedy i u nás.

Občané pracují, zisk se u nás generuje, ale daně nejdou do české státní pokladny, jak bychom si mysleli a jak by to být mělo. Němci ho šikovnými triky odsávají do Říše.Své by o tom mohli vyprávět pracovníci mnoha takových německých filiálek u nás, říká můj známý (firem s německou účastí je v ČR zhruba 1400, dodávám já). Sám to zná ze své práce. Upije ze sklenice piva a na prstech počítá, jakými způsoby Němci zisk z ČR převádějí do pokladny Merkelové.

Německé firmy u nás se snaží co nejvíce osekat výdaje na mzdy, mají málo zaměstnanců, vzájemně si pomáhají, kšeftují spolu, drží při sobě. Když už má německá firma něco prodat, protože si ukousla příliš velké sousto (celosvětová ekonomická krize přirozeně dopadá i na Němce), prodá to opět jen jiné německé firmě. Na zaměstnancích se šetří. Benefity, které ještě před několika lety existovaly, jsou tytam. Občané pracují za třetinové, spíše čtvrtinové mzdy, než by firmu stáli zaměstnanci v Německu.

Proč je Česko - rájem německých poradců..(event. manažeřů, školitelů a jiných expertů,..)?

Zisk, který zde přesto vyprodukují, který není zanedbatelný a který by se u nás měl zdanit, putuje celý za hranice. Je ihned - už v průběhu roku - umořován pomocí fiktivních služeb, na které jsou najímány opět německé firmy.Společnosti s německým vlastníkem si zvou německé poradce, německé manažery, německé školitele, experty, pořádají nekonečná školení s německými lektory, kteří přijíždějí do ČR, ubytovávají se v nejluxusnějších hotelích.

Donekonečna radí, školí, poučují, komandují, lidé jim poklonkují. Nekončící stěhování, nekonečné výdaje, které mají budit zdání, že firma vlastně žádný velký přebytek nemá, protože co vydělá, vzápětí utrácí za tyto zbytečné a úmorné služby. Jenže vše je jen na oko. Peníze za tyto předražené a nepotřebné služby tečou opět -do Němec.

České republice tak utíkají miliardy, které mají patřit do jejího rozpočtu. Ve skutečnosti plynou ale do rozpočtu Anděle Merkelové, která pak s nimi vyhrává volby. Kalousek to ví, ale neměl odvahu s tím cokoli udělat, třebaže Němci své povinnosti vůči českým finančním úřadům povýšeně a okázale rok co rok ignorují.

Němci kašlou na daňová přiznání, vysvětluje můj známý. Pošlou finančnímu úřadu jen nějaké peníze, které uznají za vhodné, vyplňováním formulářů s daňovým přiznáním se vůbec nezdržují. Když se finanční úřad dotazuje, ani se neobtěžují mu odpovědět, takže ten se už podruhé neozve. Je to arogance těch, kteří vědí, že nás mají ekonomicky v hrsti.

Čeští politici nemají odvahu s tím cokoli dělat. Zahraniční kapitál je plachá srna, říká se už roky omluvně na vysvětlení toho, proč se kolem zahraničních investorů chodí po špičkách - aby se náhodou nezvedli a nešli někam dál, na východ. A tak chodíme po špičkách a necháváme je, aby potichu vyváděli kapitál domů.

Naše firmy jsou naopak finančákem popotahovány za kdejakou maličkost. Ve skutečnosti lze říct, že EU je dnes vlastně Německá říše. Z ČR si udělala dojnou krávu pro své banky a otroky pro vlastní firmy. Neumožňuje nám vyvážet finální výrobky, pouze montovat polotovary. Neumožňuje nám mít vlastní zemědělství, zato jsme nuceni kupovat německý potravinový odpad, který nám sem dovážejí.

Kdyby se finanční úřady skutečně podívaly německým firmám na zoubek, mohli bychom být o desítky miliard bohatší."Je to Hitlerova myšlenka dovedená do konce," říká známý.

Netřeba válek, ovládají nás - a vlastně celou Evropu skrze EU - ekonomicky. 

Řezníci už brousí nože, varuje analytik Chelemendik. Z Evropy mohou zůstat jen obrázky v učebnicích

„Drazí bratři Slované, hlídejte si své místo, dokud vás neroztrhají na části,“ vyzývá ve svém komentáři k současnému dění na Ukrajině ruský spisovatel a analytik Sergej Chelemendik. Chelemendik v úvodu zdůrazňuje, že západní propaganda přivádí celou Evropu do stavu panické hrůzy děsivými zprávami o tom, že Rusko bude jednat s Ukrajinou, obsadí ji, půjde dál a zastaví se až na břehu La Manche. Pravda je ale podle jeho názoru jinde. Domnívá se, že na Ukrajině Spojené státy přivedly s podporou západoevropských vazalů a za velké peníze k moci svou loutkovou juntu, kterou tvoří dle jeho slov očividný lidský odpad. Cíl: Poštvat proti sobě slovanské národy

„Fašisté, scientologové, sektáři, hrdlořezové, zvrácenci nejrůznějších podob, psychopati, narkomani – prakticky všichni s bohatou kriminální minulostí. Buď seděli, nebo jsou vyšetřovaní – kolik jen stojí nepříčetná Julija Tymošenko – je jako Lenin, stále víc času tráví po vězeních a ve vyhnanstvích, ačkoliv Leninovi se Julijiny peníze nesnily ani v tom nejsladším snu,“ píše spisovatel. Tuto „bandu“ prý USA zformovaly a podsunuly Ukrajině, Rusku, Evropě a celému světu s jednoduchým, srozumitelným a celkem konkrétním cílem, a to poštvat proti sobě části velkého slovanského národa, který, jak připomíná, vznikl před tisíci lety v posvátném městě Kyjev a nazval se Kyjevská Rus. „Utopit tento velký pokrevný národ v bratrovražedné občanské válce. Přeměnit občanskou válku na válku na Ukrajině a na válku Evropy proti Rusku. Znova proti sobě poštvat Evropu a Rusko v nové světové válce a otevřít tak cestu ke třetí světové válce, nevadí, že může být poslední. A po krvavém boji znovu přijít na bitevní pole jako vítěz a mluvit potom v evropských školách o tom, jak zvítězila udatná americká armáda,“ vyjmenovává. Tento plán podle jeho názoru není nový, ale osvědčil se již během dvou světových válek. Nyní se prý ale chystá třetí a její ohnisko má být právě na Ukrajině. „Jatka se vedou opět na nás, Slovany, a řezníci už mají nabroušené nože,“ varuje spisovatel.

Domino už není

V sobotu 19. 4. nás navždy opustil skvělý kamarád Tomáš Hanák aka Domino z Brna. Jaký byl a jak došlo k tragické nehodě se rozhodl popsat jeho veliký kamarád Pavel „Srb“ Srbecký. Patřil mezi nejznámější ikony našeho vodáctví v éře generace začínajících plastových kajaků, mne i spoustu jiných přitáhl k divoké vodě, věnoval se výchově dětského oddílu. Proto si neodpustím z úcty k němu, nezmínit pár vět o jeho bohatém životě: Domino je nerozlučně spjat s brněnským vodáckým životem. Začíná v TOM Ostříži na laminátové slalomce a jako první z generace pod třicet (tehdá meta tak vzdálená, rovna téměř starobnímu kmetství) pořizuje díky příjmům z nošení kufrů v obskurním podniku Hotel Voroněž zbrusu nový kajak Prijon Invader (mmch. jezdí v odddíle dodnes), na kterém dává tehdejší totální vrcholy přístupné jen nemnoha vyvoleným: Vrchlabská soutěska, Mumlava, Čerťáky. Přísně konvertuje k intelektuálnímu punku, hraje ve výběrové punkové kapele, a při studiích v Praze pokračuje a přidává. Na legendárním Perceptionu: Piruette Supersport pak zandává první pecky v Rakousku, které v sehrané skupince spolu se mnou a Kubosem poprvé „odemyká“ i pro českého pádlera. Klasiky typu Brandeberger Ache, Rissbach, některé korsické perly aj. dnes patří mezi ultra klasiky, ale tehdá, když jsme šli do neznamého, jen s lakonickými popisky „exponovaný úsek s extrémním spádem“ šlo o opravdu poctivý kus kované vodácké práce. Stál u nesmělých začátků vodního rodea, viz „tvrďák s karabinou“ v nezapomenutelném dřevním televizním dokumentu Tanec ve vlnách. Jako emeritní právník se nenechává kolem kapitalismu semlít a na vodu nezapomíná. Prožívá i dno, které potká na vodě každého: série ošklivých plavání, ztráta lodí a pádel během jednoho roku. Nenechává se zlomit a leckdy i přes sílu zkouší znovu nabýt tehdejší jistotu. Přes Riot Kayaks epizodu (tuším všechny uplavaly/skončily v sifonech) zakotvuje u Daggeru Mamby. Tento kajak na něj poslušně čekal v jeho posledním vracáku vůbec, nalevo pod poslední peřejí na Teufleschluchtu pod Loferem na řece Saalach.

Na „Loferu“ byla ten den nižší střední voda, a po deštivé noci pražilo sluníčko. Na vodu jsme sedali v pěti lidech a v úplné, ale totální pohodě po dlouhé snídani, která se protáhla přes dvanáctou hodinu, prostě tak, jak to my v Brně umíme. Naši noční souputníci z HK a Plzně nám tímto sice ze snídaně nedočkavě ujeli, ale na první peřeji nad Lžičkou je dojíždíme a koukáme na jejich improvizované a mnohdy zábavné průjezdy. Lofer je totiž od loňských povodní trochu přeskládaný a je třeba některé zažité průjezdy změnit. Naši mladí, bratři Čůčové a Honza, se hned při první jízdě necítí a přenáší až pod Lžičku. Proč ne, času dost, uvidí se při další jízdě. Najíždím Dominovi cestu a oba peřej sjíždíme bez větších obtíží. Vidím, že je nervózní, ale z minulosti vím, že ho to s přibývajícími metry peřejí postupně přejde. Další úsek si vyloženě užíváme, konečně poznávám, že i Domina esíčka mezi balvany baví a po „šupně“, která je teď o trošku lehčí než dříve, jeho napětí zřejmě povolí. Pak nás čeká již jen poslední skok, který se najíždí z vracáku vlevo. Z něho vidím, že cesta je čistá, nikde žádný strom, ani zrada a již se těším na pěkný polet – zde jsme vždy prováděli interní soutěž v boofech.

Mávám na Domina, příjíždí ke mně, domlouváme se, že pojedeme po jednom, vždy když ten první odjede, přijede další, anžto vracák není velký. Pouštím se dolů, pár menších vlnek, na skoku si počkám na záběr a čistě přeletím půl řeky. Chytnu hned první vracák napravo, užívám sluníčka, které zde zas naplno praží a říkám si, že je škoda, že jsem si nevzal foťák, že jsem kluky mohl hezky nafotit. Signál na přilbu „ok“ Dominovi a jede.

1. vteřina: Boof mu nevyjde, po dopadu na mě mrkne a zklamaně třískne pádlem o límec kajaku.
3. vteřina: boční proud ho vezme a táhne do vnějšku zatáčky ke břehu, kde se nachází velký šutr.
4 vteřina: Domino líně zakládá pádlo do vody, zřejmě v úmyslu jet vnějším obloukem, těsně okolo skály.
5. vteřina: náhle strne – zřejmě vidí, že pidi vracáček u skály není vracáček, ale nasávadlo, a skála není skála ale děravej kus odporného sifonu.
5 a 1/2 vteřiny: prudký záběr, narazí do skály čelně, a špice kajaku si hned hledá cestu ve V tvaru pidi vracáčku pod šutr.
V 5 a 1/2 vteřiny skáču z kajaku ven, stále ještě nevěda, co se děje, jen vnímám okamžitou změnu jeho tempa, a připravuji si k akci házečku. V hlavě mi červeně hoří alarm.
7 vteřina: Domino se odrazí od skály, pidi vracáček ho točí špicí o 180 stupňů proti proudu, já už chápu, o co jde – napřahuji ruku s házečkou.
8. vteřina: Domino v kajaku s mohutným náklonem k šutru je na něj namáčknut proudem, já našlapuju na krok pro hod v příští vteřině. Kdy je pozdě:
8,5 vteřiny: Domino v pulzu neustojí náklon a v jeho směru se cvaká a dlouhé dvě další vteřiny se neobjevuje pádlo. Ani pokus o eskymo. V hlavě už mi hučí siréna, naskakuji do nouzového módu: mávám nahoru ostatním, že „stop a ven“, skáču do kajaku, ani nesedám, nešprickuju, urvu tím všecky vycpávky a v cca 20 vteřině jsem již na druhém břehu skály.
Mozek už ví, o co jde, srdce to ještě neakceptuje (okamžitě se mi vybaví strašlivý Kubosův zážitek, ohledně kamaráda v sifonu pod kamenem). Nejdřív běžím na začátek, jestli není v lodi nebo u hrany sifonu: není.
Zkouším zespoda, skáču do vody, jestli ho nenahmátnu a nepomůžu mu projít skrz. Beru házečku, naplním vodou a hážu z vrchu v představě, že pokud tam má vzduchovou kapsu, chytne se a dá mi trhem znamení. Nic. Nechám házečku házečkou, beru pádlo a vrážím ho pod hladinu, už je mi ale jasné, že zde nemám šanci.
V cca 55.vteřině sbíhám k lodi a vytahuji mobilní telefon a volám 112. Signál je špatný, lepší je nahoře na tom hajzlovi, co vězní mého nejlepšího kamaráda.
Okamžitě mě přepojují na hasiče, kteří ví o čem mluvím, ale umí znatelně hůř anglicky. Dlouhou minutu si dokola od vřeštící řeky opakujeme základní sdělení. Nakonec si není jistý, kde jsem, ve vteřině se proto rozhoduju, a posílám ho k mostu k začátku raftovacího úseku, že je dovedu sám a přesně, ale pořád dokolečka řvu, že potřebujeme helikoptéru a potápěče.
Cca 3. minuta: přibíhaji kluci z vrchu, a ještě neví, co se děje: překřičím řeku, ať jen Čůča kontroluje řeku, háže tam házečkou a zkouší to pádlem. A že tam nesmí spadnout!! Chápe, a jak s každou další vteřinou začíná chápat víc z celé situace, hoří mu tváře a slzí oči.

Skáču do kajaku, tentokrát se šprickuju a než se pustím do smutného závodu o čas dolů, ještě se stavím u druhého břehu říct to samé druhému Čůčovi, který se vrací po druhém břehu. U mostu jsem v mžiku. Již ztrácím pojem o čase, mnohem později, když to všechno skončí, a břeh se začne vylidňovat, mi někdo řekne, že to trvalo cca dvě hodiny.

Nyní ale dojedu ke konci, kde odpočívá po sjezdu větší skupinka plzeňáků. Mezi přerývaným chytáním dechu vycedím, že je kámoš pod šutrem, a jestli můžou pomoct našim tam. Reakce je okamžitá, rázem jich dav utíká po cestičce nahoru. Právě přijíždějí první záchranáří, křičím na ně a utíkáme spolu po břehu. Nestíhají moje tempo: beru jim věci a utíkám dopředu. Když dobíhám, místo vypadá jinak: ze všech směrů přibíhají záchranáři a hasiči, přijíždějí jiní vodáci a všichni se zoufale snaží pomoci. Lidí je určitě přes padesát a každý se nějak snaží. Časem se podaří přijet i místnímu záchranářskému potápěčskému esu, které je čirou náhodou na nedalekém školení. Žel je proud natolik silný, že by mu strhl masku, takže jeho služby nejdou využít. Zkoušíme různe úvazy a možnosti. Nakonec však nejvíc pomáhá stará snad dubová dlouhá tyč s hákem na konci. Zoufale s ní čístíme sifon zespodu, střídáme se vždy, když jeden již ve studené vodě umdlévá. Nakonec šéf místních vodních záchranářů zůstane pracovat v menším bazénku, akorát pro jednoho člověka, a čístí sifon z této strany. Vidím mu do tváře a náhle vím, že se něco změnilo, od tohoto momentu pracuje s tyčí jinak. Po dalších nekonečných minutách naznačí hlavou, běžím na druhý konec balvanu a vidím, že se zespoda objevuje náš kamarád. Nastávají pokusy o jeho oživení, ale i přes vyspělou zdravotní techniku je zřejmé, že do tohoto veselého a zdatného těla se již duše nevrátí. Břeh se záhy vylidňuje a již zůstává jen záchranářská hlídku u Domina a zbytek naší skupinky. Kámen je nyní prázdný, a můj mozek má konečně příležitost poznat strašlivou chuť zoufalství. Domino už není. Nikomu nepřeji nic podobného. Nejde to popsat. Nejde vrátit čas a něco změnit. Divoká voda, naše láska a náš život, je totiž i pěkná mrcha, a když bere, neptá se. Po Dominovi, člověku ryzím a přátelském, který každému vycházel vstříc často až ke své škodě, zůstane truchlivá komunita, dětský oddíl a zejména rodina: otec, žena-vodačka a v kočárku krásná dceruška. Situaci tam na Saalachu jsem si probral snad milionkrát, a přestože jsem našel i krkolomný extrémní scénář, kdy bychom mohli něco udělat jinak a této situaci předejít, pak pro jeho nepravděpodobnost nacházím jen dvě varianty: místo nejet a přenést anebo nejezdit na vodě vůbec. Pro první variantu však musím říct, že i při pohledu ze břehu je místo hodné a nebesky jasné, a i kdybych stál před tím na břehu, stejně bych ukázal – jako každý z Vás, kdo jezdí, že jako dobré a jedeme. Sifon není vidět, pokud ho vyloženě nehledáte. Jako ostatně skoro každý sifon, než je pozdě.

Přesto jsem si utvrdil některé staré poznatky, které jsem se dříve učíval, ale které zub času trochu ohlodal, a které si do budoucna přidám ke všem současným:
- výbavou se vždy připravte na nejhorší, netaktizujte, že „dnes je hezky, tak vezmu jen kalhoty a bundu, zítra bude hnusně, tak ten lepší sucháč nechám na zítřek“ - zítřek už totiž nemusí přijít.
- Sjezd každé řeky končí až s pivem v autě. Nikoliv po těžké peřeji. I na klidné vodě může číhat nějaká zrada (já vím, i v autě na Vás např. může spadnout letadlo, ale asi víte, co chci říct).
- Vždy sebou vozit nabitý telefon.
- Když se něco stane, s čím si nevíte rady, ihned volejte 112. Raději volat zbytečně, než pozdě.
- Vždy na začátku každého výletu zkontrolujte u každého pojištění, byť jste za blbce.
- Hlídejte si své kamarády – a jak se cítí. Když vidíte, že jsou nejistí, zvolněte spolu s nimi, neptejte se jich, nedávejte jim volbu (nikdo nechce být brzda).
- Děkujte všemu, čemu můžete, že i když Vás občas štvou, máte své kamarády okolo sebe živé a zdravé.

Domino už není. Odpočívej v pokoji, kamaráde. Pavel „Srb“ Srbecký, řeka: Saalach, země Rakousko|

Válka zničí ukrajinský průmysl. Skoro všechen je na východě

V Doněcku, Charkově a Luhansku proruští aktivisté protestují, z Kyjeva zní varování před třetí světovou válkou. Východní Ukrajina je v ohrožení. Proruští aktivisté a agitátoři obsazují vládní budovy v Doněcku, Charkově a Luhansku. Po Krymu se vzedmula vlna proruského nacionalismu také v dalších třech městech na východní Ukrajině - v Charkově, Doněcku a Luhansku. To, co se v těchto třech městech děje, nápadně připomíná nedávné události na Krymu, které vedly k připojení poloostrova k Rusku. Trpělivá diskuse nikam nevedla... Na řadu přišly "pádnější argumenty". Moskva varuje Kyjev před silovým řešením a vyvoláním občanské války, zástupkyně šéfa ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany Viktoria Sumarová hovoří o začátku třetí světové války v případě, že ruské tanky překročí ukrajinskou hranici. "Je v našich silách hranice bránit. Uděláme vše pro to, aby se separatisté v Charkově, Doněcku a Luhansku nedočkali ruských tanků," cituje Sumarovou server gazeta.ua. Na rozdíl od Krymu jsou východní oblasti u ruských hranic pro Ukrajinu životně důležité. Jsou jejím zranitelným místem. Soustřeďuje se tady většina ukrajinského průmyslu, jeho část je závislá na obchodu s Ruskem. V Charkově zbrojovky zásobují hlavně ruský trh. Luhansk a okolí je oblastí chemiček a strojírenského průmyslu, Doněck a celý Donbas je skoro synonymem pro těžbu uhlí a ocelárny. V Mariupolu na pobřeží Azovského moře jsou dvě obří ocelárny. Násilný konflikt, válka nebo i blokáda ukrajinského zboží ze strany Ruska budou mít smrtící dopad. Přitom ukrajinské ocelárny dostaly tvrdý úder v krizových letech 2008 až 2009, kdy poptávka po oceli ve světě prudce poklesla a podniky snížily produkci na minimum. "Propouštějí lidi, desítky lidí. Já práci zatím mám, ale nevím, jestli na měsíce, týdny, nebo dny," řekl na jaře roku 2009 autorovi tohoto textu dělník z obří hutě v Dněprodzeržinsku, která jen těsně unikla krachu a vyhasnutí pecí. Donbaská oblast sama vytváří přibližně patnáct procent ukrajinského HDP. Neoficiálně tady vládne nejbohatší Ukrajinec, majitel společnosti System Capital Management Rinat Achmetov. Jeho majetek je odhadován na 11 miliard eur (pro srovnání: to je třikrát až čtyřikrát více než odhadovaný majetek Andreje Babiše). Achmetov se zapojil do dramatických událostí v Doněcku. Chce zprostředkovat dialog mezi proruskými nadšenci, kteří obsadili budovu oblastní správy, a vládou v Kyjevě, aby zabránil krveprolití. Oligarcha několikrát řekl, že je pro jednotnou Ukrajinu, ale podle deníku Ukrajinska pravda před nedávnem tajně navštívil Vladimira Putina v Moskvě. Jeho skutečné záměry tak nejsou zcela jasné. Ukrajinský politolog Jurij Lukjanov v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl, že východní Ukrajina není Krym a je tam mnohem menší podpora připojení k Rusku. "Na Krymu byly sympatie pro spojení s Ruskem velké. Ale v jiných regionech Ukrajiny tomu tak není. Na jihu a východě žijí lidé, kteří hovoří rusky, ale většina z nich se identifikuje s Ukrajinou. Rozhodně si myslím, že si nepřejí příchod ruských vojsk ani patřit pod ruskou vládu. Ruská invaze vyvolá válku. Věřte, že nepřeháním," míní Lukjanov. Zastavení nebo omezení výroby v těžkém východoukrajinském průmyslu se lidé bojí. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se řada místních podniků potýkala s problémem špatného odbytu své produkce. Některé zkrachovaly (včetně dolů), některé se těžce vydrápaly ze dna. Většinu těch prosperujících vlastní bohatí oligarchové s podstatným vlivem na ukrajinskou politiku. Politická nestabilita a zhoršené vztahy s Ruskem povedou k dalším ztrátám pracovních míst. Světlana z Luhanska, kterou deportovali před pěti lety z ČR, řekla  "Sehnat normální práci se tady nedá. Uklízím v bance a jsem ráda, že mám alespoň něco." V Luhansku vyráběli za sovětských časů, kdy se město jmenovalo Vorošilovgrad, lokomotivy. Továrna v tomto nejvýchodněji položeném ukrajinském městě přežila, ale zakázky má výhradně z Ruska. Ředitel jedné z doněckých oceláren Alexandr Seliverstov uvedl pro agenturu Unian, že přerušení obchodních svazků s Ruskem bude katastrofou. "Pětadvacet procent naší produkce jde do Ruska. Bylo by pro nás velmi obtížné najít jiné trhy," vysvětlil.

 Krutý experiment s občany České republiky                    Lars Johan Ekström

 Víte, že žijete v zemi, která byla skupinou amerických investorů vybrána jako společenský, sociální, finanční a majetkový experiment, kam až jsou lidé ČR a ostatní postsocialistické národy ochotni klesnout bez odporu a až čemu jsou ochotni se podvolit, aby pak zkušenosti z tohoto experimentu využívali u ostatních podobných národů? Tento experiment byl sjednán s Václavem Klausem hned po revoluci, proto tak vystřelil raketově nahoru v jeho kariéře. Zaplatili mu dokonce i psychology a poradce a to vše proto, aby vytvořil co nejefektněji tu nejmocnější konzervativní stranu typu fašistky Tacherové a uchopil moc v zemi a začal zavádět to, co se nepodařilo v Británii.

Lidé z České republiky byli vybráni z důvodu nízké schopnosti fyzického odporu a snadné manipulovatelnosti, což bylo pro americké investory, kteří si tento pokus objednali, rozhodující. Bylo nutné vybrat národ, který nebude příliš agresivní v poslední fázi experimentu při očekávaných sociálních nepokojích. Byli vybráni také proto, že jejich vlastnost zaprodat se za vlastní loajalitu k systému a drobné výhody svého bližního, je nebývale silná. Najde se u každé národnosti, ale Češi jsou individualisté s nízkou soudržností. Navíc po nadvládě silně autoritativního socialistického státu měli američtí investoři do tohoto experimentu jistotu, že se národ ani po 10 letech neoklepe a nezačne svorně novou "revoluci". Mezitím se totiž vytvořily sociálně vyhraněné mocenské skupiny, které jsou ochotny "střílet do vlastních řad". Co bylo před více než 20 lety vykládáno za potlačování lidských práv, to je nyní předkládáno jako oprávněná ochrana majetkových zájmů. Rovněž se využilo setrvačnosti Čechů v boji proti komunismu, kde bylo odhadováno, že vydrží 15 - 20 let. Zatím se "české stádo" chová dokonce nad očekávání zadavatelů tohoto pokusu. V ČR je vláda připravena zajít až na hranici, kterou si ani židoameričtí finančníci nedokázali představit. De facto očekávali, že se experiment nedožije ani dnešních podmínek. Postoj Čechů ale prokázal, že jsou ochotni se podvolit systematické propagandě, manipulaci a ještě daleko hrubší selekci společnosti a jsou schopni se přizpůsobit i sociálně nemyslitelným podmínkám. Například jsou ochotni se sestěhovat s příbuznými a vlastní byt pronajímat. Nebo jíst méně množstevně i kvalitativně...Tento byznys byl uzavřen v roce 1995 mezi židovskými finančníky v USA a Václavem Klausem, který byl v té době na návštěvě v USA. Pokud budou odtajněny důkazy, bude Klaus v České republice pravděpodobně souzen za vlastizradu. Klaus má po skončení prezidentského období zajištěn majetek a sídlo na neznámém místě v USA.

Putin nařizuje spuštění projektu „Dvouhlavý orel“ za účelem zničení ekonomik USA a EU

Ruské Ministerstvo zahraničních věcí vydalo jednu z nejvíce šokujících zpráv od počátku ukrajinské krize, v níž oznamuje, že prezident Putin nařídil okamžité zahájení projektu Dvouhlavý orel, který, až bude plně zaveden, způsobí, že veškeré dodávky energie se budou hradit ve zlatě, a tím ukončí vládu amerického dolaru jako globální reverzní měny, což způsobí kolaps ekonomik USA i EU. Požaduje od Centrální banky Ruské federace, aby zahájila produkci 5rublových zlatých mincí obsahujících 0,1244 trojské unce čistého zlata, o průměru 18mm, s ražbou dvouhlavého orla se štítem a korunou, která se stane světovou alternativou jak k americkému dolaru, tak k euru při obchodování se zásobami energie. Pprojekt Dvouhlavý orel zahrnuje i vytvoření nového „státního vyrovnávacího platebního systému“, který umožní Rusku vystavět nadaci, která by velmi brzy mohla vytvořit alternativu k bankovnímu systému společnosti SWIFT a dát státům celého světa možnost odstoupit od amerického dolaru a hegemonie USA. Jakákoliv nepřátelská akce vůči ruské diplomatické misi představuje nejen porušení mezinárodního práva, ale přináší s sebou též protiopatření, které nevyhnutelně postihne práci americké ambasády a konzulátů v Rusku.“   Zpráva dále píše, že Putin nejen zahájil projekt Dvouhlavý orel, ale i přikázal největší ruské i východoevropské bance, aby zastavila vydávání spotřebitelských půjček v cizí měně, což je krok, před nímž varuje vysoce vlivný americký finanční web Zero Hedge: „rozbuška, která odnímá Rusku volbu, zda má či nemá opustit dobrovolně petrodolar, nýbrž činí z toho nedobrovolné řešeí. Jak říká zpráva, je významné si povšimnout, že SWIFT je „pojidlem“, které udržuje globální monetární systém na americkém dolaru, že tato „banka centrálních bank“ funguje jako prostředník pro výměny měn, a je ústředním bodem pro transakce s globálními komoditami a energiemi spjatá s rezervní měnou, ale ruský systém založený na zlatě ho „zničí za dva týdny“. K nové ruské alternativě globálního bankovnictví, jak praví zpráva, se připojí i další státy BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), které se postavily proti USA i EU a jednohlasně a mnohonásobně podpořily ruskou pozici na Krymu. Zpráva dále praví, že USA nyní musejí platit svým oligarchům 26% svých dostupných daňových příjmů jako úroky a že Evropská unie je varována, že zastavení importu ruského plynu ji bude stát 215 biliónů dolarů. Centrální ruská banka však byla schopna zvýšit ruské zásoby zlata na více než 1 040 tun, což ukazuje její sílu vůči západním centrálním bankám, které žijí pouze z tištěných peněz. Ministerstvo přírodních zdrojů dle zprávy oznámilo, že k podpoře projektu Dvouhlavý orel proti nevyhnutelnému prudkému odporu USA a EU byla již zahájena produkce zlata (Projekt Natalka), který je schopen poskytnout Centrální ruské bance „nekonečnou zásobu“ zlata na další podpoření úspěchu této nové globální měny pro nákupy energetických zásob. Rusko má druhé největší zásoby zlata na světě, 12 500 tun (více než 400 miliónů uncí). Projekt Natalka v Magadanské oblasti je pokládán za jedno z největších ložisek zlata na světě, má 32 miliónů uncí prokázaných a pravděpodobné zásoby a celkové zdroje 60 miliónů uncí, a zahájil výrobu tento měsíc. Zpráva Ministerstva zahraničí zmiňuje rovněž neblahý fakt, že anexe Krymu je pro USA záminkou a ospravedlněním eskalace své vojenské přítomnosti kdekoli ve světě, i vzdáleně od Ruska, a že síly NATO plánují masívní přítomnost v kavkazských oblastech Arménie a Azerbajdžánu http, určenou rovněž k rozdělení Ruska. Válečná propaganda USA a NATO proti Rusku je už absolutně absurdní, stačí se podívat například na zpravodajství NBC News k ospravedlnění zvyšování počtu vojsk. Počátkem týdne vydala NBC článek s názvem „Cesta po rusko-ukrajinské hranici neukázal žádné známky zvyšování počtu vojska“. NBC News sice nedokáže vysvětlit, jak Rusko může nyní provádět „stahování“ svých vojsk, když před pár dny napsala, že tam nejsou, ale ani neočekává od svých diváků, že by si povšimli, že jde o válečné štvaní a pokrytectví v jakékoli formě.

Naše civilizace zkolabuje během desítek let. Teď varuje už i NASA

Úplný konec civilizace. Naše průmyslová civilizace je neudržitelná. Příčinou jejího pádu bude nedostatek zdrojů a nerovnost bohatství. Na této studii pracovali vědci z Goddardova vesmírného střediska. Použili pro to špičkový matematický model HANDY (neboli Human and Nature Dynamical) vytvořený matematikem Safou Motesharrim. Na tomto výzkumném projektu pracovali i další vědci, a to jak z matematických, tak společenských oborů. Výsledky jejich práce jsou překvapivě depresivní. Matematické modely dospěly ke stejnému zjištění jako třeba český egyptolog Bárta, expert na kolapsy civilizací. I ty sebepokročilejší civilizace mohou velmi snadno upadnout a zaniknout. „Pád Římské říše, civilizace čínských Chanů, Mezopotámské říše a dalších impérií je pro nás důkazem, že pokročilé, kreativní a stabilní civilizace mohou být vlastně křehké a náchylné ke kolapsu,“ píše se ve studii. Jak k tomu vědci dospěli? Studovali interakce mezi lidmi a přírodou, vycházeli přitom z dřívějších velkých kolapsů a snažili se objevit ty nejdůležitější faktory, které k pádům civilizací vedou. Zjistili, že existuje pět rizikových faktorů: populace, klima, voda, zemědělství a energie. V mnoha ohledech jsou propojené. Společně vedou ke dvěma problémům:

– nedostatek zdrojů kvůli jejich příliš rychlému vyčerpávání

– rozdělení společnosti na Elity a Masy

Každý za sebe...Tyto dva faktory vedly podle výzkumníků ke všem významným pádům velkých civilizací i v minulosti v průběhu 5000 let. V současné době jsou nejlépe pozorovatelné u energie. Elity, tedy obyvatelé průmyslově rozvinutých zemí, kontrolují většinu energie. Masy, přestože tvoří většinu bohatství společnosti, se k bohatství (a energii) však nedostanou. „Technologické změny sice zvyšují efektivitu naší techniky, ale to jen vede k větší spotřebě energie na hlavu, a současně zvyšují potřebu stále více vytěžených zdrojů.“ Jak říct tvorovi, který se neřídí vlastní vůlí a dobrovolně zemře, aby pomohl šíření parazita, jenž ho ovládá? Když se Motesharriho tým pokusil vytvořit simulaci současnosti, vždy došel k tomu, že „odvrátit kolaps naší civilizace je obtížné.“ Vzniklo několik scénářů, žádný ovšem příliš optimismu nevyvolává:

Scénář 1: Udržitelná cesta funguje velmi dlouho, ale i pokud se během ní daří hlídat růst populace a omezovat konzumaci zdrojů, zkolabuje kvůli počtu Elit, které začnou spotřebovávat více, než planeta umožňuje. To bude mít drtivý dopad na Masy, které podlehnou hladomorům a nemocem. V tomto scénáři se nejprve vyčerpá populace těch, kdo pracují a vytvářejí většinu hodnot, nezkolabuje příroda.

Scénář 2: Pokud budeme vyčerpávat přírodní zdroje stejně jako v současnosti, přijde kolaps rychleji – Masy zkolabují velmi rychle, ale Elity je nepřežijí o moc déle.

V obou scénářích se opakuje to, že Elity budou díky svému majetku a moci před kolapsem lépe chráněné; dokonce se zdá, že čím hůře se bude dařit Masám, tím lépe na tom budou Elity. Je to však jen dočasné – příslušníci Elit bez Mas nejsou schopní v žádném scénáři fungovat, a tak zkolabují jen o něco později… Podle studie stejný mechanismus fungoval i u pádu Římské a Mayské říše: Masy už kolabovaly, ale protože Elitám se dařilo dobře (a vlastně lépe než před krizí), tak projevy blížícího se kolapsu ignorovaly… Vyspělý svět degeneruje. Jak ale navodit možnost změny, aniž by došlo k válkám? Co s tím můžeme dělat? Vědci tvrdí, že závěry pro dnešní dobu jsou zcela jednoznačné: „I když budou někteří členové společnosti varovat, že se blížíme ke kolapsu, a budou chtít strukturální změny, jež by tomu zabránily, Elity tomu zabrání – budou totiž pracovat se scénářem udržitelnosti, díky čemuž vlastně k žádným změnám nedojde. Současně ale NASA upozorňuje, že nic z toho není neodvratné. Už jen to, že známe mechanismy kolapsů, nám na rozdíl od předchozích civilizací dává spoustu výhod. A také můžeme udělat mnoho strukturálních změn, díky nimž se stane naše společnost více stabilní a méně náchylná k naprostému pádu. Asi nejdůležitější částí strategie, která by mohla vést k přežití naší civilizace, je zabránit tomu, aby lidstvo dále početně rostlo – a současně apelovat na Elity, aby omezili svou konzumaci zdrojů…

Naděje není strategie, v sázce jsou základní hodnoty

Rusko není izolovaná „regionální mocnost“ bez spojenců a globální ideologie, jak prohlašuje americký prezident Barack Obama. Ruský prezident Vladimir Putin položil základy k vybudování mocné protiváhy západní transatlantické aliance, jelikož Krym není jeho hlavním strategickým cílem. Rusko stojí uprostřed skupiny států odmítajících západní principy, které Obama označil za samozřejmé, píše list. Šéf Kremlu těmto státům nabízí alternativu a vytváří vazby, které mu umožní ji realizovat. Se stoupající domácí podporou v zádech Putin útočí na Evropskou unii a NATO. Odhodlání Moskvy použít sílu a neschopnost Západu účinně odpovědět přináší Kremlu body.

Příští rok chce Putin založit Euroasijský svaz. Nová aliance je geograficky mnohem troufalejší, než byl Sovětský svaz. Ruský export zbraní a ropy vytvoří pro Euroasijský svaz dostatečnou geopolitickou platformu, která daleko překročí hranice Evropy. Armády Indie a Číny v mnohém závisejí na ruské výzbroji. Plynárenský monopol Gazprom dokončuje smlouvu s Čínou, vývozce ropy Rosněfť smlouvu s Indií. Čína a Indie se zařadily mezi 69 států, které na půdě OSN odmítly odsoudit anexi Krymu. Další ruský vývozní artikl - ideologie - míří do Evropské unie. Putin takticky buduje politické svazky v Evropě a míří hlavně na krajní pravici. Jeho fašističtí spojenci zpochybňují demokratický základ EU, ba i samu její existenci. Jsou v čele boje za ospravedlnění krymské anexe. Ultrapravicové strany ve Francii, Řecku, Itálii nebo Maďarsku sdílejí tažení Putinova Jednotného Ruska proti menšinám. V květnových volbách do evropského parlamentu zřejmě značně získají a vytvoří protievropský a proruský blok.

Demoralizovaná a rozdělená Evropská unie tak bude opakem Putinova nově budovaného Euroasijského svazu. Každý teď doufá, že se Putin na Krymu zastaví. Naděje ale není žádná strategie. Vyčkávat a reagovat na příští kroky revanšistického vůdce je chyba; je třeba jeho kroky předvídat a odvracet. Je těžký omyl odmítat plány na dlouhou konfrontaci. Nebudou-li existovat, poznamená to hodnoty, za něž bojovaly generace Evropanů a Američanů, píše The Washington Post. Washington a jeho spojenci v EU anexi Krymu neuznávají, proti Moskvě ale zavedli jen omezené sankce. Další plánují v případě, že Rusko bude expandovat v dalších oblastech na Ukrajině. Obama však současně vyloučil možnost členství Ukrajiny v NATO, před nímž Moskva varuje.

Rozlézají se tady jako hnusní červi. Je to každodenní válka s havloidy

Havloidi se patrně po letošní mírné zimě přemnožili, není den, co by neplkali nějaké svá moudra, která spíše připomínají mentální zvratky, do veřejného prostoru. Různí devianti mají mnoho prostoru v uloupené České televizi, kterou havloidní pacienti nízkých duševních stavů uchvátili spacákovým převratem, proto ač jich je sice dost a jsou velmi přemnožení, tak díky mediálnímu prostoru jejich dosah narůstá přímo gigantických a hrůzných rozměrů. Dementní sekta s maskotem Karlem Degenerovaným nekrofilně souloží s mrtvolkou Václava Havla za povzbuzování satanistického kněze Halíka. To vše je následováno různými figurkami hrůzného typu, jako Štětinové, Kocábové, Liškové, Hollanové, Marvanové, Šabatové, Svěrákové, Bursíkové a jiné bezduché nádoby mixu nacisticko-fašistického. To je děs a hrůza, ovšem Ti nejhorší havloidi jsou jejich bezhlaví podporovatelé, kteří věří jejich lžím a šíří ve spolčenosti absolutní nenávist. Viditelné havloidy má každý příčetný člověk stále na očích a vidí, jak dokážou škodit, ovšem nemělo by se zapomínat na ty všední, šedé, tupé a hloupé myši, které jsou denně mezi námi. Právě tito jsou živná krev pro ty idioty výše uvedené. Podpora havloidních stran sice klesá, ovšem Satan nikdy nespí a havloida má stále připraveného k zásadnímu útoku na civilizaci. Proto ukažme jim, jak vysoce jimi pohrdáme, že jsou jen devianti své omezenosti a s perverzností jim vlastní ojíždějí mrtvolku homosexuálního alkoholika, po kterém si pojmenovali i letiště v Praze.

Petrodolarový poplach: Putin se chystá oznámit “svatý grál” plynové dohody s Čínou

Pokud to byl záměr Západu svést Rusko s Čínou dohromady – jednu supervelmoc s přírodními zdroji (ač „poněkud“ zkorumpovanou) a druhou lokomotivu růstu se silnými kapitálovými a pracovními zdroji (ač s „poněkud“ neúčelně umístěným kapitálem a plnou kreditních bublin), aby se daly do procesu vytlačování dolaru a posilování rublu a renminbi v bilaterálním obchodě, pak jdou věci určitě „podle plánu.“

Prozatím samozřejmě nedocházelo k žádnému významnému vývoji v důsledky posunu geopolitických os pryč od globálního vlivu USA a Skupiny 7 (nejvíce insolventních národů), který od zpackaného pokusu o intervenci do Sýrie a chladnokrevné ruské anexe Krymu zřetelně upadá, to se ale brzy změní.

Protože zatímco se Západ soustřeďoval na vývoj, jak šel ze dne na den na Ukrajině, a na to, jak zastavit ruskou expanzi usmířením (což je těžko vítězná taktika, jak se ukázalo na událostech ve 30. letech), tak Rusko zase jednou myslelo o 3 kroky dopředu … a o pár dalších kroků na východ.

Zatímco se Evropa zuřivě shání po nalezení alternativních zdrojů energie, pokud by Gazprom vytáhl špunt z exportu zemního plynu do Německa a do Evropy (kdy je nadcházející vyskočení ukrajinských cen plynu o 40% asi ten nejlepší indikátor toho, co by to mohlo přinést), tak se Rusko připravuje oznámit „Svatý grál“ energetických dohod s nikým menším než s Čínou, což je krok, který vyšle geopolitické rázové vlny kolem celého světa, a tyto dva národy sváže dohromady do komoditami podložené osy. Takové, o které někteří zvláště na těchto stránkách naznačovali, že by mohla položit základy pro novou společnou, komoditami podloženou rezervní měnu, která by obešla dolar, což je cosi, co Rusko před chvílí naznačilo, když jeho ministr financí Siluanov řekl, že Rusko by se letos mohlo vyvázat ze zahraničních zápůjček. Přeloženo: obejít Západní skupování ruského dluhu financované čínskými nákupy US pokladničních poukázek, a jít přímo ke zdroji. Tohle se podle vysvětlení Reuters nejspíš bude dít dále:

Igor Sečin den poté přilákal v Tokiu mediální pozornost, když Západní vlády varoval, že další sankce kvůli moskevskému úchvatu toho černomořského poloostrova od Ukrajiny by byly kontraproduktivní. Toto nepřímé poselství od šéfa největší ruské ropné společnosti Rosněft bylo jasné: Pokud Evropa a Spojené státy izolují Rusko, porozhlédne se Moskva na Východě po nových obchodech, energetických dohodách, vojenských kontraktech a politických aliancích. Pro Moskvu je Svatým grálem dohoda o dodávkách zemního plynu Číně, které je teď po letech vyjednávání už na spadnutí. Mohla by být podepsána, až Putin v květnu navštíví Čínu, a tou se bude moci ohánět, aby předvedl, že globální moc se posunula na východ, a on Západ nepotřebuje.

Státem vlastněná ruská plynová firma Gazprom doufá, že od roku 2018 ročně do Číny napumpuje 38 miliard kubických metrů (bcm) zemního plynu prvním plynovodem mezi tímto největším světovým producentem konvenčního plynu a největším spotřebitelem. „Květen je v našich plánech,“ řekl mluvčí Gazpromu, když se ho ptali na načasování dohody. Zdroj společnosti řekl: „Bylo by logické předpokládat, že k dohodě dojde během Putinovy návštěvy Číny.“

Shrneme-li to, co by mělo být jasné každému, a určitě je bolestivě zřejmé Bílému domu, který nadále Rusko pošťuchuje, pak je to následující: „Čím horší jsou vztahy Ruska se Západem, tím blíže bude Rusko chtít být Číně. Když vás podporuje Čína, nikdo o vás nemůže říci, že jste izolovaní,“ řekl Vasilij Kašin, expert na Čínu v mozkovém trustu Analýzy strategií a technologií (CAST). Bingo. A teď přidejte bilaterální obchod denominovaný buď v rublech nebo v renminbi (či ve zlatě), přidejte Írán, Irák, Indii a brzy Saúdy (čínský největší zdroj ropy, jehož korunní princ se shodou okolností minulý týden setkal s presidentem Xi Jinpingem, aby obchody ještě rozšířili) a zamávejte na rozloučenou petrodolaru. Jak jsme referovali už před tím, Čína už Putina nepřímo podpořila, aniž by riskovala vztahy se Západem. „Čína minulou neděli abstinovala při hlasování Rady bezpečnosti OSN o konceptu rezoluce prohlašující referendum, při němž se Krym vrátil zpět do svazku s Ruskem, za neplatné. Ač je Čína nervózní z referend ve vzdorovitých regionech v jiných zemích, neboť ta by mohla založit precedens pro Tibet a Taiwan, tak Moskvu kritizovat odmítla. Podpora Pekingu je pro Putina podstatná. Nejenže je Čína také stálým členem Rady bezpečnosti OSN, který smýšlí podobně jako Rusko, je také druhou největší ekonomikou světa a také oponuje šíření demokracie v Západním stylu.“ Tohle kulminovalo včera, kdy, jak jsme včera v noci referovali, Putin Číně poděkoval za její „porozumění u Ukrajiny.“ Ani Čína své pocity ohledně užších vztahů s Ruskem nedržela pod pokličkou:

Čínský president Xi Jinping předvedl, jak moc si cení vztahů s Moskvou a zvláště s Putinem tím, že čínský vůdce svou první zahraniční návštěvou loni poctil Rusko, a minulý měsíc se zúčastnil zahájení Zimní Olympiády v Soči. Mnozí Západní vůdci na tyto Hry nejeli kvůli kritice ruské historie lidských práv. Naopak, když Putin a Xi spolu 4. března telefonovali o Ukrajině, tak Kreml řekl, že postoje byly „blízké.“

Pointa: „Silná aliance bude vyhovovat oběma zemím jako protiváha ke Spojeným státům.“ Aliance bude pouhým rozšířením současných trendů úzkých bilaterálních vztahů nejen v infrastrukturách a v investicích, ale i ve vojenských dodávkách: Ovšem Čína už letos předběhla Německo jako největší nákupčí ruské ropy díky zajištění dohod Rosněftem, který navýší dodávky ropy na východ přes Východní sibiřsko-pacifický ropovod a další procházející Kazachstánem.

Pokud by bylo Rusko novým kolem Západních sankcí izolováno – tak ty až dosud postihly jen zahraniční aktiva několika činitelů a nebyly zaměřeny na společnosti – tak by Rusko a Čína mohly rovněž přistoupit ke spolupráci v jiných oblastech v energiích. Kašin z CAST řekl, že je tu výhled na rozšíření dodávek ruských tryskových bitevníků Suchoj SU-35 do Číny, o čemž se diskutuje už od roku 2010. Čínu velice zajímají investice do infrastruktur, energií a komodit v Rusku a pokles obchodů se Západem by Moskvu mohl donutit odhodit určité své výhrady k čínským investicím do strategických průmyslů. „Atmosféra by se se Západními sankcemi mohla rychle změnit ve prospěch Číny,“ řekl Brian Zimbler řídící partner v moskevské kanceláři mezinárodní právní firmy Morgan Lewis.

Rusko-čínský obchodní obrat v roce 2013 vzrostl o 8,2 procenta na $8,1 miliardy, Rusko bylo ale v roce 2013 zatím jen čínským sedmým největším exportním partnerem a nebylo mezi vrcholnými 10 zeměmi v dovozu zboží. Největším obchodním partnerem je pro Rusko EU, na kterou připadá téměř polovina celého jeho obchodního obratu. A kdyby snad natlačení Ruska do teplé náruče nejlidnatější země světa nestačilo, je tu také druhá nejlidnatější země světa, Indie.

Putin si však vyhradil čas i na poděkování jedné zemi kromě Číny za její porozumění ohledně Ukrajiny a Krymu – když řekl, že Indie projevila „zdrženlivost a objektivitu.“ Rovněž apeloval na indického ministerského předsedu Manmohana Singha, aby tuto krizi v úterý prodiskutovali, a naznačil, že je tu prostor, aby vztahy Ruska s tradičně neangažovanou Indií vzkvétaly. Ač se Indie stala největším vývozním trhem pro americké zbraně, klíčovým obranným dodavatelem s přátelskými vztahy zůstává i Rusko, i když to postrádá silnou podnikatelskou a obchodní dimenzi, jelikož jejich strategické partnerství se táhne už od sovětské éry. Na Putinovy kroky prosadit ruskou kontrolu nad Krymem pohlížel indický establishment velice příznivě, řekl Reuters N. Ram, vydavatel novin The Hindu. „Rusko tam má legitimní zájmy,“ dodal.

Shrnuto: Zatímco se největší geopolitický tektonický posuv od studené války zrychluje s nevyhnutelným posílením „Asijské osy“, tak Západ monetizuje svůj dluh, vyžívá se ve vytváření papírového bohatství z největších manipulací akciovými trhy všech dob, spolu s tím, jak se pokouší vysvětlit, proč je 6,5% nezaměstnanost skutečným příznakem slabé ekonomiky, obviňuje z každičké položky dat přinášející zklamání počasí, a úplně každý člověk je ohromen především hledáním ztraceného letadla.

Nová studená válka se hodí. Zbrojařům na Západě totiž klesají zisky

Zatímco příjmy zbrojařů kvůli válkám, které vedly západní vlády, stouply v období 2003 až 2010 o 30%, další dva roky klesaly. Afghánistán končí, Sýrie jim neprošla, Arabské jaro je už passé a znovu do Iráku se jim nechce, protože to už by jim nikdo nesežral. No a uměle vyvolaná permanentní válka proti terorismu zjevně nevynáší tak, jak by očekávali. Politici na celém světě bohatnou ze spolupráce se zbrojařským průmyslem. Nákupy bez výběrových řízení, jejichž důvodem jsou „strategické zájmy“ a potřeba „utajení“, jsou jedním ze základů korupce a provizí. Co čert nechtěl, tržby největších západních výrobců se v roce 2012 snížily o 4,2 %, přičemž rok předtím byl propad dokonce 6,6 %. Prognózy Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru očekávají podobné výsledky i za rok 2013. Komu z přední stovky ty tržby klesly? Na prvním místě byly USA, následované Kanadou a většinou zemí západní Evropy. Řešení? Buď nový válečný konflikt, nebo alespoň strašení konfliktem proto, aby se mohlo začít znovu zbrojit. A tak tu máme krizi na Ukrajině, která má podle západních politiků už prý dokonce světový vojenský přesah, a k němu zlé Rusko, které „ohrožuje světový mír“.    EU a USA chtějí vyhlásit Rusku „studenou válku.“ Putin se bude patrně smát jako poslední všem. Jakmile něco „ohrožuje světový mír“, vždycky je to drahý. Světový mír ohrožoval Bin Ládin, kterého si USA paradoxně samy vychovaly a podporovaly ho v době válečného konfliktu Sovětského svazu s Afghánistánem, a který se jim nakonec vymkl kontrole. Světový mír ohrožovali zjevně i Muammar Kaddáfí v Libyi, Husní Mubarak v Egyptě, nebo Zín Abidín bin Alí v Tunisku. Nověji ho ohrožuje Bašár al-Asad v Sýrii, jenže tam hodil vidle Putin. A tak se trumfem v „ohrožování světového míru“ stal on. Jistě, mohla by ho ohrožovat i Čína, která vydává na zbrojení stále víc, jenže ta je největším zahraničním věřitelem USA, a když chybí prachy západním vládám v Evropě, nepohrdnou v předklonu rudým kobercem ani ty. Takže Čína, samozřejmě, žádným „ohrožením světového míru“ není. A tzv. lidská práva? Ty přijdou na řadu zase až po udání nových západních emisí státních dluhopisů.

Západní vlády se dnes předhánějí v tom, kdo a kde uspořádá ostentativní vojenské cvičení, pokud možno co nejblíže k Rusku, a předkládají návrhy na nutnost zvýšení výdajů na zbrojní průmysl. Představitelé USA by chtěli umístit nové protiraketové štíty k nám a do Polska a Ukrajinu by rádi připojili do NATO. Proč? Protože hrozí, že Putin potáhne na západ do Evropy? Kecy. Jediným důvodem těchto kroků je fakt, že západním zbrojařům klesají zisky, a že západní politici vidí v ukrajinské krizi jednu z příležitostí, jak prodat zbrojní produkci dokonce bez toho aniž by nějaká válka byla. Ona totiž na Ukrajině žádná nebude, stejně jako Putin nepotáhne do západní Evropy.

Svět se v prdel obrací. Zatímco komunisti v Číně by společně s Ruskem mohli pomalu vyučovat kapitalismus, Amerika a západní Evropa si osvojily socialismus s lidskou tváří. A kecy o „ohrožení světového míru“? Ty jsou stálé, jen prostě začaly znít z druhé strany.

Policie stíhá starostu za podvod, měl způsobit škodu za 40 miliónů

Policisté stíhají 54letého starostu jihočeského městyse kvůli podezření z dotačního podvodu a také za to, že prý zmanipuloval výběrové řízení. České republice, zastoupené Státním fondem pro rozvoj bydlení, tak prý způsobil škodu za bezmála 40 miliónů korun. Podle zjištění Práva se jedná o starostu Dolního Bukovska na Českobudějovicku Františka Mazance (ODS). „Kriminalisté Jihočeského policejního ředitelství obvinili v uplynulých dnech starostu jedné obce v Jihočeském kraji, čtyřiapadesátiletého muže. Kriminalisté, kteří se specializují na vyšetřování nejzávažnější hospodářské trestné činnosti – na rozkrývání dotačních podvodů a podobné delikty – starostu viní ze zločinu dotačního podvodu,“ informoval v tiskové zprávě v pátek mluvčí jihočeské policie Jiří Matzner. Obviněný zástupce městyse podle policistů zažádal u Státního fondu rozvoje bydlení, v úmyslu získat pro jiného majetkový prospěch, o dotaci ve výši bezmála 40 miliónů korun. Stavět se měly tři bytové domy s jednašedesáti byty. Dotace byla poskytnuta a obec z ní při realizaci svého záměru vyčerpala více než 20 miliónů korun. „Starosta však rozvojovému fondu předložil listinné materiály obsahující nepravdivé údaje, ty však byly rozhodující pro kladné posouzení žádosti. Konkrétně předložil doklad o provedeném výběrovém řízení na dodavatele stavby a smlouvu o dílo,“ upozornil Matzner. Kriminalisté prý prokázali, že starosta podepsal se stavební společností smlouvu o dílo již několik dnů před podáním nabídek ostatních uchazečů, to znamená také několik dnů před „otevíráním obálek“.

„Zadávací řízení tedy jednoznačně neproběhlo v souladu se zákonem, což je také jedna z podmínek přidělení dotace. Starosta tak svým jednáním, jako zástupce či představitel obce, potažmo městyse, způsobil České republice, zastoupené Státním fondem rozvoje bydlení, škodu ve výši bezmála 40 miliónů korun,“ zmínil Matzner s tím, že pomyslnou korunu tomuto dotačnímu podvodu dala i stavební firma, která takto podvodně získanou zakázku nedokázala ani dokončit ve lhůtě.Starostovi obce, která má téměř 1500 obyvatel, tak nyní hrozí až deset let vězení. V pátek se Právu po telefonu nevyjádřil. „Zatím se nebudu tímto způsobem vyjadřovat,“ reagoval na dotaz Mazanec.

Varování před evropskou krizí             Markéta Šichtařová

Taky vás nadchly poslední zprávy, podle kterých česká ekonomika prudce ožívá? Taky jste se radovali nad zprávou, že v závěru loňského roku česká ekonomika rostla o 1,3 %? A zdálo se vám to ve srovnání s nedávnou recesí jako skvělý rozjezd? A byli jste rádi, že krize je už definitivně v tahu?

Nerada vám kazím náladu, ale – vedle Šichtařové – jsou tu i tací, kteří slaví hóóódně opatrně. Naposledy před pár dny přišli němečtí ekonomové z Freiburku se studií, která analyzovala schopnost jednotlivých členů eurozóny půjčovat si peníze na financování svého dluhu na finančních trzích. Výsledek? Jedna velká katastrofa. Příčiny krize, která se s většími či menšími přestávkami vleče už od roku 2008, se totiž nejen že nepodařilo odstranit, ale dokonce se ještě během posledních šesti let zvětšily. Rozumějme: Zadlužení evropských zemí ještě narostlo. A pro další a další země se stává obtížné půjčit si na finančním trhu peníze na splácení svých dluhů. A na vytváření dluhů nových. Právě neschopnost půjčit si a tedy vytlouct dluhem starý dluh položila na kolena Řecko. Asi nepřekvapí, že právě Řecko je na tom v tomhle ohledu z evropských zemí stále nejhůř. Ačkoliv Řecko samo sebevědomě hlásá, že se blíží okamžik, kdy si už bude schopno na finančních trzích znovu půjčit, opak je pravdu – spíš se tomu okamžiku vzdaluje.

Horší ale je, že podmínky se zhoršují i pro země, o kterých jsme zvyklí uvažovat jako o tvrdém a zdravém jádru eurozóny. (Ó jak naivní to zvyk.) Za stále horších a horších podmínek si totiž půjčuje i Belgie (!) a Finsko. Rozumějme: Tyto země, do nedávna výkladní skříně eurozóny, jsou už po nějaký čas čistým dovozcem kapitálu a půjčují si na financování svého dluhu mírně dráž.

Nezní to sice hezky, ale správné pojmenování tohoto jevu je, že krize eurozóny se šíří, protože stále roste její zadlužení. Neboli stále sílí důvody, které krizi v roce 2008 odstartovaly: Všeobecné zadlužení, kam se podíváte. Nikdo netvrdí, že Evropa v roce 2014 neožije. Nikdo dokonce ani netvrdí, že v roce 2015 nemusí „papírové“ ožívání pokračovat. Ale dál? Jak dlouho ještě může dluh Evropy narůstat? Jak dlouho se může jednotlivým zemím prodražovat splácení jejich dluhu?

A co vlastně ono „prodražování splácení dluhu“ technicky vzato znamená? Znamená to, že stát musí splatit starý dluh tím, že si vezme nový dluh. Když je někdo hodně zadlužený, je logicky méně spolehlivým dlužníkem, a tak mu banka dá horší úrokovou sazbu. Stejně tak čím je stát zadluženější, tím za vyšší úroky si půjčuje nový dluh na splacení starého dluhu. Aby tyhle stále vyšší a vyšší úroky poplatil, musí si buď půjčovat stále víc, jeho dluh je tak stále vyšší a úroky jsou tak tedy také stále vyšší. Anebo musí víc zdanit své obyvatelstvo a vybrané daně musí neproduktivně vyhodit na tyto vyšší úroky. Začarovaný kruh. V praxi země dělají obojí současně. A teď řekněte: Jak země, která stále zvyšuje daně, má čím dál tím vyšší a dražší dluh a současně je stále méně důvěryhodným dlužníkem, může čekat, že začne prosperovat? Kde by na tu prosperitu asi vzala, když obyvatelstvo obírá čím dál víc? Z jalové krávy tele nevymámíš.

Závěr je jediný: Krize se musí vrátit. Mnohem dříve, než by odpovídalo normálnímu hospodářskému cyklu. A mnohem hlubší, než by odpovídalo normálnímu hospodářskému cyklu. Je to zákonitost. Vyhnout bychom se tomu mohli jediným možným způsobem: Leda že by se evropští politici chytili za nos a začali okamžitě hospodařit s přebytkovými státními rozpočty. A tím státní dluh zmenšovat.

A tak mě tak napadá: Proč probůh vyhazujeme peníze za takové pitomosti, jako „Plzeň město kultury“, namísto smysluplného hospodaření s přebytkem a tedy předcházení krize?

Z letiště "Boryspil" startovalo letadlo do USA naložené Ukrajinským zlatem

Zlaté ukrajinské raezervy byly převezeny údajně do USA. Operace měla být provedena pod rouškou noci, během které ukrajiské zlaté rezervy byly naloženy na palubu neoznačeného letadla.

Ukrajina, kvantitativní uvolňování a 42,3 tuny zlata

Sledováním našich sdělovacích prostředků se nedozvíme podstatu toho, co se nyní děje na Ukrajině. Jako vždy tam nejde o boj za demokracii a lidská práva, ale o další oddálení západního bankrotu. Když se totiž tisknou nekryté peníze, je potřeba expandovat a takovou expanzi nyní sledujeme v přímém přenosu.

O co tedy jde popíši velmi stručně. EU a USA jsou dlouhodobě v krizi, kterou v krátkodobém horizontu řeší tím, že ve velkém tisknou nekryté peníze. Tuto proceduru nazývají velmi pěkným eufemismem - kvantitativním uvolňováním. Protože je tisk nekrytých peněz (kvantitativní uvolňování) jen krátkodobé řešení, je potřeba přejít k nějakémů střednědobému řešení a nekryté peníze "něčím podložit". A zde se už dostáváme k politice a k událostem na Ukrajině, ve kterých jsou tři hráči s rozdílnými zájmy.

1. EU (v událostech zastupována Kličkem) potřebuje Ukrajinu čistě kvůli ekonomice. Její plán byl následující: přidružit k sobě Ukrajinu (za nevýhodných podmínek pro Ukrajinu) a za nekryté peníze tuto zemi skoupit. Tím se na nějakou dobu řeší problém s inflací, protože nově natisknutá tzv. inflační eura se náhle stávají krytá Ukrajinskou půdou, doly, podniky atd.

2. USA (v událostech zastupována Jaceňukem) hraje vyšší hru. Potřebují Ukrajinu také kvůli ekonomice (také májí natisknuto hodně nekrytých dolarů), ale zároveň geopoliticky tlačí na Rusko. Je jasné, že pokud by Ukrajinu převzalo USA vcelku, Rusko by se mohlo rozloučit se svou černomořskou flotilou v Sevastopolu. Co se týče ekonomiky, USA jde na věc mnohem více zpříma a za těch několik dní po převratu už stihlo z Ukrajiny odvézt 42,3 tuny ukrajinského zlata (viz. odkaz). Kromě toho se také nevzdá možnosti skrze MMF "poskytovat půjčky" Ukrajině (neboli nekryté peníze zajistit dluhem, po kterém bude následovat tzv. kapitalzace pohledávek, což je další eufemismus pro zabavení majetku v tomto případě jiného státu).

3. No a třetí hráč je Rusko, kterého první dva podcenili.

Nyní čteme o sankcích proti Rusku, o nedemokratičnosti referenda na Krymu, o protiústavnosti vyhlášení samostatnosti atd. Vše je to jen nátlak na Rusko a na Putina, který ovšem nemůže ustoupit. To by to musel úplně zabalit a to neudělá. Je typické, že o porušování ústavy, nedemokratičnosti a nelegitimitě jsme nečetli, když bylo Kosovo násilně odtrženo od Srbska nebo když byla napadena Libye a jiné státy. Zkrátka měří se dvojím metrem, tak jak se to hodí. Z Libye a Iráku se do USA vozí ropa, z Ukrajiny zlato. Kdyby se Rusko proti tomu nepostavilo, bylo by další na řadě.

Konec obyčejného kmínového chleba: enzymy, éčka a rychlá zkáza.

Nevoní, je skoro bez chuti, drolí se a rychle plesniví. Takový je chléb, který dnes koupíte ve většině obchodů. Pekaři během posledních dvaceti let hromadně opustili tradiční způsob jeho výroby a z klasického chleba se stal ohrožený druh.

Vlahá střída kmínového chleba vonící po žitném kvásku a zvonivá kaštanová kůrka bývala pro mnoho emigrantů jednou z nejhmatatelnějších podob stesku po domově. Dnes touto nostalgií za zvonivými bochníky trpí většina těch, kteří z vlasti nikdy neodešli. Z České republiky totiž tradiční kváskový chléb za posledních dvacet let téměř zmizel. Pecny, které se dnes prodávají v českých obchodech, jsou spíše parodií na něj. I když na první pohled vypadají podobně, nemají charakteristickou chuť ani vůni. Se zavázanýma očima byste chleba po čichu ani nehádali. Navíc jsou po dvou třech dnech buď nepoživatelně tvrdé, nebo na nich začne bujet plíseň. A takový chleba tvoří většinu z padesáti kilogramů, které průměrný Občan každý rok sní. Kdo za to může? Nejvíc ze všeho pekaři sami. Snaží se ušetřit prostor, čas i pracovní síly. A tak se prostě na způsob, jakým se chleba dělal po staletí, vykašlali. Když nakouknete za dveře skladu průměrné pekárny, uvidíte nejprve pytle s předpřipravených směsí. A ty jsou hlavní odpovědí na otázku, proč už chléb není, co býval. Ještě před dvaceti lety se drtivá většina chleba u nás vyráběla z přírodního kvásku, mouky a vody. Kvásek se připravuje jednoduše: žitná mouka a voda se smísí a nechají se na teplém místě vzejít. Ve směsi se namnoží kvasinky a další bakterie, díky nimž těsto později vykyne. Do kvásku se postupně přidává další mouka a voda, dokud jej není dostatek. Právě kvásek býval nejstřeženějším pokladem každé pekárny. Aby se nemusel vyrábět stále znovu, při každém pečení se část dávala stranou a z ní se kvásek později znovu množil. To je ale pouze začátek. Kvásek se nejprve spojí s moukou, těsto je třeba důkladně propracovat, následuje kynutí, potom dělení na bochníky a další kynutí. Pak teprve putuje chleba do pece. Není to úplně krátký proces - i když je hotový základ kvásku, zabere výroba bochníků dobrých šest hodin. Jenže příprava tradičního českého chleba se bez tohoto postupu neobejde. Čas je totiž při jeho přípravě neviditelnou, ale velmi důležitou ingrediencí. Chuť a vůně chleba vznikají díky času. Když uberete z výroby chleba čas, ubíráte i všechny jeho kvality.

Katolická církev = prachobyčejní vrazi a řezníci.

Jak jsem se stal mlaskajícím vepřem u koryta. Kam kráčíš Česká republiko? Dívej se pod nohy. Nemám nic proti víře, když člověk na něco věří, ale pozor, když už věří v dobro, tak ať se taky podle toho chová a to se nedá říci o katolické církvi, ono totiž věření se vždy v dějinách lidstva pohybovalo na tenkém ostří, kdy v mnoha případech sklouzlo k fanatismu a bylo vymalováno, různé sekty a nebo islám jsou toho důkazem. U katolické církve však tomu je trochu jinak, jejich zločiny byly promyšlené a jejich cílem byl mamon a moc. Úplně klidně a při plném vědomí já osobně stavím katolickou církev na roveň takovým zrůdnostem, jako fašismus, komunimus, kapitalismus a jiné genocidy, které mají na svědomí miliony lidských životů, přičemž usmrcování lidí upalovaním je jedním z nejtrýznivějších usmrcení a navíc se vyznačuje vychcaností černoprdelníků, kteří na jedné straně odmítali prolévat krev křesťanů a tak je začali upalovat a oblbovat lid, že neprolili ani kapku krve, dobrý fígl, že ano. Dostaly se mi do rukou nedávno materiály, které dokazují sepjetí katolické církve s komunistickou STB a to v soudružském a přátelském  duchu. Na počátku 50let vytvořila STB v ČSR skupinu s jistým názvem ( na názvu nezáleží) která měla za úkol infiltrovat se mezi faráře, kněží a biskupy a za každou cenu je donutit ke spolupráci. Samozřejmě, že i faráři jsou a byli lidé z masa a kostí se všemi svými neřestmi a tak stačila trpělivost, perfektní sledování, fotografování  a poté při předložení kompromitujících materiálů návrh na zařazení černoprdelníků mezi STBácké Stachanovce a divili by jste se, jak kostelníci, faráři, kněží a biskupové práskali jeden na druhého až se jim od huby kouřilo.Copak asi dělal za komunistů vyžrané prase Duka!? Ano, všichni mohou žvanit o tom, že s STB neměli nic společného, protože ihned po sranda prči v r.1989 a ještě i před ním, byla veškerá dokumentace z této oblasti skartována, vždyť prvním ministrem vnitra byl černoprdelník Sachr a již tehdy nastupující moc měla jako jeden bod při uchopení moči protlačit ke spolupráci černoprdelníky ( lidovce), což se jim opravdu povedlo a černoprdelníci řádili v mnoha vládách, především tvořených převlečenými komunisty a ti dobře věděli, že církev je velmi tvárná a když se ji nabídne kost, tak po ni skočí, jak hladový rotvajler. Když svého času kardinál Tomášek veřejně prohlásil, že vyrovnání církve se státem je uzavřeno, považoval jsem to za ukončenou kapitolu a byl jsem přesvědčen, že moc, tvořená z převlečených komunistů, především ODS, vyřadí černoprdelníky na druhou kolej, ale teď vím, jak jsem se kardinálně mýlil ( mýliti se je lidské). Když Nečasova banda v čele s Kalouskem začala prosazovat církvní restituce, tak to na mě zapůsobilo, jak kdybych dostal ránu bleskem přímo do temene hlavy. Předpokládal jsem totiž, že k takovému hnusnému svinstvu poté, co tito modří loupežníci rozkradli co se dalo i to co bylo přivařené, nenajdou tu drzost, aby ještě církvi předhodili zbytky, ovšem jak vidět, byl jsem naivní. Úplně přesný cíl, který tito gauneři církevními restitucemi sledují se mi doposud nepodařilo zjistit, určitě tam šlo o podíl, který směřuje na soukromé účty všech, kteří tuto nehoráznou lumpárnu schvalovali, to je jisté, další prebendy z toho tyjící bohužel netuším. Nebudu vás otravovat historií katolíků, bylo by to obšírné a navíc lze veškeré poznakty bez problémů dohledat na internetu. Ovšem považuji za nutné upozornit na církevní zločiny ve zkratce, ať už to byly křižácké výpravy, kterých se účastnili ti největší zločinci v dané době, vraždy na základě násilného křtu, kdy katolíci prosazovali křest nebo smrt, hromadění majetku formou bezcených odpustků, prohlašováním vyhlédnutých majetných obětí za čarodějnictví a lidé v ČR dobře znají svoji hitorii po Bílé hoře a následné třistaleté násilné rekatolizaci.Římskokatolická církev od svého vzniku kolem r.1054 dílem velkého Schizmatu má jediný cíl, mít moc a mamon, což si vzájemně neodporuje, ba právě naopak. A za tím šla církev doslova přes krvavé řeky.Černoprdelníci byli zvyklí, že se jim klaněli králové, císaři a všichni ti degenerovaní mocnáři i když jsou v historii doby, kdy se snažili klást odpor a tak zřejmě i Duka a jeho banda sní o tom, že bude chodit na jednání parlamentu, posranci budou před ním klečet na kolenou, blouznit modlitby a žádat rozhřešení, Duka jim bude cpát do huby oplatky  a polévat je mešním vínem a přitom se bude blahosklonně usmívat.Samozřejmě, že  každá moc a každý ISMUS, černoprdelníky využíval ve svůj prospěch, polní kuráti ve válkách jsou toho dokladem, nevím, jestli se lidem, nahnaným mezi ostnaté dráty ve válce lépe umíralo, když jim polní černoprdelník dával poslední pomazání, ale jsem si jistý, že fyzickou bolest to nezmírnilo, proč tedy církev nebojovala proti válkám, protože i z těch měli tito parchanti užitek. Faktem také je, že církev vždy prahla po moci a žila ze strachu poddaných, které neustále strašila, že pokud nebudou povolní, budou se smažit v pekle. Feudálům toto vyhovovalo, a proto vlastně žili spolu v symbióze. Čas od času církevní hodnostáři pocítili možnost získat i světskou moc a mnohdy z toho byly nějaké boje. Na druhé straně je pravda, že určitá část farářů se snažila pomáhat chudým lidem a byli pro ně určitým vzorem. Myslím si, že ta nenasytnost  byla u těch nejvyšších církevních hodnostářů. Ale ti tvoří obraz církve, tak se nedivte, že občané jsou proti církevním hodnostářům a tím i proti církvi. Zejména, když vidí, že církevní hodnostáři chodí ve zlatě a oni nemají často na nájem a na jídlo.  A pochybuji, že z těch restitucí budou mít něco vesničtí faráři, zase půjdou miliony na účty různých arcidiecezí, biskupství a dalších UV černoprdelníků, něco se strčí do kapsy Vatikánským vyžírkům.Co mně na celé věci přivádí k úsměvu je ten fakt, kolikrát byl majetek kolem církví rozkraden, přičemž komunisti ukradli to, co již bylo jednou ukradeno a církev vlastně zase zpátky ukradla to, co už bylo ukradeno několikrát, kdoví, kolikrát se to bude ještě opakovat Jedním s nejsilněji zasažených regionů černoprdelnictvím je Amerika a to Severní a Jižní, čili i vraždíci Američtí soudruzi ve Vietnamu a v jiných částech světa, kde úsilovně bojují proti  "terorismu", který představuje tamní ropa, což mně připomíná právě řádění církve pod hlavičkou čarodejnictví, jsou silně věřící a do boje určitě jdou s vírou lásky k bližnímu svému, a s hlasitým pokřikem "Miluju bližního svého" pak jdou shazovat na civilní obyvatelstvo napalm, no není to k popukání. Bohužel, polistopadové vymyté mozečky, zblblé pravicovou propagandou jsou tak dementní, že si vůbec nepřipustí, že ten megatunel - církevní restituce, okrádají všechny občany včetně nemluvňat na 50 let do budoucnosti, včetně jich samých. Jejich IQ tykve si to prostě nepřipustí. Roku 1641 vydal Ferdinand III. placetum regium, jímž izoloval církev v habsburských državách od Svatého stolce. Karel VI. církvi roku 1723 ZAKÁZAL ZÍSKÁVAT NEMOVITOSTI. Marie Terezie dala pod tuhý státní dozor správu diecézního a řádového jmění. Josef II. s odůvodněním, že většina církevního majetku vznikla z darů bývalých panovníků, zavedl do Josefinského státního práva ustanovení, že CÍRKEVNÍ STATKY NEPŘESTALY BÝT MAJETKEM STÁTU. Církevním orgánům ponechal jen řízení jejich hospodářského provozu pod státním dozorem. Roku 1781 zrušil všechny kláštery, které se nezabývaly vzděláváním, vědeckou činností, zdravotnictvím nebo charitou. V letech 1782 až 1787 zrušil v Čechách 71 klášterů. Jejich majetek byl vyvlastněn. Z toho plyne, že církev před rokem 1948 téměř žádný majetek v ČR nevlastnila. Byla pouze jeho SPRÁVCEM. Jinak i mezi samotnými papeži se najdou různí Stalinové, Hitlerové, nebo dokonce celé UV ODS, vzpomeňme na Borgiu, krvesmilstvo, vraždy, loupeže, nebo 955 – Papež Jan XII předčil v krutosti Nera i Caligulu dohromady. Dopustil se incestu s vlastní matkou, poté začal provozovat harém, hrál hazardní hry z peněz vybraných od poutníků a znásilňoval nevinné ženy, které se mu líbili přímo v kostele sv. Jana Lateránského. Později ho vyhnali a papež se schovával v Trivoli. Byl obviněn ze všech možných zločinů. Mimo jiné, že oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála a tím zapříčinil jeho smrt, nakonec si také nechával platit i za svěcení na kněze. Po návratu z exilu nemilosrdně zavraždil všechny své odpůrce. Bohužel, nevidím nikde žádný náznak odporu proti tomuto dalšímu církevnímu zločinu, lidé si za posledních pár set let nebyli schopní nic jak vybojovat proti nepříteli, tak něco vyjednat se spojencem a nebo se vzbouřit proti vládnoucí elitě. Spíš se vždycky většinově jen tak čeká za bukem jak to dopadne. No tak čekejte milí občané, to se opravdu načekáte. Já klidně přiznám, že jsem pro typ ukrajinského řešení v ČR, vzpomeňte si na demonstraci na Václaváku, proti Nečasově vládě, kdy pokojní demonstranti požadovali demisi a odchod Nečasova, Kalouskova kabinetu, jak se chovala servilní média??? Nebo demonstrace proti řádění Klausovy plenící bandy, kdy Klaus směšně mrskal knírem a posměšně komentoval, že pár křiklounů (100tisíc demonstrantů ?!?!) na náměstí ho nevyruší z jeho řádění!!!  To zesměšňování, ta dehonestace, to pomlouvání, to relativizování počtu demonstrujících.......byla to chyba, měli mít Molotovy, palice, lovecké pušky, helmy, štíty, postavit barikády, vypálit Senát, parlament a ptačí akademii i s ustájenými politickými prasaty a pustit se do toho pořádně, to by teprve podle Schwarzenberků., Štětinů, Kocábů, Klausů a jim podobných dementů byl boj za svobodu a demokracii, co??????????

Česká televize nečekaně prozradila, co mnozí tušili

„Jádro bojovníků na Majdanu tvořila také Izraelská obranná armáda.“ Další dramatická svědectví z Kyjeva. Václav Danda skládá další střípky z ukrajinského puče, který se tak podivuhodně podobá bolševickému převratu z roku 1917, včetně role sionistů v tomto děsivém divadle. Napětí roste a jeho režiséři jej dále stupňují: Rada pro zahraniční vztahy (CFR), výkonná paže světového zednářstva pod taktovkou Davida Rockefellera, zavelela ke zteči. Skupina jí ovládaných států, tzv. G7, odsoudila ruskou „agresi“ a zastavila přípravy chystaného červnového summitu G8 (Ruska a zemí G7) v Soči. Prezident USA Barack Obama navíc po telefonu mluvil s představiteli Německa, Spojeného království a Polska a dohodl se s nimi na finanční pomoci Ukrajině.  Bílý kůň a farizeové. "My, představitelé Kanady, Francie, Německa, Itálie, Japonska, Spojeného království a Spojených států, prezident Evropské rady a prezident Evropské komise jsme se dnes spojili, abychom odsoudili jasné porušení suverenity a územní celistvosti Ukrajiny Ruskou federací," stojí v prohlášení, které vydal Washington. A aby toho nebylo málo, promluvil i "bílý kůň" ukrajinské krize, Julia Tymošenková. Sdělila světu, že volá Západ na pomoc a jediná možnost je přijetí Ukrajiny do NATO. Jistě - to je, oč tu také běží. Oč se hraje na hranicích Ruska. Británie se podle britského ministra zahraničí Williama Hagua obává vyslání dalších ruských vojáků na Ukrajinu, a to i mimo poloostrov Krym. Varoval prezidenta Vladimira Putina, že Rusko tvrdě zaplatí, pokud kurz nezmění. Hague podle agentury Reuters prohlásil, že ruská intervence na Ukrajině je zatím největší krizí v Evropě v tomto století. Farizejsky rovněž poznamenal, že Rusko má právo mít své vojáky na svých základnách v regionu a vyzval Kreml, aby jim nařídil návrat do kasáren.      Rozlícení západní stratégové. Podle posledních zpráv, je už celý Krym pod kontrolou ruské armády. V noci na pondělí obsadili ruští vojáci několik posledních vojenských objektů a správních budov na poloostrově. Navíc k Rusům houfně přebíhají ukrajinští velitelé a zapojují se do obrany Krymu. Naposledy tak učinil i kyjevskými pučisty jmenovaný velitel ukrajinského námořnictva Denys Berezovskyj. Na stranu Rusů houfně přecházejí i členové speciálních policejních oddílů Berkut (Orel), kteří vzdorovali revoluční armádě Majdanu. K tomu abychom přesně pochopili současnou situaci, je nutné vrátit se do časů „bitvy o Kyjev.“ Poslední vývoj na Ukrajině má samozřejmě kořeny v dobře režírovaném a skvěle financovaném představení na Majdanu. Takzvaní demonstranti, ve skutečnosti polovojenské jednotky podporované Evropskou unií, Spojenými státy a Izraelem, které rozpoutaly pogromy, měly jako jeden z hlavních cílů státního převratu dobytí Krymu a etnické vyčištění tohoto historického ruského území. Rozhodný postoj Ruska, které Krym hermeticky uzavřelo, a znemožnilo tak invazi těchto teroristických band, vcelku pochopitelně rozlítil evropské i americké stratégy.   Angažmá Izraele na Ukrajině.

Co se skutečně odehrálo v minulých dnech na Ukrajině? Proč se Rusko rozhodlo jednat? Je třeba znát fakta, která vrhají na poslední dění zcela jiné světlo. Stěží porozumíme zklamaným nadějím EU a USA, pokud si neuvědomíme, kdo vlastně tvořil tzv. ukrajinskou „opozici“, jež svrhla demokraticky zvoleného prezidenta i ústavu a dosadila pučistický „parlament“ a vládu. Pomoc někdy přijde z míst, odkud bychom ji nejméně očekávali. Říká se tomu „kouzlo nechtěného“:              Česká televize přinesla rozhovor s Valentinou Lyulyou o tom, kdo je vlastně ukrajinská opozice. Ukrajinská expertka z Asociace pro mezinárodní otázky, překvapeným divákům bez obalu sdělila:  "Členy Pravého sektoru jsou ukrajinští Židé, kteří kdysi odjeli do Izraele a pak se vrátili na Ukrajinu. Jsou vycvičeni v armádě Cahal (pozn.: Oficiální hebrejský název armády je Cva Hagana LeJisrael – zkr. Cahal, v překladu „Izraelská obranná armáda“, angl. Israel Defence Forces) a jsou členy Pravého sektoru...O jejich „práci“ pak hovoří nejrůznější dokumenty a svědectví, z nichž zatím alespoň část chceme našim čtenářům zpřístupnit. Vzpomínky přímých účastníků „Majdanu“. Svědectví skutečných ukrajinských občanů o tom, co se v Kyjevě skutečně odehrávalo, která však televizní štáby z Evropy a Spojených států „kupodivu“ nepřinesly, dokreslují průběh státního převratu v otřesných detailech: „Na všech televizních kanálech a v novinách, které dávno patří bohatým „sorosovským“ elitám, byly jednotky Berkut od rána do večera očerňovány. Lidé byli v médiích vybízeni, aby telefonovali jejich rodinám, aby na své syny citově působili. Jeden takový mladý táta, když s ním tajně točili rozhovor v nemocnici, kde ležel se zraněními, řekl, že jejich dětem a manželkám přicházejí ustavičně výhrůžné sms, že je zabijí. Byl to strašný psychologický tlak - on ledva dýchá a žije v hrůze, že mu odpraví jeho manželku a děti. Podlost do nebe volající. Jeden ruský novinář napsal, že mu ukrajinští příslušníci speciálních jednotek připadají ve srovnání s americkými spíš jak matka Tereza. Berkuti se v očích většiny Ukrajinců stali skutečnými hrdiny. Čtěte také: Boj o Ukrajinu v poločase: Pro asociační dohodu s EU byl „diktátor“ Janukovyč dobrý? Ruské vlajky v Charkově a na Krymu. Nová Krymská válka by tentokrát zasáhla celý svět. Nedaleko Majdanu je kopec a tam je obrovský kříž a pod ním socha Panny Marie. Bylo strašně dojemné vidět, že všichni vojáci Berkutu tam pod tím křížem klečeli. Byli si vědomi, že se nemusí dožít rána, protože teroristé začali otevřeně používat střelné zbraně, a proto také vedení Berkutu vystoupilo s jasným požadavkem. Prezident jim dal ten večer poprvé rozkaz k útoku, za ten den totiž už teroristi zastřelili 8 vojáků Berkutu a 74 postřelili, když proti nim, tak jako vždycky, stáli s holýma rukama. Byla to pak bleskovka. Velmi rychle Berkut teroristy vyhnal ze všech ulic kolem vládních budov, na kterých měli postavené barikády. Zatlačili je na Majdan a tam je obklíčili.     Teroristy zachránili ministři zemí EU. Na teroristy padl strach Boží, takže před Berkuty sami utíkali, vítězství byla otázka tak půl hodiny. Protiteroristická akce mohla být definitivně ukončena. Jenže se stala nepochopitelná věc: Na Ukrajinu přijeli ministři zahraničních věcí Německa, Francie a Polska, zatlačili na prezidenta, a on zase Berkut zabrzdil. Stáli tam pak nečinně do rána, zase museli odevzdat zbraně a na druhý den, protože už zase byli s holýma rukama, je nadrogovaní, nepříčetně agresivní teroristi zahnali zpátky až k parlamentu, protože proti té krvelačné smečce prostě nemohli s holýma rukama obstát. 13 Berkutů zastřelili, 130 postřelili a 67 zajali. Těch chlapců v Berkutu je spousta ročník 94, 93. Majdanští „demonstranti“ pod vlivem drog. Dnes volají o pomoc psychology a psychiatry pro aktivisty euromajdanu. Ti nemůžou spát, mají deprese, záchvaty hysterie, psychózy, sebevražedné sklony, trpí ztrátou paměti, posttraumatickým syndromem. Média to podávají jako následek bojů a stresu posledních dnů, ale ve skutečnosti aktivisti Majdanu byli dopováni narkotiky, podávali čaj s narkotiky nejen jim, ale i každému, kdo na Majdan přišel a byl ochotný tam  za peníze postát. Když se jim podařilo chytit někoho z Berkutu, vlekli ho na jeviště, a ještě pod scénou mu vypíchli oči. Nesli ho pak  jako nějakou zvěř. Valila se mu z očních koutků krev, a když ho položili, vypadalo to, že je v bezvědomí. Někdo, kdo tam byl ještě aspoň trochu normální, když toho chlapce z Berkutu viděl, začal říkat: skorú, skorú (záchranku)! Odpověděli: netřeba, to je Berkut, zaneste ho do domu profspilok. Samozřejmě jim za chvíli zemřel, vykrvácel.          Kyjevská Golgota. Když hnali bezbranné Berkuty k parlamentu a některý upadl, vrhli se na něj a řvali: Na Majdan. Pak přišla zpráva, že zajali 67 Berkutů, volali jsme i na druhé domy, ať se všichni modlí. Pak nás strašně potěšilo, že nějaký poslanec z opozice, ale jeho jméno nezveřejnili, který byl na Majdanu, je pustil nějakým tajným východem. V Charkově také zastřelili 2 Berkuty. Jeden z nich měl teprve 20 roků, druhý byl otec tří dětí. Vraceli se autobusy domů, někteří byli až z Krymu. Vítali je s kyticemi a provolávali, že vítají naše hrdiny. Na ně samotné byl bolestný pohled - smutní, popálení, unavení, někteří nemohli skrýt slzy. Vnějškově jakoby Ukrajina prohrála, ale je to jen načas, je páteční Golgota, bez které by ta očista nešla, ale čeká nás nedělní vzkříšení! Revoluční teror „bojovníků za demokracii“.Po těchto slovech očitého svědka lze lépe pochopit i mnohá další svědectví, která k nám proudí ze všech koutů Ukrajiny a líčí podobná zvěrstva „pokojných majdanovců“. Téměř vůbec nic totiž netušíme o osudech těch, kdo stáli proti nim. O těch naši "objektivní" novináři a politici nepotřebovali ztratit ani slovo: Pozdě v noci se vraceli z Kyjeva poslední aktivisté "antimajdanu", kteří stáli až do posledního dne v Mariinském parku. Opustili Kyjev, když v ulicích začala střelba. Vraceli se do Sevastopolu, aby bránili město proti fašistickému moru, který zvedl hlavu po celé Ukrajině. Jeden z očitých svědků vyprávěl, co banderovci provádějí na silnicích popřevratové Ukrajiny: „Připravovali jsme se na odražení dalšího útoku v Mariinském parku, když kryjící nás „Vovani“ nám řekli, že máme utéct přes plot k metru Arsenální. Rozšířila se zvěst, že banderovci pronikli z Majdanu, přičemž vykosili z kalašnikovů rotu vojáků, vyzbrojených obušky a štíty. Dostali jsme rozkaz okamžitě odejít, a tak jsme spěchali přes zónu lesoparku a dole nastoupili do simferopolských autobusů. Potom to začalo. Za život vděčíme jen Bohu. Pod Bílou Cerekví bylo sedm našich autobusů zastaveno zátarasy banderovců. Starší přikázali vzít si helmy a jít na šturm. Když jsme se my, všichni Krymčané, bylo nás 300, postavili do řady, přišel od protivníka mluvčí, představil se jako „Afghánec“, a žádal nás, abychom se vrátili do autobusu, že nám slibuje poskytnout koridor. Zatímco jsme s ním mluvili, vypukla hádka, přilétly „Molotovy“, zazněly výstřely. Ustoupili jsme do autobusu, kam jsme odnesli naše tři zraněné. Rozhodli jsme se prorazit směrem na Čerkas, ale i tam byla cesta zatarasena. Vpředu jedoucí autobusy byly okamžitě odstřelovány a zapáleny. Náš řidič autobus prudce otočil, objel kolegu v příkopě a řítil se opačným směrem. Neminula však ani minuta, když zazněly výstřely a do okna udeřila láhev s petrolejem, která se však zázrakem nevznítila. Řidič zabrzdil. Vyskákali jsme ze dveří a rozběhli se k lesu. Stali jsme se lovnou zvěří. Simferopolci se oddělili a namířili skrz vesnici, kde zčásti byli vydáni místními do rukou protivníků a zčásti hnáni do řeky salvami z pušek. Naše skupina Sevastopolců v počtu sedmi lidí, z nichž tři byli kozáci, měla štěstí. Přešli jsme asi deset kilometrů přes zorané pole a nikde jsme nebyli ohroženi, pak jsme ještě prošli lesem, podél železnice, strávili jsme noc a ráno skočili do vlaku Kyjev - Znamianka. Bůh nás i tam chránil, protože když do vagónu nastoupili šestnáctiletí chuligáni s tyčemi v rukou a snažili se vyšťárat někoho z „titušek“, nevšimli si nás. V Znamenke na nádraží jsme se setkali s policajty, kteří všude sbírali přeživší kvůli deportaci na Krym. Osud zbytku byl tragický. Oficiálně bylo zabito 7 lidí (očití svědci přitom tvrdí, že 70), řidiče nikdo víc neviděl. Vězni byli drženi na nádražích. Někoho zbili, někoho ne. Nutili nás zpívat „Ščo ne vmerla Ukrejna“, do pasů psali "TITUŠKA PI .. AS". Na rozloučenou nás před kamerami štědře nakrmili a v zakamuflovaných deskách dali Bibli v ukrajinštině. Potom nás předali mentům (policajtům). Zpět na Krym se nás vrátila zhruba stovka…“

Obří turistická mapa Moravy se zapsala do knihy rekordů

Ohromná turistická mapa Moravy o rozměrech 7,5 krát 3,5 metru a v měřítku 1:25 000 z dílny českolipských kartografů se v pátek dostala do české Guinnessovy knihy rekordů. Je největší turistickou mapou ČR. Lidem umožňuje projít se mezi městy a udělat si lepší obrázek o jejich vzdálenosti. Mapa byla vyrobena při příležitosti mezinárodní kartografické společnosti, na kterou se sjeli přední odborníci z celého světa. „Mapy mezi našimi rekordy jsou ojedinělé. Ohledně map jsme měli rekord, kdy je celá republika zachycena na 72 malých turistických kartách. Tato mapa byla zapsána do české verze Guinnessovy knihy rekordů," řekl zástupce pelhřimovské agentury Dobrý den Michal Jurečka. Na mapě je zachyceno 1,3 miliónu objektů a využito na ní je 297 barev. Pozorní obdivovatelé na ní najdou 2838 symbolů. Délka vrstevnic dosahuje 151 400 kilometrů, délka turistických cest přesahuje 6500 kilometrů a délka cyklotras je téměř 7000 kilometrů. Gigantická mapa je vytištěná na speciálním odolném materiálu. Podle autora Josefa Rančáka z tvůrčí dílny českolipské Geodezie On Line by bylo možné vytvořit mapu ještě větší. „Velikost mapy byla limitována vstupní halou. Je to otázka prostoru a techniky. Může sloužit třeba 30 let, aniž by se zničila," podotkl Rančák. Morava v proporcích. Jak uvedl šéf katedry geoinformatiky olomoucké přírodovědecké fakulty Vít Voženílek, mapa byla posvěcena prezidentem mezinárodní kartografické společnosti. „Osobně na ni šlápl a slíbil, že si projde veškeré trasy. Je to 6000 kilometrů," podotkl s úsměvem Voženílek. Dodal, že si podobnou mapu žádný cyklista nebo turista s sebou na cesty sice nevezme, lidem však umožní nahlédnout na Moravu jinak. Uvědomit si mohou proporce vzdáleností mezi městy nebo si například všimnout, že se řeka míjí s některými komunikacemi. Na kartografickou konferenci se do Olomouce sjely zhruba tři stovky účastníků z více než 20 států. Počtem účastníků i rozsahem témat jde podle odborníků o ojedinělou tuzemskou akci. Její součástí bylo také vyhlášení Mapy roku 2013. Do soutěže se přihlásilo celkem 123 produktů. Obří turistická mapa Moravy bude od příštího týdne instalována ve vestibulu olomoucké katedry geoinformatiky.

EU sama vyhrotila situaci na Ukrajině, řekl kandidát ČSSD do Evropského parlamentu

Kandidát na europoslance za ČSSD Miroslav Poche obvinil Evropskou unii, že eskalovala krizovou situaci na Ukrajině. „Evropská zahraniční politika selhala, stejně jako selhala v situaci v Jugoslávii a při arabském jaru, kde EU podporovala radikály,“ řekl Poche na čtvrteční tiskové konferenci v Lidovém domě. „Dokud měl (ukrajinský prezident) Viktor Janukovyč otevírat kapitálové trhy pro Evropskou unii, považovali jsme ho za přítele a partnera, bez ohledu na to, jestli vládl nedemokraticky. Důsledkem toho je, že ukrajinská politika hnědne, hrozí jí rozpad a stává se bezpečnostním rizikem pro Českou republiku i celou EU,“ uvedl Poche, který je pražským zastupitelem a je na čtvrtém místě kandidátky soc. dem. do EP. „Vytvořili jsme sud s prachem, který může kdykoliv vybuchnout,“ varoval Poche, podle kterého je zapotřebí, aby celá EU začala neprodleně jednat a především nabídla Ukrajině adekvátní ekonomickou podporu a garantovala skutečně demokratické volby pod mimořádným dohledem. EU měla k problému přistoupit jinak. Později řekl, že odpovědnost za situaci na Ukrajině nese především tamější vláda. „EU ale k eskalaci tohoto problému přispěla, měla k němu přistoupit jinak. Ty problémy se tam kumulovaly už od oranžové revoluce,“ uvedl. Místopředsedkyně poslaneckého klubu ČSSD Dana Váhalová řekla, že za vývoj na Ukrajině může jak vláda, tak opozice. „Zodpovědný je především prezident Janukovyč a vláda. Ale i poklidná demonstrace byla zneužita, objevily se tam provokace, protestující byli strháváni k násilí. Extremisté měli velký vliv na to, že se situace tak vyhrotila. Stojím jak na straně opozice, tak na straně vlády,“ uvedla Váhalová. Politici ČSSD nechtěli vyjádřit jasné stanovisko k tomu, zda by měl Janukovyč stanout před mezinárodním trestním soudem v Haagu. „Pokud by se skutečně prokázalo, že připravoval krvavou lázeň, jak naznačují některé nalezené dokumenty, pak to na žalobu je. Spolu s ním by měl být obžalován i ministr vnitra a generální prokurátor,“ uvedl senátor František Bublan.

Tak nějak...

Přijde syn k otci a ptá se, co se to stalo 17. listopadu roku 1989, že má za domácí úkol napsat slohovou práci. Podívej se jsem obyčejný člověk z dědiny. Tak ti to vysvětlím tady u nás na dvoře. Vidíš ty prasata ve chlívě u koryta? Vidím, odpoví chlapec. Tak vem hůl a vyžeň je všechny ven. Podaří se mu prasata vyhnat, ale sotva odhodí hůl, všechna prasata jsou zpět ve chlívu u koryt. Tak to vidíš chlapče, to je celá pravda o to, co se stalo.

Exstarosta Hladkých Životic dostal podmínku, s ním i celé bývalé zastupitelstvo

Bývalý starosta obce Hladké Životice na Novojičínsku Jaroslav Petržela, známý z minulosti také jako nezávislý kandidát do Senátu, dostal za zneužití pravomoci tři roky vězení s podmíněným odkladem na pět let. Musí zaplatit také peněžitý trest ve výši 300 tisíc korun. V úterý o tom rozhodl novojičínský okresní soud. Podmíněné tresty dostali také všichni ostatní členové bývalého zastupitelstva. O tom, že exstarosta Petržela a dalších dvanáct bývalých zastupitelů Hladkých Životic se dopustili trestného činu, rozhodl soud už v polovině prosince Státní zástupce všechny bývalé zastupitele vinil z rozsáhlého zneužití pravomocí. Jak stojí v rozsudku, zastupitelstvo ve volebním období 2006 a 2010 prodalo stavební pozemky za extrémně nízké ceny, případně rozhodlo o jejich darování. Kdo měl štěstí, anebo patřil k rodinným příslušníkům či známým některých zastupitelů, mohl si tehdy stavební pozemek koupit za cenu pět korun za metr čtvereční. „Některé z těchto pozemků získaly za výhodnou cenu například dcery bývalého starosty. Na jednom z pozemků pan Petržela dokonce postavil dům, který poté prodal,“ uvedla advokátka Karla Návedlová, která u soudu zastupovala poškozenou obec Hladké Životice. Výčet trestných činů, kterých se měl zejména starosta dopustit, je přitom delší a kromě nevýhodného prodeje pozemků zahrnuje například pojistný podvod nebo neoprávněné vyplacení odměny z obecní pokladny. Státní zástupce ve své závěrečné řeči žádal pro dva z obžalovaných nepodmíněné tresty - jak pro starostu Jaroslava Petrželu, tak pro bývalého místostarostu.

Hospodaření ČR

Vážení, toto je výsledek 20letého hospodaření našich národohospodářský ekonomických elit a expertů na transformaci socialismu v kapitalismus. Prodali grunt, peníze z prodeje jsou bůhví kde a nás zadlužili. To by žádný dobrý sedlák neudělal. Na to museli přijít Klausové, Kalouskové a jim podobní.
- Vývoj státního zadlužení
1989 + 280 miliard Kč
1993 - 158,8 mld. Kč
2003 - 493,2 mld. Kč
2007 - 892,3 mld. Kč
2009 - 1 178,2 mld. Kč
2010 -1 344,1 mld. Kč
2011 - 1 499,4 mld. Kč
2013 - 1 700 mld. Kč (odhad ČNB duben 2013)
- Výdaje za dluhovou službu
2001 17 mld. Kč
2006 31 mld. Kč
2011 72 mld. Kč
2012 82 mld. Kč
- v žebříčku konkurenceschopnosti WEF propadla ČR za poslední 2 roky z 31. na 46.místo na světě
- ČR, která je počtem obyvatelstva 48 x menší než celá EU, má 6 x více heren a kasin než zbytek EU dohromady
- zahraniční kapitál vlastní cca 80 % klíčových firem a je kontrolován ze 40 % z daňových rájů
- 56 tun českého zlata bylo po roce 1989 vyměněno za dluhopisy. Německo má stav zlatých reserv
3 396 tun, ČR pouhých 12 tun a dále "tak zvané zlaté žíly u obyvatelstva"
- hospodářské škody vzniklé na území ČSR PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE byly vyčísleny ( v dnešních cenách) na 1 bilion 351 miliard Kč. Zmizelé národní jmění od roku 1989 představuje téměř 4 násobek hospodářské ztráty ČSR za druhé světové války.

Obří časovaná bomba už tiká!

( o problému, který je svým rozměrem katastrofický ) Autor: Dušan Streit
Většina majetku OKD byla vyvedena do Holandska, stejně jako předchozí zisky – nebo včetně bytů slouží bankám jako zástava. Jednání správní rady se odehrávalo v Amsterodamu, a kdoví, jestli někdo z jejich členů v Ostravě vůbec někdy byl. Srovnání s V. Koženým je zcela na místě. Po Koženém přichází tedy Schwarzenbergův Bakala. Namočeni v tom jsou Havel, Kalousek i Bohuslav Sobotka.. .Pravdoláskařského miliardáře Zdeňka Bakaly s nejširším výtlemem na světě se současné ekonomické problémy OKD už netýkají, ty zůstaly na státu.. Poté co vytuneloval a zadlužil OKD se odstěhoval do Švýcarska a stáhl se ze všech exekutivních i poloexekutivních pozic v České republice. Podle časopisu Forbes se Bakala zařadil k několika stovkám nejbohatších lidí na světě O tom, že se OKD začaly hroutit, už nemůže být žádných pochyb. Řeší se teď sice otázka, kolik miliard dá stát na to, aby případně zachránil Důl Paskov nebo jeho zaměstnance, ale dluhy celého toho neprůhledného molochu mají být údajně v desítkách miliard. Velká část majetku je vyvedena do zahraničí nebo zastavena u bank (jako bytový fond OKD). Nedovedu si představit řešení, které by dnes zabránilo tragédii. A netýká se to jen 2,5 tisíc zaměstnanců Dolu Paskov, a pravděpodobně i všech 70 tisíc zaměstnanců firem kolem OKD, ale celého Ostravska i české ekonomiky. Nějaké kolektivní vyjednávání nebo politické hrátky kolem nejrůznějších dotovaných projektů (sociální těžba apod.) na tom nemůže nic změnit. Je to prostě v ...... (víte kde). Myslím, že to dobře ví i Bakala, jen získává čas, aby „vytěžil“, co ještě zbylo, přičemž tou těžbou nemyslím uhlí. A ejhle, tentokrát to nelze připsat k tíži Klausovi. Celá záležitost měla svůj původ u lidí kolem Havla. Bakala byl jeho poradcem a přítelem Karla Schwarzenberga a také působil jako doprovod a tlumočník při přípravě privatizace Chemopetrolu Litvínov. Některé funkce již sice mohou patřit minulosti, ale uvedu svou formulaci z roku 2008: „Bakala je předsedou správní rady Knihovny Václava Havla a spolu se Schwarzenbergem je přítelem nadace Vize 97, kde předsedou dozorčí rady je generální ředitel ČSOB Kavánek. Bakala založil finanční společnost Patria, která se podílela různým způsobem na privatizaci státního majetku. Z té doby zná předsedu ODA Kalvodu, jehož strana měla pod palcem privatizace, se kterým se podílel na televizní stanici TV3. Dostal se i do představenstva Českých radiokomunikací. Se Schwarzenbergem byl zase spolumajitelem Becherovky. Kruh se uzavírá, když Patrii prodal právě Kavánkově ČSOB. Mnoho méně podstatných jeho účastí jsem vynechal, i když měl různé funkce od člena Burzovní komory, přes Telecom až po Národní galerii. Stejně jsem vynechal jako neověřené, že měl s ČSOB spolupracovat a mít obchodní zájem na převzetí IPB.“ Roli užitečných idiotů sehrál Sobotka a politici ČSSD Zlatým hřebem ovšem bylo nabytí OKD, k němuž by bez tehdejšího prezidenta Havla nikdy nemohlo dojít. Je ovšem pravda, že roli užitečných idiotů zde sehráli politici ČSSD. Byla to vláda ČSSD, která v roce 2004 prodala - za asi 8 krát podceněnou cenu - ještě Koláčkovu Karbon Investu svůj významný, i když minoritní podíl. Zároveň však byla proti Koláčkovi - už v průběhu přípravy prodeje - spuštěna trestní kampaň, která vyvrcholila jeho spektakulárním zatčením v noci, s pouty na rukou a za přítomnosti televizních kamer. Pak, kde se vzal, tu se vzal, najednou se majitelem Karbon Investu stal Bakala. Koláček a jeho společníci raději horký podíl prodali (hovoří se o částce mezi do 10 miliardam), když pochopili, že stát má rád někoho jiného. Pochopení Koláčka bylo odměněno - kromě již odhadovaného výnosu v roce 2007 - i definitivním zproštěním obvinění. Takže novým uhlobaronem se stal původně vyučený dámský krejčí, člověk který uhlí rozuměl jako koza petrželi. Ale nekupte to! Cena totiž ani z části neodrážela skutečnou hodnotu společnosti, která se tehdy odhadovala na nějakých 40 miliard korun (bez bytů OKD). Takže milionáře z Bakaly udělal už Václav Havel, ale miliardáře teprve ČSSD. Pak nečinně přihlíželi, jak Bakala vyvedl OKD prostřednictvím firem RPG a NWR na Kypr a do Nizozemska. Sám se nyní raději přestěhoval do Švýcarska. Byty OKD pro cca 45 tisíc rodin jsou samostatnou kapitolou. Pan Bakala obdržel byty za symbolickou cenu 40 tisíc korun za byt, což dohromady činilo asi 1,75 mld. Tato cena byla doprovázena podmínkami, ve kterých bylo řečeno, že se během pěti let nesmí změnit vlastník, veškeré prostředky z nájmu se musí vrátit zpět do údržby a v případě prodeje musí být předkupní právo garantováno nájemníkům a to za tu cenu, za kterou pan Bakala byty dostal. Byty nájemníkům nabídnuty nebyly a ani být nemohly, protože byly zastaveny jako záruka za dluhopisy ve výši deseti miliard korun, které byly prodány na jaře letošního roku. Ocituji Janu Lorencovou: „V soupise majetku bývalého státního podniku totiž označil ten, kdo soupis připravoval, všech 45 tisíc bytů za byty služební, bez ohledu na to, že jejich obyvatelé na ně měli řádně vystavené dekrety, jako na kterékoli jiné státní nebo podnikové byty. Na tomto jediném „pochybení“ pak došlo k tomu, že se byty staly součástí podnikatelských aktivit nových vlastníků akcií OKD...“ Bakala pak nedodržel údajný příslib, který po něm dodatečně s velkou pompou neúspěšně vymáhal Zaorálek, že byty za zvýhodněné ceny převede nájemníkům. Kdyby každý byt měl hodnotu jen kolem tři čtvrtě miliónu, přivlastnil by si tak Bakala dalších 33 miliard korun. Má tedy pravdu novinářka Lorencová, že Bakala OKD zprivatizoval za cenu plotu kolem nich. Ale i to je otázka, protože na účtech tehdy OKD měly 5 miliard korun a byly ziskové. Odhaduje se, že následně pak bylo dosud vyvedeno z OKD takových 50 miliard korun (já to považuji za velice střízlivý odhad). Dlužno dodat, že Bakala OKD nevlastní jako český daňový poplatník, ale prostřednictvím kyperské firmy RPG vyvedl majetek do Holandska, kde ovládá holding NWR. Pak třetinu akcií, krytých majetkem OKD, prodat na burze. Spekuluje se o výnosu mezi 18 až 35 miliardami (z toho chtěl asi 8 miliard „vytěžit" na pražské burze). V dividendách už předtím „vydoloval“ další miliardy. Po tom všem nastala dnešní téměř bezvýchodná situace. Bakala je jedním z největších boháčů nejen u nás, ale i ve světě. Původně státní majetek z rozhodující části „legálně“ vyvedl do zahraničí. Státu zbyly jen starosti, co za katastrofa nastane, naplní-li se pravděpodobný černý scénář. Kdo to zavinil? Kromě Havla, který jej stejně jako Schwarzenberga „přivedl“ a otevřel mu dveře, a politiků ČSSD, zejména Sobotky, má velký podíl na tom i pozdější ministr financí Kalousek, který byl nečinný, když se na úrovni EU znovu jednalo o nedovolené podpoře ve věci bytů OKD (tehdy se prý falešně předložily měsíční výnosy z nájmů jako roční). Jsem přesvědčen, že kdyby dnes OKD ovládal tehdy účelově kriminalizovaný Viktor Koláček, OKD by bez problémů fungovaly, byť v horší hospodářské situaci. Ať byl jaký chtěl, Koláček měl na rozdíl od Bakaly havířskou duši a jeho bohatství by mělo multiplikační efekt v České republice. Společným a málo známým projektem Bakaly a Schwarzenberga bylo " úspěšné" vytunelování Becherovky. Bakala sice patří podle časopisu Forbes k několika stovkám nejbohatších lidí na světě, ale to Ostravsku ani naší ekonomice nepomůže, naopak. Dopad bude ještě horší než když Kožený „privatizoval“ Československou námořní plavbu.

Lidská práva jsou u nás porušovaná více než za socialismu

1. Co je našim cílem. Našim cílem je pomoci napravit polistopadové křivdy, to, že přes 500 miliard ročně se ztrácí v cizích zemích, předražených státních zakázkách, atd. Kdyby to nebylo, každý by mohl vydělávat o 8.000 Kč měsíčně více. Oni zadlužují stát, aby zvýšili minimální mzdu o 5%, přitom není třeba nic zadlužovat a je možno poměrně rychle dosáhnout 2x vyšší minimální mzdy. Proto vytváříme toto alternativní médium. To, že jsme jako stát a národ tam kde jsme je vinou médií v rukou kolaborantů, cizinců a oligarchů. Skuteční proreformní kandidáti a strany tam nedostávají žádný prostor. Proto o nich ani celíkem nikdo neví a proto se mohou každé volby vytvořit populární politické subjekty, které se zásluhou jejich médií populisticky vezou na nespokojenosti občanů, přitom na otřesné situaci v ČR po léta profitovali a nic s ní nedělali. Hledáme spolupracovníky. Pokud nepatříte do krajní levice či pravice, máte sociální vlastenecké cítění a máte historii aktivizmu proti polistopadové totalitě, rádi bychom s vámi spolupracovali. Pomoc ze zahraničí. Někteří, s kterými spolupracujeme, ovládají angličtinu lépe než češtinu a to využijeme k tomu, abychom na naši situaci a na to, kdo nám vládne upozornili v zahraničí. Jak se na ně díváme my je těm nahoře jedno. Bylo to jedno i Havlovi. Ale když jim tleskají na západě a staví jim sochy, to jim léčí mindráky. My v tom chceme zabránit tím, že ukážeme pravdu. Lidská práva jsou u nás porušovaná více než za socialismu, Přečtěte si Listinu základních práv a svobod a pochopíte. ČR je navíc povinná se řídit řadou mezinárodních smluv o lidských právech a nemá právo kritizovat Rusko, Bělorusko, Ukrajinu, Čínu, atd., když jsou u nás lidská práva porušovaná v tak ohromné míře. Budeme podávat stížnosti u OSN a jiným orgánů, budeme žádat jiné státy, aby podali v OSN resoluci proti porušování lidských práv v ČR. Oni si nelegálně odhlasovali doživotní imunitu a tím porušili ne jen Listinu základních práv a svobod, ale i řadu mezinárodních smluv. Stejně vysoká úroveň porušování lidských práv platí i pro exekutory a pro soudce, kteří také mají imunitu, i když ne oficiální. Ukážeme v zahraničí, mimo jiné i na anglickém webu, že si z nás Německo udělalo svoji kolonii. Na to na západě slyší. Německo je velice opatrné, aby se nikdo něco takového nedozvěděl a naše odhalení pravdy napomůže jak ve změně politiky Německa vůči naší republice, tak i tak i v chování našich vlád. Na co budeme poukazovat bude i to, že jak německá tajná služba BND, tak Sudetoněmecký Landsmanschaft měly i v 80. létech ve vedení Hitlerovy věrné svině, jejichž cílem bylo si z ČR udělat kolonii. To se jim nakonec povedlo.

2. Ke zkolonizování naší země používají stejné prostředky jako v jiných neokoloniích, ničí národní kulturu, přepisují dějiny, dosadili nám zrádcovské vlády, zavedli korupci, kriminalitu, ničí naše školství, morálku, propagují, i když skrytě, drogy, alkohol, šíření pohlavních nemocí, atd. Proto, abychom se potápěli v problémech, báli se přijít o práci, byli zticha a tvrdě na ně, kteří sídlí na západ od nás, otročili. Oni se mají dobře, protože velká část kapitálu, který se u nás vytvoří putuje k nim jako zisky jejich korporací, zisky našich oligarchů, atd. 300 miliard ročně odcházejí z ČR jako zisky cizích korporací, 200 miliard se promrhá na klientelisticky - korupčně nastavených státních zakázkách. A to není vše. Jenom těch 300 a 200 dělá 500 miliard ročně. Velikostí je to přibližně polovina našeho státního rozpočtu. Přes 500 miliard je asi 50.000 ročně na osobu a 200.000 na 4 člennou rodinu. Podívejme se na to z jiného úhlu. V ČR je zaměstnáno necelých 5 milionů lidí. Takže každý zaměstnaný by mohl mít o 100.000 Kč na rok více, což by znamenalo, že i minimální mzda by byla přibližně 2x vyšší. Uvědomme si, že náš hrubý národní produkt na obyvatele není o moc nižší než v Německu, ale naše mzdy jsou 4x nižší. Tohle trvá přes 20 l et. Takže každá 4 členná rodina byla okradena o alespoň 4 miliony Kč. Přidejme k tomu, ještě téměř 200 miliard státní dluh, zadlužení občanů, které předtím neexistovalo, atd. Aby jim to prošlo, naši zrádci si odhlasovali doživotní imunitu. Větší než kdekoli na světě! A německý tisk jim k tomu tleskal a katolická církev tiše čekala až si také kus naší vlasti ukradne...

Umělé navýšení kurzu eura Českou státní bankou 27 Kč/ 1 euro

má prý pozitivní vliv na vývoz zboží z České republiky. Jeďte přes ČR od západu k východu a od severu k jihu a co spatříte. ČR je jedním velkým velkoprostorovým skladištěm a výrobcem především nefinálních výrobků s výjimkou montovny automobilu Škoda a jiných montoven. Do ČR se dováží téměř vše a to od zemědělských produktů, potravin, textilu, atd. Intervence starostlivé ČNB znamená, že se začne zavírat možnost nákupů v zahraničí a na Slovensku pro nás bude rovněž draho. Kromě toho tato umělá inflace nahradí snižování důchodů, ke kterému tak dojde nepřímo. Pokud má někdo důchod 10,- tis. Kč, je to v dosavadním kurzu 400,- euro. Při umělém navýšení hodnoty eura o 2,- Kč tak každý důchodce při 10,- tis. důchodu přijde měsíčně o 800,- Kč. V takovém případě se de facto jedná o protizákonné jednání vlády při směšném zvýšení o 45,- Kč. Je to rovněž snížení kupní síly občanů, pobírajících normální plat za "práci" jakéhokoli druhu. Zboží z EU (a z jiných zemí světa i z Číny) prostě zdraží. Kde jsou tedy sliby volného kurzu Kč a všechny populistické sliby různých sociálně laděných stran? K čemu je pak vůbec dobré živit armády různých politických funkcí, mít horní komoru, spoustu krajů pro roztříštěné a nekvalitní řízení "municipality", tj. státu ve státě? Je to ta naše drahá samospráva územní. Vždyť ČR má tolik obyvatel jako jedno velké světové město nebo i méně. Stát se hroutí po všech stránkách a je třeba určit viníka. Proč by to nemohli být důchodci, kteří údajně nevytvářejí žádné hodnoty a z hlediska reprodukce obyvatelstva nejsou perspektivní? Stát potřebuje důchodce jako voliče, jako občana, který nakupuje a potřebuje ho řada institucí a ministerstvo práce a sociálních věcí, aby se mohlo uživit spousta úředníků a také statistiků. Vždyť bez statistiků, statistického úřadu a takových jako Fišer, bychom se nehnuli z místa. Z čeho by čerpali politici, kteří z důvodů vlastní neschopnosti něco tvořit se uchýlili do politiky, aby "konali dobro" pro všechen lid. To, co mohou předvádět na mršině EU a korupčních EU zákonech, je již jen trapné divadlo pro vyplnění prázdných míst ve vysílacích časech. To, co vytvoří důchodce mimo oficiální pracovní poměr, nejsou podle státu žádné hodnoty. Jaké hodnoty pak vytvářejí firmy, zabývající se překupnictvím a vývozem léků z ČR? Církve?, vlastnící značnou část území republiky (lesy, polnosti). Jaké hodnoty vytvářejí defraudanti a rozkrádači státního majetku včetně rozkradených barevných kovů přes Sběrné suroviny? Ano, Titanik (spíše kocábka) - státní rozpočet se potápí, a proto Státní banka ČR jde ve šlépějích těchto velko formátových zlodějů, vyškolených během divoké privatizace anebo příšedších ze zahraničí. V pořadech státní televize je možné slyšet pokřivené argumenty a polopravdy. V pořadu moderátorky Jílkové (posledním) byli v textu "na liště" napadáni důchodci, kteří berou důchod a dokonce ještě pracují. Nikdo z odborníků anebo moderátorka sama již na to ve vlastním pořadu nereaguje a tak vzniká proti důchodcům nenávist a nevraživost. "Je to na liště jako černé na bílém". Vryje se to do paměti jako reklama. Je to podčarová podpásovka. Nikdo již nesrovná důchody v ČR a v Německu a nikdo nezmíní vývoj platů za posledních 10 let a tzv. Základu pro výpočet důchodů. Renomovaní ekonomové mlčí, protože nemají žádné řešení a tak mlčky akceptují společného nepřítele všech - důchodce. Je to jako ve hře "Chodí pešek okolo". Na koho to slovo padne, ten musí jít z kola ven. Tuto hru hrála i NSDAP a Hitler. Z kola ven museli jít všichni příslušníci nižších ras, bez ohledu na jednotlivce. Je to velmi stará hra, kterou již hráli v dobách "primitivních kultur" při výběru kultovní oběti. To, co bylo dříve normální, tj. že staří pomáhali mladším (v zemědělství, řemeslech, rodinných podnicích, atp.)ˇa to mnohdy bez jakýchkoli důchodů (měli majetek nebo si museli našetřit), je teď téměř zločinem. Spousty příživníků, kteří nikdy nepracovali a berou sociální dávky a spousty falešných držitelů invalidních průkazů, klidně parazitují na různých výhodách a státu. Co kdybychom někoho podezírali neprávem ze zneužívání? Co všemocná lidská práva? Maskování je téměř dokonalé a ve spleti asociální džungle se leccos ztratí, vytratí anebo přesune jinam. To však nejsou nepotřební důchodci, kteří jsou vždy v televizi rafinovaně zobrazováni jako šourající se zombie (tzv. "rakváči"), pro které již není na tomto světě místa, zatímco různí cizinci ve vysokém věku, spisovatelé, vědci, atp. jsou v televizi předváděni jako významní lidé, kteří mají co říci k současnému světu. V současné rozpadající se politické scéně a v ČSSD zejména, je možné spatřit stejný fenomén polopravd a zejména účelových lži machinací. Hašek má prostor v TV, aby obhájil svůj názor, který spočívá v tom, že má právo na to, mít jiný názor než jiní polo soudruzi s oranžovými obojky. Marně však budete v jeho projevu pátrat po tom, o jaký názor se jedná a na co se vztahuje. Čekáte marně. Pak ale Hašek zahřímá, že podle jeho názoru (údajně jiného než má Sobotka) strana ČSSD ve volbách neuspěla. To přeci víme všichni a na to nepotřebujeme politiky, aby tento fakt názorově objevili. V posledním projevu Haška (přes celou obrazovku jeho působivý švejkovský výraz-ksicht) za neúspěch může Sobotka, zatímco po volbách tvrdil, že za to může celé vedení. A co cíle této strany, její ideje, její různé politiky? Teď proboha ne, kdy chtějí obhájit dlouho očekávaná koryta a také snad již konečně potřebujeme ten demokratický Parlament s úsměvnou Němcovou, vyzařující nesmírné pochopení pro vše. (Nic jiného než předsedkyni neberu.) Vláda v demisi to vše zmákne, těžební limity budou prolomeny, viník smrtelných dotací do solární a jiných obnovitelných zdrojů energie se nenajde, ČNB se postará o naše finance, ombudsman bude trpělivě řešit neřešitelné stížnosti, aniž by mohl prosadit změnu blbých zákonů pro úzké zájmové skupiny, celníci budou marně číhat na cisterny, deklarující jiné chemikálie než naftu, drahý NKÚ bez kompetencí bude nadále chrnět v pronajaté budově za 150,- mil. ročně před Libeňským mostem, atd. Vše půjde jako dosud. Zdá se, že vrácení církevního-božího majetku, který skončí "bůh ví kde", je poslední velkou ranou. Ale netěšme se. Vždy se něco najde, na co šikovní a "nezkorumpovatelní poslanci" v dlouhých chvílích nicnedělání přijdou.

Postdemokratický systém nám přinesl brutální policejní stát a nesvobodu      Radek Velička

Je čas bilancování. Jeden rok skončil a další začíná. Jaký bude rok 2014, to zatím ještě přesně nevíme, ale hodně nám o tom napoví, jaký byl ten rok předešlý. Tedy jaký byl rok 2013. Přinesl nám hodně změn, které si zatím nemusíme uvědomovat, ale to v čem dnes už žijeme, není zcela demokratický systém, je to možná demokratura nebo také postdemokracie, které je okořeněná brutálním policejním státem a nesvobodou. Permanentní politická kampaň a antikampaň v rámci korupčního systému. Než se dostaneme k tomu základnímu, tedy převzetí moci ve státě represivními složkami, musíme se podívat, co k tomu pomalu vedlo a co to naopak razantně urychlilo. On pověstný boj s korupcí není nic jiného nežli novodobé kladivo na čarodějnice. Jakýkoliv systém, který je založen na přerozdělování všeobecného a soukromého vlastnictví a majetku či financí, zákonitě vede k rozbujelé korupci. Stát prvně občanům pod hrozbou vězení sebere formou daní jejich peníze a pak je netransparentně rozděluje. V takovém státě je viník korupce systém, korupčník je vlastně produktem toho systému a do různých forem korupce je zapojena vlastně celá populace. Pak nastupují represivní složky, které mohou ihned kohokoliv zavřít a to i bez prokázání viny. Této hrozby si politici nevšimli anebo pod tlakem mediální a aktivistické loby se snažili s korupcí bojovat, tak jak jim bylo naznačeno, že se od nich očekává. S korupcí se ovšem bojovat nedá, prostě musí se zrušit podmínky pro její bujení a ona sama ujde na úbytě. Jenže právě aktivisté jsou placení právě za to, aby politiky ovlivňovali tak, aby fungovali podle toho, jak chlebodárce chce. U nás je chlebodárce všech těch různých aktivistů převážně administrativa USA a EU. Tito si tak pojišťují svou nadvládu v rámci NWO nad guberniemi, jako je Česká republika. Permanentní politické kampaně nebo antikampaně jsou právě tou bederní rouškou, která má krýt to podstatné, co se v naší politice a společnosti děje. Lid se baví volbami a hašteřením dementních starců, kteří usilovali o post prezidenta a mezi tím tady byla moc uchvácena represivními složkami. Takže výsledek je takový, že sice prezidentem je sice Zeman, ale jiný Zeman, ten nejvyšší státní zástupce je vlastně se svými pochopy, Bradáčová a Ištván, faktickým vládcem nad našimi osudy. Těm asistuje aktivně policie, která se změnila v totalitní represivní složku podobou Gestapu či Stání bezpečnosti. Policejní stát v akci, kdy brutální represe média obhajují jako oprávněné. Nálada ve společnosti je smíšená. Většina lidí volá po pevné ruce a represi vůči viníkům, ale je nevyzrálá, jelikož pro většinu společnosti o vině nerozhoduje rozsudek, který uzná obviněného vinným, ale stačí jim pouhé obvinění a někdy jen mediální. To se stane tak, že nějaký novinář osobu, či skupinu osob z něčeho obviní a pro valnou většinu populace jsou ti daní, již viní. Říkali to v televizi, psali to v novinách, tak je to pravda… Jako červená nit se loňským rokem táhne policejní brutalita, totalitární represe a nesmyslné obviňování. Ve slušné a vyspělé společnosti by už hodně představitelů policie bylo na opačné straně. Obviněno, odsouzeno a vězněno. Ovšem tomu že tak není, potvrzuje jen tvrzení o policejně brutálním systému, který zavedl nový druh totality, postdemokratické totality. Tvrdé policejní manévry se děly na dvou frontách. Loňský rok se policie rozhodla ukázat svou nadvládu, jak v podzámčí, tak na zámku. Brutálně mlátila demonstranty až do krve a tržných ran na hlavách v Budějovicích, tam několikrát, na severu Čech, taky několikrát, ve Vítkově a v Ostravě. V Českých Budějovicích a v Ostravě police vedla dokonce válku v ulicích proti občanům, kteří dokonce demonstrovali proti policejní brutalitě, tak dostali znova přes držku. Na zámku, tedy spíše na vládě ukázala svou sílu tím, že přepadla Úřad vlády a pozatýkala exposlance. To vše na základě vykonstruovaných obvinění, kdy všichni zadržení ve vazbách museli být propuštěni, tím že vazby byly neoprávněné a obvinění spíše vybájené. Policie dokonce upozadila i zpravodajské složky, kdy BIS buď o odposleších premiéra nevěděla, nebo na tom s policií spolupracovala. Právě BIS měla tehdejšího premiéra upozornit, že se kolem něj něco děje. Budete namítat, že poslanci nejste a že si to zaslouží a že na demonstrace nechodíte, tak se nemáte čeho bát. Ano v takovém případě spěte dál, ovšem policejní totalita se ukázala i jinde. Po celé republice započali zavírat obchody s pěstitelskými potřebami. Ono vlastnit pytlíky s rašelinou a květináče je trestné, podle policejního gestapa České republiky, když jsou takové věci určené k prodeji v obchodě z názvem Growshop. Stejné věci se prodávají v každém baumarktu a tam nezasahoval ani jeden tupohlavý příslušník Policie ČR. Totalita, ztráta občanských svobod a diktatura růžové lobby LGTB. Průměrný občan si stále nic neuvědomuje, protože média jej „správě informují“: Nečas – zločinec, proticikánští demonstranti – rasisti a stejně u nich na vesnici nebo v obci cikáni nejsou, tak je to nepálí – Growshopy: To jsou feťáci, podle takového „šedého“ občana si zmlátit a zavřít policií zaslouží. Jenže ono z Evropské unie přijde takové nařízení, že menšiny se musí chránit a budou nám diktovat, jak se k nim máme chovat. Zatím nejvíce agresivní a s největším vlivem jsou homosexualisté, se svými duhovými pochody a tvrdým lobby. Zatím u nás páchají jen pochody a mohou uzavírat registrované partnerství, ale v Evropě už mají nárok na adopce a sňatky a jsou občany vyšší kategorie. Co na to pak bude průměrný strejda od piva a průměrná teta vesnická drbna říkat? Představte si, že takový aktivista dorazí do hospody na průměrné české vesnici a bude vypadat jako v průvodě zvrácených homosexualistů. Co se s ním stane? V nejlepším jej místní z hospody vyhodí. A tady vzniká problém i pro tu šedou masu, která dnešní represi policie schvaluje. Budou stíhání za hanobení menšiny a nebudou chápat, čeho se dopustili. Nepochopí, že něco tak hanebného šlo zhanobit, když se to hanobí samo. Jenže to bude pozdě, protože pak budou vězení plná. Národy se vzbudí, vždy až se vzbudí šedá masa. Dnes u nás není jen na vesnicích, ale i v malých obcích či menších městech, tam se spolkově už nežije, proto se informace mezi lidmi pomalu šíří. Teda ty pravdivé. Lži z médií se šíří moc rychle. Ale až ti všichni pochopí, že média převážně lžou, tak se probudí.

Je nejvyšší čas, aby se Česká republika rozhodla o referendu o vystoupení z EU.

Stali bychom se průkopníkem obnovy demokratické civilizace Evropy. Je nejvyšší čas, aby Česká republika zásadně přehodnotila své další setrvání v Evropské unii a rozhodla se k referendu o vystoupení z ní. Jak ve svém, tak celoevropském životním zájmu. Vystoupení České republiky z Evropské unie je možným legálním krokem, proveditelným například podle příslušného ustanovení Lisabonské smlouvy o EU. Takový odchod by v první řadě znamenal, že náš stát jak v domácí, tak zahraniční politice plnohodnotně navazuje na smysl vzniku Československé republiky z 28. října 1918. Její založení obnovilo českou státnost v československé demokratické podobě. Navázalo tím na tradici české státní ideje, na demokratický hlavní proud národního obrození a na jejich mezinárodně politický a kulturně-civilizační smysl v celoevropském rozměru. Obnovená česká státnost vyvodila důsledky z neudržitelnosti centrálně dirigovaného útvaru rakousko-uherské říše, která nebyla s to obstát v konfrontaci s dobovou evropskou realitou. Založení Československé republiky se zároveň vyznačovalo viditelným Masarykovým úsilím vytvořit evropskou jednotu založenou na svobodných demokratických státech, jež měly být rovnoprávné bez ohledu na svou velikost a moc. Navíc se v Masarykově státnické vizi takto rovnoprávně ustavené seskupení mělo vyznačovat silnou spojeneckou vazbou na Spojené státy americké jako světově nejvýznamnější demokracii. Než Němcům dojde trpělivost. Vystoupení České republiky z Evropské unie by v mezinárodním kontextu obnovilo oba uvedené základní prvky vzniku a trvání masarykovské Československé republiky. Důrazně by totiž upozornilo na nereformovatelnost a bezvýchodnost dnešní organizace Evropy, kterou fakticky řídí nejsilnější evropská mocnost, tedy Německo. Dosud jen monetárně, fiskálně a ekonomicky vysvětlovaná krize hlavně jižního křídla EU by vystoupením ČR z ní upozornila na svou celoevropsky platnou, mravně politickou příčinu a podstatu. Kromě toho by Česko vystoupením poukázalo na opodstatněnost a uskutečnitelnost obdobného úsilí, jež se viditelně projevuje na britské politické i občanské scéně. Nadto by vystoupení z EU odpovídalo převažujícímu odmítavému vztahu veřejného mínění k této organizaci prakticky ve všech unijních státech. Ostatně s možností rozpadu přinejmenším u měnové eurozóny jako chronicky se hroutící páteře Unie ostatně vážně počítají i USA a další vyspělé státy světa. Obdobně skeptický pohled na udržitelnost nynější podoby Evropské unie a měnové unie jako jejího základu posiluje i v samotném Německu. Na politické úrovni je to především teprve letos vzniklá, po odborné stránce výrazně profilovaná středostavovská strana Alternativa pro Německo, jež se v německých parlamentních volbách konaných 22. září – navzdory výrazné nepřízni politické a mediální elity – málem dostala do německého parlamentu. Kromě ní jsou to významné osobnosti, kupříkladu profesor z Max-Planck-Institutu Kai A. Konrad, šéf odborných na německém ministerstvu financí bývalé německé vlády. Ten letos 17. srpna v rozhovoru pro list Die Welt (nazvaném Wenn, dann muss Deutschland raus) vyslovil názor, že k rozpadu eurozóny by mělo dojít v zájmu budoucnosti jak Německa, tak Evropy. Konrad upozorňuje, že země, jež se kvůli přijetí eura dostaly do neúnosných hospodářských a politických potíží, by nakonec mohly dotlačit Německo – bez ohledu na jeho dosud silné politické zábrany – k vystoupení z měnové unie. Jestliže by totiž, jak Konrad vysvětluje, „Německo a několik dalších silných zemí měnovou unii opustily, euro devalvuje, a jihoevropské země by se tak hospodářsky opět dostaly na nohy.“ Německo, tvrdí Konrad, není s to eurozónu zachránit. Reforma je nemožná. V souvislosti s úvahami o rozpadu Evropské unie se u nás vyskytuje mediálně a politicky živený strach z obnovení nadvlády Ruska nad územím mezi Německem a Ruskem. Tato houževnatě opakovaná obava postrádá reálný základ vzhledem k členství většiny států uvedeného, geopoliticky významného územního pásu, který Masaryk označoval jako ústřední zónu střední Evropy, v Severoatlantické alianci. Je to NATO, a nikoliv Evropská unie, kdo skutečně zaručuje bezpečnost států zmíněné zóny. To prokázala nedávná krize kolem vystupňování snah Ruska znovu k sobě připoutat obnovené pobaltské státy. Vystoupení Česka z EU by nejen v evropských, nýbrž i v globálních souvislostech obrátilo pozornost na neudržitelnost politických koncepcí dirigistického řízení. To se totiž projevuje i v prostředí kolem OSN – prosazují jej zastánců obdobně nedemokratického, takzvaného globálního vládnutí (global governance). Nedělejme si žádné iluze, zanechme všech nadějí: Evropská unie není stávající politicko-ekonomickou krizi s to řešit. Musela by si totiž přiznat chybnost tohoto konceptu od samého jeho počátku. Skutečně kritického pohledu na sebe sama není hlavní federalistický proud Evropské unie z podstaty věci schopen. Proto je ztrátou času usilovat o reformu EU zevnitř. Vystoupení České republiky z Unie by rozevřelo vějíř možností, jak by země mohla postupovat. Odchod by neznamenal odstoupení od smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, tedy od výhod společného evropského trhu, ani od tzv. Schengenské smlouvy o otevřených hranicích mezi některými evropskými státy. Jejím členem je i – jako neunijní stát – Švýcarsko a členem Evropského hospodářského prostoru také Norsko, které rovněž není členskou zemí Unie. Námitka tvrdící, že by naše vystoupení z EU znamenalo citelnou ztrátu nepopiratelných výhod evropského trhu, je zkrátka mylná. Česká republika by se pak mohla skutečně svobodně rozhodnout, jakou cestou se vydá. Zda se připojí k Evropskému sdružení volného obchodu (EFTA), nebo bude následovat švýcarský příklad soustavy zvláštních smluv s EU, či zvolí jiné postavení v podobě smluvních vztahů mezi evropskými státy. Jistě, odchod České republiky z EU by mohl ze strany bruselských struktur vyvolat hysterickou reakci, dotčenou odvetu proti odpadlíkovi. Například v podobě požadavku vrátit Unií dosud poskytnuté finanční prostředky. Po právní stránce by byl takový odvetný postup nanejvýš pochybný a stěží vymahatelný. Asi jako kdyby Česká republika požadovala na Slovenské republice navrácení finančních transferů na Slovensko, k nimž došlo během existence Československa. A členství České republiky v Severoatlantické alianci, do níž je začleněna většina členských států Evropské unie, by vyloučilo možnost případné násilné, vojenské odvety proti České republice. Odchod z Unie by demonstroval demokratickou a svobodnou alternativu evropské součinnosti. Česká republika by stala průkopníkem při obnově základních principů demokratické civilizace Evropy, jež Evropská unie vzdor proklamacím kriticky oslabuje a zřetelně porušuje. Náš stát by se navrátil k nejvýznamnějším tradicím svých pohnutých dějin – jako skutečný, výrazný a nepřehlédnutelný spolutvůrce demokratické alternativy evropské civilizace. Zřídit centralizovaný, téměř či vysloveně státní útvar evropského rozsahu je slepá ulička. Rozšířené přesvědčení o přenositelnosti modelu Spojených států amerických do zásadně odlišných evropských podmínek je neplodné.

Vládne nám organizovaný zločinecký systém

Organizované kriminální prostředí, které z veřejných prostředků odčerpává obrovské množství peněz. Tak hodnotí moderní organizovaný zločin analytik z Transparency International Stanislav Beránek. V rozhovoru pro server Deník.cz uvedl, že mezi příklady takových zločinů patří tunel Blanka, brněnské nádraží či plzeňské depo. Beránek odmítl možnost, že za neustálým navyšováním rozpočtu na dostavbu tunelu Blanka stojí pouhá neschopnost úředníků. „Pokud by na radnici stále seděl (Pavel) Bém a jeho parta, tak by to nějak přikryli. Kritiku z řad opozice by převálcovali, kritiku ze strany médií by ukřičel s tím, že nemají správné údaje a že je všechno v pořádku. Problém vyplouvá na povrch díky tomu, že jeho skupina ztratila moc a přestala být schopná poskytovat politické krytí nad celým projektem,“ ukazuje na viníky. Projekt na výstavbu tunelu Blanka ale bohužel prý není jediným zločineckým projektem. Podobné znaky vykazuje podle něj projekt Opencard, některé IT zakázky, které Praha projektovala, či například zakázky na různé kamerové systémy, například v Praze 11. Nejde o jednotlivce, ale o systém. „Bavil jsem se o tom s jedním pracovníkem bezpečnostních složek z USA, který říkal, že u nich jsou korupční případy jednotlivé. Někdo někde něco ovlivní, vezme si za to úplatek, koupí si za to vilu, pak se na to přijde a dostane dvacet let a tím to končí. Tady je to systém, není to jedna skupina nebo jeden člověk. To, co tu máme, je organizovaný zločin,“ myslí si Beránek. Podle jeho názoru vládne v českém veřejném prostoru organizované kriminální prostředí, které prostupuje celou společnost, všemi jejími vrstvami. Prováděné zločiny jsou tak prý organizovány profesionálně, nikoliv pouhými jednotlivci, ale celými advokátními kancelářemi či poradenskými firmami pro veřejné zakázky a projekty z evropských fondů. Politici se mohou bát. Zda se s tímto kriminálním prostředím dá bojovat, je podle Beránka otázka politické vůle. Ale i u politiků, kteří nejsou zkorumpovaní, může dle jeho slov hrát roli obava, že kdyby byl boj proti korupci sveden opravdu do důsledku, tak to smete nejen politické protivníky a kriminálníky, ale i je samotné. Přes to všechno lze prý podle Beránka vidět v poslední době mírné zlepšení. „Hlavní důvod je lepší schopnost státních zastupitelství a policie na to reagovat a zabývat se takovými věcmi. To je dáno personálním obsazením Nejvyššího a vrchních státních zastupitelství. Ale je to nekončící boj, což je vidět například protitlakem na Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, kde jsou snahy jej destabilizovat, stejně tak bude vedený tlak na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který se tomu také věnuje,“ míní.

Předseda KDU-ČSL a ministr Vlády ČR Pavel Bělobrádek ve spárech Nového světového řádu ?

Kdo je Pavel Bělobrádek a kam vede křesťanskou politiku v ČR? Muž, který o sobě v listopadu 2010 prohlásil, že trpí roztroušenou sklerózou, se v témže měsíci roku 2010 stal předsedou KDU-ČSL. Když nastoupil na funkci předsedy, jeho strana dlužila 46 milionů korun. Tři roky poté dokázala KDU-ČSL v předčasných parlamentních volbách utratit za kampaň 30 milionů korun. Naskýtá se otázka, kdo ji financoval... Strana díky mnohamilionové podpoře ,,odněkud,, získala nejen posty v Poslanecké sněmovně, ale získala i tři ministerstva a místopředsedu poslanecké sněmovny. Strana vyhrála i přesto, že si do programu dala některé body, které jsou v rozporu s křesťanskými hodnotami, ale jdou přesně na ruku Novému světovému řádu a snahám o nastolení totalitní světovlády a totální kontroly a ovládnutí občanů. Do předvolebních letáčků psala věci, které byly lidem převážně sympatické, jedůvky napsala výhradně do rozšířené verze programu, se kterou se lidé mohli seznámit pouze na internetových stránkách KDU-ČSL, kam zavítá málokterý smrtelník. Bystrému oku však neunikne, že ve volebním programu si KDU-ČSL dává za cíl i toto: ,,Budeme prosazovat jeden identifikační průkaz pro všechno, v jedné kartě nahradí lidem všechny ostatní běžné průkazy a bude obsahovat nezbytné identifikační údaje. Občan už nebude muset na desítky úřadů kvůli různým průkazkám a pokaždé znovu vyplňovat žádost a dokládat údaje.“ Vlastně bych si této části programu vůbec nevšiml, kdyby se v předvolební televizní debatě na programu ČT1 dne 14.10. 2013 neprořekl lídr pražské kandidátky KDU-ČSL Daniel Hermann a neřekl následující: ,,KDU-ČSL přichází s velmi zajímavým inovativním návrhem, kdy se inspirovala americkou zkušeností a to je jednotný elektronický doklad. To my navrhujeme jako jakousi čipovou občanku.“ Je to náhoda, že Pavel Bělobrádek řídí stranu, která odkudsi získala 30 milionů na volební kampaň, ač byla strana zadlužena téměř 50 miliony korun? Je to náhoda, že hned po volbách odcestoval Pavel Bělobrádek do USA? A to i přesto, že se měl jako předseda strany účastnit strategických povolebních koaličních vyjednávání? Co bylo ještě důležitějším programem v USA, když ne naše vláda? Dnes se již ví, že tam přijel přímo na pozvání Ministerstva zahraničí USA. Součástí měla být i setkání s iluminátskou elitou Council on Foreign Relations (CFR), která usiluje o totalitní světovládu a kontrolu občanů. Je náhodou, že ihned po návratu z USA je Bělobrádek jmenován Ministrem bez portfeje pro vědu, výzkum a informace? Pro Pavla Bělobrádka Vláda ČR v podstatě ze dne na den vymyslela dříve neexistující ministerský post pro výzkum a informace, v němž může naprosto přesně a zcela naplnit onu zrůdnou část programu KDU-ČSL – zavést v české republice totální kontrolu občanů po vzoru totalitního fašistického Německa nebo komunistického Sovětského svazu, kteří centralizovaly veškeré informace o svých občanech, aby určily politicky nevhodné a tyto mohli likvidovat nebo ponižovat v nelidských podmínkách. Ne, tohle už přestává být jen shodou náhod. Pavel Bělobrádek se zřejmě stává v politice České republiky na úrovni ministra vlády šedou eminencí totalitních světovládných plánů USA. Kardinál Richelieu by byl hrdý, ale my občané České republiky se ocitáme po 24 letech od Sametové revoluce opět na hranici nástupu možné totality. Vždyť proti centralizaci citlivých osobních údajů do elektronických databází a elektronických čipů osobních dokladů oprávněně protestují po celém světě mnohé organizace pro ochranu lidských práv. Co přinese křesťanská politika v naší zemi několik budoucích let? Boží cesty jsou nevyzpytatelné, ale čisté. Nevyzpytatelnost KDU-ČSL však začíná jistě děsit svým přístupem i samotné věřící.

Šest bosenských muslimů bylo zatčeno za vojenské zločiny a nelidské zrůdnosti

28. Prosinec 2013 SARAJEVO | Příslušníci bezpečnostních orgánů Bosny a Hercegoviny v pátek zatkli šest osob, které jsou podezřelé z válečných zločinů na srbských civilistech během konfliktu z let 1992-1995. K operaci došlo v Sarajevu a ještě v jedné obci na východě země, informoval překvapivě zpravodajský server rozhlasové stanice Hlas Ruska. Všichni podezřelí působili za války jako příslušníci převážně muslimské armády Bosny a Hercegoviny, která páchala nelidská zvěrstva na civilních obyvatelích nemuslimského původu, tak jak je známe dnes. Jen tehdy o tom média neměla informovat, že lidem uřezávají hlavy, ženám prsy, která jim před zabitím dali do rukou. Muže zabíjeli tak, že jim uřezali varlata, ty jim nacpali do úst a pak je zastřelili, načež jim ještě uřízli hlavu. Podle údajů bosenského ministerstva vnitra se jejich oběťmi staly ženy, děti a staří lidé, informuje dále Hlas Ruska a ve zprávě pokračuje: Po skončení konfliktu byli z válečných zločinů na území bývalé Jugoslávie obžalováni především Srbové, tolik zpráva. Srbové byli a jsou dodnes v zemích bývalé Jugoslávie diskriminování a dokonce ani v Srbsku si nemohou být jisti svým bezpečím, že je někdo nevybombarduje. Zločiny, které se děly za jugoslávských válek byly odporné, ale páchaly je všechny národy na Balkáně, kdy i chorvatské zločiny byly odporné, ovšem nezrůdnější byli zločiny muslimské. Ovšem muslimové jsou hájení NATO a USA snad po celém světě, proto mohli na Kosovu vraždit a páchat teroristické aktivity, zločiny a vraždy v rámci UČK. Jak se Srbové započali bránit, tak byli humanitárně vybombardováni.

Tradice

Slovo v našem slovníku tak běžné, ale víme opravdu co znamená? Je to souhrn ustálených zvyků a obyčejů, předává se ústně a vyvíjí se. Tradice je živá, je poplatná době a lidem, vychází z kultury národa. Je to moudrost, a tato zpracovaná moudrost se předává z generace na generaci.
Sv. Barbora 4. 12. 2013 Sv. Mikuláš 6. 12. 2013. Den ve znamení touhy. Den trhání větviček třešně – tzv. barborek. Vykvetou-li na Štědrý den, čeká nás v příštím roce samá radost. Tam, kde je svobodné děvče, tak se v příštím roce zadá jak říká lidová moudrost. V předvečer tohoto dne chodí Mikuláš jako představitel dobra a štědrosti a obdarovává děti, které jsou hodné, mají úctu k rodičům a starším lidem. Anděla má s sebou proto aby tyto děti rozpoznal, čerta proto aby zlobivé děti bral do pekla. Advent je dobou očekávání příchodu Mesiáše. Symbolem adventu je věnec - symbol vítězství světla nad tmou, dobra nad zlem. 1. adventní neděle 1. 12. 2013. Toto je ten správný čas na uctění rodiny, národa, země, našich kořenů. Čas na rozjímání o tom, jaký máme vztah k domovu. Na stůl dáváme věnec ozdobený čtyřmi svíčkami a stálozelenými jehličnany, které symbolizují věčnost, nezničitelnost. První svíce vyjadřuje očekávání a tajuplnost. S touto nadějí ji zapalte. 2. adventní neděle 8. 12. 2013. Druhá adventní neděle je ve znamení vztahů. Uctění všech vztahů z minula, současnosti i budoucna. Provází nás energie poděkování za vztahy a vazby. Poděkujeme všem našim blízkým, které máme rádi a jsou nám oporou v našem životě. Večer se zapaluje již druhá svíčka symbol lásky. Také je to čas, kdy hospodyně zahajuje pečení cukroví, kterého by mělo být devět druhů, aby vyjádřila úctu číslům, která používáme k popisu reality. Může jich být i dvanáct druhů, každý druh je pak k uctění samostatného měsíce v roce. Určitě by neměly chybět perníčky, vanilkové rohlíčky a pracičky. Kde jsou v rodině děti, tak nesmí zapomenout napsat dopis Ježíškovi. 3. adventní neděle 15. 12. 2013. Zde přichází čas na uctění sebe sama, svých schopností, síly, zamyšlení se nad s sebou. Provází nás energie uznání a laskavosti. Za co si sami sebe vážíme? Jak si věříme? Určitě velice důležité otázky, které je dobré si položit. 4. adventní neděle 22. 12. 2013. Je čas k uctění Boha, andělů a všech neviditelných bytostí, čas pro poděkování čtyřem živlům. Máme svá tajemství, která svěřujeme Bohu formou modlitby. Nezapomínáme na betlém, připomenutí víry a zhmotnění zrození Ježíše Krista. Štědrý den 24. 12. 2013. Tradiční české Vánoce mají nádherné, nesdělitelné a neskutečné kouzlo. Představují neuvěřitelné národní bohatství. Ano, tento den patří bezesporu k nejoslavovanějším dnům v roce. A co neodmyslitelně patří k vánocům? Ozdobený stromeček, jmelí, tradiční vánoční pokrm, lití olova, krájení jablek, házení střevícem, pouštění skořápek se svíčkou, drží se půst do večeře, abychom viděli zlaté prasátko, přichází Ježíšek, který přináší dárky a další. Ráno hospodyně vyčistí celý byt a následně připravuje jídlo, které se skládá dle starých tradic ze čtyř chodů. Jako předkrm se jí čočka na kyselo, která vyjadřuje hojnost, následuje černý kuba s houbami, symbolizuje skromnost, dále rybí polévka a kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory. Hospodář připravuje vánoční stromeček a zdobí ho. Muž je hlavou rodiny a jejím živitelem, proto symbol bohatství a hojnosti, který stromek vyjadřuje. Dále hospodář ováže nohy stolu, u kterého proběhne večerní hostina, řetězem, aby rodina držela po hromadě. Na stole je vždy sudý počet talířů. Pokud v rodině je lichý počet členů, přidává se talíř do sudého počtu, který slouží k přivítání případného hosta. Pod talíř se dává mince, obdarovaný tak bude celý rok žít v hojnosti. Na stole nesmí chybět vánočka symbol pospolitosti rodiny. Ke stolu usedáme vždy slavnostně oděni. Během štědrovečerní hostiny by nikdo neměl chodit od stolu. Jídlo servíruje a u stolu obsluhuje hospodář. Je to jeho úkol, jedenkrát za rok z pozice mužské síly rodinu chránit a zabezpečit. Po jídle se ozývá zvonění Ježíška, čas na dárky. Nejmladší člen rodiny je ten, který je rozdává. Jelikož je tato noc nocí svatou, kdy se plní přání, hodinu před půlnocí si každý můžeme nějaké to přání napsat a vyslovit ho nahlas, a poté papír spálit v ohni.
Boží hod vánoční 25. 12. 2013. Tento den je dnem narození Krista. Velikonoce zase oslavou jeho početí. Je to den odpočívání. Neuklízí se, zůstáváme s rodinou, nechodíme na návštěvy. Je to den klidu a odpočinku. 2. svátek vánoční sv. Štěpán 26. 12. 2013. Je to čas návštěv a obdarovávání. Kdo bude obdarován bude šťastný celý rok. Silvestr 31. 12. 2013 Nový rok. Je to konec roku, ukončujeme vše staré, neboť nás čeká Nový rok. Děkujeme za vše dobré co nás potkalo. Na oslavu uplynulého roku nesmí chybět půlnoční přípitek. Symbolicky, v posledních minutách roku ho jako poklad vyzvedneme a skrze něj povzneseme sami s sebe. Přípitek je obřad, jehož aktéry jsou všichni přítomní. V tento den nesmí chybět k snídani vánočka od Štědrého dne. K obědu čočka na kyselo s uzeným masem nebo ovarem. Chceme aby se nás hojnost držela celý rok. Nejíme drůbeží maso aby nám peníze neuletěly. Důležité je nedělat tento den žádné předsevzetí.

O našem kapitalistickém blahobytu po 17. listopadu 1989                 Ivo Přeček

Čest práci! Takovýmto pozdravem se zdravili nejen soudruzi, ale i my ostatní (s potutelným úsměvem na rtu), když jsme stáli fronty u píchaček "našich" socialistických fabrik, které nás všechny živily. Fronty byly dlouhé, a práce bylo dost. Dneska je situace jiná. Fronty jsou na Úřadech práce a před prázdnými kontejnery. Naši studenti cinkali klíči co mohli, a dneska, kdy mají okolo padesátky, jsou bez práce, protože je nikdo nechce zaměstnat. Herci, kteří se tehdy vzdali všech zasloužilých a národních titulů a básnili o budoucím blahobytu, teď musí hrát i po osmdesátce, aby měli co do huby. Když ten vysněný kapitalistický blahobyt ne a ne přijít...*Věnováno památce 17. listopadu.*... Vzpomínám si na to dobře. Mladí se bouřili, protože jim bylo zle, a 17.11.1989 udělal Zifčák Růžička mrtvého brouka v Praze. Dodneška si žije skvěle na Bruntálsku. "Zabili nám studenta!", řval dav, a dal se na pochod s klíči v rukou. Přidali se i umělci, kteří byli doposud na trestné lavici, protože je všechny KSČ nenáviděla, a měli doma ucho. Jednou budem dál, jednou bude líp... Všichni budeme mít všechno! Jak se ukázalo později, až na tu práci, matku pokroku... Co komu scházelo? Nebyly sice banány, ale každý něco dělal: Vašek koulel sudy, jiný topil pro blaho nás všech, vekslák podnikal, cigán makal, Zeman s Klausem prognostikovali co bude, a nikdo z nás ani netušil, co opravdu bude! Znovu vytahnutá Marta se položila na otázku Kde domov můj i s Tatrami, a i my, ostatní uhranuté stádo, jsme cinkali jako malá hlupata klíči od svých socialistických králíkáren. Znovu jsme věřili v lepší zítřky! Otevřel se nám svět... Západní styl života nás naučil poznávat to zatím tajené. Vznikly nové noviny, bulvár, časopisy bez cenzury, a již týden dopředu jsem se těšil na to, jak opravdu vypadá narkomanka Tereza mezi nohama... Poprvé jsem ochutnal vychváleného západního hamburgera, a fuj, od té doby jsem ho do huby nevzal. Pitr dovezl první kopírku, a bylo nám hej! Nemajetní důchodci hodili své poslední prachy do kampeliček, a o tři roky později se nestačili divit z těch výnosů. Kupónová privatizace, čili rozprodej státu do rukou nás všech skončil tak, že vyčůraní machři schrábli všechno, a my, hlupáci, jsme byli rádi za desetinásobek od Koženého. Špinavé peníze neexistují, hřímal tehdy Klaus. Potom Kožený zdrhnul do ráje, za ním ostatní, co si nahrabali, sem tam někdo někoho z novodobé mafie picnul do hlavy. Bílí koňové se šli potápět do Orlíku, a my jsme na to čuměli u nové plazmy s otevřenýma hubama...Potom se po volbách spojily opozice s koalicí, což byl světový unikát, něco jako za dob vlády jedné strany, náš trh byl nasycen nadnárodními monopoly, které slibovaly nízké a neměnné ceny zboží. Tím pádem se odrovnali čeští malopodnikatelé, takzvaná střední třída, kterou mocní zápaďáci účinně převálcovali. Parkanová zpívala svůj hit o hvězdách a pruzích, a bylo hotovo. Tehdy jsem ještě věřil, že bude vládnout zdravá konkurence a zdravý rozum. Měli jsme dobrá prasata, dobré zelí, brambory, ale všechno jsme pozabíjeli a zaorali. Hnusný dovoz všeho možného až třeba z druhého konce světa udělal své... A pro poctivé české ručičky nejsou dotace...A bude ještě hůře! Nižší platy, vyšší DPH, nezaměstnanost, korupce, přepadávání z hladu, zásahy sedmi mocipánů z ČNB do peněženek nás všech, to jsou jenom prkotiny našeho současného kapitalismu... Nemohu si v této souvislosti nevzpomenout na svého tátu, který umřel na začátku devadesátých let. Říkal nám: Ještě budete dlouho vzpomínat na komunisty!... Táto, měl jsi pravdu! Kam jsme se to, proboha, jenom docinkali?...

Bylo minulé století české, nebo československé ?

Slavil 90 let rozhlas český - nebo československý ? A nebylo by slušnější a bližší pravdě říct prostě jen "náš rozhlas" ? Nad tím jsem se zamyslela po přečtení jednoho komentu na Lidé.cz politika, který se však týkal článku v idnes, podle kterého komunisté doporučují nedívat se na seriál České století, nebo alespoň na některé jeho části týkající se Horákové, Gottwalda, Slánského. Seznamovat lidi s minulostí, pokud možno objetivně, je jistě důležité. Ale všímat si, co se děje nedobrého právě teď, a snažit se proti tomu alespoň něco dělat, je podle mě důležitější. A tak jsem na tento koment zareagovala: Komunisti nejsou můj problém. Nakonec se v době jejich vlády nejednalo o komunismus, ale o imperialismus a to sovětský, který mezi našimi komunisty provedl zvenčí jejich bolševizaci. Mám s nimi málo společného, snad jen, že si pamatuji dobu jejich vlády, a v současné době, když za nimi již nestojí velký bratr, a možná i ti rozumní z nich jsou rádi, nevidím je jako nebezpečí. I když bych byla raději, kdyby byli po Listopadu zakázaní. Ale byli dobrým terčem do kterého se stále strefovat byl dobrý manévr odvádějící pozornost od toho, co se nedobrého děje aktuálně. Také si na tom mnozí dodatečně udělali politické body. Ale jednu věc nechápu. Proč takový šovinistický způsob, že století, které bylo pro nás zcela jistě československé, je pojmenováno jako české? Proč se u nás slaví 90 let Českého rozhlasu, když se jednalo o Československý rozhlas a jméno Český dostal skutečně až mnohem, mnohem později? Proč se u nás až provokativně lže ve věcech, které si mnozí z nás dobře pamatují. Je to kvůli oblbování a obelhávání mladé generace? Jsou to nějaké české komplexy, nebo naopak nepřirozená, podivná povýšenost, za kterou něco je - ale co? Jde jen o silnou a stále pokračující etnocidu Moravanů? Moc by mě zajímalo, proč hlavní veřejnoprávní média tak drze do očí svědků, kterých jsou miliony, lžou? Rádio několikát zmínilo, že se vlastně jednalo o Československý rozhlas. Asi na 100 x jmenované výročí 90 let Českého rozhlasu se asi tak 1 x - tedy v 1 % zmínili, že to byl rozhlas československý. Kdykoliv jsem svědkem nějaké manipulace, kterou si uvědomím, většinu manipulací si člověk ani neuvědomuje a to je právě to chtěné - vždycky si vzpomenu na hitlerovské Německo. To je mezi námi tolik lidí bez svědomí?

D.Duka: Církve nic nevlastnily = není co církvím vracet!

Dominik Duka dále DD2) Souhlasím s názorem, že církve žádný majetek nevlastnily, a proto také církvím nebude žádný majetek navracen. Část majetku totiž bude navracena jednotlivým právnickým osobám (farnosti, kláštery, kapituly, sbory atp.) Jestliže tedy církve nic nevlastnily, nemohly žádný majetek ukrást ani v době předhusitské, ani v době pobělohorské, jak občas bývá církvím předhazováno. Na základě historických studií dnes víme, že náhrady či restituce po Bílé hoře ve prospěch církevních právnických osob tvořily 0,8 % tehdejších pobělohorských restitucí. Viktor Vereš dále VV: Když by církve nic nevlastnili, tak proč zákon o navracení majetku církvím? Kdo, když ne církve, převezme 59 miliard v hotovosti (navýšených o inflaci půjde o cca 100 miliard)? Kdo bude přebírat náhrady za zaniklé společnosti? K. D. Duka dále ohlupuje veřejnost, že církev nemohla majetek ukrást, když ho nevlastnila, ale vlastnily ho biskupství, farnosti, sbory. Copak biskupství, farnosti a sbory nejsou církev? Stejně díky povinnosti poslušnosti k papeži, s tím majetkem musí udělat, cokoliv jim papež přikáže! Velmi pravděpodobně odeslat do Vatikánu… Za pozornost stojí tvrzení, že „majetek ukrást ani v době předhusitské, ani v době pobělohorské“Proč se o kradení v době pohusitské DD nezmiňuje? Navíc vraždění a okrádání Čechů katolíky po Bílé hoře popisuje i Komenský. DD3) Hodnota nemovitého majetku činí 134 miliard. Nezapočítávají se náhrady za movitý a živý či neživý inventář, VV: Velmi chytré - položku, která činí max. 1% nechtít a pak o ní neustále mluvit. Tím odvést pozornost od toho, že je proplácen m2 zemědělské půdy za 44,48Kč ačkoliv tržní vážená cena je 11,22Kč lesní půda za 27,74 místo 11,26! Takže nejde o částečnou restituci, ale několikanásobně přeplacenou restituci! Ostatně ohledně neživého inventáře myslím, že D.Duka nemluví pravdu podle zákona §11 odstavec 9 : S nemovitou věcí vydávanou podle tohoto zákona se vydají rovněž movité věci z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, které jsou  ve vlastnictví státu a s nemovitou věcí funkčně souvisely anebo souvisejí. Nebo §12: věc se vydá … s jejími součástmi a s příslušenstvím. DD: rovněž tak není vypláceno odškodnění z ušlého výnosu, což činí 160 miliard Kč. VV: Naprostý nesmysl, to stát nikomu nevracel, nevracel dokonce ani všechny ukradené majetky, protože by to znamenalo okamžitý krach státu, DD to uvádí jen pro matení nepřítele, tedy občanů ČR věřících i nevěřících. DD:Není vyplácen doplatek za samofinancování ve výši 20 miliard Kč na pokrytí celého rozpočtu církve. Rovněž tak není restituováno patronátní právo v rozsahu 100 miliard Kč, protože neproběhla skutečná restituce majetku bývalých patronů. Nejsou restituovány finanční prostředky z fundací ve výši cirka 20 miliard korun atd. VV: Lež. T.G.Masaryk dal do ústavy, že se o sebe mají církve postarat samy, a tak to vždy v ústavách zůstalo, správně by neměli dostávat nic a platit by si vše měli sami věřící. Požadavek na pokrytí celého rozpočtu církve je ničím nepodložený!

Omyl devizových intervencí České národní banky

Václav KlausČNB se rozhodla – po jedenácti letech – zahájit devizové intervence s cílem snížení měnového kursu koruny, neboli s cílem znehodnocení jejího kursu. Je to rozhodnutí chybné a je to rozhodnutí riskantní, a to z řady důvodů:

1. současná ekonomická (a měnová) situace – v období již pět let trvající ekonomické stagnace České republiky – je nejasná a proto by bylo lepší, aby stát, resp. jeho centrální banka, tuto nejistotu svou aktivistickou politikou nezvyšoval;

2. i když je situace nejasná a příčiny naší ekonomické stagnace velmi různorodé (od systémových k hospodářsko-politickým, od ekonomických k mimoekonomickým), jedna věc jistá je jistá – příčinou absence ekonomického růstu není nedostatečná nabídka peněz, resp. chybné chování naší centrální banky;

3. devizová intervence má obecně (i v našem konkrétním případě) velmi sporné efekty, ale velmi nesporné náklady – zdražení dovozu, a tlak na domácí cenovou hladinu. Jednoznačný efekt bude mít oslabování kursu koruny na zvyšování cen dováženého zboží, především paliv, potravin a spotřebního zboží, což může vést k dalšímu útlumu již tak slabé domácí poptávky. Slabší měna by sice měla pomáhat exportu, ale vezmeme-li v úvahu vysokou dovozní náročnost našeho exportu a vysoký podíl subdodávek pro výrobce finální produkce v zahraničí, potom jen těžko můžeme očekávat nějaký silný dlouhodobý pozitivní efekt této politiky na růst našeho vývozu;

4. ČNB stále zůstává obětí módní (i když už zase ne tak moc), ale zcela mylné doktríny cílování inflace. Díky tomu důvěřuje své tzv. prognóze cen a je-li realita jiná než její prognóza (v našem případě nastává tzv. podstřelování inflačního cíle), pak je chyba v realitě. Jak symbolické! Pokud se nedosáhne kýžených 2 % inflace, je třeba ji zvýšit! To je samozřejmě nesmysl, každá inflace je špatná, i inflace dvouprocentní! Dvouprocentní inflace, trvá-li 10 let, znamená znehodnocení měny o 22 %, trvá-li 20 let, znehodnocení činí 49 %, čili o polovinu;

5. odvolávat se na to, že měnová politika musí plnit inflační cíl, je nesmyslné. Tento cíl si dali naši bankéři sami, to není žádná shůry posvěcená hodnota;

6. potřebujeme systémovou změnu v ekonomice, rozumnou rozpočtovou politiku a návrat k normální parlamentní politice. Nepotřebuje devizovou intervenci. Argumenty, že dlouhodobé podstřelování inflačního cíle „oslabuje reputaci ČNB“ jsou úsměvné. Možná na seminářích centrálních bankéřů, jinak ne;

7. u nás chybí poptávka – po investicích, po spotřebním zboží, po exportu. Tu znehodnocení kursu nezvýší;

8. nestrašme se deflací, nic z toho naší ekonomice nehrozí, hrozí jí jedině pokračování už 5 let chybějícího ekonomického růstu.

Obáváme se, že hlavním motivem dnešního rozhodnutí ČNB je předvést svou akceschopnost po té, co se snížením úrokových sazeb na nulu přestala být její úroková politika účinná. To je však motiv slabý. Václav Klaus, Jiří Weigl, Institut Václava Klause, 7. listopadu 2013.

My jsme ale divná země, a co toho máme.

Máme parlament, máme Ústavu, máme soudy, máme svobodné volby. a máme velikou šanci stát se kašparem celé Evropy. Máme strany, které u nás vyhrají volby, ale nevládnou. Máme strany, které vůbec nebyly součástí voleb, přesto se stanou členy vlády. Máme holky, co si hrají chvíli na Mata Hary, chvíli na madame Pompadour, chvíli na strážkyně brány, a chvíli na ředitelky Zeměkoule. Holky, co mávají s tajnými službami i vládami jako s prvomájovými mávátky. Máme prezidenta - osvoboditele od strašáka komunismu, a morálního guru, co pustí na svobodu těžké kriminálníky, druhý prezident pustí kriminálníky s bílými límečky, co nakradli ještě více než ti první, třetí se málem zeblije nad korunovačními klenoty. Máme (už zase...) policajty, co v uniformách, ale i bez označení, mlátí lidi na ulicích tomfami a teleskopick ými obušky, máme sociální systém, co se dá skvěle dojit, stačí jen, když máte ten správný původ a správné informace. Máme úředníky v nejvyšším evropském rozhodovacím centru, co chodí do práce jen si "odpíchnout", aby dostali za den pomalu víc, než jiný za měsíc. Máme pole, na kterých místo brambor pěstujeme solární panely, máme chlévy, ve kterých můžeme chovat tak leda mouchy, protože dobytek jsme dílem vymlátili, dílem poslali do sněmovny. Máme (sorry, měli jsme, ale on se pan Kalousek jistě zase na nějaký ten ministerský cecek přisaje.) ministra financí, aniž by měl tento ekonomické vzdělání, který vystřídal za dvacet let několik politických stran a tolik funkcí, kolik nemá doma běžný člověk ani ponožek. Máme dálnice, po kterých se musí jezdit hodně s citem, pokud nemáme každý rok na nové auto. Máme tisíce tlučhubů a Pandrholů, kteří denně ovládají naše životy. Máme takový daňový systém, ve kterém nám stát jedno hovno daňově rozkrájí na deset kousků, protože halíře dělají talíře. Měli jsme Cikány, se kterými se kdysi dalo žít. Nyní máme Romy, kteří jsou nám čím dál dražší, a kteří nám dokonce chtějí beztrestně (?!) zprasit jeden ze symbolů naší státnosti - naši vlajku. Vládnou nám, a řídí naše životy v podstatě kurvy, zloději, korupčníci, defraudanti a podvodníci. Máme právo mlčet, povinnost makat a platit za kdejakou "vizi", levárnu a každý tunel v okruhu sta světelných let. Máme horu Blaník, která je prázdná, protože jsme její osazenstvo prodali za výhodou cenu dílem do šrotu, dílem do polských jatek. My, kteří jsme kdysi stavěli cukrovary doslova po celém světě, máme dnes cukr, který není z naší řepy, cukr, kterého si musíte dát do kafe dvakrát tolik co dříve, abyste neměli pocit, že pijete asfalt. Máme bulharské, slovenské, ukrajinské doktory, protože ti naši jsou v Německu, Anglii, a vůbec někde, kde si jich umí více vážit. Máme skvělé herce, kteří hrají v neskutečných sračkových seriálech, kde ze sebe dělají ještě větší blbce, než musí dělat kdejaký šašek v cirkuse. Máme jablka za sedmdesát korun, a banány za dvacet devět. Máme několika desetitisícové platy, za které si koupíme každý rok méně. Máme na rozhazování ve státním sektoru, a máme právo skládat se jeden každý za sebe na operace vážně nemocných dětí. Máme Ústavu, která se vykládá podle toho, kdo ji vykládá. Máme toho hodně, že ano, máme ale naději na normální budoucnost.? Vladimír Kroupa

Česká republika je nejhříšnější země na planetě

To si Česká republika za rámeček nedá. Americká agentura Bloomberg označila Česko za nejvíce dekadentní zemi na světě. V květnu provedla americká agentura, ve kterém hodnotila státy podle míry neřestí. Ve výzkumu byly použity poslední údaje Světové zdravotnické organizace a dalších renomovaných institucí a porovnal, kolik dospělí lidé (15 až 64 let) v jednotlivých státech průměrně spotřebují alkoholu, tabáku, drog a kolik utratí na výherních automatech. Výsledek studie americké agentury je jednoznačný: nejvíce se hřeší právě v české kotlině. Nehledě na stereotypy o permanentně zpitých Rusech nebo Dánech, právě Češi se drží na špičce žebříčku v konzumaci alkoholu. Každý dospělý obyvatel České republiky ročně vypije 16,47 čistého lihu. Větší porci zvládnou pouze Bělorusové (18,85 litrů), Ukrajinci (17,47 litrů) a Estonci (17,27 litrů). V Rusku se přitom spotřebuje „pouze“ 16,23 litrů čistého lihu na hlavu. Naopak v Izraeli, Libanonu nebo Turecku se pije nejméně. Zato v kouření marihuany Česká republika s přehledem vítězí. Konopí si zde dopřává 15,4 procent osob ve věku od 15 do 64 let. Více než na Jamajce, která je s „trávou“ a veselou náladou neoddělitelně spojena. Výrazně kladný vztah k marihuaně mají také v Itálii, USA nebo na Novém Zélandu. Kromě konopí nemohou Češi odolat také taneční droze extázi. V její konzumaci se umístili hned za Australany na druhém místě. Opiátům naopak nejvíce holdují v USA, kokainu ve Španělsku a Velké Británii. Celkově nejvíce drogy užívají Američané. Čeští konzumenti jsou za nimi hned na druhém místě. Také v dalších kategoriích si Česká republika, bohužel, nevede špatně. V kouření cigaret se Češi umístili na devátém místě (první příčku obsadilo Bulharsko), v hraní automatů na dvanáctém (na prvním místě jsou Filipíny). Celkové si proto první místo v žebříčku amorálnosti, podle americké agentury Bloomberg, vysloužila Česká republika oprávněně. Mírně pikantní je, že ČR v „hříšnosti“ nemá ve středoevropském i východoevropském regionu konkurenci. Sousední Slovensko skončilo na osmnáctém místě, Maďarsko na dvacátém prvním a Polsko na devětadvacátém. I to nezřídka zatracované Rusko dělí od České republiky sedm příček. Existuje nějaké vysvětlení proto, proč si Češi častěji nalévají panáky a balí jointy než ostatní? Jak ukazuje nedávno zveřejněný průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), obyvatelé České republiky zastávají převážně kladný postoj jak ke konzumaci alkoholu, tak i nelegálního kuřiva. Převážná většina respondentů (94 procent) považuje za morálně přijatelné pití alkoholu. S užíváním marihuany nemá problém bezmála třetina Čechů. Dalších 32 procent si myslí, že neškodí ji vyzkoušet. Podle průzkumu CVVM česká společnost vyloženě nepožaduje ani restrikce proti kouření konopí. S trestním stíháním za užívání marihuany a hašiše souhlasilo 57 procent dotázaných. Kriminalizaci pěstování těchto návykových látek k léčebným účelům odmítá celých 83 procent Čechů. „Mezi teenagery má 81 procent kamarády, kteří kouří marihuanu (54 procent z nich konzumaci marihuany uvedlo i o sobě), kdežto mezi staršími generacemi podíl zhruba rovnoměrně klesá na 22 procent známých v případě respondentů nad 60 let (z nich 12 procent má vlastní zkušenost s marihuanou),“ uvádí zpráva Centra pro výzkum veřejného mínění. Možná, že je ale odpověď na otázku o původu české dekadence čistě prozaická. Češi nemají v posledních letech příliš důvodů k radosti. Dívat se na fotbalisty se lvem na hrudi, jak se točí okolo míče, je spíš k pláči. Také česká hokejová reprezentace může už jen vzpomínat na svou slavnou minulost. Málo kdo dnes věří, že si Češi v Soči zopakují zlatý sen z Nagana. A politická situace? Za posledních deset let se ve Strakově akademii vystřídalo osm vlád. Bezmála tolikrát se i v České republice zvyšovaly daně a zdražovalo. Korupční skandály se v médiích střídají jak na běžícím pásu a kmotři se dál kochají západem slunce nad Jaderským mořem. Proč by tedy Češi nemohli hřešit a zahánět smutek slivovičkou nebo konopím? Když nic jiného jim ani nezbývá.

Slovenský tisk: Česká republika nám běží naproti, trumfy drží politická superstar Babiš

Slovenský deník Hospodárske noviny ve svém pondělním komentáři konstatuje, že Bratislava zpravidla s vyplazeným jazykem dobíhala Prahu. „Po víkendových volbách se to konečně obrátilo a Praha nám běží naproti,“. List konstatuje, že československé polistopadové strany po dvou dekádách definitivně vyhořely. „Socialisté a komunisté mají dohromady srovnatelnou podporu jako u nás Směr, který oboje úspěšně integroval do jednoho celku. A byly by získaly pohodlnou většinu, kdyby se na scéně nezjevil Andrej Babiš a jeho ANO. Skutečným vítězem je on,“ uvedl deník. Je otázkou, zda jsou schopnosti Babiše z oblasti byznysu k něčemu dobré i v reální politice. „Představa, že stát se dá řídit stejnými prostředky a metodami jako Agrofert, je jednoduše mylná a Babiš to zanedlouho zjistí,“ píše list. Neočekávaně dobrý volební výsledek zahnal Babiše do kouta. „Takovýto silný mandát představuje závazek vůči voličům, kteří mu dali šanci. Pokud se jí nechopí, v dalších předčasných volbách druhou nedostane,“ dodává deník. Ten na jiném místě napsal, že českým stranám chybí lídr, který by stabilně přitahoval voliče. Bez ohledu na to, zda je ve vládě, nebo v opozici. „Tedy někdo jako Robert Fico na český způsob,“ dodal list. Superstar Babiš. Deník Plus jeden deň konstatuje, že dosavadní politická elita lidi zklamala. „Ti, kteří přišli volit, dali svoji nevoli a nespokojenost jednoznačně najevo. Krize ´starých´ stran a ´starých´ lídrů se projevila v plné nahotě. Skutečným vítězem voleb je nová česká politická superstar Andrej Babiš. On drží v rukou všechny trumfy. Bez ´ano´ jeho hnutí ANO nová vláda nevznikne,“ dodává list. Rovněž deník Sme uvedl, že bez ANO není reálná žádná vládní sestava. „Andrej Babiš se stal neoficiálním vítězem voleb v ČR,“ uvedl list. Deník Sme ve svém komentáři napsal, že z výsledků voleb může těžit prezident Miloš Zeman, protože z voleb nevzešel pro žádnou stranu ani pro celý parlament natolik silný mandát, jaký získal Zeman v lednu. Štěpení vítězů. „Roztříštěnost politické vůle vylučuje, aby se z parlamentu stalo centrum moci schopné konkurovat Zemanovi na Hradě. Vysokým rizikem je zemanovské křídlo ČSSD, které pod taktovkou Hradu nasměruje vítěze ke štěpení,“.Titulek deníku Pravda hlásá: ČR chtěli změnu, vsadili na Slováka. „Tužba po změně a potrestání tradičních stran přivedla ČR do nejistoty,“ napsal list. „Polovinu křesel ve Sněmovně obsadí strany, jejichž mandát je založený čistě na hněvu a protestu voličů. To se dalo po katastrofě vlády standardní pravice očekávat,“ uvedla Pravda. K pozici ČSSD list uvedl, že strana, ve které slabý předseda a silný první místopředseda představují dvě frakce, které se přetlačují o vliv, na voliče nemohla působit jako jasné a čitelné východisko z politické krize. Deník Nový čas napsal, že volby vyhrála sociální demokracie, ale faktickými vítězi jsou Babiš a Zeman. „Oni budou určovat, co se v ČR bude dít v nejbližších měsících,“ konstatuje list. Ivan Vilček, Bratislava, Právo

Volby do poslanecké sněmovny 2013 ve Štěpánovicích

Kolik získaly strany hlasů, ČSSD-66 hlasů, 25 %, KSČM-42, 15.91 %, TOP 09-33, 12.5 %, ANO 2011-32, 12.12 %, KDU-ČSL-29, 10.98 %, ODS-21, 7.95 %, Piráti-12, 4.55 %, Úsvit-7, 2.65 %, Svobodní-6, 2.27 %, SPOZ-6, 2.27 %, SZ-5, 1.89 %, DSSS-3, 1.14 %, Změna-1, 0.38 %, HLVZHŮRU-1, 0.38 %, Sečteno100 %, Volební účast 67.17 %

Nejbrutálnější organizovaný zločin na světě je všude kolem nás

Je úsměvné, jak se nám média a politici snaží namluvit, že se s organizovaným zločinem bojuje snad na všech frontách. Je to největší mediální lež, která vůbec kdy byla do světa vypuštěna. S organizovaným zločinem se vůbec nebojuje, a pokud ano, tak se jedná o malé zárodky soukromých aktivit zločinců. Kde je tedy ten nejbrutálnější organizovaný zločin? Najdeme jej všude kolem nás. Je to stát. Který vybírá nejtučnější výpalné, kdy své občany přímo vydírá, v případě, že výpalné (daně) občan nezaplatí, tak může být dlouho vězněn. V některých případech může být trest vězení, pro tak neposlušného občana, delším a tvrdším nežli trest za hrdelní zločin. Místo toho, aby se s tímto nejhrůznějším organizovaným zločinem bojovalo, tedy se daně snižovaly na postačitelné minimum a všude na světě se budoval malý přátelský stát, který svým občanům slouží, tak se děje opak. Státy si ze svých občanů dělají své otroky. Jaký je rozdíl mezi skupinou zločinců, kteří prodávají svým obětem „ochranu“ oproti státu, který vybírá daně? Výpalné jako výpalné. Dokonce státy vymýšlejí různá pravidla, jak si zabezpečit poslušnost obyvatelstva. U nás prý v civilizované části světa máme prý nějaké lidské práva a svobodu slova, myšlenek a podobně. Nesmysl, pokud by platila teze o svobodě slova, tak by nebyli stíhání, krimilizováni lidé, kteří řeknou něco, co mocní považují za trestné. Jak může uškodit slovo? Ano mafiánské struktury jsou Vás schopny umlčet, pokud se jim Vaše slova nelíbí. Stejně jako „svobodný“ stát. Nevěříte. Tak si to vyzkoušejte. V rámci politické korektnosti Vás jsou schopni tyrané uvěznit jen za blbé tričko, nebo za vydání nějaké knihy. Jen oni určují, co se smí a co se nesmí mluvit. Prostě organizovaný zločin. Oblečte si tričko s nějakým komunistickým vrahem a zločincem, budete opěvování, jak jste pokrokoví. A stejně to byl jen vrah. Taková společnost je pak jemu rovna. Na druhou stranu oblečte si tričko s podobiznou nějakého nacistického zločince a vraha a v momentě, jste povaleni a zatčeni policií. Preventivně Vás policie ještě zmlátí a bude Vás třeba i kopat do hlavy, aby se Vám rozsvítilo, že když chcete uznávat vrahy a zločince, tak jen ty státem podporované. Neříkám, že je třeba stát něčím nahradit, to ani nejde. Ale stát by měl být takový, který svým občanům slouží. Nesmí je šikanovat, vydírat a kriminalizovat jen proto, že se mu chce. Za daně v rozumné výši má občan od státu dostat službu a v poměru s komerčním sektorem na vyšší úrovni, ve větší kvalitě i kvantitě, protože stát tu má být pro občany a ne pro zisk. Je proto velkým paradoxem, že komerční služby jsou daleko kvalitnější oproti těm veřejným.

Lidé, kteří nikdy nepracovali, penzi podle sociálky neberou  

Sociálně vyloučení občané, kteří nikdy nepracovali, byť nejsou invalidní, a celý život pobírají jen sociální dávky, někdy též vládními úředníky označovaní jako „demotivovaní pracovníci“, nemají na standardní starobní důchod nárok. Vyplývá to z podkladů, které Právu poskytla Česká správa sociálního zabezpečení, v reakci na často se opakující otázku čtenářů: Jak vysoký mají starobní důchod ti, kteří brali jen dávky? I na stará kolena tak dál dostávají pouze dávky v hmotné nouzi, anebo jen minimální penzi ve výši 3 100 korun měsíčně odvozenou od tzv. náhradní doby pojištění. To je například doba, kdy byla osoba registrována jako nezaměstnaný. Mnozí spoluobčané a čtenáři Práva se přitom domnívají, že i tito „nepřizpůsobiví“ obyvatelé důchody pobírají. Zajímalo by mne, podle čeho se vypočítává důchod u lidí, označovaných jako nepřizpůsobiví. „Z doby před rokem 1989 mají vykázáno minimální počet let umožňující nárok na důchod. Za to já již několik let pracuji v důchodu a odvádím daleko více na daních, než je celková výše mého důchodu,“ napsal Právu například čtenář Josef W. „Jde o poměrně složitou problematiku, která je spojena s některými mýty. Odpověď nelze zjednodušit. Je si třeba uvědomit, že částka, kterou daná osoba pobírá, nemusí být starobním ani invalidním důchodem, ale může jít například o důchod pozůstalostní – nebo jí může být vyplácena dávka ze systému státní sociální podpory či dávka v hmotné nouzi,“ zdůraznila mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jana Buraňová. Posuzují to vždy individuálně. K jednomu z mýtů, jak vyplývá z podkladů sociálky, je například hojně rozšířený názor, že starobní důchod se u sociálně vyloučených odvozuje z průměrné mzdy. Té ovšem nedosahuje ani 60 procent lidí, kteří léta pracují. „Lidé, kteří nikdy nepracovali, nemohou získat nárok na starobní důchod. Podmínkou nároku na starobní důchod je kromě dosažení důchodového věku vždy i získání potřebné doby pojištění,“ zdůraznila Buraňová. Nesplní-li podle ní osoba podmínky na důchod, má možnost obrátit se na Úřad práce ČR s žádostí o poskytnutí některé z dávek státní sociální podpory nebo hmotné nouze. „Rozhodování o nároku na tyto dávky i jejich výplata patří do působnosti úřadu práce. Pokud jde o důchody, je třeba každý případ posuzovat individuálně s přihlédnutím k získané době pojištění, výdělkům před přiznáním důchodu a datu, od kdy byl důchod přiznán,“ dodala Buraňová. Z toho tedy vyplývá, že to, kolik se sociálně vyloučenému nakonec ke stáru přizná, se posuzuje vždy individuálně, případ od případu. „V případě, že osoba nějakou, byť krátkou dobu pojištění či náhradní dobu pojištění získala, nicméně neměla příjmy, ze kterých by se důchod dal vyměřit, nebo tyto příjmy byly velmi nízké, použije se ustanovení o minimální výši důchodu. Ta v roce 2013 činí 3 100 korun měsíčně,“ konstatovala Buraňová.

Policie obvinila další účastníky srpnové demonstrace v Ostravě

Dalších pět lidí, kteří se 24. srpna během proticikánského pochodu v Ostravě, dostali do konfliktu s provokující a brutálně zasahující policií, bylo policií obviněno. Jde o muže ve věku 20 – 47 let, informoval o tom slovenský zpravodajský server Hlavnespravy.sk s odvoláním na krajského policejního ředitele Tomáše Kužela. K včerejšímu dni bylo obviněno osm účastníků pochodu, ale policie dále analyzuje své záznamy, jak dobře se jí podařilo provokovat účastníky a další bude obviňovat, jelikož hra na policejní šikanu a policejní stát musí mít i dohru a tím je trest. Účast policejních provokatérů, kteří pochod dovedli do míst střetů, je potvrzena. Demonstrace byla řádně ukončena, ale policisté nevyzvali účastníky, aby se rozešli a naopak je na místo střetu je dovedli, což bylo více jak jeden kilometr. Ostravská diskriminace většinového obyvatelstva Tímto se však nesmí nikdo zabývat, protože celá akce byla vyprovokována i vedením města a sám primátor se vysmíval bitým účastníkům osobně. „Kajnar se mi smál do obličeje,“ uvedl jeden z účastníků. Cikánská akce byla povolena týden před samotnou demonstrací, která byla nahlášena více jak měsíc a půl dopředu. Samotné město ostrava diskriminuje své občany projektem Sociální inkluze, kdy cikánům dává byty za příslib, že možná někdy budou pracovat. V případě neplacení nájmu v takových bytech, to platí cikánská sdružení, která jsou přisáté jako paraziti na státním rozpočtu a jiných veřejných rozpočtech. Policejní brutalita a šikana jako v Bělorusku. Obvinění vesměs padají ve smyslu násilí vůči úřední osobě, což je zaprvé směsné, protože zbiti byli účastníci a to někdy i několikanásobné přesile. Svědci vypovídají, že na jednoho účastníka se někdy vrhlo i pět policistů a bili je hlava nehlava, i když jen bezvládně leželi. Podle informací policie byli zraněni jen 4 účastníci a 21 policistů, což je manipulační lež. Tím, že se bude jednat o protizákonnou policejní provokace, bylo zřejmé ihned, jelikož kamerový systém nebyl sdílen do internetu, tak jak to běžně bývá. Tedy občané se nesmí dozvědět pravdu, jak policejní zvůle bije lidi, šikanuje, provokuje a zavádí nejtěžší totalitární praktiky srovnatelné s běloruským režimem.

Americká armáda se podílela na přípravě chemického útoku v Sýrii

Situace v Sýrii se trvale nachází v ohnisku zájmu světových médií. Brzy může dojít k další »humanitární intervenci«. Pentagon totiž oznámil, že je připraven zaútočit na Sýrii s cílem pomstit se Asadovi a syrským ozbrojeným silám za údajné použití chemických zbraní proti vlastním občanům. Informace publikoval server voltairenet.org. Mezitím se objevily nové důkazy o tom, že zpravodajská služba americké armády se podílela na chemickém útoku u Damašku 21. 8. 2013. Důkazy unikly z internetu a byly zveřejněny na stránkách Oriental Review.Jeden z hackerů proniknul do korespondence americké vojenské rozvědky (DIA) a zveřejnil soukromé e-maily plukovníka Anthonyho McDonalda, který vykonává funkci generálního ředitele »Úřadu operací a plánování«, zástupce náčelníka pro zpravodajské služby Amerického pozemního vojska. V emailech ze dne 22. 8.2013 občanský analytik amerických pozemních sil Eugene P. Furst blahopřeje plukovníkovi k úspěšné operaci a upozorňuje ho na článek o použití chemických zbraní v Sýrii, zveřejněný v deníku The Washington Post. V emailech například E. Furst uvádí: »Mimo jiné, viděl jsem váš poslední úspěch, blahopřeji. Dobrá práce«. Plukovník McDonald mu odpovídá: »Jak vidíte, jsem od toho nyní daleko, ale vím, že naší hoši to udělali, jak nejlépe mohli«.Plukovník nemlčel ani v ložnici. Další díl soukromé korespondence mezi manželkou plukovníka A. McDonalda Jeniffer a Mary Shapirovou odhaluje, že plukovník nemlčel ani v ložnici. Mary a Jennifer uvádí: „Musím stále myslet na ten nynější plynový útok v Sýrii. Viděla jste ty děti? Plakala jsem. Byly otráveny, zemřely. Kdy to skončí? Viděla jsem ty tváře, jako by spaly. Co tomu říká Tony? --- Viděla jsem to také a byla jsem velmi polekaná. Ale Tony mně uklidnil. řekl, že se dětem nic nestalo, že to bylo připraveno pouze pro kamery. Tak se neobávej má drahá,« diskutují »Stále myslím na ty syrské děti. Díky bohu, že jsou naživu. Doufám, že dostaly nějaké dárky nebo peníze,« reaguje Shapirová. Z dialogu plukovníkovy manželky s její přítelkyní jasně vyplývá, že videozáznamy s dětmi zavražděnými při chemickém útoku blízko Damašku jsou zinscenovány americkou vojenskou rozvědkou. Tato informace osvětluje přiznání americké administrativy, ve kterém se uvádělo, »že existovaly již tři dny před údajným útokem (21. 8. 2013) indikace, že se útok blíží«. Západní podpora syrské opozice

Rusko znepokojuje myšlenka skandinávských poslanců legalizovat incest

Poslanci ruské Dumy jsou znepokojeni u informací, že někteří poslanci napříč skandinávské země v rámci svým poslaneckých iniciativ, chtějí legalizovat incest, jako normální projev chování. Tyto informace byly předneseny ruským poslancům během parlamentní diskuse a  představují podle nich vážné nebezpečí, sdělila náměstkyně předsedy Výboru Státní dumy pro otázky rodiny, žen a dětí Olga Batalinová. Poslankyně je přesvědčena o tom, že myšlenku obyvatelé skandinávských zemí podporovat nebudou, avšak současně se domnívá, že „se jedná o signál, který nelze přehlížet“. Navíc podobné zvrácené experimenty jsou prosazovány vládami v rozporu s přáním většiny občanů, jako tzv. podpora a zrovnoprávnění různých úchylných menšin.

O televizních „kanálech“ a dalších sprosťárnách              Josef Havránek

Moc se mi líbí, že se o televizních stanicích, s naprostou samozřejmostí, mluví a píše jako o kanálech. Povětšinou to přesně pasuje! Nenapadá mě příhodnější označení! ČT nedávno spustila zbrusu nový kanál – snad se tomu říká ČT Art. Četl jsem už první ohlasy. Dívá se prý na to nula celá + pár diváků a prý je to hlavně pro kluky a holky, co spolu mluví – pro známé umělecké partičky. Jiný kritik zase tvrdí, že to není vůbec špatné, jen je to děláno hlavně pro lidi, kteří se na televizi zásadně nedívají…Známý publicista Petr Žantovský nadšeně vychválil diskusní pořad na TV Barrandov, moderovaný jakýmsi Tomášem Vyšohlídem. Politické diskuse tady prý probíhají věcně, pozvaní hosté mají dost prostoru k vyjádření názorů, moderátor se je nepokouší za každou cenu ukřižovat. Dokonce si je i vědomý, že úlohou novináře není dělat politiku, ale jen zprostředkovávat názory, lidí, kteří mají politiku v popisu práce a skrze volební výsledky, na to mají i gebír…Ani se mi nechce věřit, že něco takového v českých médiích vůbec existuje. Pokud tedy ano, měla by sem především Česká televize neprodleně pořádat exkurze. V prvním turnusu by určitě neměl chybět ani Václav s Danielou…

Práce má proti kapitálu stále slabší vyjednávací pozici                 Ilona Švihlíková

„Kde má kořeny krize kapitalismu? V průběhu sedmdesátých let došlo ve vyspělých zemích k něčemu, co začalo i přes zvyšování produktivity práce zpomalovat růst mezd. Přešlo se na pracovně úsporné technologie, takže vyjednávací pozice pracovníků je stále slabší,“ říká ekonomka. Slibovat lidem vysoké dávky a minimální mzdu bez toho, že bychom měli jasnou vizi, kam bude směřovat naše hospodářství, mi přijde velmi nešťastné,“ říká Ilona Švihlíková při naší diskuzi o siláckých výrocích českých politiků s obavou, že se i předvolební televizní debaty budou točit především kolem „křivd minulosti“ a populistických témat. Od otázek týkajících se globální ekonomiky, dluhové krize či problémů jednotné měnové unie, se tak poměrně záhy dostáváme zpátky domů. Řeč se pak stočí na daňovou politiku státu a možnost „posvítit si“ na nadnárodní korporace, na zpackanou důchodovou reformu, potírání švarcsystému či problematiku potravinové soběstačnosti, která je u nás podle dotazované ekonomky výrazně podceňovaná. Došlo ke změně poměru sil mezi prací a kapitálem. Můžeme to sledovat na ukazateli wage share, který porovnává poměr mezd a HDP. Jde zkrátka o to, jak si celkový koláč mezi sebou rozdělí mzdy a zisky. Když se podíváme do statistik, tak vidíme, že právě v průběhu sedmdesátých let došlo ve vyspělých zemích – počínaje Japonskem a konče Spojenými státy – k něčemu, co začalo i přes zvyšování produktivity práce zpomalovat růst mezd. Od té doby si kapitál začal brát z vytvořené přidané hodnoty stále víc. Politologové často spatřují příčinu v tom, že se v sedmdesátých letech pozvolna přešlo z keynesiánské ekonomiky na ekonomiku neoliberální. I přesto, že je tento ideologický obrat velmi důležitý, si nemyslím, že je to skutečná prapříčina. Podle mě šlo spíš o to, že byla dovršena poválečná obnova a že se začalo přecházet na pracovně úsporné technologie. To se pak muselo nutně projevit v tom, že práce měla stále slabší vyjednávací pozici. O čtyřicet let později mnoho ekonomů varuje před tím, že Západu dochází dech a východní ekonomiky ho postupně válcují. Jak se na to díváte vy? Demografický pohled nám říká, že když se nějaký region nebo civilizace nedokáže populačně obnovovat, je to důkaz, že degeneruje. A Západ se očividně obnovovat nedokáže. Z ekonomického hlediska se Západ dostal do pasti, kdy jeho vysoká technologická vyspělost není v souladu s ekonomickým systémem. Nejsem si ale jistá, jestli je korektní, abychom Západ porovnávali s východními ekonomikami, respektive se zeměmi BRIC [Brazílie, Rusko, Indie, Čína – pozn. red.]. Ty jsou totiž v jiné fázi vývoje, řeší jiné problémy, mají jiné možnosti, jak vyspělejší země dohánět. Můžeme u nich sice pozorovat řadu inspirujících aspektů, každou inspiraci ale na Západ nemůžeme aplikovat, protože ten je zkrátka někde jinde. Evropu teď asi nejvíc trápí zadlužení jižanských zemí. Finanční výpomoc ostatních států Evropské unie ovšem zatím spíš připomíná házení peněz do černé díry. Jak by se tahle situace měla řešit? Je dobré říct, že s dluhy nebojuje jenom eurozóna. O té se jen nejvíc mluví, protože je to špatně udělaná měnová unie. Zadlužení Japonska a Spojených států je přitom mnohem vyšší. O těchto státech se ale tolik nemluví, protože jsou to měnoví suveréni. Mají k dispozici nástroje, které zadlužené země jižního křídla eurozóny využívat nemůžou. Podle mě tkví problém eurozóny v tom, že je příliš asymetrická a dosud nevymyslela, a vlastně stále odmítá vymyslet, systém, ve kterém by spolu mohly fungovat velmi odlišné ekonomiky v jedné měnové oblasti. Dokud Evropská unie nepřijde s mechanismem, který by to umožňoval, tak se nehne z místa. Restriktivní opatření totiž rozdíly mezi jednotlivými zeměmi ještě víc prohlubují. Má podle vás měnová unie v Evropě vůbec smysl? To je složitá otázka. Politické elity způsob fungování jednotné měnové unie hodně podcenily. Představovaly si, že to bude mnohem jednodušší a neuvědomily si, že v minulosti bylo mnoho příkladů neúspěšných měnových unií. A to právě z důvodu, že jednotlivé země byly až příliš rozdílné. Měnová unie vyžaduje federaci, ale na to nejsou připraveni ani občané, ani samotní političtí lídři. V tuhle chvíli se Evropská unie zasekla v mezipatře – zpátky se jí nechce, protože by to bylo hodně nákladné, a navíc nikdo pořádně neví, jak by se vlastně mělo couvat, prudce nahoru to ale taky nejde, protože si to v téhle chvíli nemůže většina zemí dovolit. Není pak jediným možným řešením to, že země jako Řecko, Portugalsko a Španělsko z evropské měnové unie vystoupí? Určitě je to jedno z možných řešení. Na druhou stranu je těžké říct, co všechno by to doopravdy vyřešilo a jaké by to mělo nakonec následky. Tyhle země by se sice vymanily z něčeho, co nedokážou splnit, dluhy by jim ale pořád zůstaly. Pokud by pak došlo k devalvaci měny, jako je třeba drachma, tak by to narostlo do nepředstavitelných rozměrů. Jak se ale dostat z téhle dluhové pasti ven? Málo pozornosti se věnovalo návrhu Thomase Mayera z Deutsche Bank, který přišel s nápadem několika paralelních měn, což není nic, co bychom z historie neznali. Euro by sice zůstalo, v určitých případech by ale fungovaly i národní měny. Avšak tohle řešení bez povšimnutí vyšumělo. Pak tady je řada dalších méně diskutovaných návrhů. S jedním z nich přišel třeba řecký ekonom Janis Varoufakis, který napsal úspěšnou knihu Globální Mínotaurus. Do skutečných vizí plnohodnotné Evropské unie, která by zároveň byla i politickou unií, se ale nikomu příliš nechce. Jaký vývoj v nejbližších letech očekáváte? Když se podíváme na to, jak vysoká je v Řecku nezaměstnanost, tak je jasné, že ho nečeká nic jiného než mnoho let financování a podpory. Otázkou je, jestli se to bude chtít ostatním státům dlouhodobě platit. Uvidíme taky, jak dlouho Řekové současnou sociálně vypjatou situaci vydrží. Pokud by se začali bouřit, tak by se mohlo stát, že se tam jednoho dne vylodí nějaká armáda a bude dohlížet na pořádek. Takže by to mohlo skončit jakýmsi protektorátem. V jednom z rozhovorů jste říkala, že Němci nejsou tak vzorní, jak jsou někdy v rámci Evropské unie prezentováni. Co jste tím přesně myslela? Německo vytváří přebytky. Avšak nevytváří je tím, že by bylo tak úžasně produktivní, ale tím, že se mu v posledních deseti letech podařilo stlačit mzdy. Provedlo de facto mzdovou deflaci. Zároveň využívalo toho, že má na východě levnou pracovní sílu, která mu v různých  pobočkách a „dcerkách“ generuje pěkný zisk. Když k tomu připočteme jedinečnou průmyslovou strukturu, kterou Německo disponuje, tak tady vzniká výrazný náskok před ostatními zeměmi. Němci dosahují obrovských přebytků na běžném účtu, ale neuvědomují si, že když v unii mnoha států takovým způsobem vykazují přebytek, tak někdo na druhé straně dosahuje deficitů. Aby ale mohla Evropská unie fungovat, musí být tyhle přebytky přerozdělené efektivněji. Němci za ně nakoupili spoustu dluhopisů jižanských zemí, čímž se do celého problému ještě víc zavrtali. Často se můžeme setkat s názorem, že by ekonomikám mnoha evropských zemí pomohlo třeba jen to, kdyby se zatočilo s daňovými ráji. Jak toho ale dosáhnout? Opět tu máme dvě roviny. Jedna je společenskoaktivistická a druhá ryze politická. První z nich můžeme vidět například ve Velké Británii, kde fungují sdružení, která sledují, jaké firmy jsou u nich ekonomicky hodně aktivní a přitom tam neplatí daně. Pak vyzývají občany k jejich bojkotu. Nedávno mě velice příjemně překvapilo, když jsem slyšela názory zástupce Asociace malých a středních podniků a živnostníků, který k něčemu podobnému vyzýval i české spotřebitele. Tahle varianta sice není špatná, ale přece jen by bylo lepší mít i řešení shora. V rámci G 20 se o tom mluví už od roku 2008, ale konkrétní opatření jsou nicotná. V poslední době to ale už přece jen trochu vypadá, že je tady snaha zaměřit se na účetnictví a vnitřní hospodaření velkých podniků, které si uměle připisují zisky a ztráty tam, kde je zrovna potřeba. Na druhou stranu je však ochota politických elit na tomto stavu něco měnit hodně limitovaná. Ukázkovým příkladem člověka, který o tom sice plameně hovoří, avšak ve skutečnosti před daňovými ráji přivírá obě oči, je britský premiér David Cameron. Že tam má účty on, asi jen tak někdo nedokáže, o jeho kamarádíčcích a sponzorech strany ale není pochyb. Dokud tedy nebude skutečná snaha potírat daňové ráje přímo z nejvyšších politických pozic, tak nám nezbývá nic jiného než již zmiňovaný společenský bojkot. To ale bohužel není systémové řešení, které by tento problém dokázalo zcela vyřešit. Je česká společnost dostatečně zralá na to, aby dokázala praktikovat něco, jako je společenský bojkot? Toť otázka. Je pravda, že Britové jsou v tomhle ohledu mnohem dál. Na druhou stranu i v ČR zaznamenávám jistý posun. Už to tady není tak hrozné jako před lety. Lidé jsou už schopní se určitým způsobem aktivizovat a sdružovat. Když vidí, že se děje něco špatného, tak se proti tomu nebojí veřejně vystoupit. To je samozřejmě dobře. Je to ale pořád jen určitá mezifáze. K optimálnímu stavu to má ještě hodně daleko.

Satan svolal celosvětový kongres démonů.

A v úvodním projevu řekl:"Naše situace se zdá být prekérní. Lidé si nastavěli množství kostelů, chrámů, mešit a templů, aby měli kam před námi utíkat. Mají také mnoho moudrých knih - některé z nich i svaté - a dokáží z nich poznávat pravdivou a smysluplnou cestu pro svůj život. My tomu nedokážeme zabránit! Naše věc se zda být ztracena..."" Co tedy máme dělat?" volali démoni. "Nebraňte jim v tom, čemu zabránit nedokážete,ale připravte je o čas", pokračoval Satan," aby prostě neměli čas na podstatné věci. Snažte se, aby byli stále zaneprázdněni nedůležitými prkotinami; vymyslete spoustu možností, jak zaměstnat jejich myšlení. Pokoušejte je, aby utráceli a půjčovali si peníze, aby kvůli tomu v práci trávili víc a víc času, aby pracovali sedm dní v týdnu a nejméně dvanáct hodin denně, a to všechno proto, aby si mohli kupovat zbytečnosti. Přidejte jim k tomu vědomí vlastní důležitosti a nepostradatelnosti; říkejte jim: "Kdo to zachrání, když ne ty? Nikdo to nedokáže tak dobře udělat jako ty!"Budou pracovat ještě víc a o pracovních věcech budou přemýšlet ve dne i v noci. Zabraňte jim trávit čas s partnery, zabraňte jim věnovat se dětem. Jejich rodiny se rozpadnou a jejich domovy přestanou být útočištěm před pracovním shonem. Lákejte je, aby měli doma pořád puštěné rádio, televizi nebo počítač. Dohlédněte, aby v každém obchodě a v každé restauraci pořád vyhrávala hudba. Nuťte je, aby si v každou volnou chvíli strkali sluchátka do uší a ohlušovali si hlavy, aby si i na cestách v autě pořád něco hlučného pouštěli. Dbejte, aby měli u ruky vždycky množství časopisů a novin. Dvacet čtyři hodin denně na ně útočte zbytečnými a hloupými zprávami. Kolem silnic nastavte billboardy, aby je vyrušovaly při řízení. Jejich schránky naplňte reklamami, katalogy, nabídkami slev a služeb zdarma. V časopisech a v televizi jim pořád ukazujte štíhlé modelky a svalnaté modely, aby začali věřit, že tohle je krása a znechutili si své protějšky.  Postarejte se, aby byli každý večer tak unavení, aby se nemohli milovat. Veďte je k tomu, aby i při odpočinku byli nezřízení, aby se z cest a z rekreací vraceli vyčerpaní. Braňte jim chodit do přírody, vymýšlejte pro ně spoustu možností "aktivního" odpočinku v zábavních parcích, v multikinech a v hledištích stadionů. Hlavně je stále a bez oddechu zaměstnávejte! To jim naprosto zabrání slyšet hlas moudrosti, který je tichý a nevtíravý. Démoni se po Satanově projevu rozletěli po světě a od té chvíle horlivě pracují přesně podle šéfových instrukcí...

Bude se opakovat historie? Vzniknou Spojené státy Evropské genocidou původního obyvatelstva?

Americký národ vznikl z krve pokořených a genocidou skoro vyvražděných původních obyvatel kontinentu. Bohatství USA částečně vznikalo na otrokářství a zneužívaní obyvatel dovezených z jiného kontinentu. Bude se tato situace obdobně opakovat v Evropě? Patrně ano, vše tomu nasvědčuje, jen likvidaci původních obyvatel podporuje nová politická třída z Bruselu a otročit nás budou islamističtí imigranti a jiné privilegované skupiny, které určují sociální inženýři – různé sexuálně zvrácené menšiny. Indiáni se sice bránili, ale nemohli předpokládat, že z Evropy a od jinud, k nim dorazí takové hordy cizinců, kteří jim vezmou loviště, obživu, zavřou je do rezervací a nakonec na nich spáchají strašlivou genocidu. Do Evropy přicházející imigranti mohou být regulováni, jelikož naštěstí jsme od indiánů z amerických prérií technologicky na výši. Ale proč se tak neděje? Protože neomarxističtí sociální inženýři si hrají své perversní hry na budování nové společnosti. Z historie víme, že když kdokoliv chce vybudovat novou společnost nebo nový národ, tak stará společnost, nebo staré národy musí ustoupit, nebo jsou vyvražděny. Masové vraždění nacistů v Evropě, nebo komunistů v Rusku jsou toho hrůzným příkladem. V těchto případech nakonec nedošlo k vybudování nového národa, ale na území USA se tomu tak stalo a po tomto vzoru bude patrně dnes už jen snad skoro většina bílých heterosexuálních křesťanských Evropanů, hájící svůj tradiční model společnosti založený na rodině, genocidou vyvražděna jako severoameričtí indiáni. Ještě je část tomu zabránit, ale za pár let bude islamistů většina a pak bude s námi konec. Lidé, bděte, je třeba takové Evropě říci absolutní ne.

Rusnok: Strašidelným odměnám rozdaným na ministerstvech jsem se trpce usmál

Premiér Jiří Rusnok označil odměny, které ministerským úředníkům před odchodem rozdala předchozí vláda, za neprofesionální přístup. Rusnok označil cifry rozdaných odměn za „strašidelné” a přiznal, že jej to „rozesmálo se smutkem v mysli”. Nečasův kabinet rozdělil odměny ve výši 243 miliónů korun. „Mě to zaráží a považuji to za neprofesionální přístup z hlediska minulé vlády,“ konstatoval Rusnok a poukázal na „ohromnou falešnost“ odměňování ve státní správě. Základní platy jsou podle něj neoprávněně nízké „a pak se násobí tím, jak se dávají různé odměny, ve kterých není žádný řád“. „To je můj občanský komentář, já na tom nemůžu nic změnit,“ přiznal premiér, podle něhož si má každý udělat obrázek sám. Detaily prý nezkoumal. Ministra zemědělství Miroslava Tomana překvapil celkový balík odměn vyplacený v rámci jeho resortu. „Zvlášť mě pobavilo, že to bylo za mimořádné výkony. Já si mimořádné výkony představuji jinak,“ dodal s poukazem na stav ministerstva. „Považuji to za nemorální,“ uzavřel Toman.

Nový volební zákon. Volby zdola, bez politických stran.

Současné volby nejsou svobodné, protože lidé si nemohou vybrat své vlastní zástupce z občanů, které znají. Dle Ústavy ČR (čl. 21 listiny základnách práv a svobod) na to máme nezadatelné právo. Skutečná demokracie (SKDE) vypracovala paragrafové znění tohoto nového zákona tak, aby mohl být schválen ve sněmovně jako prováděcí zákon. Dle tohoto nového zákona se lidé do zastupitelstva volí z místní komunity, která představuje cca 200 – 300 lidí (obdobně se volí třeba papež). Z těchto zvolených lidí, kteřé dopředu nikdo nemůže znát, se ve druhém kole volí zástupci do oblastních zastupitelstev a následně do krajských a konečně i do republikových. Není zapotřebí žádná kampaň, žádné strany a přesto se vyberou ti nejslušnější a morálně nejhodnotnější lidé. Viz příslušný Volební zákon (je tam uveden spolu s referendem).

Všemožní humanitní aktivisté, ekoteroristé a kulturní revolucionáři nás budou zavírat do vězení, zbavovat občanských práv a vůbec všelijak ošklivě diskriminovat                         Josef Provazník

Dnešní společnost je vmanipulována pokrokovými médii a prospěchářskými politiky do stavu, kdy např. homosexualitu musí nejenom tolerovat, ale přímo horečnatě podporovat. Jako by kdosi zaměnil význam těchto dvou slov a nikdo jiný se již nepídil potom, co kdysi znamenala. Už tedy nestačí jen homosexuály tolerovat. Dávno ne. Snad i proto se už loni za Prague Pride postavil byvalý primátor Svoboda (ODS) a ve stejném duchu jedná i jeho nástupce Hudeček z TOP 09. Jakoby pouhá nepodpora Prague Pride znamenala, že jste homofob, který chce homosexuály zavírat do vězení, zbavovat je občanských práv a vůbec je všelijak ošklivě diskriminovat. Někoho nepodporovat přitom ani zdeleka neznamená netoleranci či snahu potlačit jeho osobní práva. Tolerance odlišnosti je známkou slušnosti a vyspělosti. Žádný slušný člověk by se neměl zajímat o to, co dělá Petr s Pavlem ve svém soukromí. Pokud se však Petr s Pavlem rozhodnou obtěžovat ostatní se svým soukromým na veřejném prostranství, není naší povinností takové počínání tolerovat. Stejně tak bychom neměli tolerovat agresívní projevy islamistů, fotbalových rowdies či výplody socialistů, kteří chtějí svazovat naši osobní svobodu ve prospěch „veřejného blaha“. Zdá se však, že dnešní společnost má jediný cíl – být co nejvíce otevřená a tolerantní (tedy „podporovatelská“). Zajímavé však je, že tato otevřenost a svobodomyslnost má své meze. Svobodomyslná koalice na Praze 2 ve složení ODS, TOP 09 a Zelených (to není žert, tato koalice skutečně existuje) bez mrknutí oka zakáže na svém území herny (ve jméno veřejného blaha, samozřejmě). Němečtí Zelení chtějí uzákonit ve veřejných jídelnách vegetariánský den. Evropští úřednici hodlají zavést kvóty pro zastoupení žen ve velkých firmách. V New Yorku starosta přichází s nápadem zakázat sladké bublinkové limonády atd. Pokud je současným trendem opravdu taková otevřenost a tolerance, měli bychom přestat trestat byznys s veškerými myslitelnými drogami, pedofílii, vraždy z vášně, zoofílii, kouření na úřadech nebo také ženskou obřízku, nošení burky a mnohé další projevy „kulturní rozmanitosti“, která je v našem západním neukotveném světě tolik adorována. Projevům podporovatelské společnosti podléhají nejenom obyčejní lidé, ve stejné míře jsou toutu podporovatelskou fóbií nakaženy tzv. „osobnosti“, tedy herci, moderátoři, komici, sportovci a všichni ti, kteří se objevují na televizních obrazovkách a „máme je rádi“. Hlavním projevem nákazy obvykle bývá neschopnost odmítnout se podepsat pod jakoukoliv petici. Zářný příkladem jsou např. Olga Sommerová, Břetislav Rychlík, Jan Hřebejk, Táňa Fischerová, Jiří Pehe. I proto je možné podpisy nejenom prvně jmenované dámy najít pod desítkami petic, které spolu ideologicky ani tématicky vůbec nesouvisí. Všichni tito jmenovaní mají pocit, že když nějakou myšlenku přímo nepodpoří, mohli by tím vzbudit zdání, že jsou snad v koutku duše proti ní. Následně by se toho mohl chytit nějaký hloubavý novinář, rozšířit to mezi čtenáře a kdo ví, jak by vše mohlo dopadnout… Tyto zkázonosné symptomy se bohužel projevují ve veřejném prostoru dnes a denně. Hlavní hybnou silou těchto projevů jsou samozřejmě média. Ta určují, co je dobré, co bychom si měli myslet a jakým způsobem bychom měli nahlížet na problematiku čehokoliv. Právě novináři se holedbají svoji otevřenosti a tolerancí. To oni vtloukají svým čtenářům do hlavy, že předsudky a ostražitost vůči cizímu a neznámému je projev šosáctví, primitivnosti a omezenosti. Přitom právě ostražitost a předsudky byly vždy základním předpokladem pro přežití stovek živočišných druhů v přírodě. Nejenom Hitler, Stalin a Mao se tedy snažili vytvořit nového člověka. Mainstreamová média s podporou uvědomělých politických stran typu Zelených, neziskových organizací a lidskoprávných aktivistů se tím sice nechlubí tak okatě a nahlas, ale jejich cíle jsou naprosto stejné. Nezůstanou za nimi sta milióny mrtvých, ale „pouze“ stamilióny osobnostně zdecimovaných robotů. Bezbřehost lidského ducha, která vedla k tolika významným objevům a myšlenkám, bude svedena do jednoho koryta a veškerá jeji kreativita bude navždy zadupána do země. Potom bude svět konečně v pořádku. V jedné uniformě, sladěny v jeden krok, s jednou písní na rtech, s jedním centrálně řízeným mozkem (CML) budeme kráčet vstříc světlým zítkřům…

Bohuslav Sobotka a Miroslava Němcová by měli chodit už jenom kanály.

Po krachu virtuální stojedničky a frašce, kdy jich není dost pro Rusnoka ani proti Rusnokovi, to vypadá, že pro Sněmovnu není jiné cesty, než se s ostudou rozpustit. Opravdu? Víme jistě jen to, že k Bohuslavu Sobotkovi, který by měl chodit už jen kanály, přibyla i Miroslava Němcová s Martinem Kubou. Kalousek, ten by měl „za zásluhy“ chodit úplně jinde, asi tak hodinu denně. Jo, a Karolína Peake by měla zamířit rovnou do politické Perlovky. Všimli jste si, že veletoče ve Sněmovně nedělají jenom komunisté a snad i torzo véčkařů? To samo o sobě charakterizuje celou tu poslaneckou bandu. A tak to sice nevylučuji, ale nejsem si vůbec jistý, že se najde sto dvacet kapříků říčných si vypustit rybník. Proč pochzbovat? Zaprvé, hodně poslanců ví, že příště nebudou ani na kandidátkách a pokud budou, jsou nevolitelní. Zadruhé, politici a zvlášť poslanci dokázali, že všechno může dopadnout opačně, než deklarovali. Zatřetí, ČSSD je ve stejném rozkladu jako ODS, takže odpadlíky nelze vyloučit. Začtvrté, Zeman by vůbec nebyl proti, aby Rusnokova vláda dovládla do řádných voleb a možná ještě něco vymyslí. Zapáté, Zemanovou prodlouženou rukou v ČSSD je Hašek a tomu se nedá věřit ani nos mezi očima, zvláště, když by měl přispět k naplnění původního Sobotkova záměru rozpustit Sněmovnu. Zašesté, rychlé volby nejméně vyhovují ODS, a tak přes všechny proklamace není vyloučeno, že jejich hlasy nebudou – už tradičně – jednotné. Zasedmé, nezařazení poslanci jsou tam sami za sebe, a tak by byli sami proti sobě, kdyby se vyhnali ze Sněmovny. Možná, že láhev, kterou jsem na pracovišti vsadil, že se Sněmovna nerozpustí, prohraju. Ale, dámy a pánové, bude to těsné! Už se na tu grotesku těším.

Bílý Potok

Mikroregion Bílý Potok je svazek obcí v okresu Brno-venkov, jeho sídlem je Maršov a jeho cílem je koordinování celkového rozvoje území mikroregionu a společný přístup při prosazování ekologické stability území. Sdružuje celkem 4 obce a byl založen v roce 2000. Lažánky, Maršov, Braníškov, Svatoslav. Přírodní park Údolí Bílého potoka se nachází asi 30 km od Brna na severozápadním okraji okresu Brno – venkov, v Jihomoravském kraji, na ploše asi 3 500 ha. 1. ledna 1978 bylo území vyhlášené v jako oblast klidu; přírodním parkem je od roku 1992. Jde o asi 15 km dlouhé zalesněné, místy i skalnaté údolí, které protíná mírně zvlněnou náhorní plošinu. Území je mírně až středně zvlněné, značně lesnaté. Výška území se pohybuje okolo 300 – 500 m n. m. Nejvyšším bodem je vrch Kamenný (533,2 m. n. m.), severozápadně od Svatoslavi. Nejníže položené místo (240 m n. m.) leží při hladině Bílého potoka v katastrálním území Lažánky. Osou údolí je Bílý potok, vyvěrající pod Svatou horou (asi 20 km severovýchodně od parku). Je rybářsky využíván jako pstruhová voda. Park má rozmanité geologické složení, kromě minerálů rud zde vystupují vápence. Rostou zde acidofilní bučiny, místy i květnaté bučiny, podél potoků různé formace olšin. Flóra je dosti bohatá s převládajícími druhy středoevropských listnatých lesů. Vyskytuje se zde sasanka hajní, samorostlík klasnatý, bažanka vytrvalá, s mezním výskytem hořečku českého či tuřice blešní i třeba lýkovce jedovatého. Fauna je charakterizována typickými druhy Českomoravské vrchoviny. Tekoucí vody naleží převážně do pstruhového pásma. Z významnějších a vzácnějších druhů lze jmenovat oba druhy ježků, slavíka modráčka, čečetku zimní, zmiji obecnou, různé zuboústky, otakárka ovocného, mloka skvrnitého, atd. V dobách, kdy v Brně žil a pracoval Petr Bezruč a navštěvoval se svými přáteli okolí, pohybovali se i v končinách tohoto přírodního parku. Po cestě údolím je možné si odpočinout a načerpat sil v Osvěžovně u Čadíků a Halově mlýně. Regionem na kole: Z Veverské Bítýšky na Šmelcovnu Méně náročná trasa začínající ve Veverské Bítýšce, která měří 8 kilometrů a předpokládá překonání středně náročného převýšení. Lze ji absolvovat po velmi slušné, převážně asfaltové cestě. Pěkné údolí Bílého potoka vás ochrání i před největšími letními vedry. Občerstvení vás čeká v polovině trasy na Halově mlýně a v cíli na Šmelcovně.

Američané mohou bezdůvodně zavraždit a šmírovat koho chtějí. Kvůli vymyšlenému terorismu, který neexistuje

Téměř 12 let po útocích 9/11 je prakticky každý prvek národně-bezpečnostní politiky – od okupace Afghánistánu, po válku vedenou bezpilotními letouny, masivní šmírovací aparát NSA a rozpočet na obranu překračující zbrojní výdaje zbytku světa dohromady – ospravedlňován hrozbou terorismu. To vše dohromady znamená biliony dolarů, úpadek vlády práva, rozbujelou zločinnost vlády a okleštění ústavních práv milionů Američanů. Jak velká je však tato hrozba terorismu? Podle ministerstva zahraničí bylo terorismem v r. 2012 zabito pouhých 10 Američanů. Ani jeden v USA. Američtí občané zabiti ve světě v důsledku teroristických incidentů: 10. Američtí občané zranění ve světě v důsledku teroristických incidentů: 2. Američtí občané unesení ve světě v důsledku teroristických incidentů: 3. Devět z těchto 10 bylo zabito v Afghánistánu, zbývající jeden v Iráku. Jeden byl zraněn v Afghánistánu, druhý v Iráku. Případy oněch 3 únosů připadají na Nigérii, Somálsko a Jemen. Místo působení utrpení Afgháncům vojenskou okupací, která stojí více než 120 miliard dolarů ročně; místo posilování pozice NSA, aby kálela na čtvrtý dodatek a shromažďovala a ukládala komunikaci všech Američanů; místo plýtvání téměř 1 bilionu dolarů ročně na vojenské výdaje, kdy jde většinou o převod bohatství korporacím usilujícím o příjmy; místo udělování královských pravomocí prezidentovi umožňujících mu vraždit kohokoliv, kdekoliv a kdykoliv – místo toho všeho bychom prostě neměli lézt do výše uvedených zemí. Pak by byl počet našich obětí terorismu nula.

LIDEM už má, co nechtěla, aneb Nula Peake od nuly pojde…

A nastal den D v červenci 2013 a strany odpadlíků a přeběhlíků si kousaly z nervozity nehty. Šlo jim o jejich bytí a nebytí, o další měsíce spokojeného života za cizí prachy. Po přesunech kariéristů z ODS do TOP 09 a z VV do LIDEM se trojkoalice nesnášela, ale peníze a koryta hrály prim. Zkoušeli jste někdy odehnat prase od plného žlabu, když hlasitě mlaská? Po formální slovní přestřelce si nakonec slepenec ODS, TOP 09 a LIDEM oddechl. Thunovský palác se otřásl v základech, jak to zadunělo, když sněmovním vyčůráním spadl kámen ze srdce. Jako ten chlapík, co skočil z 12. patra a lidé, jež ho slyšeli říkat, když se řítil kolem jejich balkonů: „Ještě je to dobré…“ A dnes přišlo definitivní potvrzení toho, proč hlasování dopadlo, jak dopadlo; podle volebního modelu společnosti Median by volby konané na přelomu června a července vyhrála ČSSD se ziskem 34 procent hlasů. Komunisté by měli 18,5 procenta, TOP 09 15 a ODS 13 procent. Ve Sněmovně by zasedli ještě lidovci s podporou 5,5 procenta. Takže, je to jasné; LIDEM, co už nemá ani 0,2 procenta hlasů, ale čistou nulu, by měla ostudný konec se svým lavírováním. Proto se Karolina Peake a jejích osm přeběhlíků drží koryta, jak to jen jde. Ještě žijí a mohou si mlaskat. Ale všeho dočasu. Peake, která se projevila, že nohy podrazí kdekomu a kdykoli, zase leze Zemanovi… skoro až tam… Tonoucí se, holt, sněmovního stébla chytá. Dokonce chce, aby si všichni členové její nezvolené platformy, co se vejdou do jednoho výtahu, nechali notářsky potvrdit své hlasy na 101 většině. Předtím utekla jako krysa z ODS, pak z potápějící se lodě VV, i když byla hlavní tvůrkyní etického kodexu této strany. Dnes by prodala svoji česko-čínskou duši ďáblu, jen aby mohla dělat cokoli kdekoli, jen aby ji neodstavili od řečnického pultíku. Sněmovny, vlády, prostě čehokoli…Kdyby expremiér Nečas vůbec nic pozitivního neučinil, tak jeho slova, když označil „osmidenní působení Peake v čele resortu obrany jako bezpečností riziko“, patří ke zlatému pokladu českých bonmotů.

Uznávaný právník popisuje mafii, která ovládá stát

Stát selhává ve svých základních funkcích, říká člen výboru iniciativy Veřejnost proti korupci, advokát Milan Hulík, který kandiduje v podzimních volbách do Senátu za podpory strany Ano 2011 podnikatele Andreje Babiše. Selhává proto, že se vedení státu propojilo s mafií. Když se ministři, primátor hlavního města a další významní činitelé spojí s kmotry, hrozí nebezpečí, že mafie stát ovládne. Už dnes nejde zjistit, o čem rozhodují ústavní činitelé pod vlivem mafie, nebo mafiáni sami. Odmítá označovat kmotry za lobbisty, jak jsou často uváděni v tisku. „Nejsou to žádní lobbisté, jejichž činnost je omezena zákonem, ale prachobyčejní zloději. A situace dospěla tak daleko, že si z nás dělají legraci. Dalík vypráví, že šel po ulici a zahlédl, jak v restauraci probíhá nějaké jednání o Pandurech, tak si k tomu přisedl jako zástupce veřejnosti. A to nám naservíroval,“ rozčiluje se právník nad drzostí Marka Dalíka, bývalého poradce a přítele tehdejšího premiéra ODS Mirka Topolánka, který za dobu vládnutí Topolánka zázračně zbohatl. Dnešní situaci považuje za kritickou. „Už není možné mluvit o dnu, protože o tom jsem mluvil mnohokrát, a zdá se, že dno neexistuje, protože se propadáme stále hlouběji. A dovedu si představit, že to bude ještě horší,“ dodává. Poukazuje přitom na poslední kauzu bývalého středočeského hejtmana a exposlance ČSSD Davida Ratha, který ve sněmovně hřímal směrem k členům vlády: „Pane ministře, vy jste pijavice přisátá na veřejných prostředcích“ a pak se ukázalo, že si nosil domů miliony korupčních korun za veřejné zakázky ve středních Čechách. Právník ocenil statečnost policistů, kteří dopadli Ratha jen proto, že věc nenahlásili svým nadřízeným. „Kdyby to udělali, tak by šetření skončilo jako všechny jiné kauzy. To byla partyzánská akce,“ říká. Nemyslí si, že by šlo o změnu systému v práci policie. „Nejsem přesvědčen, že se ten systém změnil. Prostě vyšetřovatelé v případu Davida Ratha o svém vyšetřování nikomu neřekli. Až budu vidět úspěšně ukončené další kauzy, až půjde Gross do tepláků, tak budu věřit, že jde o systémovou změnu,“ připomněl Hulík další případ expremiéra ČSSD Stanislava Grosse, který po odchodu z politiky najednou získal téměř sto milionů korun za prodej akcií. „Všichni víme, jak to bylo. To nejsou peníze z prodeje akcií, jsou to korupční peníze. Kdyby se tomu policie jen trochu věnovala, jsem přesvědčen, že to musí prokázat, jde o naprosto průhledné hry. Jen to chce schopnou a odvážnou policii,“ míní. Když dřív nějakou citlivou kauzu, v níž figurovali politici nebo jiné mocné a vlivné osoby, někdo z policistů začal vyšetřovat, nadřízení mu případ odňali a zastavili vyšetřování. „Policista pak často od policie odešel. Takových případů byly desítky a desítky. Na rozdíl od řady skeptiků si doktor Hulík nemyslí, že by staré kauzy už nebylo možné pořádně vyšetřit a potrestat. „Proč by to nebylo možné?“ diví se tvrzení některých policistů, novinářů i politiků. „Naopak jsem přesvědčen, že až začnou orgány trestního řízení fungovat, tak se vyšetří i Gross, Dalík, Topolánek, Řebíček i jiné kauzy. „Takovou trestnou činnost, kdy hýbáte miliardami a stamiliony, není možné dělat jako osamocený vlk. Většinou je do ní zapojeno mnohem víc lidí,“ vysvětluje, že v řetězci lidí se pak vždycky nějaký slabý článek najde. A poukazuje na kauzu Davida Ratha, kde spoluobviněná Kateřina Pancová už začíná mluvit proti Rathovi nebo proti svému partnerovi Petru Kottovi. Vždyť je to strašně jednoduché,“ konstatuje, „policie řekne, pane Dalíku, máte majetek v takové a takové hodnotě, ale máte firmičku, která nemá zaměstnance a vykazuje minimální příjem. Kde jste na to vzal?“ Právník dodává, že samozřejmě většinu nemovitostí nemají kmotři napsanou na sebe. „Ale nikdo nebude psát nemovitosti na cizí lidi, půjde o okruh jejich známých. Stačí vyzvat lidi, na jejichž jméno jsou nemovitosti uvedeny, aby doložili příjmy, na jejichž základě si je pořídili,“ popisuje jednoduchý postup advokát Hulík. Prý vůbec nevadí, že neexistuje v českém zákonodárství norma o prokazování původu majetku. „Podle paragrafu 158 trestního řádu se může policie každého dotázat na věci, které mohou souviset s trestným činem. Takže jim stačí říci: pane Palasi, máte penzion za 40 až 50 milionů, s manželkou jste měli takové příjmy, kde jste na pořízení penzionu vzali peníze?“, připomíná další případ hejtmana Moravskoslezského kraje za ČSSD Jaroslava Palase. Společnost je podle Milana Hulíka založena na podvodu politiků. Buď je podezřelý z korupce, nebo má falešný titul,“ poukazuje na další rozšířený problém, kdy řada politiků vystudovala vysoké školy a získala magisterské nebo doktorské tituly za velmi podezřelých okolností. Vezměte si Ivanu Řápkovou – nemá index, novináři se jí ptali na základní věci, nic neví, ani kde v Česku sídli vrchní soudy, nepamatuje si, kdo ji zkoušel a je stále členkou a dokonce poslankyní ODS. Tu už měli dávno ze strany vyrazit,“ říká advokát. Podobně podivně podle něj vystudovali i další politici, jihomoravský hejtman za ČSSD Michal Hašek dělal doktorát někde na Slovensku, rigorózní práci Stanislava Grosse nikdo neviděl, nekvalitní a krátkou diplomovou i rigorózní práci odevzdal i poslanec ODS Marek Benda, a teď se podle Milana Hulíka ukazuje, že i titul Víta Bárty je zřejmě podvodný, protože zavřeli vedení bratislavské vysoké školy, kde ho získal, včetně vedoucího jeho práce. Právník považuje za „úplně nejhorší“, že se začalo podvádět i na akademické půdě. „To se nikdy v historii našeho státu nestalo. Fakt, že se akademičtí hodnostáři propůjčují k  podvodům, je důkazem stupně prohnilosti státu,“ prohlásil uznávaný právník.

Lidé nenávidí politiky, tvrdí zástupce ombudsmana. A říká, co nám hrozí

Rozhodnutí Nejvyššího soudu o propuštění trojice bývalých poslanců ODS z vazby vyvolalo v celé společnosti vlnu pobouření. Zástupce veřejného obhájce práv a dlouholetý poslanec Stanislav Křeček (ČSSD) se obává, že lidé se v nenávisti k současným politickým špičkám budou obracet k těm, kteří prohlašují, že přinesou změnu nebo pomstu. Křeček v rozhovoru pro Lidové noviny uvedl, že většina lidí je přesvědčena, že osvobození exposlanci se skutečně "dopustili korupčního jednání a úkolem politických a státních orgánů je jen potvrdit tento názor, resp. dodat mu formálně jakési právní zdůvodnění". Křeček výše uvedené vysvětluje nerespektováním a nenávistí části veřejnosti vůči politickým elitám. Kvůli tomu pak prý řada občanů není schopna objektivně hodnotit jednání politiků. "Stres z bezmoci před arogancí moci, všudypřítomnou korupcí, ztrátou jistot, zdaleka nikoliv jen sociálních, pak ústí v představu, že mravní a politická pokleslost některých musí jaksi automaticky naplňovat skutkovou podstatu nějakého trestného činu, což ovšem zdaleka platit nemůže," upozorňuje ale Křeček. "To vede k tomu, že lidé jsou ochotni naslouchat těm, kteří tvrdí, že přinesou změnu nebo alespoň pomstu," dodává v obavě před nárůstem vlivu populistických hnutí.

Jsme svědky permanentní revoluce s cílem rozbít rodinu a učinit z celého světa jeden obrovský globální hampejz a gay klub      Radomír Malý

Na programu je katolická kontrarevoluce | Moc dobře vím, že si někteří poklepou na čelo a poznamenají na moji adresu něco o psychiatrovi. Já bych to ještě loni udělal nejspíš také. Nicméně po letošním spontánním odporu – byť neúspěšném – milionů Francouzů proti zákonu o adopci dětí homosexuálními páry už beru tuto myšlenku vážně. Není to z mojí hlavy, již před pár desítkami let volal po celosvětové katolické kontrarevoluci brazilský zakladatel tvrdě konzervativního hnutí “Tradice, rodina, vlastnictví” Plinio Correa de Oliveira. Vyslovil tuto ideu jako reakci na revoluci levicové mládeže r. 1968 a na její požadavky liberalizace potratů a sexuální etiky. Tyto postuláty se od té doby staly součástí legislativy naprosté většiny států světa. A ty země, kde ještě tomu tak není, jsou vystaveny ze strany OSN, UNESCO, EU, Mezinárodního měnového fondu a dalších podobných nadnárodních organizací tvrdé ideologické a hlavně ekonomické masáži. Od r. 1968 jsme svědky permanentní revoluce s cílem rozbít rodinu a učinit z celého světa jeden obrovský globální hampejz a gejklub, v němž život nenarozených lidských bytostí – a potažmo i lidských bytostí na konci své dráhy – definitivně přestane být nedotknutelným a budou o něm rozhodovat (pseudo)lékařská a jiná zločinecká konzorcia ve službách nadnárodních lobby s vylhaným a podvodným argumentem “svobodné volby” a “lidských práv”. Samozřejmě jde o důsledek celého vývoje protikatolického myšlení a boje již od osvícenství, eventuelně již od protestantismu, teď ale je nezbytné reagovat tady a nyní, v přítomném a budoucím čase. Katolická kontrarevoluce je jedinou možnou obranou a zároveň odpovědí. Když ji neprovedeme my, tradiční a konzervativní katolíci ve spojení s těmi nekatolíky, jimž je drahý přirozený mravní zákon, provedou ji muslimové – a už ji v Sýrii či v Egyptě provádějí. Nebude to ovšem kontrarevoluce katolická, ale mohamedánská – a to znamená vyhánění ďábla belzebubem. To tedy rozhodně ne, s tím stojí a padá i naše bezpečnost podobně jako dnes bezpečnost křesťanů v Sýrii, v Iráku či v Egyptě. Jestli se katolicismus nevzmůže k celosvětové – nebo alespoň lokální – kontrarevoluci, stane se zvětralou solí a obětí islámu, jenž tu svou kontrarevoluci v donedávna křesťanských zemích již úspěšně realizuje především díky populačním přírůstkům muslimských rodin. Jak ale na to? Církevní autority ve své většině myšlenku katolické kontrarevoluce nepodporují, nečiní tak ani značná část katolických věřících. Nepřátelům Katolické církve se podařilo infikovat ji zevnitř zhoubným vnitrocírkevním zednářstvím a modernismem, který naopak katolíky masíruje k přijetí mentality tohoto světa, nemravnosti a kultury smrti. Francouzský odpor proti homosexuální ideologii, v němž katolíci hráli nikoli nevýznamnou roli, byl proto docela radostným překvapením. To může být přece jen signálem – a kéž Bůh dá – že v Katolické církvi smysl pro přirozený mravní zákon ještě neodumřel. Kdyby takových projevů odporu v různých zemích přibývalo, pak by museli zatroubit – alespoň k částečnému – ústupu všichni ti tajemní režiséři z Bilderbergu nebo z New Yorku. Samozřejmě v první fázi hrozí nebezpečí jejich tvrdého vojenského zásahu a masakru, jenže “krev mučedníků je semenem křesťanů”. Tady ale bude nutno se bránit. Nota bene vzít do ruky zbraň k obraně, když se ukážou neúčinné všechny snahy o pokojné řešení, je katolíkům nejen dovoleno, ale stává se někdy i povinností. To věděl velmi dobře hrdinný ekvadorský prezident Gabriel García Moreno, když prosadil v zemi v 19. století katolické zákonodárství, to věděli již předtím katoličtí povstalci ve Vendéé za Velké francouzské revoluce, to věděli ve 20. století mexičtí cristeros a španělští bojovníci na straně generála Franka. Povstání nebo vojenský převrat na obranu tradiční rodiny a nenarozených dětí by tady nejenže nebyl něčím eticky vadným, ale naopak hrdinným projevem odporu proti nynější bezbožné revoluční totalitě – a každý katolík, hodný toho jména, by měl morální povinnost něco takového podpořit. Jistě, mnoho katolíků včetně biskupů by se za takového statu quo ohánělo demokracií a svobodou. Tady ale musí už konečně zaznít jasně a bez farizejského hraní si na něco: K čertu s takovou demokracií a svobodou, která legalizuje vraždy nenarozených dětí a lidí na smrtelné posteli, sexuální promiskuitu a homosexuální manželství! Katolík má tady morální povinnost dát přednost třeba i diktatuře, pokud tato ve jménu křesťanství a přirozeného mravního zákona zakazuje potraty a eutanázii, pornografii, pohlavní nevázanost a homosexuální perverzi, a všemožně podporuje tradiční rodinu a nerozlučitelnost manželství. Jsem si vědom, že toto hic et nunc vypadá nereálně. Jenže odpor milionů Francouzů proti homozákonu ještě před pár lety byl také něčím těžko představitelným. Nezahazujme proto předčasně flintu do žita, ale modleme se a šiřme všude, kde můžeme, náležitou osvětu! To bude náš současný nejlepší příspěvek myšlence katolické kontrarevoluce.

Demokratická léčba teleskopickými obušky

V první řadě je těžké hodnotit zásahy na demonstraci, která byla vinou pozdního nahlášení „nepovolená“. Tento fakt určitě nahrál těm politikům, kteří si přáli potlačit protestující silou a slzným plynem, ale i tak je nutné většinu zásahů Policie považovat za nezbytnou vzhledem k okolnostem. Samostatné hodnocení si ale zaslouží míra použitého násilí a to především v místech, kde se lidé už rozcházeli domů. Další kapitolou jsou policejní „extrémisté“ v civilním oblečení a případní provokatéři. Většina obyvatel Českých Budějovic je nyní nemile překvapena a roztrpčena zásahem Policie na Máji. Nicméně  vinu za své modřiny si tito lidé nesou i díky svému dlouhotrvajícímu přehlížení policejních praktik. Už krátce po roce 1989 se Policie vrátila ke starým metodám: bezdůvodná šikana účastníků demonstrací, kontroly, monitoringy, odposlechy, špiclové, provokatéři, vyhrožování vč. fyzického násilí na služebnách – to vše se postupně stalo standardním postupem. Policii to ale u veřejnosti vždy prošlo s jednoduchým tvrzením, že se jedná o extrémisty a ti přeci žádné práva nemají! Bohužel (jak už to bývá) – s jídlem roste chuť a Policie přitvrdila. Na extrémisty si vymyslela bič zástupných symbolů (dokonce zástupných symbolů co imitují zástupné symboly), což jí spolu s úplatnými a bezpáteřními soudními znalci umožnilo obvinit takřka kohokoliv nepohodlného. Výsledkem jsou tvrdší tresty za vylepení samolepky s www stránkami než za zabití. Nemluvě o desítkách nevinně vazebně vězněných a často i nevinně odsouzených. Když to Policii nestačilo, nastoupila stará dobrá provokace nebo podstrčení důkazů – ideálně obvinění z pedofilie. Naposledy tímto obviněním snížili sympatie veřejnosti i ke střelci z Chotěbuze. Policejní provokatéři také v minulosti pomohli vygradovat a rozpustit nejednu demonstraci – ať hajlováním, nebo např. rozbitím výlohy apod. Samozřejmě to nedělají ti samí, kteří jdou následně vidět při zásazích a zatýkání. Zda to tak bylo i v ČB nevím, nicméně takový postup „tajní“ v minulosti uplatňovali. Když před lety naši slovutní politici zakázali zakrytí obličeje na demonstracích, skoro nikdo z občanů nebyl proti – oblíbený argument každé totality je totiž účinný: slušní se přeci bát nemusí. Jenže ani tady nejde o nějaké chuligány na fotbale, kterým je to často jedno. Jde o to, aby Vás Policie (BIS) a jiní mohli identifikovat, případně vydírat a ztrpčovat Vám život. Ochrana vlastní identity by tedy měla být součástí našeho ústavního práva, bez ohledu na magory, co toho zneužívají. V dnešní Francii se identifikací již běžně zneužívá – např. přijdete o práci jen za účast na protivládní demonstraci „Proti adopcím dětí homosexuály“. V ČR má tuto výsazu (zatím!) jen vybraná elita, ale kdo ví kam to jednou zajde. Nyní musím na chvíli odbočit: Tohle není obhajoba nějakých nácků, kterými jsem vždy pohrdal, ale obhajoba práva a rovného přístupu. Tak jako dnes Policie (po celém světě) skoro nezasahuje proti menšinám (a naši cikáni jsou proti muslimům ještě beránci), tak s neobvyklou brutalitou potlačuje jakýkoliv nesouhlas majority. A jako zdůvodnění jim vždy postačí kouzelné slůvko: extrémismus. Z tohoto úhlu pohledu chápu i roztrpčení Policie – vždyť už dávno nemlátí jen agresivní nácky a chuligány, ale i národovce a i jiné uskupení, mnohdy nebezpečné asi jako zahrádkáři z Horní Dolní. Tak proč najednou tolik povyku? Proč by nyní nemohli označení za extrémisty rozšířit i na maminy s dětmi, vozíčkáře a důchodce? Podtrženo a shrnuto: běžní občané nyní zakusili to co bylo donedávna vyhrazeno jen názorové menšině. Kromě organizátorů různých petic, FB profilů to pro většinu z účastníků dělobuchy skončilo. Ostatní se jistě „po zásluze“ dočkají doprovodné šikany a vlastní policejní složky. Vzkaz do Českých Budějovic: Jeden z důvodů proč Vás Policie zmlátila je poměrně prostý. Politici potřebují, aby jste dostali strach a aby jste nešli znova demonstrovat. A Váš primátor Thoma pak bude moct celému světu tvrdit, že soužití s Romy na Máji je ukázkové.

Čtěte, co všechno zničila Nečasova vláda. Ekonom udělal závěrečný účet

Ekonom, bývalý poradce prezidenta Václava Klause a předseda Svobodných Petr Mach udělal stručný závěrečný účet Nečasovy vlády. Ačkoli sama sebe označovala za pravicovou a rozpočtově odpovědnou, historicky nejvíce zvyšovala daně a současně i zadlužení. I exprezident Václav Klaus upozornil na smrtící kroky vlády. Hlavním dědictvím této vlády bude rekordní zvýšení státního dluhu, rekordní zvýšení daní a nepromyšlené reformy, ze kterých zůstane spíše pachuť. Petr Nečas byl podle Macha rekordním zvyšovačem státního dluhu. „Žádná jiná vláda v dějinách České republiky nezvýšila státní dluh tolik. Státní dluh vzrostl během vlády Petra Nečase, za léta 2010, 2011 a 2012, o půl bilionu, tedy 500 miliard korun. Vláda Petra Nečase tak vytvořila třetinu veškerého dluhu od vzniku samostatné České republiky,“ upozornil Mach. Mach též dodává, že Petr Nečas byl rekordním zvyšovačem daní a nikdo v dějinách České republiky nezvyšoval daně tak jako on. Daň z přidané hodnoty na plenky a další zdravotnické potřeby zvýšil z 10 na 21 procent. DPH u potravin, léků, tepla, vody, dopravy, knih zvýšil z 10 na 15 procent. DPH z benzínu, paliv, mobilů, počítačů, bot a mnoha dalších věcí zvýšil z 20 na 21 procent. „Nečas zvýšil daně pro pracující důchodce a živnostníky s dětmi. Zavedl zdanění výnosů ze stavebního spoření, zdražil dálniční známku z 1200 na 1500 korun a daně z tabáku zvýšil z 1340 na 1400 korun na kilogram. Pro řidiče jezdící na plyn zavedl daň ze stlačeného zemního plynu ve výši 500 korun za tunu. Podle Macha byl Petr Nečas věrným služebníkem Bruselu. „Podpořil půjčku na krachující eurozónu ve výši 64 miliard korun z našich devizových rezerv a podpořil zřízení ESM, obludné smlouvy na úvěrování krachujících států eurozóny (která nás zavazuje zaplatit zhruba 350 miliard korun Bruselu). Nevyjednal za to v Bruselu zhola nic, ani výjimku pro ČR ze zavedení eura, ani slibovanou výjimku z Listiny práv EU. Nečas prosadil bezprecedentní převod státního majetku církvím, aniž by aspoň výsledkem byla odluka státu a církví, a prosadil důchodovou reformu tak špatnou, že se do nových penzijních fondů skoro nikdo nepřihlásil,“ myslí si ekonom Mach. Ekonomiku podle něho brzdí i mnohamiliardová podpora takzvaných obnovitelných zdrojů energie: „Vláda navíc pokračuje v podpoře fotovoltaické energie a dalších takzvaných obnovitelných zdrojů energie. Na to se proplýtvají desítky miliard korun, které kdyby nebyly směřovány tam, mohly se použít na smysluplné projekty, které by podpořily ekonomický růst. Pokud se masivně investují peníze do něčeho, co je neefektivní, tak se to logicky musí odrazit v tom, že ekonomika neroste“. Z policie a státního zastupitelství se za vlády Petra Nečase stal podle Macha stát ve státě, což Nečasovi, který to dopustil, nakonec zlomilo vaz. „Politický kurz dnes určuje policie tím, na koho z politiků si ukáže, a koho účelově obviní z korupce. Rozsudky tvoří policie dopředu přes média cílenými úniky policejních protokolů a odposlechů. Veřejnost jásá, ale spravedlnost a demokracie trpí,“ varuje Mach. České hospodářství klesá – podle Macha v důsledku neúnosné byrokracie, vysokých daní, rostoucího dluhu a sociálně-inženýrských vládních programů pod taktovkou Evropské unie. Naše ekonomika je totálně přeregulovaná a předaněná. Velice negativní je to, že když se vláda zadlužuje a půjčuje si od bank, tak vytěsňuje soukromé investice a banky raději půjčují jí, než aby půjčily na různé podnikatelské projekty. Na půjčky podnikatelům potom bankám nezbývá. Čili vytěsňování soukromých investic vládními půjčkami je jednou z příčin toho, že ekonomika neroste. Další příčinou jsou vysoké daně. Mnohé z nich jsou již za Lafferovým bodem a vláda jejich zvyšováním dusí ekonomiku, aniž by se jí dařilo vybrat více peněz do státního rozpočtu. Příčinu stagnace české ekonomiky Mach vidí také v tom, že vláda sice slibovala, že bude bojovat s byrokracií a usnadní život podnikatelům méně regulacemi a papírováním, přitom ale činí spíše opak. Vláda slibovala jednotné inkasní místo, jedno přiznání místo třech: daňového, zdravotního a sociálního. Nic z toho neudělala. Naopak vláda komplikuje podnikání vším možným. Například pokud zde máme některé podnikatele v oblasti solárních panelů, kteří nedostávají žádné dotace, tak vláda jim komplikuje podnikání tím, že instalovat zařízení může jen certifikovaná osoba. To je jeden příklad za všechny. Vláda má vždy plná ústa řečí o omezování byrokracie, ale končí to stále větším omezováním svobod občana řídit si svůj život po svém,“ upozorňuje Mach. Kořenem současné mizérie je podle Macha víra, že můžeme mít politiky, kteří dokážou čestně hospodařit ročně s částkou 1500 miliard. „Nedokážou to ani nejčestnější lidé, ani Bohuslav Sobotka, ani Babiš, ani Okamura. Ani já. Čestně a odpovědně dokážou hospodařit lidé s určitostí jen se svými vlastními penězi. Potřebujeme omezit moc politiků, napsat konečně do ústavy zákaz zadlužování a zvyšování daní. Potřebujeme vystoupit z Evropské unie a zbavit se tíže rakoviny dotací a do absurdních rozměrů bujících regulací,“ míní Mach. Několik ministrů vlády má pod sebou moloch, který je neuříditelný. Mají ambici ročně rozhodovat o tisíci miliardách korun vybraných od občanů. Rozhodují o detailních aspektech životů lidí. To se nedá ukočírovat a nelze ty peníze uhlídat. Měli bychom mít vládu, která uzná, že lidé jsou schopni si řídit spoustu svých vlastních záležitostí a rozhodovat o svých penězích. Za současného stavu, i kdybychom zvolili do vlády Mirka Dušína a Rychlé šípy, tak to prostě nemohou uhlídat a spousta peněz se utratí neefektivně, nebo je rozkradou nižší složky. Čili je naivní myslet si, že když tam bude někdo poctivý, tak se krást nebude. Nebude se krást osobně, ale těch tisíc miliard a ta spousta předpisů a razítek jako příležitostí pro korupci nelze uhlídat. Nechme peníze lidem. Nechme lidem jejich životy. Stát se stal neuhlídatelným a neovladatelným, potřebujeme radikální změnu, abychom ho dostali pod kontrolu. Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj tvořily celkové výdaje vlády v roce 2008 41,2 procent hrubého domácího produktu, zatímco v roce 2012 vláda rozhoduje již o 43,3 procent HDP. Příjmy vlády z daní, poplatků a dalších plateb vzrostly z 39 procent v roce 2008 na 40,8 procent v roce 2012. I prezident republiky Václav Klaus na svém pondělním vystoupení na Akci D.O.S.T. tvrdě zkritizoval Nečasovu vládu a zdůraznil, že ČR má nejhorší růst HDP ve srovnání se sousedními státy a má i největší pokles investic. Průměrný růst ekonomiky ve srovnatelných obdobích let 2003–2008 byl 5,8 procenta, zatímco v období 2008–2013 byl růst HDP -0,2 procenta. Horší výsledky měly v Evropě jen Řecko, Portugalsko, Itálie, Kypr a Slovinsko. Česká republika je ze sousedských zemí (Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko) jedinou zemí, která se nedostala na předkrizovou úroveň v roce 2008. Nečasova vláda neškrtala mandatorní výdaje, nýbrž investice, což je podle Klause smrtící. Restrikce investic v rozpočtu je u nás největší ze středoevropských zemí. Investice u nás za pět let poklesly o 19 procent. Letos investice veřejného sektoru dosáhnou zhruba polovinu toho, co byly v roce 2009.

Třetina moravských obcí pod moravskými vlajkami a nová ústava

Den slovanských věrozvěstů a Mistra Jana Husa jsou příležitostí se zamyslet nejen nad tím, kde se v uplynulých dvou stoletích při hledání smyslu našich dějin stala chyba, ale i nad funkční institucionální strukturou zahrnující zemské celky. Na svátek slovanských věrozvěstů a moravských patronů sv. Cyrila a Metoděje opět významně vzrostl počet obcí, které na svých radnicích vyvěšují moravské žlutočervené vlajky jako symbolickou připomínku moravské kultury, historie a jejích svébytných tradic. Právě proto, že je celá iniciativa s využitím symbolického charakteru moravské vlajky od počátku koncipována jako sjednocující, v letošním ročníku ji 5. července hodlá vyvěsit minimálně 740 radnic, tedy více než třetina všech obcí na Moravě. Vlajka zavlaje i na budovách jihomoravského a nově i zlínského krajského hejtmanství. Onu snahu o „jednotu v různosti“ symbolizuje i podpora tří obcí z Čech v čele s městem Vysoké Mýto, rodištěm Vojtěcha Šembery, českého autora moravských zemských barev z 19. století. Podpora moravským tradicím přichází i z pěti obcí na ryze historickém území Slezska, které bylo po roce 1945 znovu osídleno převážně obyvatelstvem z Moravy v čele s městem Jeseník. Moravskou vlajku pravidelně vyvěšuje i slovenská obec Cífer, ostatně Moravané jsou na Slovensku právně uznávanou menšinou se svými zástupci v radě vlády a i slovanští věrozvěsti jsou rovněž patrony Slovenska. Na rozdíl od minulého ročníku se této nové tradice zúčastňují obce již ze všech historicky moravských regionů, tedy i těch, kam se ještě loni informace o této iniciativě nedostala. Vlajku vyvěsí jak nejvýchodnější moravská obec Bílá, turistické středisko Moravskoslezských Beskyd, tak i obce na Telečsku – dokonce ty historicky nejzápadnější moravské obce patřící již do povodí Vltavy jako Kaliště nebo Klatovec. Podobně je tomu od jihu k severu: od Tvrdonic v Podluží, které mají na dohled slovenské Záhorie i rakouské Pomoraví až po pravděpodobně nejstarší moravské město Bruntál ležící historicky již na pomezí severní Moravy a Slezska. Již tradičně se opakovala nejsilnější podpora na Moravském Horácku (tedy v kraji Vysočina), jižní Moravě, Olomoucku, Šumpersku nebo Boskovicku. Výrazně posílila podpora na Zlínsku, Kroměřížsku, Slovácku, Valašsku nebo hanáckém Záhoří. Zajímavá je i významná podpora na Moravskotřebovsku a Svitavsku, náležící administrativně k Pardubickému kraji, Jihlavsku a moravském Lašsku – Místecku i Novojicku. Zde vlajku vyvěsí např. obec Vražné, v jejímž katastru leží Hynčice, rodiště zakladatele genetiky J. G. Mendela nebo např. významné působiště Jednoty bratrské (v anglosaském světě známá jako Moravská církev) obec Kunín. Třešničkami na dortu je vyvěšení moravských vlajek ve 4 z 9 obcí v historicky moravském výběžku na jihozápad od Opavy (části tzv. moravských enkláv ve Slezsku). Iniciativy se účastní i moravské obce na pomezí s Těšínským Slezskem (Frýdlant nad Ostravicí nebo obec Žabeň, předměstí Ostravy). Na druhém konci již potřetí se zapojuje moravské město Dačice, součást Jihočeského kraje. Dále bychom mohli jmenovat Chropyň, dle pověsti rodiště moravského krále Ječmínka nebo všechna tři pravděpodobná rodiště J. A. Komenského v čele s Uherským Brodem či obec Vlčnov s proslulou Jízdou králů. Z měst nechybí Uničov, Šumperk, Boskovice, Moravské Budějovice, Třešť, Znojmo, Mikulov, Břeclav, Kyjov, Valašské Klobouky, Frenštát p. R. nebo Budišov nad Budišovkou, tato všechna v čele s městem Brnem. Tyto stovky vlajek zavlají nejen v době kulatého výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu (1150 let), ale v době aktuálních otázek nad českou ústavností, a tím i její státností a identitou. I evropská integrace bude v příštích měsících a letech hledat novou cestu, novou energii, která by ji posunula dále a posílila její legitimitu. Moravská zemská vlajka společně se samozřejmě vyvěšovanými vlajkami evropských samosprávných i historických zemí nám může poněkud romantizujícím způsobem připomenout, že koncept národních jazykových států vzniklý v 19. století nemusí být již aktuálním stavebním kamenem budoucího evropského uspořádání. Alternativou mohou být historické země a regiony. A věřím tomu, že většina z nás na tyto myšlenky nebude reagovat jako dosloužilý prezident Václav Klaus na dotaz rakouského novináře na státní návštěvě Rakouska. Reportér se loni v listopadu českého prezidenta zeptal: "Váš protinávrh je návrat ke spíše národním státům, národně státním modelům, k modelu, který vychází z 19. století a je zčásti zastaralý…“ Klaus tehdy reagoval opravdu, ale opravdu nestátnicky, tedy uraženým odchodem. Pokud si takovou reakci nechceme vzít za vzor, stojíme minimálně před problémem, jak vlastní děti vést ke státoobčanství, ale i evropanství a sounáležitosti s tradicemi země, ve které vyrůstají. Budeme jim stále říkat, že sice jsme úžasný stát a národ, jen ti Němci a komunisté nám to zkazili a kazí? Obce o vyvěšení tohoto symbolu 5. července jistě všechny nerozhodly z jediného důvodu. Některým jejím představitelům šlo přímo o cyrilometodějské tradice, někteří chtěli vyjádřit svůj zemský patriotismus, mnozí ale i nespokojenost s tím, co předvádějí politici v Praze. Myslím, že nezkazíme nic tím, zamyslíme-li se nad trochu skrytě vyvěrajícím smyslem této aktivity. Sám jsem několik radnic zapojených do této iniciativy navštívil a musím konstatovat, že ona nálada byla vždy, někdy až neuvěřitelně, podporující, stmelující a často i nadšená. Mnoho starostů a členů obecních rad reagovalo podobně jako starosta obce Tučín na Přerovsku: „Je hezké, že obce na Moravě něco spojí. Navíc, když se teď v politice tak handrkují…" Najednou se zezdola vynořil protiklad toho, co slyšíme v hlavních zprávách. Můj článek z minulého roku na toto téma jeden z diskutujících označil jako „moravistický“. Přitom jsem profesí psycholog a ne filolog, teda ani bohemista, moravista nebo anglista, ale jen patriot, který ke svému životu potřebuje kotvu, kterou mu zanechali jeho předkové. Mám rád kroje, lidové stavby, nářečí nebo historické mapy. A prostě rád dělám něco, co vzbuzuje nadšení u ostatních a tím potom vede i u mne k vyjádření lidské sounáležitosti. Během státních svátků – více moravského Dnu slovanských věrozvěstů a více českého Mistra Jana Husa máme možnost zamyslet se nejen nad tím, kde se v uplynulých dvou stoletích při hledání smyslu dějin a naší státnosti stala chyba, a především nad koncepcí nové ústavy. Koncepční i faktické nedostatky té narychlo šité z roku 1992, ve znění pozdějších změn především o způsobu volby prezidenta, vnímáme citelně právě v těchto dnech. Důležitou otázkou ale také je, zda významné sociální a ekonomické problémy lze u nás vůbec vyřešit před vyřešením otázky státoprávní a veřejnosprávní. Tedy bez vytvoření skutečně funkční institucionální struktury. A nemusíme chodit daleko, stačí si všimnout zavedených středoevropských demokracií, kde mají zemské celky své opodstatněné místo. Na závěr bych vzpomněl jednu nedávnou příhodu. U obhajoby bakalářské práce jedna studentka původem ze Slovenska žijící na Moravě vzpomněla své osobní trauma z rozpadu Československa. Zeptal jsem se ji, proč si myslí, že se naše federace rozpadla. Vinu přiřkla oběma národům a jejich reprezentacím. Na to jsem jí odvětil: „Nebylo tomu tak hlavně proto, že federace měla jen dva členy a chyběl tam stmelující prvek, tedy Země (či republika) moravskoslezská?“ Jak praví klasik – Trius facient collegium. A proto bychom neměli zapomenout i na další letošní kulaté výročí, tedy 45 let od nerealizované koncepce československé trojfederace z roku 1968, kterou tehdy bylo silně slyšet z moravských i slezských akademických a politických kruhů v čele s tehdejším rektorem Masarykovy univerzity prof. Martincem a dalšími významnými osobnostmi jako byl básník Trefulka nebo spisovatel Tomeček. Nejen proto diskuse nad chybami našich minulých „státníků“ klidně vystačí i na další článek. Takže abychom úspěšně nepokračovali v budování banánové republiky, budeme to muset vzít, jak se hezky česky říká, „z gruntu“.

Když rasistická police chrání rasistické viníky situace. Buď Vás zmlátí tlupa cikánů, nebo policie. Vyberte si                                   Radek Velička

Nebuďme obecní, ono vše co se děje v Českých Budějovicích, včera i před týdnem, je ovlivněno incidentem, kdy rasističtí cikáni napadli v přesile majoritní obyvatele. To že demonstrace eskalují je zapříčiněno dvěma faktory. Rasistickým přístupem policie a stav společnosti, kdy rasistické útoky cikánských násilníků přibývají a médii jsou bagatelizovány. Naopak demonstrace proti cikánskému násilí jsou označovány jako radikální s projevy rasismu a masově se na nich úchylní novináři ukájejí. Včera kdokoliv byl na českobudějovickém náměstí, byl lustrován Policií České republiky. Každé auto, které přijíždělo do Českých Budějovic, bylo kontrolováno. Celé město zažilo policejní manévry jako ve válečné zóně, společnost byla omezována na svých občanských svobodách. Proti demonstrantům byli nasazeni těžkooděnci z různých krajů republiky, slzný plyn a vodní děla. Policejní násilí a brutalita v akci, policie použila násilí na demonstranty. Viníci situace také demonstrovali. Stáli před svými domy na sídlišti Máj a police je chránila. Nasazen byl antikonfliktní tým, aby jim rozmlouval případné napadání kohokoliv. Viníci se chechtali. Tím jasně dostávají od policie a médii signál, že když budou vraždit, loupit a v tlupách napadat většinovou společnost, tak se jim nic nestane a když potencionální oběti, to jsme všichni, a oběti budou proti jejich chování demonstrovat, tak je zmlátí zase policie. Zatím jsou nepokoje vždy na jednom místě, ale co bude následovat, když se nepokoje rozšíří do celé republiky? Nasadí na nás police jednotky, které budou střílet do davu, nebo vláda povolá armádu? Je zvrácené, aby viníci situace byli chráněni, jen aby lživě nenapadali a neobviňovali s rasismu, když sami jsou extrémní rasisté. Proto se nedivme tomu, že cikánští extremističtí rasisté mají na Facebooku skupinu "Černá síla". Být to naopak byli by organizátoři ihned ve vazbě. Oni mají Romeu a jiné rasistické organizace, které podněcují k rasové nesnášenlivosti, a vesele se nám smějí do obličejů na svobodě. Chráníme si lidi, kteří nám ubližují a parazitují na našem finančním systému, to umí jen společnost, která spěje k zániku.

Stoupající preference KSČM.

Díky téhle vládě, se stále více lidí hlásí k tomu, že budou volit KSČM. A je nutné si položit otázku, proč: Kdo vystavěl školní budovy, tělocvičny a hřiště ? Kdo opravdu zabezpečil bezplatné školství na všech stupních ? Kdo vystavěl kulturní domy a staral se o aktivity mládeže ve volném čase Kdo vystavěl kryté bazény, zimní stadióny, fotbalové stadióny, sportovní haly ? Kdo vybudoval bezprašné cesty, aby bylo spojení do každé vesnice? Kdo rozšířil výstavbu železničních tratí a proved elektrifikaci, aby bylo spojení po ČR ? Kdo zabezpečil levné spojení pro občany do vesnic od rána do půlnoci? Kdo poskytoval výrazné slevy v dopravě pro pracující, studenty, důchodce ? Kdo zabezpečil, aby vlakové a autobusové spojení bylo zabezpečeno na směnový proces pracujících v návaznosti ? Kdo vybudoval metro? Kdo prosadil lidem právo na svačinu, obědy, pracovní oblečení atd. v pracovním procesu? Kdo vystavěl vodní a tepelné elektrárny ? Kdo provedl elektrifikaci a plynofikaci v ČR? Kdo vystavěl mnoho nových továren a rekreačních zařízení ? Kdo vybudoval zemědělská družstva po celé republice, která byla obdivována i západem a byli jsme soběstační výrobou většiny potravin? Kdo vystavěl ty tzv. králíkárny pro občany, které mají dnes hodnotu miliónů? Kdo umožnil bydlení mladým manželstvím v levných bytech, krátce po uzavření sňatku ? Kdo zabezpečil, že věci pro děti byly za směšné peníze? Kdo dával nenávratné půjčky na výstavbu rodinných domků? Kdo dával novomanželské půjčky mladým lidem a za každé narozené dítě odečetl dosti vysokou částku z této půjčky? Kdo dával všem práci, takže měli všcichni z čeho platit dluhy, nebyli proto potřeba hyeny v lidské podobě - exekutoři? Kdo zabezpečil, že nebyli bezdomovci ? Kdo zabezpečil, že i chudá rodina žila slušně a nikdo neživořil ? Kdo vybudoval v obcích vodovody a regulace potoků ? Kdo vystavěl ve větších obcích a ve městech Knihovny, Požární zbrojnice, Obchody, Policejní stanice ? Kdo zveleboval svoje obce a města bez nároku na jakoukoliv mzdu? Kdo dokázal dát všem svým občanům práci? Kdo zabezpečil, že každý podnik, každá vesnice měla zajištěnou bezplatnou zdravotní péči ? Kdo postavil nemocnice a zdravotní střediska? Kdo vystavěl telekomunikační, rozhlasové a televizní systémy? Kdo zabezpečil, že se lidé nemuseli obávat o svůj život na ulici, ve svém domě, bytě, ať už v noci nebo ve dne a cítili se bezpečně? Je mnoho otázek, které by bylo ještě třeba doplnit, ale není to až tak důležité. Je však třeba připomenout, za jakých podmínek se všechno dělo! Toto všechno trvalo 40 let !!!! Poválečná doba, tzv. socialistická, začínala v krajině zdevastované, místy vybombardované válkou. Infrastruktura byla zničená nebo v lepším případě poškozená. Neexistovala, žádná pomoc ze zahraničí !!!! – žádné eurofondy! Ba naopak, západní země nelibě nesly, že není u nás nastolen kapitalismus, jako u nich ! Náš hospodářský rozvoj byl záměrně brzděn, aby došlo k rozpadu. Země se musela trápit s vnitřním nepřítelem - to všichni dnes vidíme a slyšíme, jaké množství lidí se hlásí k tomu, že aktivně bojovali proti tehdejšímu režimu. Přesto všechno, země hospodářský rostla. Co dokázaly naše vědecké týmy. Nehrozil nám krach, pamatujete nějaký dluh naší republiky v r.1989, když země byla sametově předána ???? Co hlásají dnešní vyvolení ? Co dokázal KAPITALISMUS za 23 let s touto naší zemičkou ???? Toto srovnání si může udělat každý ! To vidíme všichni, nestaví se králíkárny, kromě pár narychlo stavěných, montovaných zahraničních hal ( které možná brzy zase osiří), podnikání krachuje. Studenti, kteří v roce 1989 měli 18-22 let mají dnes 40-45 let. Tato generace si mnoho nepamatuje a nemůže ani porovnat situaci pravdivě se svou vlastní zkušenosti a nechá si lehce vtloukat do své hlavy nepravdy a učí to i své děti ! I ve školách se dnešní děti učí dějiny, které jsou mnohdy zmanipulované a nepravdivé ! Až vymře generace, která může hodnotit socialismus a kapitalismus, jelikož touto dobou prošla na vlastní kůži vše prožila,zůstane jen společnost absolutně neznalá skutečných dějin našeho národa Jen politologové a historici budou znát pravdu. Vlastně mnohým lidem tyto nepravdy vůbec nevadí a nemají zájem se nad nimi ani zamyslet! Proč ne, vždyť i vzdělání se dnes dá koupit za peníze a potom tu kvalitu zažíváme na každém kroku každý z nás! Ať je to u lékaře, u právní pomoci, u soudu, úřadech, na policii, ve školách atd. V Řecku je kapitalismus, kde se nenasytní politici a bohatí snaží dostat k moci a k osobním majetkům. Začaly platit jen principy nejmocnějších, síla peněz, moc bohatství jednotlivců - to je vyspělý systém ! Proč jdou lidé do politiky ? Jen naivní hlupák může uvěřit, že tito lidé se chtějí obětovat, aby udělali maximum pro lid této země, aby se nám žilo lépe .. Tlačí se tam proto, že si chtějí zajistit bohatství, touží po moci ! Do politiky bez peněz se nikdo nedostane, ledaže se stane figurkou mocných a dělá vše, co dostane za úkol ! Co vlastně jsou dnešní media ? Komu slouží ? Výlučně jen bohatým, o tom jsme se přesvědčili také mnohokrát. Kde dnes může zaznít pravda ? Kolik lidí je hrdo na to, že dokáže bez jakéhokoliv ostychu, lhát, podvádět a mnohdy i bez citu zabíjet? Toto je dnešní situace v ČR ! To nám přinesl nový demokratický systém ! Máte ještě národní hrdost? Miloslav Pokštefl Mela jsem praci deti mohly chodit do krouzku a jezdit na tabory a dnes me vnoucata nemaji sanci na nic rodice delaj jak urvani a na takove tabory a krouzky proste nemaj tohle je demokracie ????? hnuj a bordel

Opět jsem byl médii obviněn, že jsem prý rasista.             Tomio Okamura

Je to směšné, když naopak já sám jsem byl celé dětství terčem rasizmu a xenofobie, v dospělosti však již problémy nemám. A právě z mých celoživotních osobních zkušeností vyplývá, že to, že cikán je dnes vnímané hanlivě, není vina ani neonacistů ani Čechů ani Turků. To je v prvé řadě hanba Romů. Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní hodnoty chtěj nechtěj kolidují a kolidovaly s hodnotami ve všech civilizovaných zemích. Nelze od společnosti jen brát, je jí potřeba i adekvátně dávat. Cikáni by měli probudit své elity, semknout se a usilovat o vlastní stát, právo na sebeurčení je právo každého národa a proto by také Česká republika měla demokraticky podpořit jejich vystěhovalectví například do země, odkud pocházejí jejich prapředci, tedy nejlépe do některého ze státu Indie. V historii již podobné příklady známe, když Američané vytvořili v první polovině devatenáctého století v Africe stát Libérie, který se stal novým domovem osvobozených amerických otroků. Samozřejmě je třeba postupovat skutečně demokraticky, takže podpora vystěhovalectví jen pro ty, kdo sami dobrovolně chtějí, avšak motivované státní podporou na založení nové existence v zahraničí a navíc po oboustranné dohodě s cílovým státem či provincií. To, že by tento způsob mohl při podrobném dopracování v praxi fungovat, naznačily dobrovolné vystěhovalecké vlny českých cikánů do Kanady a do Anglie. Třebaže tahle myšlenka bude asi nakonec bohužel nereálná, nelze na ní shledat nic jiného, než inspiraci ve staré sionistické idei budování židovského státu a vystěhování do něj, k čemuž, jak víme, došlo za souhlasu mocností v rámci OSN i samotných Židů. Myšlenka romského státu tzv. Romanistánu není nová a nepřišli s ní ani extrémisté ani neonacisté, ale přišli s ní v minulosti sami Romové – například v roce 1936 žádal samozvaný cikánský král Matiáš Kwiek fašistického diktátora Mussoliniho, aby mu dal část okupovaného etiopského uzemí, kde by založil Romanistán.

I prasata u koryt mlaskají míň. Kalousek zažil v televizi peklo

 Velká politická přestřelka se odehrála v úterý večer v pořadu Události, komentáře. Zástupci pěti sněmovních stran se hádali o východiscích ze situace nastolené jmenováním nového premiéra Jiřího Rusnoka. Zástupci levice brutálně útočili na vládu zastupovanou zejména ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Ve studiu České  televize vedle moderátora Martina Veselovského usedli na jedné straně zástupci dosavadní koalice Miroslav Kalousek a Jiří Pospíšil, na druhé pak Michal Hašek z ČSSD a Vojtěch Filip z KSČM. Prostřednictvím telemostu pak sestavu doplnil předseda Věcí veřejných Vít Bárta. Hned na úvod se moderátor zeptal Miroslava Kalouska, zda mu nepřipadá, že ho prezident pěkně doběhl. Dosavadní ministr financí odvětil, že nikoliv a poznamenal, že prezident udělal něco, co nechtěla žádná z politických stran, takže mu jako poslanci nezbývá, než zírat. „Z litery Ústavy to určitě udělat může, nejsem si úplně jist, jestli i z ducha Ústavy,“ poznamenal místopředseda TOP 09. „Toto prezidentovo rozhodnutí je prvním krokem v zápase o podobu parlamentního systému,“ myslí si Kalousek. Poslanci v tomto sporu podle něj hájí parlamentní demokracii. „Krok pana prezidenta směřuje spíš k nějakému putinovskému režimu,“ obává se. S tím ovšem nesouhlasil první místopředseda ČSSD Michal Hašek. „Je logické, že teď musel být hlavním hráčem prezident republiky, protože pouze on má kompetenci jmenovat premiéra,“ vysvětloval. A pak drsně zaútočil na Miroslava Kalouska. Já nevěřím vlastním uším, že se najednou z vás stali ochránci parlamentního systému,“ poznamenal Hašek. „Celé tři roky jste nasazovali opozici roubík, válcovali ji na nočních schůzích sněmovny, vyhlašovali si podle svých potřeb stavy legislativní nouze, manipulovali jednacím řádem sněmovny a teď se dovoláváte parlamentní demokracie. Že se nestydíte,“ vmetl do tváře dvojici zástupců pravice. Místopředsedy ODS Jiřího Pospíšila se pak moderátor ptal, zda trucování pravice a prodlužování politické krize zemi nepoškodí. „Za to nese odpovědnost pan prezident, který zvolil takto nestandardní řešení,“ protestoval Pospíšil. „Tři strany a většina poslanců jasně deklarovali ochotu podílet se na vládě,“ upozornil. „Není to žádná vláda odborníků nebo úředníků, je to vláda přátel Miloše Zemana," dodal. I ta prasata mlaskají míň, než vy. „To, co tu říkáte, je opravdu trapas,“ okomentoval jeho vystoupení Vojtěch Filip. „Celá krize má svůj původ v tom, jak jste vládli,“ pokračoval a vzápětí udeřil: „Vy jste se chovali tak, že i prasata u koryt mlaskají míň.“ Podle něj je například mimořádně trapné, když se nyní pod podporu pravicové koalice podepisují poslanci zvolení za úplně jiné strany. „Vy si tu hrajete na to, že suverénem je nějaká stojednička, přitom to tak vůbec není,“ rozčílil se komunista. K němu se přidal i Vít Bárta: „Já s pobavením sleduji zuřivost Miroslava Kalouska, který je vystresován z toho, že po sedmi letech ztratí kontrolu nad penězovody a kvůli tomu se mu jeho kmotrovský systém nakupování poslanců začne rozpadat. Je dobře, že úřednická vláda vyžene z klíčových pozic pány Kalouska a Kubiceho, kteří zkorumpovaný systém drží pohromadě,“ jásal Bárta, zatímco kamera v prostřihu zabírala Miroslava Kalouska, který pobaveně kroutil hlavou. „Tohle snad komentovat nemusím,“ poznamenal vzápětí. Pak se vrátil k Rusnokovi, kterého si prý váží, ale v tuto chvíli to vnímá tak, že premiér vyhlásil sněmovně válku. „On říká: Já vím, že mě nechcete, ale já tím premiérem stejně budu,“ uvedl Kalousek. Michal Hašek s Jiřím Pospíšilem se následně překřikovali, zda pravice skutečně má zdůrazňovaných 101 podpisů, když z vystupování šéfky LIDEM Karolíny Peake podpora nebyla zřejmá. „Řekněte, jakou cenu mají její podpisy,“ vyzval následně Pospíšila. K jeho poznámce o ceně za loajalitu LIDEM se přidal i Vojtěch Filip. „Karolína Peake říkala, že nebude podepisovat žádný bianco šek. A co je to šek? To je platební doklad. Takže na něm nejspíš chyběla částka, co za to měla dostat,“ myslí si šéf komunistů. „Kolik vás stály ty podpisy,“ ptal se dál ostře. Pak se Filip rozjel k obsáhlému monologu, ve kterém zkritizoval chování stran dosavadní vlády. „Použil bych příměru: Je to jako když se stříhá prase. Hodně kvikotu a vlna žádná.“ Vláda podle něj tři roky vládla špatně, nadělala velké dluhy a spoustu ostudy, a teď kvičí, jak chce vládnout zodpovědně. K poznámkám o kupčení s poslanci se přidal i Vít Bárta. „My už prostě nechceme, aby tu Karolína Peake pobíhala po sněmovně a obchodovala svých osm již mnohokrát zobchodovaných hlasů,“ uvedl. V následné anketě hosté ve studiu potvrdili své dosavadní postoje. Levice volala po předčasných volbách, pravice tvrdila, že v situaci, kdy ve sněmovně existuje většina, je to nesmysl. „Vy tady mluvíte o tom, jak si prezident dává do funkcí kamarády. Ale to je výsledek toho, jak jste tu sedm let vládli vy s vašimi kamarády,“ vmetl poté pravici Michal Hašek. „Vy si pořád myslíte, že to vysedíte, ale tohle naštve spoustu lidí,“ pokračoval, načež se ho Kalousek otázal, zda je politikem nebo táborovým řečníkem. „Já jsem politik, který se na rozdíl od vás nemusí bát voleb,“ dostal odpověď.

Rostou zisky, platy nerostou. Skoro vše tu patří cizincům.

Ekonom a analytik Erik Maca neustále upozorňuje na fatální chyby, jichž se dopouští současná politická elita. Podle jeho přesvědčení jí zcela chybí vize rozvoje země. Argumentuje neúprosnými fakty. Jeho názory jsou velmi zajímavé. Myslí si například, že „ruka trhu“ je mimo a že práce je nekonečné množství. Nedochází k růstu, ale k pouhému přesunu a k expanzi bohatství na straně jedné a chudoby na té druhé. Rozvoj nadnárodních firem zcela markantně změnil celosvětovou dělbu práce. Dnes již nedochází k nárůstu výrobních kapacit, ale k jejich přesunu ze 'Severu na Jih', ze 'Západu na Východ'. Dále pak dochází především k deindustrializaci USA (s výjimkou vojensko-průmyslového komplexu). Souběžně roste nerovnost lidí. Spojené státy jsou opět příkladem par excellence. Zatímco úzká vrstva nejbohatších (Joseph Stiglitz hovoří o 1 %) roztáčí financializaci ekonomiky, zbytek se  'dynamizuje' na pracovním trhu typu 'ber, co nabídnou'. To má za následek nejen stagnaci mezd, ale také stále většího zadlužování, aby bylo možné  udržet kupní sílu. Služby mají v USA podobu buď přebujelého, parazitického finančního sektoru na straně jedné, či ony takzvané 'obraceče hamburgerů', onu pracující chudobu, existující na straně druhé. V 90. letech se začíná častěji objevovat pojem 'jobless growth', neboli ekonomický růst  bez odpovídajícího nárůstu nových pracovních míst. A vidíme to i na dalších ukazatelích, primárně podílu mezd na HDP, který ve vyspělých zemích klesá. Z vytvořeného koláče HDP jde tedy stále více na zisky a stále méně na mzdy. Mezinárodní organizace práce se domnívá, že hlavním důvodem je současný typ globalizace bez mezinárodních standardů, který umožňuje závod ke dnu. V něm, jak už dávno upozornil Joseph Stiglitz, ale nevyhrává vůbec nikdo. A co víc. Obyvatelé 'Západu', radující se nad levným zbožím z Číny, které také Američanům udržuje kupní sílu (vedle dluhu), si neuvědomují, že pracovní podmínky například v Bangladéši se jim vrátí jako bumerang. Protože v globalizovaném světě jsme aktuálně všichni propojeni. A neradostná je podle Macy také naše perspektiva: „Dnešní politické elitě chybí vize rozvoje země v kontextu současné krize 'Západu'. Ta si nutně vyžádá velmi razantní transformaci ve všech oblastech. Přitom ekonomická struktura České republiky je charakteristická silným vlivem zahraničních, často nadnárodních uskupení. Data a závěry analýz ČSÚ jsou výmluvné. Váha finančních a nefinančních firem pod zahraniční kontrolou v české ekonomice narostla během let 1995 až 2011 z méně než 10% podílu na počátku sledovaného období na 43,5 % celkové produkce. Není ani překvapující, že největší dominance firem pod zahraniční kontrolou je v sektoru peněžnictví a pojišťovnictví, na druhém místě je automobilový průmysl. V ostatních odvětvích průmyslu pak ČR slouží jako volná výrobní kapacita především pro Německo. Německé firmy ovšem nemají žádný zájem na tom, aby se cokoliv měnilo. Technologicky náročnější výrobu si ponechávají u sebe a stanovují horní limity pro ceny svých dceřiných firem. Na naší 'konkurenceschopnosti' se tedy nutně projevuje to, že většina firem není finalisty, tedy nejsou schopny ovlivnit konečnou cenu. Česká 'elita' se 'trápí' rostoucími mzdovými náklady či sociálním pojistným, ale už ji příliš nezajímá, že důležitější než náklady je právě ona přidaná hodnota. HT výrobky tvořily za rok 2011 pouze 16,7 % exportu, přičemž ale stále vykazují značnou dovozní závislost na subdodávkách. Produkty zde tedy nejsou, až na výjimky, vyráběny komplexně. ČR je, až na mimořádné případy, v pozici příjemce technologií. Podfinancovaná a nevhodně státem řízená, či spíše neřízená podpora vědy a výzkumu neslibuje aktuálně mnoho šancí na zlepšení. Samostatnou kapitolou je pak uzavřenost výzkumu. ČR se v řadě oborů dostává zcela mimo evropské trendy. Očividné pohrdání domácí poptávkou a její systémové podtržení zvyšováním daní neznamená nic jiného než přiznání, že vláda 'kašle' na své občany. Stará se totiž o zcela jiné priority. Výroky typu  'domácí poptávka není důležitá pro vývoj ČR' jsou ignorací zákonitostí ekonomie. Vše je pokusnou laboratoří 'doktorů přírodních věd'. Růst daní je příkladem,“ varuje Maca. V souvislosti s neradostnou bilancí se přímo vnucuje otázka, z čeho a jak bude Česká republika žít? Je zcela iluzorní se domnívat, že zahraniční korporace investují v ČR, protože si nás obzvláště oblíbily. Důvod jejich investic se od roku 2006 projevuje na naší platební bilanci, konkrétně v bilanci výnosů, jejíž vysoký deficit dostává do záporných čísel celý běžný účet. Rozhodující je odliv dividend. Například v roce 2011 činil 175 miliard korun. Bilance výnosů pak celkově zaznamenala deficit téměř 272 miliard Kč. Běžný účet tím skončil v deficitu přes 109 miliard Kč, a to navzdory faktu, že ostatní tři bilance běžného účtu byly v plusu (zboží, služby, běžné převody). Odliv dividend z  ekonomiky navíc již od roku 2006 překračuje sumy zahraničního reinvestovaného zisku. Vysoké deficity běžného účtu vyjadřují strukturální nerovnováhu a mohou být jedním ze signálů finanční krize (země jihovýchodní Asie), případně krize dluhové (Řecko, Španělsko, Itálie či Portugalsko). ČR se navíc spoléháním na další a další příliv přímých zahraničních investic dostává do pozice, která je politicky i ekonomicky silně defenzivní. Současná ekonomika potřebuje další příliv zahraničních financí, které ale po dozrání investic nutně vyústí v další odliv výnosů ze země (a tak pořád dokola). Nemluvě o tom, že čistě ekonomicky vzato má každá země omezenou míru absorpce investic (otázka kolik jich dokáže produktivně vstřebat, což souvisí jak s institucionálním prostředím, tak s kvalifikací pracovní síly a dalšími vlivy). Pokud na této míře absorpce země trvale nepracuje, tak těžko může existovat impuls k rozvíjení nových oborů. Ekonomika skutečně nemůže růst do nekonečna. Alespoň extenzivní cestou. Vnitřní intenzita chybí. Věda, výzkum, technologie. Národní kapitál. Lokální rozvoj živností a potřebných služeb. Vše je třeba podpořit a nikoliv podseknout daněmi či škrty. Kapitál si bere na úkor práci. A technologie prostě vytlačuje práci. Jaká jsou řešení? Koncepce deglobalizace je základním faktorem. Především v oblasti zemědělství, zpracování potravin, odpadů a výroby energií. Práce je nekonečné množství. Existuje ale velké množství práce, která je finančně i společensky buď podceněna nebo zcela ignorována (výchova dětí, péče o domácnost, péče o staré a postižené). Právě tyto práce budou ve stárnoucím Západě stále důležitější. Mnoho práce je třeba udělat i v oblasti vzdělávání, výzkumu, kultury a ekologie. Všechny tyto činnosti, až na výjimky, mají ale jedno společné. Nepřinášejí zisk. Vůbec ne v krátkém období. Volná ruka trhu je mimo.

Zrušme církevní restituce a soukromé exekutory.

Příští  volby budou mít  jedno, dvě, či tři  základní  témata. Kdo je správně uchopí má naději na úspěch a u velké politické strany dokonce na vítězství. Je přirozené, že základním tématem bude hodnocení hospodářské a sociální politiky této vlády.  A tam je to téměř jasné. Oproti sousedům - Německu, Polsku,Slovensku, Rakousku, se této zemi nedaří.  Kde jsou ty časy, kdy se Česká republiky se mohla pokládat za středoevropského tigra. Mimochodem –  bylo to výlučně za vlád ČSSD  v období  konce Zemanové vlády a rok po skončení  Paroubkovy vlády. Nikdy jindy. Ani předtím a ani potom. Umírat sice neumíráme, Španělsko či Řecko jsou  na tom ještě hůře, a ze sousedů asi polofašistické  Maďarsko.  Ale jinak v podstatě trvale jen skomíráme.  Snad jen tyto potopy  odstartují alespoň  nějaké investice, aby se alespoň trochu hospodářský růst probudil. Ale jsou ještě  jiná témata, která mohou, ne –li rozhodnout, tak zásadně ovlivnit, koho si lidé vyberou jako nejsilnějšího hráče do příští vlády : ty, kdo zruší či změní zákony, které jsou nestoudné a ekonomicky a sociálně drtivé. A tak moc jich zase není:

1,  církevní restituce, včetně existence patvarů v podobě  smluv o vyrovnání mezi státem a církvemi, které každý student práv v 1. ročníku jakékoliv české právnické fakulty musí označit z důvodu i vyloučení všech ochranných  ustanovení občanského zákoníku jako za škvár.

2,  soukromé soudní exekutory, kteří oproti jiným západním civilizovaným zemím navyšují náklady exekuce o cca 10 ti násobek

3, samozřejmě 2. pilíř důchodové  reformy

A cosi nového, ale zásadního zavést : Samozřejmě

1, majetková přiznání u těch, jejichž majetek činí více než 20 miliónů

2, třebas drobná úprava zákona o dani z příjmů odčerpáním všech legálně neprokazatelných příjmů . zdaněním ve výši 100%

3, zavedením zákonné hranice pro minimální mzdu např. ve výši 50% průměrné mzdy (dnes cca 13000)

Kdo najde odvahu, bude vítězem.

Chceme revoluci. Všechny politiky pověsit, nadávají lidé.

Ve skupině Stydím se za vládu ČR a chci její demisi je už skoro 30 tisíc lidí. Velkou diskuzi tam rozvířil článek o průzkumu, v němž se ukázalo, že nejvíce lidí od roku 1993 má za to, že země směřuje špatným směrem. Většina diskutujících se shoduje na tom, že hlavním problémem je neschopnost lidí sjednotit se a povstat proti vládě. A na tom se právě lidé nikdy nedomluví, takže se zase neudělá vůbec, ale vůbec nic!! Musí přijít jeden sjednotitel, vůdce, silná osobnost. Členové skupiny volají po defenestraci, revoluci a okamžité změně. Tak je všechny pověsme. Ostatní by chtěli „všechny vymlátit“. Jenže jim vadí, že nikdo nic neudělá. Průzkum navíc nikoho vůbec nepřekvapil. To, že země nesměřuje správně, to si nemyslíme, to víme. Už se těším na toho optimistu, který má radost ze zvyšování daní, ožebračování lidí a na druhou stranu má radost, že do politiky leze kdejaká havěť jako třeba Peake nebo Blažek a z politiky vyjdou jako multimilionáři. Toho optimistu mi ukažte.

Samková vyzývá voliče: Zvonit už jedině francouzáky. Vyměňme už konečně politiky. Rok 2013 bude zásadní, říká Havlík. Pravoslavný kněz: Na církevní restituce je už pozdě. Docent sleduje policejní bouři kolem Kalouska a mluví o revoluci. Revoluce není na místě, lidé by měli zakládat nové strany, míní exministr průmyslu. Holešovská výzva nemá řešení. My ano, říkají "skuteční komunisté". Politika přes internet a pěkně přímo. Na Islandu to zkoušejí, u nás to prý nejde. Odhalení ve speciálu ČT: Reformy jsou jen prodlužováním agonie. Tajemní Anonymous se ozvali: Až přijde revoluce, buďte připraveni. Socioložka Šiklová o touze po majetku a zmatené starší generaci.

Strach z levice?

Poznal jsem levicovou totalitu a cinkal klíči, procinkal se k totalitě pravicové a tady jsem poznal teprve co je hyenizmus, vraždění,strach seniorů o holý život, zvůle mocných, holá nemožnost dovolat se spravedlnosti, podplacená justice, zvůle exekutorů, korupce nejhoršího zrna, bezmoc poctivých, viděl umírat bezdomovce, kněze se rvát o zlaté prase, žebráky prosit o almužnu, platíme doktorům, v nemocnici, v lékárnách, v obchodech nás okrádají, krmí jedovatými potravinami a po těchto výše uvedených hrůzách se máme bát levice?.....

Kalousek natrvalo zničil ekonomiku České republiky

České hospodářství utrpělo v rámci ekonomické deprese ještě vlastní vnitřní krizi, protože politické vedení českého státu dávalo silný důraz na snižování zadluženosti a na omezování výdajů a předpokládalo, že rozpočtové škrty jaksi záhadným způsobem povedou k ekonomickému růstu. Ve skutečnosti česká ekonomika uschla. Ohromující selhání programu škrtů české vlády. Vím, že Česká republika nedělá v posledních letech na svět ekonomicky zrovna velký dojem a taky vím, že Češi mají pověst, že jsou v debatě, zda stimulovat ekonomiku investicemi, či provádět škrty, rozhodně na straně škrtů, avšak navzdory tomu, že jsem cynik, i já jsem byl ohromen neuvěřitelnou mírou jejich selhání. Ze statistik Eurostatu zjistíme, co se stalo s českým HDP od roku 2004, píše v americkém ekonomickém časopise Forbes komentátor Mark Adomanis (na stránkách časopisu Forbes je na tomto místě uveden graf). Je to skutečně ohromující obraz selhání státní politiky. Nejenže se České republice nepodařilo znovu získat růst, o který přišla po ekonomickém pádu v roce 2009, ale po skromném a neukončeném oživení se hospodářství České republiky systematicky zmenšuje od třetího čtvrtletí roku 2011. České hospodářství utrpělo v rámci ekonomické deprese ještě vlastní vnitřní krizi, protože politické vedení českého státu dávalo silný důraz na snižování zadluženosti a na omezování výdajů a předpokládalo, že rozpočtové škrty jaksi záhadným způsobem povedou k ekonomickému růstu. Ve skutečnosti česká ekonomika uschla. Není to sice zdvořilé říkat to ve slušné společnosti, ale Česká republika je na trajektorii, kdy se jí NIKDY nepodaří vrátit se k svému nejvyššímu růstu. Bude od nynějška v trvalé stagnaci. Velmi reálné vyhlídky na dlouhodobou hospodářskou stagnaci jsou zatracující obžalobou české vlády a její reakce na hospodářskou krizi. Česká republika je ovšem už dlouho miláčkem "reformátorů", a udělala všechno, co od ní chtěli vládci v Bruselu a ve Washingtonu. Aby mohli vstoupit do NATO a do EU, Češi museli provést celou řadu rozsáhlých hospodářských, politických a vojenských reforem, a zjevně to udělali důsledně a systematicky. Následující informace jsou tedy poněkud zastaralé, ale Česká republika bývala zcela jistě onou částí "Nové Evropy", který byla proamerická, kapitalistická a dynamická, byla živoucí výčitkou neživotnému autoritářství, které ochromilo země jako Bělorusko a Rusko. Po určitou dobu, když česká ekonomika byla v letech 2000 - 2008 v rozkvětu, tohoto rozhodnutí vypadalo brilantně: Česká republika sklízena všechny diplomatické a bezpečnostní výhody toho, že se stala součástí západní bezpečnostní architektury a její občané se těšili rostoucí životní úrovni. Vypadalo to, že to lepší nemůže být. Politické a diplomatické úspěchy ČR posilovaly hospodářské úspěchy a obráceně. Jenže, nyní, v roce 2013, to rozhodnutí už nevypadá tak brilantně: Už je velmi pravděpodobné, že Češi neobjevili tajnou cestu k modernosti, ale že vylezli na palubu potápějící se lodi. Češi si samozřejmě smějí dělat, co chtějí, a jestliže chtějí být součástí EU a NATO a dávat důraz na politiku škrtů na úkor růstu, ať si to klidně dělají. Jenže jestliže "evropský experiment" a slavné "atlantické partnerství" začnou lidi drtivou většinou spojovat s ekonomickým propadem a utrpením, tyto záležitosti nakonec už tak populární nebudou. Není to ode mne zrovna původní myšlenka, ale v dobách, kdy země zažívají dlouhodobou hospodářskou stagnaci, dochází v těch zemích k špatným věcem. A jestliže nyní Česká republika upadla do trvalé recese, je jen otázkou času, kdy se tam začnou dít děsivé věci (jak se to už začalo dít v Maďarsku). V každém případě: v době, kdy spousta lidí má starosti ohledně potenciálních budoucích scénářích hospodářské stagnace v Rusku, měli bychom si uvědomit, že bychom pravděpodobně měli věnovat pozornost SKUTEČNÝM příkladům stagnace ve východní Evropě.

Poplatky ve zdravotnictví u nás a v Německu

Tam nemají nějaké mafiánské loutky ala Cikrty či Julínky, Hegery a Šnajdry ale sestavení celého systému přenechali odborníkům. To, co z toho vzniklo, je sociálně spravedlivé a přijatelné pro všechny. Nikdo není znevýhodněn a každý přispívá na zdravotnictví dle svých možností. U nás nejvíce sociálně nespravedlivé je právě to, co oba Tomášové vychvalují jako největší přednost: - hranice 5000 Kč pro každého. Určení ochranné hranice poplatků pevně stanovenou výší 5000 Kč je sociálně nespravedlivé. Pro toho, který má roční příjem 500 000 Kč, je to jedno procento z příjmu. Ten, kdo má ale příjem jen 100 000 Kč, je to už 5 % a platí tedy pětkrát více. Aby k této nespravedlnosti nedošlo, mají to v Německu stanoveno pevně v procentech: Jsou to pro každého 2 % z ročního přijmu, pro chronicky nemocné 1 %. U každého je tedy hranice individuálně stanovena dle jeho příjmů. Kdo může platit více, platí více, kdo méně, platí méně. Platby zdravotního pojištění taky nejsou stanoveny u všech stejnou pevnou sumou, ale vypočteny procentuálně z platu. Tak by to mělo být i u hranice poplatků. Pokud je to jinak, je to stejně nespravedlivé, jako kdyby se stanovila daň ze mzdy pro všechny stejnou sumou, třeba 8000 Kč. Ten s příjmem kolem 60 000 Kč by měl důvod se smát, ten s učitelským platem kolem 20 000 Kč by už takový důvod mít nemusel. Stanovit nějakou hranici, či odvod nějaké daně tak, aby to bylo sociálně spravedlivé pro všechny plátce, nejde jinak než procentuálně. Na to zřejmě nikdo nepomyslel (!). Další nehoráznou drzostí je vyžadování placení od bezpříjmových skupin, např. od dětí. V SRN platí až od 18 let. Předpokládá se, že potom už dítě má vlastní příjem a pokud ne, tak má už nárok na sociální podporu, ze které musí rovněž platit, a to zase až do výše jen 2 % (chronicky nemocní 1 %). Pokud by pan ministr Heger vyžadoval, aby za děti platili rodiče, byl by to zase další případ diskriminace rodičů s nedospělými dětmi. Museli by platit dvakrát, jednou za sebe a jednou za děti. Ty s dospělými dětmi by byli zvýhodněni. Dalším protiústavním krokem je zavedení trestu odnětí platu ve výši tří dnů pro každého nově onemocnělého. To přece nemůže být paušálně zakotveno v zákoně. Takto by mohl trestat jenom soud a musel by případ posuzovat individuálně, pokud by k nějakému zneužití ze strany pacienta opravdu došlo. To je přece nespravedlivé trestat s viníky i poctivé. Typický případ pro soud pro lidská práva ve Štrasburku. A ještě jedna otázka: Bude muset pacient platit první 3 dny za pobyt v nemocnici, když za tyto tři dny nebude mít žádný příjem? Pokud ano, kde má na to vzít peníze? V Německu prvních 6 kalendářních týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši přibližně 95 % z čisté mzdy. Potom ho platí nemocenská pojišťovna přibližně 75 % z hrubé mzdy. Kdo by toho zneužíval a přitom třeba pracoval na černo, může být i vyhozen ze zaměstnání. Způsobenou škodu samozřejmě musí nahradit. Praxe s poplatky ve zdravotnictví ve SRN u lékaře. Za návštěvu u lékaře se platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí roku ve výši 10 eur. Nezáleží na tom, kolikrát lékaře v té době navštívíte, zdali 3x (jednou za měsíc), či 20x. Pokud tedy k lékaři chodíte průběžně přes celý rok, zaplatíte za neomezený počet návštěv za čtyři čtvrtletí celkem 40 eur. U specialisty, kam vás pošle váš lékař, se neplatí nic. Poplatky vybírá sestra, která je dál posílá zdravotní pojišťovně, u které je pacient pojištěn. Nejsou určeny lékaři, ale na podporu zdravotnictví. Lékař si nemůže přivydělat tím, že by si nechal zaplatit za vystavení receptu.  Vystavit pacientovi recept je samozřejmost a součást jeho práce. Ostatně by to bylo i v rozporu se zákonem, kdyby byl lékař placen dvakrát. Jednou zdravotní pojišťovnou a podruhé samotným pacientem. Poplatky jsou plně započítány do nejvyššího možného zatížení pacienta (ochranný limit). Poplatky za léky a obvazový materiál. Platí omezení na nejvýše 10 eur za lék a materiál. Za každý lék, který je na doplatek, se tedy platí 10 % z jeho ceny, nejméně však 5 eur a nejvýše 10 eur. Pokud by tedy cena léku byla 300 eur, pacient by nezaplatil 30 eur, ale jenom 10 eur. Poplatky rovněž nejsou určeny lékárníkům, ale pro zdravotnictví jako takové a odevzdány zdravotním pojišťovnám.Jsou plně započítány do hranice nejvyššího zatížení (ochranný limit) bez ohledu na to, jestli by si mohl pacient vybrat lék bez doplatku. Zdravotní pojišťovna do toho nemůže mluvit a musí uznat lék, který lékař pacientovi předepsal a doplatek do limitu započítat. Poplatky za pobyt v nemocnici. Za každý den pobytu v nemocnici se platí 10 eur, ale jenom do výše 28 dní v roce. To znamená, že ten, kdo bude ležet v nemocnici 14 dní, zaplatí 140 eur, ten, kdo si poleží v nemocnici 3 nebo 10 měsíců v roce, zaplatí nejvýše 280 eur. Poplatky jsou rovněž určeny výhradně na celý systém zdravotnictví. Nemocnice musí poplatky převést na účet pojišťovny. Povinnost platit má každý občan starší 18 let. Aby byl poplatek sociální (někdo může zaplatit více, někdo méně), je vypočtena jeho nejvyšší výše z ročního příjmu pacienta a je pevně stanovena na 2 procenta z jeho ročního příjmu. Je to hranice nejvyššího možného zatížení pacienta, kterou může bez nepříznivých sociálních následků ještě snést. U každého je samozřejmě jiná, a sice podle výše jeho příjmu. V tom je sociální spravedlnost pro všechny. Výjimkou jsou zdravotně postižení a chronicky nemocní, u kterých je limit nejvyššího zatížení poloviční, tedy 1 % z jejich příjmů. Příklad výpočtu limitu. Kdo má roční příjem 20 000 eur, musí státu ročně přispět na zdravotnictví dvěma procenty, což je 400 eur. Pokud je dlouhodobě nemocný, tak jen jedním procentem, což je 200 eur. U důchodce s ročním příjmem 10 000 eur je to 200 eur, resp. 100 eur, pokud je chronicky nemocný. Vše, co za rok zaplatí přes tuto hranici, je mu zdravotní pojišťovnou vráceno. Vyúčtování přeplatků. Každý pacient dostane u lékaře, v lékárně, v nemocnici, všude, kde platí poplatky, stvrzenky, které si uschová a příští rok odevzdá v nemocenské pojišťovně, která vše přepočítá. Co je zaplaceno přes limit, poukáže do šesti týdnů pacientovi na jeho účet. Když zaplatil méně, tak samozřejmě k pojišťovně nejde. Pacient už předem ví, kolik dostane, protože si to sám dokáže podle svých příjmů a stvrzenek spočítat. A ještě na doplnění: Dlouhodobě, chronicky nemocný je ten, který je nejméně jeden rok v léčení stejné nemoci a nejméně jednou za čtvrt roku u lékaře na prohlídce, pro léky či radu. Např. diabetici, dále duševně, či tělesně postižení, připoutaní na lůžko apod. Pro pobyt v lázních a léčebných ústavech platí totéž jako při pobytu v nemocnicích. Lékař z poplatků nic nedostane, a proto není narušen vztah mezi ním a pacientem. Ordinace a nemocnice jsou jen výběrčími poplatků pro nemocenské pojišťovny.

Znemožni se, řekli komunisté prezidentovi. Ten poslechl

Měnová reforma 1953, událost, která před 60 lety zacloumala Československem a vůbec poprvé i komunistickým režimem u nás. Režim, který okradl občany o úspory, posílal protestující za mříže, vyhazoval je z práce anebo je vysídloval do pohraničí. Měnovou reformu jsme vnímal jako usnesení komunistické strany, jehož splnění si vyžadovala ekonomická situace. Před sovětskou okupací Maďarska v roce 1956 to bylo prvním velkým rozčarováním - doslova šokem. Tenkrát jsem působil v Lanškrouně a hodně lidí si tam stěžovalo, že přišli o letité úspory. Lidé do té doby režimu naivně věřili. K zásadnímu rozchodu s komunistickou stranou tehdy však ještě nedospěli. Začaly poměrně brzo snižovat ceny spotřebního zboží. Pro snižování cen měla vláda koneckonců prostor. Peníze, které lidem při peněžní reformě ukradla, vytvořily poměrně slušnou rezervu, aby se mohlo jít s cenami - tu a tam - dolů. Ze začátku se snižovaly ceny denních potřeb a potravin. Pak i praček, televizorů, rádií, ale i velocipedů. Ekonomové vypočítali, že u rodin s více dětmi a také u důchodců dojde k vyrovnání životní úrovně až v roce 1960. Což se i podařilo. Koruna opravdu posílila, zlikvidoval se i černý trh, cenou však bylo okradení národa. Z lidí se při směně staré měny za novou vytáhlo asi 14 miliard korun - to byl čistý zisk. Tohle okradení národa za bílého dne bylo pečlivě připravenou a organizačně dobře zvládnutou "vojenskou mobilizací". Její spuštění se podařilo navíc skvěle utajit, i když se o ní mezi lidmi delší dobu šuškalo. Na celé akci se mimochodem podíleli špičkoví finanční odborníci - nešlo tedy o amatérský krok, jak se dnes dost zjednodušeně argumentuje. Z vedení strany o tom dlouho věděli jen asi čtyři lidé. Antonín Novotný se později už jako prezident zmínil, že on připravoval reformu se Zápotockým a Širokým. Novotný mi prozradil i to, že dokument návrhu reformy dali předsednictvu vlády a politbyru. Prezident to uváděl hlavně proto, že se mu nelíbilo chování funkcionářů komunistické strany, kteří začali před spuštěním reformy o překot skupovat šperky, zlato a jiné cennosti. Sám Novotný měl na vkladní knížce sto šedesát tisíc korun, tehdy obrovské peníze. Osmdesát tisíc z toho věnoval komunistické straně a zbytek směnil jako každý jiný - tedy jedna ku padesáti. Věřím mu to, protože žil velmi skromně, ale i proto, že si svůj prezidentský plat dával stranou, a když ta částka dosáhla deseti milionů - věnoval ji straně. Vláda měla připravené sklady nejrůznějšího zboží, z nichž hodlala po reformě zásobovat trh. Sklady se ale začaly vyprazdňovat ještě před reformou, protože lidé skupovali vše, co se dalo. Politbyro tedy rozhodlo, že někdo musí vystoupit s projevem k národu a ujistit ho, že žádná reforma nebude. Nikomu se do toho nechtělo, a tak se odhlasovalo, že vystoupí ten, který má největší důvěru lidí. A to byl ve třiapadesátém roce prezident republiky Antonín Zápotocký. Věděl, co riskuje. Zároveň však byl uvědomělým komunistou. Usnesení strany chápal jako zákon. Přesně takhle se chovají skalní komunisté, což si dnes mnozí mladí historici neuvědomují, a proto nedokáží Zápotockého pochopit. Když v archivu čtete, že Zápotocký, který se oháněl dělnickou třídou, jak jen mohl, po demonstracích apeluje, že společnost nesmí podléhat kultu dělníka, můžete být rovněž překvapen. Musíte ale vědět, že jakmile se dělníci a mnohdy zároveň komunisté postavili proti režimu, bylo podle "stranického zákona", jímž se řídil i Zápotocký, nezbytné tvrdě zasáhnout. Politbyro komunistické strany podléhalo jakémusi stihomamu, že například v plzeňské Škodovce konspirují našeptávači a třídní nepřátelé. Zajímavé je, že ministr obrany Čepička se dost zdráhal poslat vojáky proti lidem, přestože to nakonec udělal. Zápotocký ale narazil i v Moskvě? Vyslechl si tam své. Sověti mu vytýkali, že československá měnová reforma postihla nejvíce, řečeno tehdejším jazykem, dělníky a pracující vrstvy. Kritizovali ho za hospodářskou politiku. Československá ekonomika přepínala podle Sovětů zbytečně své síly. Vzestup výroby v zemi byl podle Moskvy unáhlený, těžký průmysl se budoval na úkor průmyslu spotřebního a v zemědělství převládaly při zakládání družstev násilné metody. Když o tom pak Zápotocký referoval doma, předseda vlády Viliam Široký se neudržel: Ale vždyť nám to Sověti sami doporučovali. Včetně peněžní reformy! Je to sice poněkud složitější, ale právě tohle je jeden z problémů. Od roku 1950 - s nástupem Alexeje Čepičky do funkce ministra obrany - se Československo ocitlo pod obrovským tlakem Moskvy s jediným hlavním úkolem: vybudovat v krátké době velkou armádu - a tomu se musel přizpůsobit průmysl a samozřejmě i státní rozpočet. V roce 1953 jsme měli stejně velkou armádu jako Československo v době mobilizace v roce 1938. A to jsme byli bez Podkarpatské Rusi a bez tří milionů vystěhovaných Němců. Požadavky armády rostly. Přímo ze státního rozpočtu dostávala asi 7,5 procenta HDP. Dalších 17,5 procenta šlo do státních rezerv, z nichž se hradily provozní náklady na armádu či nákup zbraní. Náklady na financování ministerstva národní obrany vzrostly z necelých 18 miliard v roce 1949 na 66 miliard v roce 1953. Činily stabilně kolem dvaceti procent státního rozpočtu. Čtyřprocentní podíl vojenské výroby roku 1950 na celkové průmyslové výrobě se v roce 1952 zvedl na celých 27 procent! Původní Gottwaldova představa byla taková, že zvednutím cen se od lidí stáhne nadbytek peněz. Sovětští poradci ho ale zřejmě přesvědčili, že to nebude stačit a že je tedy nutné připravit peněžní reformu. Jenomže mezi tím zemřel Stalin a v čele SSSR se objevili noví lidé. Je tedy docela dobře možné, že tihle lidé, kteří Zápotockého kritizovali, zapomněli, že reformu v Československu původně doporučila právě Moskva. Někteří historici se domnívají, že právě třiapadesátý rok a peněžní reforma byly oním zlomem, kdy komunistická strana ztratila důvěru většiny lidí? Ne. Hlavním zlomem nebyl třiapadesátý, ale až osmašedesátý. Tehdy měla KSČ takovou autoritu jako nikdy, ale právě v osmašedesátém ji definitivně promrhala. Reforma v roce 1953 byla každopádně velkým varováním, že sociální nůžky se rozevřely až příliš. Měnová reforma byla "jen" krizí režimu.

Evropané včetně občanů České republiky nemají na utrácení ani peníze, ani náladu

Evropský spotřebitel funguje již několik let v takzvaném krizovém režimu. Nemá bohužel na vybranou, pátým rokem se totiž potýká s důsledky krize. Evropané proto situaci ve svých zemích hodnotí jako zhoršující se. Na druhou stranu ale svou osobní situaci vidí o trochu lépe. Přesto naprostá většina lidí nemá na utrácení peníze, navíc jim chybí i chuť utrácet. 71 procent Evropanů tvrdí, že nemá peníze na utrácení. Situace je podle Evropanů čím dál horší. Již od vypuknutí finanční krize v roce 2008 mají evropští spotřebitelé tendenci hodnotit situaci ve své zemi jako zhoršující se. Pro rok 2013 je jejich průměrné hodnocení na 3,6 bodech z desetibodové stupnice (rok 2012: 3,8 bodů). Oproti loňskému roku došlo k nejcitelnějšímu zhoršení v České republice (2012: 3,9 bodu, 2013: 3,3 bodu) a ve Španělsku (2012: 3,1 bodu, 2013: 2,5 bodu). Německo je s hodnocením 5,9 bodu ze všech zúčastněných evropských zemí nejoptimističtější (v roce 2012: 6,2). Vedle Španělů nejhůře hodnotí současnou situaci ve své zemi Portugalci (2,4 bodu) a Maďaři (2,6 bodu). Ve Francii sice panuje poměrně špatná nálada (4,1 bodu z 10), ale již čtyři roky po sobě se nemění. Všechny evropské národy však vykazují poměrně vysoký rozdíl mezi hodnocením situace státu a své vlastní situace. Osobní situaci Evropané hodnotí průměrnou známkou 4,7 bodu z 10 možných. I v hodnocení osobní situace jsou opět nejvíce optimističtí Němci (6,1 bodu z 10). Češi svou osobní situaci hodnotí průměrnou známkou 4,3 body. Obyvatelé jižní Evropy dávají překvapivým výsledkem jasný signál, že si sice uvědomují kritickou situaci své země nebo se s kritickým stavem dokonce smířili, což však nemá přímý dopad na to, jak vnímají svoji osobní situaci. Španělé totiž svou vlastní situaci hodnotí o dva body lépe než situaci země, Italové pak o 1,7 bodu lépe a Portugalci o 1,5 bodu lépe. Na utrácení je peněz málo. Šest evropských spotřebitelů z deseti tvrdí, že skutečně nemají peníze na to, aby utráceli. Tento podíl populace je vyšší v zemích východní Evropy (65 procent). Každý pátý spotřebitel v České republice, v Maďarsku a v Portugalsku je dokonce toho názoru, že nemá vůbec žádné peníze na utrácení. K utrácení inklinuje spíše západní Evropa. Ve vedoucí trojici zemí (Německo, Belgie, Spojené království) je více spotřebitelů, kteří uvedli, že mají prostředky na utrácení. Zmínila to téměř polovina Němců a více než dvě pětiny Belgičanů a občanů Spojeného království, přičemž celoevropský průměr je 29 procent lidí. Nedostatek peněz drží nákupní choutky Evropanů na uzdě. V průměru každému třetímu evropskému spotřebiteli skutečně vadí, že nemá dostatek peněz na to, aby uspokojil svá nákupní přání. Touto situací jsou nejvíce frustrovaní obyvatelé východní Evropy. V průzkumu to zmínilo 37 procent Maďarů a Rumunů, 38 procent Poláků a občanů ČR a 49 procent Slováků. O evidentním nedostatku prostředků částečně svědčí také finanční situace domácností. V průměru každý druhý Evropan tvrdí, že žije od výplaty k výplatě. Podle výsledků průzkumu to vypadá, že přetrvávající krize do jisté míry brzdí nákupní choutky Evropanů, kteří nemají chuť utrácet. Pouze 13 procent respondentů tvrdí, že mají na nakupování peníze, které také utrácejí. Němečtí a belgičtí spotřebitelé (26 %) jsou nejvíce nakloněni tomu, že si udělají radost a něco si koupí. občanů ČR, kteří mají na utrácení peníze a také to udělají, je podle průzkumu osm procent. Na druhou stranu ale v průměru 17 procent evropských spotřebitelů má peníze na utrácení a na to, aby si udělali radost, ale nečiní tak, protože nemají náladu nakupovat. Nákupní nechuť je zvláště patrná u britských (28 procent), italských (23 procent) a francouzských spotřebitelů (21 procent). Nechuť k nakupování zmínil i každý desátý český spotřebitel z těch, kteří peníze na utrácení mají. Ve všech zemích, kde proběhl průzkum Barometru Cetelem 2013, byl v porovnání s minulým rokem zaznamenán pokles záměru v příštích 12 měsících více utrácet. Zatímco v roce 2012 ho potvrdilo v průměru 54 procent Evropanů, v roce 2013 to je pouhá třetina evropských spotřebitelů. V České republice vloni plánovalo více utrácet 66 procent lidí, letos jsou to necelé dvě pětiny. Z evropských národů plánují nejvíce utrácet Slováci (73 procent) a Rumuni (64 procent). Ekonomická nejistota a obavy spotřebitelů nahrávají spoření, které slaví v Evropě velký návrat. Většina evropských spotřebitelů tvrdí, že hodlá více spořit, pokud jim to jejich možnosti dovolí (zmínilo 40 procent Evropanů). Výjimku představují dvě země jižní Evropy, a to Španělsko a Portugalsko, jejichž občané plánují spořit méně než v minulém roce.

Ticho před bouřkou

Tomio Okamura zažádal o registraci hnutí, usilujícího o přímou demokracii v době, kdy je s fungováním demokracie parlamentní spokojena pouze čtvrtina občanů a kdy současné politické strany považuje za záruku demokratické politiky jenom třetina obyvatel. Těžko si představit lepší načasování. Společnost vyhlíží alternativní osobnosti, alternativní programy a nejlépe v hnutích alternujících kompromitované strany. Kdo má co nabídnout, ať tak učiní nyní, kdy poptávka výrazně převyšuje ubohou nabídku, není na co čekt. Změna, ke které se schyluje, není patrná v médiích, neboť zpravodajství se točí kolem stran a politiků, co jsou zrovna u moci. Pro nezávislé osobnosti, kterým se podaří oslovit občany, mají novináři zpravidla nálepku „populista", neboť popsat věci jak jsou je u nás považováno za nevkusné podbízení se nesvéprávné ulici. Zrovna Tomio Okamura přivádí svou schopností udeřit hřebík na hlavičku některé komentátory k zuřivosti. Pozoruhodné ovšem je, že se navzdory negativní publicitě suverénně stal senátorem a nepochybně by byl i prezidentským kandidátem, kdyby sběr podpisů neodstartoval pozdě. To svědčí o klesajícím vlivu médií na rozhodování voličů. Nevíme, zda politická budoucnost patří charismatickým vizionářům či pouhým populistům, jisté ale je, že nepatří stranám, které lidem politiku znechutily. Tradiční strany nemají důvěryhodné osobnosti ani důvěryhodný program, při životě je drží už jenom důvěřivá média a ta je hodí přes palubu, jakmile to začne ohrožovat jejich sledovanost. Vnucovat čtenářům něco, co se jim příčí je prostě špatný byznys. Neuspěje-li s přímou demokracií Tomio Okamura, prosadí ji jiní. Tudy vede cesta.

Chudoby přibývá.

Ve světě přibylo za loňský rok chudoby a příjmové rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími se zvětšovaly. Krize a s ní spojené škrty a úspory také zhoršily postavení občanů. Zpráva není příliš optimistická. Není naším cílem šířit skepsi, ale podívat se na situaci jinak. Hlavní proud politiky v posledních desetiletích selhal. Návody na vyřešení situace a rozvoj vedou do neudržitelného stavu," uvedl v úvodu zprávy Tomáš Tožička z asociace. Opírá se hlavně do pravice, i když alternativy nespatřuje ani u levice. Lidé přenechali na počátku 90. let s důvěrou vše politikům, a ti selhali. Je na čase, aby se politika vrátila do rukou občanů. Aby z obyvatel, zaměstnanců, politiků, úředníků, podnikatelů byli spolupracující občané, kterým společně jde o zajištění důstojného, tvůrčího a svobodomyslného společenství pro všechny. Kromě nás tu není nikdo, kdo by to vyřešil. Současné mocenské síly situaci nezlepšují, nezbývá, než aby ji řešili občané sam. Pomyslné majetkové nůžky v celém světě se podle asociace rozvírají stále víc – chudí ještě víc chudnou a bohatí dál bohatnou. S neúměrnou nerovností se potýkají i nejbohatší země, s odkazem na studii z USA, kde se mezi lety 1978 a 2011 zvýšily příjmy manažerů o 725 procent, kdežto zaměstnanci si polepšili o pouhých 5,7 procenta. Stovka nejbohatších si ročně přijde na 240 miliard dolarů, což by pokrylo roční výdaje na odbourání extrémní chudoby na planetě, uvádějí autoři. Zmenšující se rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů nejsou známkou rostoucí rovnosti. Jsou spíše výrazem zhoršující se situace u žen i mužů. Dopady krize ovlivňují především ženy. Krize negativně ovlivnila několikaletý pokrok směrem k zapojení se žen na trhu práce. Úsporná opatření ve veřejném sektoru ženy nutí přecházet na pracovní místa, která se mimo jiné vyznačují sníženými možnostmi kombinovat pracovní a rodinný život. Tlak na snižování mezd ve veřejném sektoru ohrožuje již dosažený mírný pokrok v uzavírání mzdové mezery mezi muži a ženami. Omezování veřejně poskytovaných pečovatelských a zdravotních služeb vede k reprivatizaci této péče a návratu k tradičním genderovým rolím. Úspory na příspěvcích pro rodiny s dětmi trvale snížily příjmy všech žen starajících se o rodinu a negativně ovlivnily ekonomickou nezávislost žen. Největší ztráty utrpěly matky samoživitelky a samostatně žijící důchodkyně. Situace se vrátila o X let zpátky. Kvůli úsporným opatřením se snížila i podpora otců – v některých státech se třeba rušila otcovská dovolená. Omezují se také služby pro děti, seniory či postižené. Ubyly i dotace pro ženské organizace, které připravují projekty ke slaďování práce a rodiny. Posiluje se tak tradiční rozdělení rolí mezi mužem a ženou. Česká republika si vysloužila kritiku za to, že nemá systém sociálního bydlení. Zpráva upozorňuje i na fenomén ubytoven. V obvykle nevyhovujících podmínkách tam za přemrštěné nájmy žijí převážně Romové. Přibývá třeba i seniorů v tísni, kteří se v těchto zařízeních ocitají. V krizi lidí ohrožených chudobou přibývá a budou potřebovat pomoc. Proto je nutné zavést sociální bydlení místo asociálního vylučování a segregace.

Šéf Nestlé: Voda není lidským právem, měla by se privatizovat  T.Piňas

Patří voda k svobodným a základním lidským právům, anebo by veškerá voda na této planetě měla patřit velkým korporacím a mělo by se s ní nakládat jako s produktem? Měli by chudí lidé, kteří si nemohou dovolit platit těmto korporacím, trpět žízní, protože nemají peníze? Podle bývalého ředitele a současného šéfa správní rady největšího výrobce potravin na světě by korporacím měla patřit každičká kapka vody na zemi – a pokud se chcete napít, měli byste platit. Tato společnost, známá tím, že najímá hordy „internetových vojáků“, aby bránili firmu a její online aktivity v komentářích a diskusních fórech (možná se některý objeví pod tímto článkem), tvrdě hájí dokonce i geneticky modifikované plodiny společnosti Monsanto a jejich „prokázanou bezpečnost“. Bývalý ředitel Nestlé vlastně tvrdí, že myšlenka privatizace vody je velmi podobná filozofii Monsanta. Ve video-rozhovoru předseda správní rady Nestlé Peter Brabeck-Letmathe říká, že konzumace geneticky modifikovaných potravin nevede k žádným zdravotním potížím. Z toho, jak tento sociopat o tématu hovoří, je zřejmé, že mnohem víc než lidé ho zajímá jeho vlastní bohatství a růst firmy. Tento muž financuje útoky na odpůrce geneticky modifikovaných plodin. Jeho společnost čerpá v chudých venkovských oblastech podzemní vodu, vyrábí z ní svou vodu balenou a zbaví danou oblast veškerých zásob vody bez jakékoli kompenzace. Nutí tak venkovské regiony v USA, aby za vodu platily. Jak uvedl server Corporate Watch, fima Nestlé a její bývalý ředitel Peter Brabeck-Letmathe už mnoho let ignorují zdraví populace a zneužívají přírodu v zájmu ročního zisku neuvěřitelných 35 miliard dolarů jen z prodeje balené vody. „Produkce minerální vody společnosti Nestlé je zneužíváním ohrožených vodních zdrojů. V brazilském regionu Serra da Mantiqueira, ve kterém se nachází přírodní rezervace se systémem zdrojů produkujících vodu s vysokým obsahem minerálů a léčivými účinky, vedlo přílišné čerpání k dlouhodobým škodám.“ Firma Nestlé kromě toho čelila obvinění, že ve svém podnikání masivně využívá otrockou práci. V roce 2001 společnost Nestlé čelila kritice, že nakupovala kávu v Pobřeží slonoviny a Ghaně, při jejíž produkce mohli být využíváni dětští otroci. Podle investigativní reportáže BBC stovky tisíc dětí v Mali, Burkině Faso a Togu byly odkoupeny od jejich strádajících rodičů a převezeny do Pobřeží slonoviny, kde byly využívány jako otroci na kávových plantážích. Je tedy voda lidským právem, anebo by měla patřit velkým korporacím? Jestliže na světě není dost vody pro všechny, pak by možná měl těmto korporacím patřit i vzduch. A pokud se týče plodin, Monsanto pracuje tvrdě na tom, aby si vybudovalo monopol na základní potraviny. Nikoho by nemělo překvapit, že šéf správní rady Nestlé bojuje za geneticky modifikované plodiny Monsanta, neboť jeho ideologie přímo souzní s filozofií Monsanta.

Proč Kalousek lpí na podpoře kriminality, rozvracení rodin, obchodu s drogami, prostituci a sebevraždách? Tomio Okamura

Kriminalita, praní špinavých peněz, vytváření hráčských závislostí, rozvracení rodin, domácí násilí, ohrožení psychického vývoje dětí a mládeže, obchod s drogami, prostituce a sebevraždy. To vše je důsledek gamblerství - chorobné závislosti na hracích automatech. Gambleři se postupně nachází v tak zoufalé životní situaci, že pro vysvobození z propasti dluhů udělají cokoli - nejprve zadluží sebe, svou rodinu, zničí své okolí a pak začínají krást a loupit. Přes 600 z nich ročně neunese stres a spáchá sebevraždu. Hráčská závislost ohrožuje nejenom gamblera, ale i jeho děti, rodinu, přátele a zaměstnavatele. Konkrétní případ? V jednom malém městě nedávno syn otci a celé rodině prohrál v automatech dům s restaurací, pekárnou a hernou. Otec, starý muž, který na majetek celý život dřel, zanedlouho zemřel. Celá rodina - dva bratři s manželkami a dětmi a jejich stará maminka se ocitli doslova a do písmene na ulici. Bez jediné koruny. Z čistých plátců daní a zaměstnavatelů se rázem stali sociální případy, lidé závislí na pomoci od státu. Podle odhadu odborníků jeden gambler negativně ovlivní životy dalších 12 – 15 lidí ve svém okolí. Rodiny hráčů se ocitají v dluhové pasti - sami hráči přichází o zaměstnání a žijí pouze ze sociálních dávek a občasných krádeží nebo jiné kriminální činnosti. Co za to vše stát inkasuje? Pár špinavých procent zisku, který nikdy nepokryje ztráty finanční a už vůbec nenahradí bídu a zoufalství, zničené životy nevinných obětí hráčské vášně a závislosti. Obce se snaží maximálně herny regulovat, ale pan ministr Kalousek se jim snaží podrážet nohy, kde to jde a blokovat přijetí větší regulace hazardu. Nechci mu křivdit, je možné, že nechce regulaci, ale že by možná byl pro úplný zákaz. To je to, co budeme v nejbližších měsících navrhovat a co se pokusíme prosadit prostřednictvím spřátelených poslanců ze všech politických stran. Byli bychom přitom rádi, kdyby se nepokoušeli lobbisté argumentovat tím, že tam či onde zákazy neplatí. Nejsme tam, ani onde, jsme u nás doma a u nás doma hrací automaty a terminály ničí životy tisícům občanů, vinným i nevinným ničí rodiny a ničí dětství mnoha tisícům dětí a stojí státní kasu - to znamená nás všechny - řádově stamiliony korun. Hrací automaty a terminály jsou ve své podstatě neobhajitelné  - a skutečně si neumím představit slušného člověka, který by měl jediný argument pro jejich legalizaci. On totiž neexistuje. Žádné odvody na veřejně prospěšné účely nemohou obhájit parazitování na lidském neštěstí, parazitování na chorobné lidské závislosti. Těžko si lze představit něco odpornějšího. Ve Francii je provozování hazardních her značně ztíženo. Hazardní hry jsou povolovány pouze kasinům, ve kterých jsou umístěny i VHP a vstup je přísně zakázán místním občanům, kteří mohou hrát pouze v kasinu jiného města. Kasin je zde celkově jen kolem 30 a slouží především turistům, kteří přináší podstatnou část příjmů. V Rusku platí od 1. 1. 2007 zákon číslo 244- ??), který má za cíl výrazně omezit dosavadní nekontrolovaný boom hazardních her. Všechny hazardní hry jsou v Rusku zakázány, výjimku budou tvořit pouze čtyři herní zóny v nerozvinutých oblastech Ruska a provozovatelem může být pouze ruská společnost. Zákonodárci při jejich stanovení brali v potaz atraktivitu pro zahraniční turisty a dostatečnou vzdálenost od ruské metropole. Vybrané zóny by měly z hazardních her ekonomicky profitovat a měly by podpořit jejich ekonomický rozvoj. V USA je hazardní hraní v některých státech úplně zakázáno, ve většině přísně regulováno a výjimkou jsou pouze hazardní ráje Las Vegas, Atlantic City a některé indiánské rezervace. Na podzim roku 2006 přijal americký kongres zákon, který zakazuje bankám bezhotovostní převody pro internetové hraní. Podobně postupují například v Austrálii, Novém Zélandu a Anglii. V SRN si provozování hazardních her regulují jednotlivé spolkové země, ale musí respektovat cíle a základní ustanovení státní smlouvy o loteriích, která ukládá obranu před nadměrným hraním, brání zneužívání hráčských pudů k soukromým ziskům a zajišťuje standardy dozoru. Na udělení povolení není právní nárok. Německo sice patří k nejbenevolentnějším evropským zemím, ale hazardní hry se tam daří držet na podstatně nižší úrovni než v ČR, od ledna 2007 zakázali on-line sázení. Ve všech evropských zemích a většině vyspělých zemí světa jsou hazardní hry podstatně více regulovány než u nás. Například v Norsku má monopol stát, v Irsku a dalších zemích jsou z hlediska našeho přístupu zcela zakázány, i většina totalitních režimů si na jejich provozování udržuje státní monopol. V zemích jako Saudská Arábie nebo Indonésie jsou loterie úplně zakázány.

Oslavenec Troška: Největší zlo je církev. Diktatura, co trvá už dva tisíce let

Nejznámější český režisér Zdeněk Troška oslaví za týden své velké životní jubileum. Slavit prý ale kromě úzkého kruhu rodiny nic nebude. Oslavy striktně zakázal a chce se věnovat své práci. Za další týden se pouští do natáčení druhého dílu komedie Babovřesky, která se stala nejúspěšnějším filmem desetiletí. A jak sám říká, největší zlo na světě je politika a církev. Byť sám Troška pochází z vesnice, z jihočeských Hoštic u Volyně, kde vyrůstal, kde dokonce v kostele ministroval a hrál na varhany a kam taky zasadil svou nejslavnější trilogii Sunce, seno, …, církev v lásce nemá. Je to vždycky jen o lidech. Jestli si někdo myslí, že jen proto, že denně chodí do kostela, odříkává Otčenáš a Zdrávas, a proto přijde do nebe, tak se plete. A to si právě někteří myslí, stejně jako někteří páteři, a proto se tak chovají. Naráží tak na letité zkušenosti s katolickou církví, ale hlavně na ty z loňska, kdy měl spory s jihočeskou částí církve. Protože jsme nedostali povolení od biskupství, abychom točili v kostele, protože je to prý kvůli zlodějům, aby si to nevyhlídli, což je samozřejmě nesmysl, našli jsme si v Dřítni kostel, který patří obci. Podepsali jsme řádnou smlouvu, ve vší počestnosti jsme tam natáčeli. Na obecní úřad přiběhl farář Ján Němec, který je sám Polák – už to samo o sobě je paradox, a začal na starostu řvát, že 'jak si dovolil tam pustit toho debila Trošku'. Farář, rozumíte, tomu se říká sluha boží?“ diví se dodnes režisér, který nezapomněl dodat, že onen kněz, muž svaté čistoty, ještě nezapomněl proklít i tu Vondráčkovou (Lucii Vondráčkovou). Další problém nastal v Pištíně, kdy po natáčení chtěl Troška nacvičit se sedmi herečkami, bez účasti kamery, na varhany mariánskou píseň. Ovšem jáhen Karel Fáber to zakázal s tím, že filmaři do kostela nesmí. Druhé přikázání boží říká: Miluj bližního svého jako sám sebe, jenže takhle to asi nevypadá, že...“ míní režisér, který rozhodně nic špatného v kostele dělat nechtěl. Všude, kam jsme přijeli, nás vítali s otevřenou náručí. Všude nám nosili koláče, buchty, ovoce, byli milí, jen s církví svatou byl problém. Z takových sluhů by jistě Kristus neměl radost. Podívejte se, celá církev svatá je organizace, která má svá jistá pravidla a podle nich jede. Marná sláva, je to stejná diktatura, jako byla, nebo je každá jiná. Tahle bohužel vydržela dva tisíce let, a už by bylo na čase, aby odešla do historie,“ míní Zdeněk Troška, jenž už před časem se postavil proti církevním restitucím, které označil za zlodějnu ve vztahu k občanům země. Pokud někomu něco někdo ukradl, ať mu to vrátí, to je pochopitelné. Jak já říkám – každému jeho nebe, ale ne, aby se tu vracely majetky, které nebyly prokazatelně církevní. A pak, církev by měla podle Kristova učení být chudá. Ukažte mi bohatší organizaci na světě, než je právě katolická církev. Podívejte se, jak ale její majetky vypadají. Třeba u nás v Hošticích je už třicet let v dezolátním stavu nádherná barokní fara. Církev svatá ji prodává skoro za milion. Kdo si asi myslí, že to koupí a vrazí do toho další miliony? A takových far je mnoho. Nejsou schopni se postarat ani o svůj majetek, který mají, a chtějí další. V době, kdy je stát v krachu,“ diví se autor komedií a pohádek, který má ale mezi duchovními i řadu přátel a známých. Ale to jsou normální lidi. Víte, kolik já dostal emailů, telefonátů od kněží a různých lidí z církve, jak se stydí za to, jak se 'jejich organizace' chová? Možná by se páni biskupové divili. Ale ti lidé se prostě bojí. Co je to za svobodu a demokracii? Říkám to pořád, že politika a církev, nikoli víra, prosím nesměšovat, jsou jedno velké zlo na světě. Proto byly boje, války, kvůli politice, majetku a církvi. Od nepaměti. Na politiku má Troška svůj názor. I když ho dvakrát tehdy ČSSD lanařila, aby kandidoval do Senátu za obvod Strakonicka a Prachaticka, odmítl. Nemá prý žaludek a povahu na to se přetvařovat a lidem lhát. Jsem člověk upřímný a vždy říkám, co si myslím a jak to je. To v politice nejde. Neuměl bych těm lidem lhát. Musel bych se stydět, tvrdí Zdeněk Troška. Je přesvědčen, že mnoha politikům vůbec nejde o blaho lidu, ale o blaho svoje. Sám režisér poznal na vlastní kůži, jaké to je, když řekl svůj názor a byl za to „perzekuován“. Jen jsem řekl, že nesouhlasím s americkým radarem v Česku, a už jsem byl nepřítel státu a jistí dva páni ministři se před lety postarali o to, abych nedostal peníze na pohádku Nejkrásnější hádanka, kterou jsem natočil až napotřetí. A dneska, když vidím politiky, nevím, jestli mám brečet nebo se smát. Je to děsivý, opravdu děsivý. Obyčejný člověk nemá zastání, dovolání, politici se jim smějí do očí,“ dodává režisér. Říká, že se cítí na dvacet, i když mu bude šedesát. A proto, aby si udržel stálý optimistus a duševní zdraví, dělá jediné: „Na televizi skoro nekoukám, noviny nečtu a katastrofické zprávy našich mnoha televizí vůbec nesleduju. A jsem nejšťastnější člověk pod sluncem,“ ujišťuje.Veškeré oslavy svého 60. jubilea zakázal. „Slavil jsem padesátiny, teď budu slavit už jen stovku. Tenhle vstup do překremačního věku za slavení určitě nestojí," dodává režisér s humorem a nadsázkou sobě vlastní, které přenáší i do svých košilatých komedií. Babovřesky II. toho prý budou rozhodně důkazem.

Okamura udeřil: Bulvární ČT bezostyšně špiní lidi a manipulují

Česká televize v těchto dnech slaví 60 let své existence (dříve jako Československá televize). Senátor a zakladatel hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamura se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil k tomu, zda ČT za sedm miliard korun ročně, což je její rozpočet, odvádí dobrou práci a vysílá nezávislé, objektivní zpravodajství a publicistické pořady. ČT si to, co o ní Okamura napsal, do rámečku rozhodně nedá. Česká televize podle Okamury dlouhodobě neplní to, co by plnit měla - tedy být médiem, které je protiváhou komerčním médiím.Její zpravodajství a publicistika je často ještě bulvárnější, povrchnější a zavádějící než zpravodajství komerčních a bulvárních médií. Reportéři ČT bezostyšně dehonestují vybrané oběti štvavých kampaní, manipulují informacemi, vytrhávají citáty z kontextu a převracejí jejich skutečný význam. ČT ročně investuje stamiliony do tzv. vlastní tvorby a filmů, ale výsledná produkce je žalostná a v důsledku ztrátová: „Talentovaní autoři, noví ani staří, nemají šanci v ČT prorazit - jejich náměty a nápady lidé v ČT buď zahazují nebo někdy i sprostě ukradnou. Česká televize investuje do českých filmů, ale opět to jsou podle Okamury projekty, které dělají kamarádi kamarádů a kvalita této tvorby je z většiny hluboce podprůměrná. V důsledku toho je ostatně podprůměrná kvalita celé české filmové produkce a co je nejhorší, klesá i divácká náročnost. To, co by neprošlo před rokem 1989 ani jako amatérský snímek, dnes soutěží o České lvy. A s diváckou náročností klesá také úroveň herců, režisérů i tvůrců. Pokud někdo chce byť jen na vteřinu oponovat těmto názorům, ať porovná tvorbu první republiky, let šedesátých, ale dokonce i osmdesátých - filmy, seriály, herce, scénáristy, režiséry a podívá se na dnešek. Troufne si někdo srovnat současné tvůrce s Dietlem? Macourkem? Nebo s Burianem, Marvanem, Janžurovou, Mandlovou, Kopeckým, Sovákem, Růžičkovou?“ nastavuje Okamura nemilosrdně zrcadlo České televizi. Ale hlavním úkolem ČT podle Okamury není vyrábět zábavu a pokud ano, tak skutečně na nějaké kvalitativní úrovni. Česká televize a rozhlas by podle vlasteneckého senátora měly být nosičem veřejnoprávních zájmů. Měly by a musí propagovat společenské hodnoty, měly by být skutečně prostředkem, kterým stát své občany v dobrém slova smyslu vychovává k tomu nejlepšímu, co společnost potřebuje: od zdravého životního stylu až po pracovitost, čestnost nebo aktivní solidaritu se slabými. Státní média musí být také nositeli a šiřiteli vlastenectví, naší sounáležitosti. Musí už dětem i dospělým ukazovat, proč je správné a nutné starat se o svou zemi. Proč je důležité nekrást, neničit, ale budovat. Proč si musíme vzájemně pomáhat. Česká televize tu není od toho, aby předváděla rychlokvašené celebrity, zábavné soutěže nebo propagovala počítačové hry nebo nové modely aut. Co se týče sportu, měla by primárně propagovat sportování v tom nejširším slova smyslu, protože jak víme, ve zdravém těle je zdravý a spokojený duch, nikoliv aby propagovala primárně komerční vrcholové sporty jako je tomu nyní. ČT tu prostě není od toho, aby byla další komerční televizí. Rada České televize schválila v lednu na svém pravidelném zasedání rozpočet České televize na rok 2013. Veřejnoprávní televize bude v letošním roce hospodařit se 7,06 miliardami korun. V roce 2012 měla schválený rozpočet 6,97 miliardy. Dne 1. května 1953 odstartovalo z pražského studia v Měšťanské besedě zkušební vysílání televize. Oslavy této historické události si ČT připomíná na obrazovce i mimo ni po celý rok 2013.

Co bylo za socialismu standardem, dnes je úzkoprofilové a nedostatkové zboží !

Tak snad už toto všeci vědí. V televizi říkali, že jde o hoax, já naopak souhlasím s tím pánem, co napsal ten úvod : Předmluva: Ano Kalousku, máš pravdu, žereme opravdu jak prasata a je nám jedno, co to je, hlavně když máme plné koryta. Měl jsem k dispozici technologii výroby párků a různých dalších plněných masových výrobků, kterou prozradil jeden "podnikatel" a upozornil, že takto v honbě za ziskem a v boji s neviditelnou rukou trhu "podniká" drtivá většina majitelů společností s rozumem omezeným, co se týká kontrol, tomu se vysmál, protože půlka národa by musela být kontrolory, ale raději jsem ji nezveřejnil, protože jsem nechtěl mít na svědomí přechod drtivé většiny čtenářů na vegetariánskou stravu, i když ani tam není všechno košer.Ti idioti, kteří neustále oblbují nedostatkem mandarinek a banánů za socialismu ať jdou do prdele a ještě dále, nevím, proč se bojí přiznat, že před tímto slavným kapitalismem si komunisté kvalitu potravin hlídali jako oko v hlavě, jelikož jsem pamětník, tak dokážu srovnat kvalitu šunky tehdy a nyní, tehdy opravdu šunka chutnala jako šunka, dnes mám silný pocit, že žeru šunkovou vodu. Je to jako se slovy naší hymny " český ráj to napohled" ale opravdu jen na pohled, jinak je to neskutečný otrokářsko-feudální bordel a stejně tak je to i s potravinami, krásně načančané, až zrak přechází (lituji slepce o co přicházejí), ale když to rozbalíte, tak jsou to jen náhražkové sračky. Pokud ty sračky nejsou zdraví ohrožující, dejme tomu, nikdy člověk neví, co žere, ale když už jsou do žrádla míchány jedy, posypová sůl, salmonela, do chlastu metanol, a spousta dalších, zdraví ohrožujících svinstev a lidi umírají, tak potom už je konec srandy a jedná se o sprosté vraždy. To, co zveřejní televizní kanály a stoky, je jen špička ledovce, aby se ukázalo, že kontroloři nespí, snad v žádném odvětví nezuří tak mafiánský boj, jak ve žrádle, protože lidi budou žrát a chlastat pořád. Tolik můj komentář, další je převzato. Nechci Vám brát iluze, ale . . .Pokud se však podívám na kvalitu potravin, někdy si říkám, že bych chtěl dát ochutnat svým dětem to, co se tu před těmi dvaceti léty jedlo. Nabídka potravin, které jsou teď v obchodech, je skutečně rozmanitá. Na straně druhé se za touto "rozmanitostí" skrývají jen různé barevné obaly a krabičky, které obsahují prakticky totéž. Mnoho potravin, které bychom si dovedli sami vyrobit, se vozí přes půl Evropy a zátěž exhalacemi a znečisťováním životního prostředí je větší, než jejich samotná užitná hodnota a vliv na zdraví. Do roku 1994 platily v Československu ještě z dob minulého režimu zákonné normy, které nedovolovaly, aby klobásy obsahovaly mouku, aby jogurty obsahovaly škrob atd. atd.Tyto normy byly zrušeny a v ČR začala doslova džungle. Potraviny jsou dnes samá n á h r a ž k a . Kravský tuk je nahrazován tukem rostlinným (sójovým). Mléko, které je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů, se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt. Ale stojí 18,90 Kč. No - nekupte to !!! Jogurty nejsou jogurty, je to jogurtová hatlapatla, do které je narván škrob nebo želatina, aby toho bylo víc. Jsou v tom usmrceny mikroorganismy. Ale stojí to 9,90 Kč. No - nekupte to !!! Sýry nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) anebo škroby. Zmrzliny či šlehačka, ty se též nepotkaly s mlékem, dělá se to všechno z umělých náhražek. I v dražších zmrzlinách, které jsou deklarovány, jako mléčné či dokonce smetanové, je pouze odstředěné mléko a zmrzlina je "zkvalitněna" tukem rostlinným. Kvalita některých másel není nic oslnivého, jsou nastavována vodou !!! Většina čokolád, prodávaných v našich obchodech, nejsou čokolády, ale čokoládové imitace plné levných náhražek. Mezi tyto náhražky patří karabový prášek, který se vyrábí ze svatojánského chleba, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi. České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo drůbežím separátem - co je to drůbeží separát ?. Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodají zvlášť. Zbytek - tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnosti se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás, v případě párků do 40 Kč za 1kg tvoří se sójou, chemikáliemi, céčky atd. jejich hlavní složku. Kdo kupujete dražší párky a nemáte-li je přímo z nějaké malé porážky, nejásejte. Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu ( SOM - strojově oddělené maso ) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví - akorát, že to žereme !!! Pro zajímavost - separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako krmivo pro dobytek . Toto se vyrábí i dnes. Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty. Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do takových výrobků, které vypadají navenek jako salámy či šunka. Různé bůčky a slanina jsou dnes vyráběny zejména z přerostlých polských prasat, která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílý a bílé maso je přece dietní ! Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků. Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek. Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky - které se dříve dávaly prasatům nebo se prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo - semelou a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje sezam nebo mák a nebo lněné semínko - krásné ohnisko civi- lizačních chorob a alergií. Neustále se snižuje podíl žitné mouky z dřívějších 45% - na 20%. U rohlíků se neustále snižuje hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti. Kečupy a hořčice - nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých "kečupech" vyskytuje na druhé straně malý název "kečupová " či "rajčatová omáčka." Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata leda tak z rychlíku. Maso, zejména dovezené, je "nastavováno" vodou, která je do něho injekčně vpravována. Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně vpravována levná sójová bílkovina. Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu, která nemá s kousky dobrého masa, které jsme nacházeli v socialistických konzervách, nic společného. Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se nakrájený opéct nad ohněm, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče. Lečo s klobásou již dávno není ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá, jako by už jednou prošlo žaludkem a ta "klobása" je sójová. Hovězí a vepřové maso ve vlastní šťávě nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve mlely v kafilérkách na masokostní moučky pro zvířata. Ty "kvalitnější" konzervy obsahují kůže, takže když tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně použít jako lepidlo. Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty. P r o š l é maso ze supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád a podáváno jako specialita k letnímu grilování. Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale skutečnou majonézu viděly leda tak z rychlíku. Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky. Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je ovocná příchuť. Z českého piva se povětšinou staly „europatoky“ univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který "přeskakuje" klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Univerzální jsou následky požití těchto chemikálií - rektální zvracení čili sračka. Skalní pivaři dnes přech&aacut e;zejí na 11° pivo, které má aspoň trochu úroveň dřívější desítky. Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO 2 a prodává se v regále jako "šampáňo." Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že se jedná o perlivé víno." A dalo by se pokračovat. Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin. Zmrzlina MAGNUM, která stojí stejně v ČR i Španělsku, se v EU vyrábí z mléka, v ČR z levnějších rostlinných tuků. Takových a různých dalších šmejdů žereme stále více a více, ale nezoufejme, bude hůř - podíl výrobků se stále vyšším obsahem náhražek bude růst. Takové chuťovky, jako např. "dietní" drůbeží hamburgry, které se skládají z poloviny z drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží, jsou jen začátkem dalších inovací. Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, bude psáno stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co mají zrak v pořádku. Čekají nás doby, kdy budeme doslova "žrát" takové potraviny, jaké známe z francouzského filmu Křidýlko nebo stehýnko, přičemž autoři se budou inspirovat českým filmem „Návštěvníci“, kteří jedli amarouny. Zatím jíme potraviny, které vypadají jako tradiční, ovšem jejich náplň je "božská" - jen Bůh ví, co v tom je !!! Samozřejmě, že se dají koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat apod. Je to však luxus !!! Ano, to co bylo za socialismu standardem a normou - je dnes luxusem. Stát bohužel dělá v dnešní době na lidech určitou formu podvodu, týkající se jejich spotřebního koše, potažmo životní úrovně. U potravin se sice vychází z jejich hmotnosti, nikoliv však kvality. V Německu si takový bordel výrobci dělat nedovolí. I levné výrobky tam mají svoji úroveň, např.nejlevnější špekáček za 1,45 euro obsahuje 70% masa, v ČR za stejnou cenu koupíte "špekáček," který obsahuje pouze 27% masa. ČR se v posledních letech stalo popelnicí či odpadkovým košem Evropy. JUDr. Jaroslav Janeček advokát, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR, správce konkurzní podstaty u Obchodního oddělení Městského soudu v Prazečlen Syndikátu novinářů.

Reportáž z rozpadu Španělska: Katalánsko nakročilo pryč.

Barcelona (od našeho zpravodaje) - Žlutočervené pruhované vlajky visí hrdě z oken a balkonů barcelonských domů. Katalánské vlajky jsou tradičně rozvěšené i na tribunách fotbalového stadionu Nou Camp při zápase Barcelony. Ačkoliv jsme ve druhém největším městě Španělska, jeho vlajky tu téměř nejsou vidět. Je to Španělsko, ale jiné. Ve vedlejší uličce v centru Barcelony sídlí v přízemí partaj, která si říká Esquerra - Republikánská levice Katalánska. Jde o nejstarší stranu, která prosazuje katalánskou nezávislost - už od roku 1931. V loňských volbách výrazně posílila a i díky ní mají stoupenci nezávislosti většinu v místním parlamentu. Vlajek je tady všude plno. Ve vyzdobené vitríně Esquerra upozorňuje na rok 2014, kdy se může splnit letitý sen této politické formace. Právě příští rok by totiž Katalánsko rádo vyhlásilo referendum, v němž by obyvatelé rozhodli, zda chtějí nový samostatný stát, anebo setrvat v nějakém spojení se Španělskem. Ti Katalánci, kteří touží po samostatnosti, si stěžují hlavně na ekonomickou nevýhodnost, kterou pro ně má další existence uvnitř Španělska. Traduje se, že Katalánsko odevzdává do celostátního rozpočtu mnohem více, než dostane. Na jedno euro, které Barcelona pošle do Madridu, prý dostane zpět jen 52 centů. "Nechceme doplácet na ostatní a sami se dostávat do dluhů," říkají Katalánci. V sídle Esquerry úřaduje také poslanec této partaje ve španělském parlamentu. Spisovatel a profesor literatury na barcelonské univerzitě Alfred Bosch. "Naše úsilí o katalánskou nezávislost není vedeno jen ekonomickými motivy. Ale každopádně osamostatněním vytvoříme v Katalánsku lepší sociální podmínky. Vybrané daně zůstanou u nás, což bude důležité právě v době krize, kterou procházíme. Dosud polovina našich daní zůstává španělské vládě. Nechceme už platit španělské účty," řekl Aktuálně.cz. Demonstrovala pětina národa. Katalánsko má sedm a půl milionu obyvatel. Loni 11. září se konala v Barceloně demonstrace za nezávislost, které se zúčastnilo půl druhého milionu lidí, tedy pětina všech Katalánců. A podle posledního velkého průzkumu, který se konal v lednu, by nyní pro odchod ze Španělska hlasovalo 57 procent obyvatel Katalánska. Taxikář Cristian ale patří mezi ty, kteří mají pochybnosti. "Samozřejmě že Katalánsko má právo být nezávislé. Asi by to pro něj bylo ekonomicky dobré, pro ostatní Španěle naopak špatné. Ale podle mě referendem operují politici, aby zakryli korupci. A část mé rodiny žije kousek od Madridu. Budu za nimi jezdit do jiné země? Opravdu nevím, nejsem rozhodnutý," říká. Gaudí a Barca Katalánsko má většina Evropanů spojeno hlavně s Barcelonou. Městem Gaudího a slavného fotbalového klubu FC Barcelona a jeho největšího stadionu v Evropě Nou Camp. Ale o tom, že by tento region měl získat nezávislost, se zatím v Evropě mnoho neví. Katalánsko patří k nejvyspělejším částem Španělska. Katalánci tvoří 16 procent obyvatel země, ale vytvářejí přibližně čtvrtinu španělského HDP a skoro 30 procent španělského exportu. V Barceloně sídlí na čtyři stovky poboček velkých mezinárodních firem. "Co jsem se bavila s kolegy Katalánci, tak skoro všichni jsou pro nezávislost. Tvrdí, že je to kvůli penězům. Že doplácejí na to, že jsou součástí Španělska,". Katalánsko je stejně jako jiné oblasti Španělska zasaženo recesí a velkou nezaměstnaností, byť je tu situace lepší než třeba na jihu země. Katalánské 11. září Zatím není jasné, kdy se referendum bude konat a zda vůbec. Španělská vláda se k tomu staví krajně odmítavě, ústava přímo s vystoupením nějaké části země nepočítá. Pokud by se referendum konalo, uskutečnilo by se přesně 300 let po události, kterou mnozí Katalánci považují za ztrátu své suverenity. Na začátku 18. století se odehrávala takzvaná válka o španělské dědictví. V ní stál proti sobě blok vedený Kastilskem a blok Katalánska, Valencie a Baleárských ostrovů. Katalánci podporovali nárok Habsburků na španělský trůn, zatímco druhá strana prosazovala za krále Filipa V. z rodu Bourbonů. Katalánci prohráli, Barcelona padla 11. září 1714 po čtrnáctiměsíčním obléhání. Nezávislost v příštím roce by tak byla odpovědí po třech staletích. Pokud se pro ni většina Katalánců vysloví. Mimochodem, byl by to první samostatný stát, vzniklý uvnitř Evropské unie.

Paraziti, líná mládež a flákání na dávkách. Okamura tentokrát už vážně naplno

Senátor Tomio Okamura před časem ve svém blogu s odkazem na studie amerického sociologa Murraye upozornil na nefunkčnost sociálních systémů. Za to byl v tisku obsáhle kritizován. Labudová zpochybnila Vaše slova o zneužívání sociálních dávek a řekla, že pokud někdo něco zneužívá, pak jste to prý Vy ve vztahu k údajně populistickému tématu. Co byste jí vzkázal? Asi by bylo správné vrátit debatu k podstatě věci - a tou je fakt, že já jsem citoval amerického sociologa Charlese Murraye a závěry jeho několika studií. V nich Murray prokázal, že stávající formy podpor chudých menšin chudobu nesnižují a pouze vytváří závislost na těchto podporách. Je to fakt, který se líbit nemusí, ale to je tak zhruba všechno, co s tím jakýkoli aktivista udělá. Vůbec jsem neřešil, zda jsou nějaké dávky zneužívané. Pokud bych se zeptal konkrétněji, ta samá aktivistka píše, že prý neexistují žádné statistiky, které by říkaly, kolik peněz ze sociálních dávek je zneužitých a snaží se argumentovat odhadem sociologa, podle něhož je to 0,35 %. Přičemž už nedokládá, jak k tomu onen sociolog přišel. Když navštěvujete regiony a píší vám lidé, můžete uvést třeba některé konkrétní příklady z praxe? Přiznám se, že já v drtivé většině potkávám lidi aktivní, pracovité. Zaplať pán Bůh. Ale znám čtyřicetileté zdravé chlapy, co jsou už deset let na podpoře a bydlí u maminky. To je docela otřesné - a nejsou to Romáci - jsou gadžové. Kupodivu, všichni Romáci, které znám já osobně, tak pracují a jsou to dokonce vysokoškoláci. Proč se podle vás v případě kritiky tohoto tématu z úst nejen vašich, ale kohokoliv, vždy ozvou různí rádoby ochránci lidských práv? Myslí podle vás svoji obhajobu převážně Romů vážně?- Spoustu lidí veřejnoprávní tematika živí. Takže to, že existuje problém, je jejich byznys. Většině intelektuálů jejich boj za menšiny věřím. Je prostě jen škoda, když nedokážou pochopit, že já jsem s nimi na stejné lodi. Jen říkám, pojďme na to jinak - dávejme lidem práci - zapojme je do společnosti - nedělejme z nich žebráky, kteří natahují ruku, ale lidi, co se uživí sami svou prací. Ani na vteřinu jsem nikdy nezapochyboval o tom, že musíme být solidární s bezmocnými, se starými, s lidmi, kteří si sami nepomohou. Ale zdravý člověk, tedy zdravý fyzicky i psychicky - ten má na pracovním úřadě dostat práci - ne almužny. Rozebíráme kritiku vašeho blogu, ale abych se také zeptal opačně, zaznamenal jste v nějaké větší míře naopak příznivé reakce? Píší vám lidé, že to vidí stejně jako vy?- Reakce na text byly nenávistné i souhlasné. Ti, co psali nenávistné reakce, si však v drtivé většině bohužel nepřečetli můj text a pouze mi psali pod dojmem toho, co slyšeli v médiích, která schválně můj text překroutila tak, aby to vyznělo, že se navážím všeobecně do matek s mateřskými přídavky. To ovšem není vůbec pravda, jelikož celý můj text již od počátku jasně říká, že se jedná o téma zneužívání dávek nepřizpůsobivými menšinami. Ale rád bych zmínil něco jiného - napsalo mi několik matek - a vyčetlo mi, že jim křivdím, že mají dvacetileté dítě a to že nemůže sehnat práci, přestože se opravdu snaží. Těmto starostlivým maminkám jsem obratem našel v jejich regionu několik nabídek práce. Jsem zvědavý, jestli se ještě ozvou a dozvím se, jak s nimi naložili. To, co je skutečně zásadní fakt, je to, že práce je - jen o ni někteří lidé nestojí nebo se za ní nechtějí stěhovat, anebo nechtějí dělat tvrdou práci na stavbě za málo peněz (třeba jako Ukrajinci). Po celé republice jsou desetitisíce volných pracovních míst. Dokonce i s ubytováním. Když teď seběhnu ze svojí kanceláře v Praze na Národní, dolů do pasáže, tak mohu okamžitě nastoupit v KFC - a práce tam je s jídlem zdarma a ubytovnou v Karlíně. Kdokoli, kdo chce opravdu pracovat, tak práci ihned má, jen si nesmí moc vybírat. Ano, je to často práce málo placená a nemusí být moc nóbl. Ale s tím se už holt musím smířit, že když začínám, tak musím přijmout to, co je. Já jsem začínal v osmnácti letech jako popelář a pak jsem skoro čtyři roky uklízel nádobí ve fast foodu. Nijak mě to nepoškodilo a ani se za to nestydím - naopak - každá práce byla pro mě dobrá zkušenost. I teď ve svém obchodě občas prodávám, tahám krabice, vybaluju zboží, utřu hadrem špínu, prostě dělám práci, která je třeba. Když to zvládnu já, určitě to zvládnou mladí. Klára Samková před časem v PL.cz upozornila, že systém také hodně zneužívají různé proromské a lidsko-právní organizace, které jen berou dotace a nemají žádné výsledky. Vnímáte to také jako problém? Jak by se dle vašeho názoru dala tato problematika řešit? Měly by se tyto organizace přestat dotovat? Netroufnu si hodnotit práci konkrétních organizací, protože ji neznám. Ale pokud o tom mluví Klára Samková, pak určitě ví, o čem mluví - touhle problematikou se zabývá léta. Nejsem extrémista - určitě je spousta lidí, kteří potřebují pomoc a určitě je spousta organizací, které tu pomoc dávají. Ale také vím, že je spousta firem, které lidsko-právní byznys živí - koneckonců už jsem o nich párkrát mluvil - například Transparency International je klasickým příkladem parazitů, které živí plané řeči nebo dokonce vydírání. Můj kolega kdysi dostal nabídku na public relations pro roadshow na téma zadlužování chudých a lichva. Člověk v tísni na to údajně dostal snad 15 milionů. Můj kolega jim napsal, že žádná show, žádné školení nezabrání, aby si člověk, který má absťák, nepůjčil od lichváře. Ale že na řešení není třeba ani jeden milion - že stačí, když se změní zákon o sociálních dávkách - stačí když prostě ani koruna z dávek nepůjde exekvovat na soukromé dluhy - v tom momentě lichváři přestanou chudým půjčovat a zadlužování skončí. Jak myslíte, že to dopadlo? Pochopitelně, rozjela se roadshow za 15 milionů a podstatu problému nikdo neřešil. A opět se dostáváme k podstatě věci - že se vyhazují peníze, které ve výsledku chudobu neřeší. A já vůbec netvrdím, že je to jen vina chudých nebo nepřizpůsobivých menšin - je to chyba systému.

Kam kráčíme??                                Bronislava Petrskovská

Kilo rohlíků stojí 59 korun, kilo mražené kachny 39…

Brambory jsou dražší jak banány

Z údajně zdravého rybího masa vyteče polovina vody

Masné výrobky neobsahují maso

V akčním letáku Kauflandu je 38 inzerátů na půjčení peněz

Jogurt obsahuje 45% mléka

Vepřová žebra jsou dražší jak vepřová kýta

I během řeči s kamarádem telefonujeme

Čím víc věcí máme, tím víc po dalších toužíme

Náš mobil má tolik funkcí, že se jima chlubíme přátelům, ale pro život jsou nevyužitelné

Švestky dovážíme z Argentiny

Na polích je víc slunečních kolektorů jak pšenice

Státní svátek je důvodem se ožrat, ale proč je ten den svátkem, to 90% lidí neví

Jihneme při pohledu na opuštěné psy, ale opuštění lidé nás nezajímají

Slovo „děkuji“ nahradilo slovo „co za to?“

Máslová buchta má záruku 12 měsíců

Kilo sušeného slepičího hovna je dražší jak kilo kuřecích stehen

Ve městě máme 6 pizzerií, ale knedlo-vepřo-zelo si nikde nedám

Návštěva kulturní památky vyjde rodinu na dva tisíce

Půlka rodičů nemá peníze, aby vlastní dítě poslali na lyžařský kurs

Doma denně gruntujeme, ale odpadky venku hodíme mimo popelnici

Na naší televizi večer přepneme 25 programů, ale najdeme jenom vaření celebrit, reality šou nebo reklamy

Svým blízkým pošleme třicet stupidních mejlů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají

Pod pojmem kultura se nám vybaví návštěva multikina

Pořizujeme si na splátky nadupané SUV, i když jednou týdně jedeme do supermarketu a jednou měsíčně navštívit rodiče v domově důchodců

Nejprodávanější knihy jsou kuchařky každého, kdo má do řiti díru, životopisy pseudohvězd, a horoskopy…

Existuje 30 časopisů pro ženy, ale ani jeden pro normální ženy.

Nejčtenějším článkem na netu v rubrice KULTURA byl ten, jak si Hanychová žehlila kalhoty na těle napařovací žehličkou a opařila si frndu

Na výskyt agresivních Turků reaguje policie varováním v tisku, kde doporučuje po setmění nevycházet…“

Bídný stav ekonomiky stahuje dolů i korunu

Oslabování koruny k oběma hlavním světovým měnám trvá i během úterního dopoledne. Proti pondělku česká měna ztratila k euru šest haléřů. Dostala se tak na 25,99 Kč/EUR a je nejslabší od listopadu 2011. K dolaru činila ztráta deset haléřů a měna stála 20 Kč/USD, vyplývá z údajů serveru Patria Online. „Koruna se již několik měsíců nachází pod zřetelným prodejním tlakem. Od začátku letošního roku oslabila k euru, k americkému dolaru, ale například i k polskému zlotému. Pro srovnání, ještě v září 2012 se koruna k euru nacházela lehce pod hodnotou 24,50 Kč. Za důvody slabé české měny stojí podle Nováka problémy české ekonomiky, která se už přes rok nedokázala vymanit z recese, dále pak rostoucí nezaměstnanost a zpomalující růst cen. Další kurzový vývoj koruny bude podle Nováka souviset s hospodářským vývojem eurozóny. „Lepší hospodářský vývoj v Německu a v eurozóně podpoří jak českou ekonomiku, tak i korunu,“ je přesvědčen analytik. Naopak přetrvávající nejistota v eurozóně, spojená s pokračující slabou ekonomickou výkonností, bude držet české hospodářství pod vodou a korunu na slabších úrovních. „V poslední době zveřejňované statistiky hovoří bohužel spíše pro druhou variantu,“ dodal Novák.

O pádu Říše římské

1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.

2. Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijíci matky bez otců.

3. Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečuji o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.

4. Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.

6. Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldneři.

7. Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.

8. Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.

9. Úroveň vzdělání rapidně klesá.

10. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.

11. Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.

12. Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.

13. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.

14. Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.

15. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.

16. Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.

17. Šíří se cynismus.

18. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.

19. Do země přichází velké množství cizinců.

20. Politikové nadbíhají lůze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).

21. Občané stále na všechno nadávají. Tolik Edward Gibbon v roce 1775 O pádu Říše římské.

Nasraný F. R. Čech: Co s korupcí?

Svézt politiky volhama a postřílet je. Politika je v České republice podle Ringa k pláči. A varuje, že bude hůř. F. R. Čecha rozčiluje korupce samozřejmě nejvíce v politice a ta se dá prý potřít jen terorem. „Kdyby tady byli komunisti, tak by je všechny ve čtyři ráno zatkli, svezli ve volhách a v pět by je postříleli. Prostě jiná cesta není. To je všechno tak provázané. Vždyť to přece, lidi, čtete v novinách. Podívejte ta kauza vynikajícího kriminalisty z Ostravy, který rozkrýval úspěšně kauzu s tatrovkama. Obrátil se o pomoc na BIS. Agent ho nejdříve vydíral, pak si ho nahrál. To je přece otřesné, jestli si člověk, který pracuje v takové funkci, nahrává kolegu. Kdyby ten ministr za něco stál, tak ho vyhodí už jen proto, že si nahrává kolegu. To je prostě svinstvo. Odešli kriminalisté, kvalitní, tak jak můžeme bojovat. Copak tohle je boj proti korupci? Proti korupci vystupoval již v době, kdy byl členem Poslanecké sněmovny. „Z dvou set kluků ve sněmovně deset nebere," říkal tehdy. Teď je podle něj situace ještě mnohem horší. „Zhoršilo se to: To se zhoršuje furt. Já jsem velký přítel represe. Lidi na nic jiného neslyší. To máte jako dopravní předpisy. Dopravní předpisy jsou vlastně represe. Zákony se musí dodržovat a pokud se nedodržují, nemůže to dobře dopadnout. O zlepšení situace se nijak nezaslouží ani to, že nedoložitelné peníze se mají danit 76 procenty. Alespoň to navrhuje ČSSD. „To jsou všechno pohádky ... Já považuji za velmi dobrou cestu částečné prominutí trestu udavači. Prostě jeden je práskne a ostatní jdou do báně. V Americe to je běžné. Proč to tady nedělají. Já kdybych se do politiky vracel, řekl jsem to v legraci, ale myslím to vážně, jedině v čele velké armády. Já jsem pochopil, proč vše řešily krvavé revoluce. Bohužel revoluce s sebou smete spoustu nevinných lidí, protože si začnou mezi sebou vyřizovat účty, přijdou falešná udání. Lidi jsou svině," ulevuje si muž s poměrně radikálními názory a říká své proroctví. "Skončí to masakrem. Do dvaceti let. Američané to ještě dvacet let udrží, pak se to posere," předpovídá stejně černou budoucnost jako starověká Sybila. Lidé budou měsíc od měsíce na politiky naštvanější, míní F. R. Čech. „Hněv lidí bude každý měsíc větší a větší. Politici vůbec nevědí, jak jsou lidi nasraný. Ztratili kontakt s lidmi, žijí v uzavřeném světě, chovají se tak, mluví tak," zlobí se dále. Stále míň věřím ve vítězství demokracie. Jeden čas jsem tvrdil, že jsem militantní demokrat. To znamená, že to je demokrat, který se brání a uvědomuje si bezbrannost demokracie.

Politici se chovají odporně. Jediná možnost je násilná změna!                 Ringo Čech:

Herec, bývalý politik, malíř, zpěvák, divadelník, ale také skvělý glosátor František Rungo Čech je člověk otevřený, upřímný a s ničím se moc nemaže. Když něco řekne, myslí to vážně a upřímně. Jak vnímáte současnou politickou a občanskou situaci v ČR?- Pro mě je to opravdu typický absurdistán. Třeba, když primátor Svoboda za nic nemůže a je přesto vyšetřován policií a exprimátor Bém, který to způsobil a měl by nést zodpovědnost, se zase cpe dopředu, zůstal v ODS a chce dělat dál nějakou kariéru… To mi prostě hlava nebere! Nemáte pocit, že je to třeba něčí „přání“? Že je to někým či něčím ovlivněno? Tak všechno je něčí přání a na nějaký pokyn. Snad každý soudce by to musel uznat, že to, co se kolem primátora a exprimátora děje, je divný. To by musel být snad jen soudce z pomocný školy, hluchoněmý a ještě slepec, aby tu žalobu smetl ze stolu a podal žalobu na pravého viníka, tohle nikdo nemůže vzít vážně..,sakra! Co to podle Vás naznačuje? To je snad nad slunce jasný! Je to zářný příklad toho, jak to tu /ne/funguje. Popuzuje to přitom občany a ukazuje, co všechno ještě lze. A jak lze se spravedlností nakládat. To je opravdu strašlivý! Co říkáte na spory mezi Zemanem a Schwarzenbergem ohledně velvyslanců?- Je to zbytečný žabomyší spor. Myslím si, že je především v pravomoci prezidenta určit, kdo bude velvyslancem, kdo bude naši zemi zastupovat. Protože při oficiálních návštěvách je právě velvyslanec tím, který je prezidentovi na cestách nejblíže. Měla by tam být ideální shoda. Mám za to, že je to tak trochu truc za tu prezidentskou volbu, kterou pan Schwarzenberg prohrál. Co Zemanův nápad posadit do křesla velvyslankyně na Slovensku Livii Klausovou?- Myslím, že to byl výtečný nápad. Ona je výborná, vzdělaná, chytrá, inteligentní a hlavně má přehled, kontakty a k té zemi má blízko! Myslím, že právě paní Livie by dobře reprezentovala naši zemi. A co říkáte na to, jak si vede Miloš Zeman jako prezident?- Chová se perfektně, mrzí mě, že dělá samé pozitivní kroky a spousta lidí mu nadává. Lidi neposuzují člověka za to, co dělá, ale za to, co si myslí…Co myslíte, že by situaci, která v ČR v politice je, mohlo změnit?- Systémem, který tu je, se nic nezmění. Jediná možnost je asi násilná změna, revoluce už ne tolik něžná. Nevidím jinou možnost! Ale dodávám jedním dechem, revoluce je vždycky zároveň krutá a nespravedlivá. Revoluce bere šmahem zmetky i slušné lidi. Takže nevidím z toho moc cestu ven. Lidi by se měli hlavně probudit a dát jasně politikům najevo, že se k nim chovají odporně! To se po dobrém změnit nedá. Všechno je tu prorostlé a propojené. To je hmota, která se nedá uchopit. Jakou vy máte zkušenost s politiky?- Podívejte se, já jsem třeba na jedné televizi chtěl připravit pořad – debatu Kdopak by se Čecha bál a myslel jsem, že by to bylo 13 ministrů pospolu. Zaručil bych jim slušnost, neměl to být zábavný program, prostě povídání o politice. Byl bych tam jako normální občan, Ringo by zůstal doma. A vezměte si, že nikdo z těch třinácti oslovených nepřijal pozvání! Vidíte tu nejistotu, strach z jakéhokoli kontaktu s občanskou společností. Oni prostě žijí mimo realitu, žijí v konzervě. Co si myslíte o kauze ÚSTR?- Je to jedna obrovská šaškárna a hrozně se divím Nečasovi, že jako premiér to neutne. Že neřekne – dost, konec, zpět, ty babo, jdi tam, kam patříš, zůstane to tak, jak to je. Kňourá, jak je to spiknutí, jaký spiknutí, když je premiér, jak se může spiknout pár blbečků proti premiérovi? Být jím, vymetu to koštětem, vymetu je, udělám tiskovku, svolám média a hotovo! Takhle se chová rázný premiér a ostatní koukají? Jaký je Váš názor na rezort kultury a paní ministryni Alenu Hanákovou?- Musím skutečně uznat, že máme vynikající ministryni s vynikající, a snad tou nejlepší kvalifikaci, protože ona je původem družinářka. To je skutečně podstupeň ministra kultury. Penězi, které vyhodila, se ještě chlubí. Že dala peníze na film? No a proč? Proč rozdávat z veřejných prostředků na soukromé komerční projekty? Dostane něco nějaký pokrývač, slévač, zámečník, spisovatel, malíř nebo třeba jiný podnikatel? Nedostane! Naše kultura řízená diletantama. Třeba sloučení Národního divadla a Státní opery je něco tak imbecilního, že to není možné. Stojí to obrovské peníze, je to veliký chaos a ničemu to nepomůže. A opět – nenašel se nikdo, kdo by řekl stop. Vraťte to zpět. A opět všichni jen čumí.Co Vám chybí v naší zemi mezi lidmi?- Trochu mi chybí, že lidi nemyslí hlavou, nemyslí takovým tím selským rozumem a mezi lidmi se trochu vytrácí taková ta společná solidarita. O politicích nemluvě. Ti nemyslí na lidi téměř vůbec. Jste herec, malíř, co Vás čeká teď v nejbližší době?- Byl jsem osloven, abych hrál notáře v jedné komedii, která se má natáčet. Na Barrandově chystám dva velké projekty, no a budu psát knížku, hraju divadlo a maluju. Bude mi taky sedmdesát. A pak mám web www.ringo-cech.cz. A tam píšu taky o politice. Koho to zajímá, ať se tam podívá. Mám to pod heslem: Ty drž hubu, Čechu. Myslím, že to hovoří za vše.

Tohle je válka, začátek celosvětové revoluce.

Zničení současného politického systému již začalo díky internetu. Ten začíná válcovat světovou korupci a falešnou demokracii. Změny se již daly do pohybu, politická reprezentace to však zatím nepochopila. Nepotřebujeme stranu, která jen nahradí nějakou starou, představujeme změnu v uvažování, kultuře, společnosti. Chceme jiný svět, protože ten ve kterém žijeme, jednoduše nefunguje. Funkce dejme odborníkům, kterým nezbude nic jiného, než plnit náš program. Tohle je jednoznačná revoluce. Nepochopili to lidé, kteří na svých postech, teplých místečkách v bavlnce zahnívají dvacet, třicet let. Začala válka mezi generacemi. Hledáme řešení, které chce bránit svobodu a dodržování zákonů. Lidé by nám měli poděkovat. Volný výpis.

Milovat Havla bude povinné!

V tomto krátkém příběhu se podíváme do moravské metropole. V Brně totiž vznikla iniciativa, která žádala, aby se jedna z ulic přejmenovala po zemřelém prezidentu Václavu Havlovi. Na základě této žádosti vypsala radnice příslušné městské části anketu a zeptala se tamních obyvatel, zda s takovým návrhem souhlasí.Lidé to odmítli. A to dokonce nejen na danou konkrétní ulici, ale 54 % občanů jasně řeklo, že by se po Havlovi nemělo pojmenovávat nic. Selský rozum a logika proto velí, že tím je celá. Nikoli však pro humanitárně-bombardovací bratrstvo pravdolásky. Ti se s tím nehodlají smířit a dál bojují o to, aby některá z brněnských ulic nesla jméno po tom, který s mávnutím ruky a cynickým úsměvem schvaloval hromadné vraždění dětí zakázanou municí a ještě to označil za etické. Alarmují na tom je, že hysterii podlehli i brněnští radní a hodlají anketu vypsat znovu, tentokrát v celém městě. Jde vlastně o takový vzkaz obyvatelům města: Dělejte si, co chcete, ale budete hlasovat tak dlouho, dokud to neschválíte. Není to nepodobná situace, jako v době schvalovacího procesu Lisabonské smlouvy. Irové ji v referendu odmítli, tak museli hlasovat ještě jednou, aby po náležité mediální a politické masáži souhlasili. Přejmenovat po Havlovi náměstí pak v polovině minulého roku odmítli městští radní v Hradci Králové. Tam bylo téma citlivější kvůli skutečnosti, že dle původního návrhu by se po Václavu Havlovi mělo přejmenovat stávající náměstí Svobody. Záměr tak čelil mnohdy tvrdé kritice, že není možné nadřadit ideály svobody nad osobu velmi rozporuplného bývalého prezidenta. Pražské ruzyňské letiště už takové štěstí nemělo a po člověku, který podporoval bombardování nevinných tak bylo na nátlak rádoby úspěšného umělce Fero Feniče přejmenováno.

Korupce se stává součástí životního stylu

Úplatek bych nikdy nedal, tvrdí 39 procent oslovených občanů. Ti ostatní si tím ale už tak jisti nejsou. Vyplývá to ze studie Úplatek jako životní styl, podle jejíhož autora Martina Cejpa si lidé především nejsou jisti odolností úředníků vůči korupci. Desetina občanů je přesvědčena o tom, že úředník nabízený úplatek vždycky přijme, a podle 36 procent respondentů ho přijme většinou. Pouze sedm procent dotázaných očekává, že úředník úplatek většinou odmítne, a jen jedno procento si myslí, že úředník úplatek odmítne vždy. Hlavním důvodem předání úplatku je samozřejmě zájem motivovat úředníka ke kladnému vyřízení dané záležitosti. Úplatky ovšem lidé dávají také proto, že to považují za slušnost nejen vůči úředníkům, ale i lékařům, opravářům či jiným osobám. Nezřídka je úplatek přímo požadován. Jindy lidé reagují na jemné naznačení, že by něco mohli dát, protože se sami domnívají, že to ani jinak nejde. Místy až třetina obyvatel může být zapojena do korupčních řetězců v běžném životě.autor studie o korupci Jiří Buriánek. Studie Úplatek jako životní styl vyšla ve sborníku Životní styl směřující k delikvenci, který vydala Masarykova česká sociologická společnost. Studie se zabývá rovněž předpokládanými reakcemi lidí, pokud by se při jednání na úřadech či v běžném životě s úplatkářstvím setkali. Pouze přátelům a příbuzným by to řeklo 25 procent z nich a 18 procent by o tom pomlčelo. Na různých institucích by si stěžovalo 16 procent respondentů. Policii by to oznámila desetina lidí, ale sedm procent jen anonymně. Pouhá tři procenta dotázaných by šla svědčit i k soudu. Naopak 31 procent lidí neví, jak by se zachovalo. Korupce se v ČR postupně propracovává mezi problémy, kterých se lidé začínají obávat více než nezaměstnanosti. Uvádí to studie Korupce prožívaná a proklínaná, rovněž zveřejněná ve zmíněném sborníku. Korupci nelze považovat za pouhý problém veřejného mínění už jen proto, že místy až třetina obyvatel může být zapojena do korupčních řetězců v běžném životě. Nejde přitom pouze o dopad průběžně odhalovaných případů na nejvyšší úrovni státní správy a politiky, neboť k pozvolné erozi norem dochází podle autora zejména v každodenních praktikách. Korupce se tak stává součástí životního stylu, přinejmenším u některých vrstev obyvatelstva. Fakt, že tradičnímu zneklidnění lidí z organizovaného zločinu a rostoucí nezaměstnanosti začíná skutečně v ČR tvrdě konkurovat právě korupce, potvrzují i další sociologové a politologové. Ochota oznámit korupci je přitom mezi lidmi malá. Na policii je ochotna obrátit se s oznámením pouze pětina lidí, kteří se s korupcí setkali. Relativně málo lidí hlásí korupci i anonymně, například na speciální telefonní linky  zřízené k tomuto účelu. Občané současně začínají považovat korupci nikoli za náhodný jev, nýbrž za systémový problém, který prostupuje všechny oblasti života a stává se nezbytnou podmínkou fungování většiny sociálních systémů. Korupci jako problém začínají vnímat ve všech společenských skupinách. Ostřeji ji ale vnímají lidé s nízkými příjmy (77 %) než lépe situovaná vyšší střední třída (63 %). Citlivěji na korupci reagují lidé naštvaní a sociálně frustrovaní. Naši společnost dnes charakterizuje vysoká míra obav i negativních hodnocení stavu korupce. Tento stav je částečně posilován médii, ale také reflexí aktuálního stavu politické scény.

Proč se slušná většina nechává terorizovat brutální, antisociální menšinou?

V den, kdy britská konzervativci vedená vláda zavedla podstatné škrty sociální sítě, se zamýšlí v deníku Guardian George Monbiot, proč si to lidé nechávají líbit. Většina lidí žijících na světě je slušná, poctivá a hodná. Většina těch lidí, kteří nám vládnou jsou drsné svině. To je závěr, k němuž jsem došel po mnoha letech své novinářské práce, píše George Monbiot. Tato vláda, jejíž nekompetentní řízení ekonomiky zahnalo mnoho lidí do náruče státu, viní nemocné, nezaměstnané, špatně placené občany za krizi, kterou vyvolala zdivočelá elita - a trestá je. Většina lidí, která byla od nynějška postižena zavedenou daní na ložnice, jsou invalidi. Tisíce lidí bude vyhnáno ze svých domovů a mnoho dalších bude dohnáno do bídy. Zároveň koncem tohoto týdne budou sníženy daně pro občany, kteří vydělávají více než 150 000 liber ročně (375 000 Kč měsíčně). O dva dny později pak bude snížena sociální podpora pro nejchudší občany. Týden poté budou donuceny tisíce rodin, žijících v městech, kde jsou vysoké ceny nemovitostí, opustit své činžovní byty, protože vláda jim už nebude přispívat na tržní činže. Jsme svědky drsné ekonomické války bohatých proti chudým.

Takže se navrací zásadní otázka: Proč dovoluje většina slušných lidí, aby jí vládla brutální, antisociální menšina? Částečně je to proto, že ta menšina ovládá informační zdroje. Velká část lidí (včetně obětí) byla přesvědčena, že lidé, kteří potřebují sociální podporu, jsou nezodpovědní, rozhazovační podvodníci. Navzdory skandálům, které se za poslední dva roky vyvalily na veřejnost ohledně Murdochova mediálního impéria, Murdoch a další tiskoví magnáti stále ovládají informační narativ. Jejich neutuchající propaganda, při níž využívají výjimečných a šokujících případů, jimiž charakterizují celou sociální třídu, je vysoce efektivní. Ale já jsem dospěl k názoru, píše George Monbiot, že důvodem je něco hlubšího: Jde o to, že většina lidí na světě žije s dědictvím otroctví. I ve formální demokracii, jakou je Británie, žila většina lidí ještě před méně než sto lety v otroctví: dostávali mzdy na hranici hladovění, mohli být kdykoliv vyhazováni z práce, bylo jim vyhrožováno extremními tresty, pokud se vzbouřili, měli zakázáno účastňovat se voleb. Žili ve velkém a ospravedlnitelném strachu z mocných a tento strach přežívá dodnes. Přežil přes všech pět nebo šest generací od té doby a nyní se obnovuje v situaci nové existenční nejistoty, nerovnosti a nespravedlnosti. Každé hnutí, které si klade za cíl oslabit moc vládnoucích, si musí položit otázku, čeho je zapotřebí, aby se lidi probudili z tohoto stavu strachu a závislosti. A odpověď je jasná - je zapotřebí naděje. Ti, kdo vládnou jménem miliardářů, jsou ohroženi pouze tehdy, když musí čelit síle radikální myšlenky.Před sto a více lety byl tou radikální myšlenkou, slibující přeměnu společnosti, komunismus. Už ve své době to byla problematická a zjednodušená vize, avšak příslib komunismu, že dokáže vytvořit jiný svět, mobilizoval lidi, kteří až do té doby věřili, že neexistuje alternativa. Před sedmdesáti lety byl v Británii tou radikální myšlenkou, slibující přeměnu společnosti, projekt osvobození lidí od nedostatku a strachu vytvořením sociálního státu a státního zdravotnictví, které je k dispozici všem občanům bez poplatku. Právě na základě tohoto projektu se dostala tehdy Labouristická strana k moci, protože dokázala, v daleko drsnějších ekonomických podmínkách, než jaké vládnou dnes, vytvořit ze zničeného, rozděleného národa férovou, spravedlivou společnost. Byl to obrovský úspěch, který Cameron nyní likviduje. Jaké jsou dnešní radikální myšlenky, slibující změnu společnosti? Jednou z nich je základní příjem. Ten by poskytl každému, chuďasovi i bohatci, garantovaný příjem každý týden. Zlikvidovalo by to strach a nejistotu, které nyní ochromují polovinu britského obyvatelstva. Ekonomické přežití by se stalo právem, nikoliv výsadou. Takovéto myšlenky vyžadují odvahu: Odvahu postavit se vládě, opozici, plutokracii, sdělovacím prostředkům, nedůvěře podezřívavých voličů. Ale bez návrhů tohoto typu je pokroková politika mrtvá. Právě takovéto radikální návrhy jsou schopny vykřesat jiskru, tak vzácnou v dnešní éře regulace a bojácnosti - jiskru naděje.

Papež odsoudil ve velikonočním projevu "chamtivost, která hledá snadné zisky"

Papež František učinil ve svém velikonočním projevu rovnítko mezi nesoucitným kapitalismem a válečnými konflikty. Odsoudil "chamtivost, které hledá snadné zisky". Od svého zvolení papežem 13. března František opakovaně zdůrazňuje svou starost o chudé lidi a o osoby na okraji společnosti. I ve svém projevu na velikonoční neděli hovořil na toto téma, které se zjevně stává hlavním tématem jeho papežského období. Zdůraznil, že si přeje, aby jeho velikonoční zvěst naděje a vzkříšení "šla do všech domů a do všech rodin, zejména tam, kde je utrpení největší, v nemocnicích a ve věznicích". Papež odsoudil chamtivost poté, co obejel dav na svatopetrském náměstí ve Vatikánu. Tam políbil několik nemluvňat a dětí, objal těžkého invalidu a přijal dar fotbalového trička svého oblíbeného argentinského fotbalového týmu. Nejdéle se zastavil u invalidního dítěte, které zvedli do popemobilu a které opakovaně objímal a líbal. Ve svém projevu papež prosil o mír na Blízkém východě. Řekl, že konflikt mezi Izraelci a Palestinci "trvá příliš dlouho". Požadoval také ukončení násilí v Iráku a v "milé Sýrii", v rodišti Řehoře III., posledního neevropského papeže. Požadoval také mír v Africe, zejména v Mali, v Nigérii, v Demokratické republice Kongo, ve Středoafrické republice a v Nigérii. Také požadoval ukončení napětí na korejském poloostrově. Svůj projev ukončil intenzivním voláním po "míru na celém světě, který je stále ještě rozdělován chamtivostí, která hledá snadné zisky, je zraňován sobectvím, které ohrožuje lidský život i rodinu, sobectvím, které pokračuje v obchodu s lidmi, což je nejrozšířenější forma otroctví v tomto 21. století. Mír celému světu, rozervanému násilím spojeným s pašováním drog a se zločinným drancováním přírodních zdrojů."

Evropa se bouří

Co se děje v současné Evropě? Politické reprezentace členských států EU sjednotili svou politicko ekonomickou strategii. Na druhou vlnu světové ekonomické krize reagují jednotně. Krizi uměle prohlubují škrty v rozpočtech, zvyšováním daní a brutální likvidací páteře tržní ekonomiky, živnostníků. V samotném důsledku to má vliv na zaměstnanost i důchody. Jelikož jsou informační média v rukou vládnoucí garnitury, včetně veřejnoprávních, tato nás záměrně neinformují o dění v Evropských zemích, přičemž jakožto členi rodiny EU bychom si zasloužili tyto informace namísto návalu reportáží z arabského světa či ještě vzdálenějších zemí.
O Evropě se málo mluví, protože to v ní vře. Z kusých téměř pokoutných zpráv se dozvídáme, že řečtí dělníci přebírají moc na fabrikami. Španělskem cloumají nekonečné demonstrace a stávky, ústící v noční krveprolévání. Albánie se bouří proti drahotě a vyhnala neokolonialistický český ČEZ. Do ulic 2.3.2013 vyšly statisíce Portugalců, jen v Lisabonu jich 500 000 požadovalo odstoupení vlády škrtařů. V neklidné Itálii dovedl Beppe Grillo své hnutí Pěti hvězdiček, požadující přímou demokracii, v parlamentních volbách k výsledku 25 %. Pořádně to však bouchlo v Bulharsku. Po třech týdnech nepřetržitých masových demonstrací oznámila vláda, že odstupuje. Po veřejných popravách politiků nemá žádná z dosavadních prohnilých parlamentních stran odvahu ucházet se o sestavení vlády. Demonstrace však dál pokračují a na nich zaznívá požadavek změny volebního systému směrem k přímé demokracii, tj. skutečné vládě lidu Svou první bitvu Bulharský lid vybojoval, donutil odstoupit neschopnou vládu. Nyní ho čeká bitva o bezkorupční demokratické zřízení. I náši lidé jsou drancováni cizáckými bankami a kapitálem a náš majetek končí v rukou cizáckých přisluhovačů a jejich gestapa, soukromých inkasních agentur a exekutorů. Napříč politickým spektrem tuto zem vydrancovali politické strany. Máme své novodobé politické vězně a mnoho obětí exekutorů páchá sebevraždy. Tyto informace však poměrně dokonale tutlá cenzura informačních médií, především veřejnoprávních. V naší zemi je už špatně vše, hlady trpí důchodci, ale i svobodné matky, či matky na mateřské, zdravotně postižení občané. Z původního miliónu živnostníků jich už 400 000 zkr achovalo. V běhu je rekordních 2 500 000 exekucí. Nejspíš každý druhý občan v produktivním věku má exekuci. Je to jako domino, každý se jí může dočkat.

7. dubna se koná na Václavském náměstí Prahy od 11 hodin celonárodní shromáždění nazvané Soumrak kmotrů, bude pokračovat v pondělí a dojde k zablokování vládních institucí do té doby než vláda odevzdá moc lidu. Je 10 minut po dvanácté, prostě republika je vydrancovaná a další otálení nás vrhne neskutečné bídy, z které se nevyhrabou ani naše vnoučata. Zbalme si spacáky a vyražme všichni do Prahy vybojovat si tu svobodu a prosperitu, kterou nám sliboval Václav Klaus před dvaadvaceti lety. Bulhaři tuto cestu prošlápli a funguje to.

Cesta ke zbohatnutí je krást

Jeden z klíčových politiků transformace po roce 1989 po letech veřejně přiznal, že česká cesta ke kapitalismu byla založena na státem podporovaných krádežích stamiliardových majetků. Oním mužem je osobní přítel Václava Klause, vicepremiér Pithartovy vlády od roku 1991, poslední federální předseda vlády a později až do odchodu z politiky v roce 1997 ministr dopravy a zdravotnictví Jan Stráský. Stráského krutě upřímná výpověď o budování kapitalismu v ČR až do úterního večera nevzbudila větší pozornost. Aby neupadla v zapomnění, cituji nejzásadnější pasáže. Stráský: A pokud jde o to kradení, jak říkáte: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali. -Takže to byl záměr? Stráský: Záměr to jistě nebyl, ale všichni to podvědomě cítili. (…) Celý spor o privatizaci, ono vytvoření fondů, které pak někam utekly, bylo vedeno myšlenkou akumulovat kapitál do rukou několika lidí tak, aby si mohli sáhnout na velké podniky. Tak, aby se Škodovka nemusela dávat Volkswagenu, proti čemuž Klaus vždycky byl.- Proč to ale v roce 1997 nakonec skončilo tak nedůstojně? Malé banky krachovaly jedna po druhé, ty velké polostátní měly obrovské ztráty, do toho rozpočtové balíčky, přiznání, že v ČR se krade...Stráský: Poznali jsme, že česká privatizační cesta nemůže být čistá, protože tady není nikdo, kdo vyndá dvě miliardy a něco si koupí. (…) A třetí cesta byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily. Byla to třetí cesta a vlastně jediná, když krádež nebudeme brát jako oficiální cestu.- Bankovním socialismem za český kapitalismus? Stráský: Musel bych vám odpovědět, že to tak bylo, a dokonce bych musel říci, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily. I když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard. Asi v roce 1993 se banky poprvé oddlužily, poněvadž tam byly i staré úvěry, co vznikly za komunismu. To bylo prvních zhruba 50 miliard. Ale pak se ukázalo, že se za pět let kapitalismu udělaly desetkrát větší dluhy.

Skutečná demokracie

ministři, poslanci, hejtmani, starostové, ti všichni jsou už roky jako vystřižení podle šablony. Když se jejich jméno objeví v souvislosti s tunelováním veřejných financí, je to vždy kauza vyvolaná zásadně na politickou objednávku. Sami čistí jako lilie. Ve vládě i v parlamentu samozřejmě vnímají stoupající společenské a sociální napětí, ale stále doufají, že by mohli ještě situaci zvrátit a znovu nás dostat k volbám, a tak se nám – jeden druhého – předhazují navzájem. Instrumenty na to mají. Například odposlechy, že. Dostáváme to denně zleva i zprava. Média se těch předhozených kostiček zaplaťpánbu chytají, a tak navzdory tomu, že nám ministr financí Kalousek vytrvale vnucuje názor, že chodu veřejných financí rozumí jen on, byť původně chemik, máme občas možnost posoudit některý z těch menších tunýlků i my. Jako když Václav Moravec ve svých nedělních Otázkách totiž propíral kuchařku Zvěřinové hody Evy Pilarové. Tu vydal státní podnik Lesy ČR v roce 2009 a Nejvyšší kontrolní úřad jim teď šlape na prsty. Samozřejmě na politickou objednávku. :) Kuchařka o 88 stranách totiž stála čtyři miliony a kontrolory zarazilo, že je čtyřikrát dražší, než všechny až dosud Lesy ČR vydané publikace. Lobbista Janoušek musel někoho hodně namíchnout. Právě jemu totiž patřila firma Ora Print, která se do „výběrového řízení“ na dodavatele knihy kdysi s nabídkou přihlásila. Jako jediná. A na scénu se vrací i bývalý ministr vnitra, předseda Věcí veřejných John, který čelil trestnímu oznámení už kvůli předražené zakázce na vydávání časopisu Pohoda pojištěnce pro VZP. John jako někdejší šéf Ora Printu totiž „vysoutěžil“ krásných 111 milionů za tři vydání časopisu ročně, pohodář. Když to po pár letech prasklo, vykecal se z toho (aby ne, na pozici ministra vnitra), ale VZP byla nucena ukončit spolupráci. Totéž pak pořídila za třetinovou cenu.
Ale vraťme se ke kuchařce. V době před nástupem krize ještě mohl občas získat větší a slušně placenou zakázku i obyčejný smrtelník bez stranické příslušnosti a bez vazeb na jakékoliv mocenské struktury. Nebyl důvod šetřit a práce bylo dost pro všechny. Proto dnes vím s naprostou jistotou, že kuchařka i DVD, které bylo za další statisíce přílohou, je klasickým příkladem tunelování. Z celkových bezmála čtyř a půl milionu (státních, tedy našich peněz) šly čtyři miliony do kapes nenažraným šmejdům na manažerských postech úplně zbytečně. Porovnal jsem si ji s nejnákladnější publikací, na jejímž vydání jsem se kdy jako dodavatel podílel. Měla trojnásobný počet stran při stejném počtu 1000 výtisků, byla tištěná na prvotřídním křídovém papíře, v plátně vázaná (s ražbou, slepotiskem a laminovaným přebalem). Lze ji směle označit za reprezentativní, přesto zadavatele vyšla kompletně něco málo přes milion. Čili kuchařka nebyla předražená čtyřikrát, ale velmi pravděpodobně až desetkrát. Koho to ještě překvapuje? Že je skoro každá veřejná zakázka zmanipulovaná ví přece každý...Prostě běžná věc, standard. Z ČR se stala žumpa, kde slušný člověk nemůže přežít. Topíme se v sajrajtu, kterému říkají politika, ale myslí tím svůj skrytý „byznys“. Shora až dolů nám to jako rakovina prorostlo státem a ten nefunguje. Jen hlupák by ještě věřil, že nějaké volby na tom něco změní a jen úplný idiot může doufat, že mu na to zase skočíme. Zatímco pro OSVČ, na které si naši výběrčí daní poslední dobou tolik stěžují je tahle země už prakticky neobyvatelná a speciálně tvůrčím profesím nenabízí nic než bídu s nouzí, pro zkorumpované politiky je naopak zemí zaslíbenou. Budeme se ještě divit, kolik akcií na doručitele a kolik offshore firem v daňových rájích každému z nich patří. Když se schovám za pár firem, můžu krást, tunelovat, manipulovat se státními nebo obecními majetky. Nebo můžu jako lichvář půjčovat na nekřesťanský úrok a protože mám informace, jako inkasní agentura můžu souběžně vymáhat dluhy. Jako politik se přitom stále můžu tvářit, že v potu tváře řeším krizi a blaho veřejnosti. Kouzlo tkví v tom, že dokud nepadnu a se mnou celý „demokratický“ systém, nikdo se nic nedozví. Do té doby ani neodvádím daně a všechno co dělám, je legální. Na všechno jsem si přece nejprve připravil půdu v zákonech! Kdo si ještě nenakradl dost a cítí svoji poslední příležitost, ať rychle poptá služby u firem, které mu za osmdesát tisíc zprostředkují ráj – za povšimnutí tam stojí zvlášť Upozornění na stránce dole. Viděl někdy někdo dokonalejší návod?                              Ondřej Hrčiak

Okamura oznámil plán na založení svého volebního hnutí

Sjednotit protivládní iniciativy a vytvořit hnutí s cílem nastolit přímou demokracii a zavést prezidentský systém. To má v úmyslu senátor Tomio Okamura společně s ekonomem Pavlem Kohoutem, bývalým poslancem za ODS Radimem Fialou a novinářem Jaroslavem Novákem. Svoji vizi ideálního státu ve středu představili v Olomouci. Asi tři sta lidí si ve středu večer přišlo do sálu Slovanského domu v Olomouci poslechnout jejich slova. Nejprve hovořil ekonom Pavel Kohout o potřebě zavedení prezidentského systému, jaký mají v USA, v němž podle něj neexistují vládní krize a  konflikt mezi premiérem a prezidentem, který je současně předsedou vlády. Podle Kohouta máme dnes příliš vysoké daně a žijeme v systému, jenž je založený na velkovýrobě zákonů. „Bohužel jejich kvantita není doprovázena kvalitou. Kolikrát je známo, že zákon bude potřebovat novelu už v okamžiku, kdy je schvalován, a pak jsou zákony tak spletité a bizarní, že se v nich ani právníci a nejšpičkovější daňoví poradci pořádně nevyznají. Takže spíše bychom měli mít méně kvalitních zákonů. Po něm už hovořil senátor Tomio Okamura (nestr.). „Politika se změnila na byznys, protože k udržení vlád je potřeba podplácet a kupovat hlasy poslanců. Jediná cesta z bludného kruhu je podle mého názoru to razantně rozetnout. Žádejme oddělení moci zákonodárné od moci exekutivní, přímou volbu poslanců, starostů, hejtmanů a také jejich odvolatelnost v referendu občanů. Pojďme změnit politický systém a zaveďme přímou demokracii dřív, než bude pozdě. Dav nadšeně tleskal. „Navrhuji také majetková přiznání, na rozdíl od ČSSD i zpětně,“ pokračoval Okamura s tím, že návrh sociálních demokratů by akorát legalizoval dosud nakradené peníze. „To já bytostně odmítám. Ten, kdo kradl před pěti lety a lhal v daňovém přiznání, tak se už přeci tenkrát dopouštěl trestné činnosti,“ prohlásil senátor a lidé znovu hlasitě aplaudovali. Dosáhnout těchto změn chtějí za předpokladu, že vznikne jednotné hnutí protivládních iniciativ, které uspěje ve volbách do Poslanecké sněmovny pod Okamurovým vedením. Po chvíli následoval dotaz z řad publika. Tazatel nejprve uvedl, že Okamurovy názory považuje za příliš neústupné. Neměl by kompromis být základem demokracie? Nebylo by vhodné najít spíš podporu pro zlepšení stávajících zákonů?, ptal se posluchač. Senátor vzápětí reagoval takto: „Nejsem neústupný a jsem schopný jednat o kompromisech. Všichni máme nějaký ideál, na který nerezignujeme a k němuž směřujeme. Moje vize je docílit většího podílu občanů na moci a v rámci toho, pakliže bychom nezískali v Poslanecké sněmovně přes padesát procent, tak budu muset dělat kompromisy, ale čím jich bude méně, tím lépe."

Majetková přiznání? V EU neexistují vůbec, na Slovensku je zákon bezzubý

Majetkové přiznání v podobě, o jakou se dosud pokoušely levicové strany v České republice, by bylo v Evropě bílou vránou. Nejblíže je mu nepříliš podařený slovenský zákon o prokazování původu majetku, který platí již třetím rokem. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc se už točí i s celou ČSSD Podle jednoho z tvůrců připravovaného − již devátého − pokusu o uzákonění odhalování majetku v ČR, šéfa klubu soc. dem. Jeronýma Tejce, byly inspirací Německo, Rakousko či Švýcarsko, kde existují instituty, které umožní finančním úřadům vyžadovat vysvětlení od daňových poplatníků. Nejde o to, zda se ten institut jmenuje majetkové přiznání, či jinak, ale zda existuje historie příjmů a majetku. Podle materiálu, který pro poslance zpracoval Parlamentní institut, je obdobou majetkového přiznání daňový formulář k přiznání tzv. daně z bohatství, která v současnosti v zemích Evropské unie existuje pouze ve Francii. Mimo EU se platí tato daň v Norsku a ve Švýcarsku. Jak se v dokumentu uvádí, daň z bohatství ještě na přelomu století existovala také v dalších zemích. Ve většině ale byla již zrušena. Začalo to v roce 1994 Rakousko, následovaly ho Dánsko, Německo, Nizozemí, Finsko, Lucembursko a Švédsko. Jako poslední k tomuto kroku přistoupili v roce 2008 Španělé a Řekové. Francouzští milionáři, jejichž majetek podle soupisu, který musí předložit každý rok do 15. června, přesáhne 1,3 miliónu eur (33 miliónů korun) musí zaplatit z částky, o kterou je součet vyšší než tato suma, čtvrtprocentní daň. Nad tři milióny eur (76 miliónů Kč) je sazba půl procenta. Poplatníci musí přiznávat domy, cenné papíry, auta, lodě, letadla, pojistky a peníze na účtech. Od daně jsou osvobozeny obrazy, sochy, starožitnosti, umělecké sbírky a autorská práva. Daňové přiznání se podává za celou rodinu včetně nezletilých dětí. Podle finančních odborníků to vede k tomu, že již léta se milionáři stěhují z Francie do sousedních zemí, hlavně do Belgie. Je ale možné, že prchajících francouzských milionářů ještě v budoucnu přibude. To pokud se prezidentu Françoisi Hollandovi podaří prosadit výraznější zdanění bohatých lidí. Návrh, aby lidé, kteří si vydělají více než jeden milión eur, zaplatili 75procentní daň, loni v prosinci smetla Ústavní rada, obdoba našeho Ústavního soudu. Hollande se ale záměru zavést milionářskou daň vzdát nechce, neboť podle něj má jít o gesto solidarity v době krize. Francouzským boháčům ale jeho záměr vadí a chystají ochod ze země. Příkladem jim může být herec Gérard Depardieu. Švýcaři platí obdobnou daň z bohatství, z tzv. čistého jmění, uvádí Parlamentní institut. Daň se liší kanton od kantonu. Nejvyšší vyměřuje kanton Liestal, kde např. před pěti lety platili bohatí lidé tři čtvrtě procenta ze jmění ve výši dvou miliónů švýcarských franků (zhruba 41 miliónů korun). V Norsku platí daň z bohatství společně manželé ve výši 1,1 procenta z čistých aktiv převyšujících 470 tisíc norských korun (asi 1,6 miliónu korun). Na Slovensku platí od ledna 2011 zákon o prokazování původu majetku. Kdokoli má podezření, že jiný člověk se dostal k majetku nelegální cestou, může to svým jménem oznámit finanční policii. Upozornění může přijít i od orgánů veřejné moci při důvodném podezření z nečistého nabytí majetku. Podezřelý musí v zahájeném řízení prokázat, že majetek získal legálně. Pokud to neudělá a soud dojde k tomu, že rozdíl mezi prokazatelnými příjmy a skutečným majetkem dotyčného je větší než 1500násobek minimální mzdy (zhruba 11 miliónů Kč), pak soud rozhodne o propadnutí tohoto rozdílu ve prospěch státu. Slovenský zákon měl být tvrdší, ale doznal při schvalování takových změn, že je málo využívaný. Během prvních dvou let nedošlo ani k jedné konfiskaci. Zato občané se činí a slovenská prokuratura už dostala na stůl desítky „sousedských“ udání. Čeští soc. dem. tvůrci návrhu, který chtějí předložit parlamentu do září, našli inspiraci mj. právě na Slovensku. Počítají s tím, že by finanční úřady shromažďovaly informace ze všech existujících registrů, a pokud by při porovnání s daňovými přiznáními zjistily, že občan vlastní luxusní dům či auto a přitom přiznává jen minimální příjmy, pak by následovala sankce. Podle Tejce by to mohl být i odvod sta procent neprokázaného majetku. Jak dodal, problém je s obdobím 90. let, kdy u nás docházelo k obrovským přesunům majetku a neexistovala evidence nebo byla velmi zanedbaná registrace placení daní. Proto zákon bude muset v jedné části i na tuto dobu reagovat. Pokud bychom nastavili mechanismy jen do budoucna, tak bychom byli podezíráni, že chceme zamaskovat majetky těm, kdo k nim tehdy nelegálně přišli. Připustil, že právě to může být předmětem silné politické diskuse. Na rozdíl od Francie či Norska by podle něho v ČR šlo o prokazování individuálního, nikoli rodinného majetku.

Režim se bojí víc než bolševici v roce 1989. Zatajuje vše podstatné

Sledovat zprávy za bolševika i dnes je téměř totéž. Dnešní zpravodajství je sice zábavnější a pestřejší, ale pořád platí, že to nejdůležitější ve zprávách nezazní. Uvedeme pět nejnovějších událostí, které jsou pro mediální domy jsou reálné tabu. V sobotu 2. března 2013 Portugalsku protestovalo proti škrtům dohromady milión lidí ve třiceti městech. Do ulic vyšlo protestovat proti škrtům "trojky" 10% obyvatelstva. "Tro jkou" je míněna Evropská banka, Mezinárodní měnový fond a Evropská komise. Její zástupci přijeli v sobotu, tedy v den protestů, "na inspekci" ověřit, jak portugalská vláda plní úkoly, kterými je podmíněna mezinárodní pomoc Portugalsku. Mám pocit, že "trojka" připomíná soudružskou pomoc z Moskvy. Jelikož protestující zpívali píseň, která byla symbolem nekrvavého svržení fašismu v roce 1974, lze se snadno dovtípit, že představitelé současného režimu se nejspíš bojí víc než bolševici v roce 1989. Tehdy bolševik také úzkostlivě tajit protest y v bratrských socialistických zemích. Režim tají i jiné věci. Namátkou, o víkendu Švýcaři schválili v referendu zavedení přísné kontroly nad odměnami top manažerů místních společností. Zákaz příliš velkých výplat novým a odcházejícím vedoucím činitelům podpořilo údajně 70% účastníků referenda. Politiky ovládaná média také zatajují "choulostivé události" z Česka, např. že v Brně lidé od mítají ikonu demokratických režimů celého světa. Občané si nepřejí pojmenování ulice po Václavovi Havlovi. Taky vás zaujala nervozita ministra financí Kalouska a premiéra Nečase v souvislosti žalobou 28 senátorů? Sdělovací prostředky tají několik dní starou žalobu véček na něj a některé členy vlády. Místo toho na odvážné členy parlamentu média po bolševicku"ukázala prstem". Strach z naštvaných Čechů je tak velký, že prorežimní médi a ani nepřipomněla dnešní výročí smrti Karla Kryla, který předtím děsil soudruhy - umřel 3. března 1994 v Mnichově. V prezidentských volbách se jasně profláklo, že režim drží pevně ve svých rukou "sdělovací prostředky" s výjimkou občanského zpravodajství na internetu.

Máme tady třetí vlnu vykrádání

Neschopnost lidí hospodařit se svými penězi žene lidi často do náruče lichvářů, a obvykle tím dalším, kdo v tomto nešťastném řetězci přichází na řadu, bývá exekutor. Tato praxe je třetí vlnou vykrádání. Tou první byla živelná privatizace, kdy se rozdal státní majetek. Druhou pak dotace z Evropské unie. Exekuce a jejich následky jsou tak palčivým problémem české společnosti, že je až s podivem, jak málo se politici snaží s ním něco udělat. Ze spousty řešení, která se nabízejí, by nejúčinnější byla ta, která by automaticky omezila ve způsobu nakládání s penězi toho, u něhož musel soud řešit jakýkoli problém se splácením půjčky. Nemohl by kupříkladu uzavřít po nějaké období další půjčku, příjemci sociálních dávek by zase dostávali poměrné částky v kratších časových intervalech. Exekuce dostávají lidi do bezvýchodných situací, za třetí vlnu vykrádání od sametové revoluce. „Nejprve se jednalo o živelnou privatizaci, kdy se rozdal státní majetek. Pak přišla na řadu Evropská unie a její zdroje. Dnes, když už všechny tyto zdroje vyschly, obracejí finanční vykukové svou pozornost na majetek chudých, hloupých a slabých. Těch jsou davy, a není tak těžké je o peníze obrat,“ uvádí Jeroným Klimeš v jednom z textů knihy „Tři svíce za budoucnost“, která vyšla s podtitulem „Návody a nápady, jak přežít konec světa“. Sociální dávky plynule přechází ze státní pokladny k lichvářům. Konkrétně se zabývá situací těch, kteří pobírají sociální dávky, ale jejich smysl se míjí účinkem. „Pokud chce někdo dostávat dávky, měl by to být on, kdo prokazuje státu, že s nimi umí vyjít. Variant je možno vymyslet vícero, ale je užitečné vycházet z principu, jestliže někdo závisí na sociálních dávkách, pak je důvodné předpokládat, že s penězi neumí vycházet. Pokud to nedokáže, tak by mu měl stát vyplácet dávky rozdělené na menší částky, které by si mohl vybírat z automatu. Za základní mechanismus třetí vlny vykrádání považuje spotřebitelské půjčky a na ně plynule navazující exekuce. Exekuce likvidují nejen ty, co ještě nějaký ten rodinný majetek mají, ale především ty, kteří nemají majetek žádný. Princip spočívá v tom, že exekutor jim zabaví i ty dávky, které jim dává stát k tomu, aby nemuseli krást a prostituovat. Takže vlastně sociální dávky plynule přechází ze státní pokladny do kapsy lichvářských organizací. Lidé neumí vycházet s penězi a na výplatu mnohdy čekají jak na smilování Je proto přesvědčen, že ochranou těchto nemajetných lidí, která ovšem naráží na politickou nevůli, je denní vyplácení sociálních dávek. „Velká část populace neumí vyjít s měsíčním platem – vyčkávají den výplaty jako smilování. To se dvojnásob týká všech, kteří jsou na sociálních dávkách. Člověk totiž není evolučně nastaven na uspokojení oddálené o celý jeden měsíc. Když se naši předci vypravili na lov, bylo samozřejmé, že si odměnu vychutnali ten den, kdy ji ulovili. Proč by měli čekat na 15. příštího měsíce? Vyplácení dávek jednou za měsíc je prý stejné, jako je házet do kanálu. Příjemci je buď ihned utratí, nebo jim je vzápětí seberou exekutoři či lichváři. Cíle, ke kterému je zákonodárce zamýšlel, tak vůbec nedojdou. Sociální dávky jsou proto, aby jejich příjemci nemuseli krást a šlapat chodník

Moravskou bránou vede nová cyklotrasa. Zájemci po ní dojedou až do pravěku

Moravskou bránu protíná od března nová cyklotrasa. Na 70 kilometrů dlouhé trase čekají na cyklisty stanoviště, věnované historii. Cyklotrasa Na kole do minulosti Moravskou bránou vznikla díky iniciativě Přerova, Lipníku nad Bečvou, Hranic a Hranické rozvojové agentury. První zastavení je v Přerově-Předmostí, kde je jedna z nejvýznamnějších pravěkých lokalit „lovců mamutů“ v Evropě. Další informační tabule je pod hradbami pod přerovským zámkem. Do pravěku se cyklisté dostanou i v okolí Lhoty a Hlinska. Obě lokality představovaly z hlediska loveckých strategií před 40 až 20 tisíci lety významnou oblast, neboť umožňovala kontrolu údolí Moravské brány, kudy podél toku řeky Bečvy pravidelně migrovala stáda velkých zvířat. Za zastávku stojí i Týn nad Bečvou, nad nímž se tyčí největší hrad v České republice Helfštýn. Cykloturista se právě tady dozví méně známé informace o předhradí, které je proloženo velkým množství valů a opevnění. Cyklotrasa pak pokračuje do Ústí u Hranic, kde turisty čeká hradiště – takzvaný Hradištěk. „Z jedné strany nepřístupný sráz, z druhé strany důmyslné opevnění, které tu od devátého do dvanáctého století zajišťovalo lidem bezpečný život. Cyklisté se mohou dále vydat po značené trase přes areál lázní Teplice nad Bečvou, nad nimiž se tyčí pozůstatky po hradu Svrčov, který zažil dobu své největší slávy ve 14. až 16. století. Trasa pokračuje přes město Hranice, které se pyšní nádherným historickým centrem. Za vidění stojí renesanční zámek, barokní chrám Stětí svatého Jana Křtitele, množství měšťanských domů a další pamětihodnosti. Cyklostrasa dále vede po pravém břehu Bečvy do kopců přes Hrabůvku až do Podhoří. „Právě tady byl od 13. do 15 století budován hrad Drahotuš – naši předci ho stavěli na strategickém místě s širokým výhledem do Moravské brány. Nyní tu návštěvníci uvidí jen pozůstatky zříceniny hradu. Posledním zastavením na trase je město Lipník nad Bečvou, kde archeologické nálezy dokázaly osídlení už během Velkomoravské říše. Celá cyklotrasa má sedmdesát kilometrů, pro méně zdatné cyklisty se však dá rozdělit na dva okruhy Přerov – Lipník nad Bečvou a Lipník nad Bečvou – Hranice. K lepší orientaci slouží mapa a informační leták, které jsou k dispozici v informačních centrech a dalších turistických cílech regionu. Vybudování nové cyklotrasy přišlo na bezmála sedm set tisíc korun. Osmdesát pět procent výdajů bude hrazeno z dotace Fondu mikroprojektů Euroregionu Praděd.

Ministerstvo chce vydat dluhopisy za téměř sto miliard-další zadlužování republiky

Ministerstvo financí (MF) chce kvůli krytí schodku letošního rozpočtu vydat státní dluhopisy za 99,93 miliardy korun. Zákon o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2013, který ve středu projedná vláda, umožňuje splatnost dluhopisů až 55 let. Státní rozpočet na letošní rok byl schválen se schodkem 100 miliard korun. Každý rok, kdy se v zákoně o státním rozpočtu plánuje schodek, se zpracovává a předkládá návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu,“ uvádí předkládaný materiál. Schodek státního rozpočtu je podle zákona o státním rozpočtu kromě státních dluhopisů financován úvěry od Evropské investiční banky a změnou stavu na účtech státních finančních aktiv. Zákon tak předpokládá dále zvýšení stavu přijatých dlouhodobých úvěrů do výše 1,63 miliardy korun a zvýšení stavu na účtech státních finančních aktiv do výše 1,56 miliardy. Rozdíl pak činí 67,1 miliónu korun. „O tento rozdíl je částka, do jejíž výše je třeba zvýšit stav státních dluhopisů, nižší než rozpočtovaný schodek státního rozpočtu,“ vysvětlilo ministerstvo. Navrhovaná maximální doba splatnosti je podle předlohy nutná proto, aby MF mohlo nabídnout investorům státní dluhopisy v plné šíři dostupných splatností jeden až 50 let a reagovat tak pružně na dynamicky se měnící poptávku a velice nestabilní prostředí na finančních trzích. V roce 2013 se nicméně předpokládají emise státních dluhopisů na domácím a zahraničním trhu převážně se splatnostmi tři až 15 let,“ uvádí materiál. MF dále uvedlo, že dluhopisy s delší než 15letou dobou splatnosti budou vydány pouze ve výjimečných případech. Celkově si chce MF v letošním roce půjčit podle Strategie financování a řízení státního dluhu na rok 2013 necelých 231 miliardy korun. Úřad v rámci toho rovněž chystá v příštím roce vydat opět spořicí státní dluhopisy určené občanům, městům, nadacím a neziskovým organizacím za 20 až 40 miliard korun.

V ČR se rodí armáda nezaměstnané mládeže

Počet mladých lidí bez zaměstnání do 25 let věku v ČR stoupá. Sice velice pomalu, ale kontinuálně tvoří stále větší část z celkového počtu nezaměstnaných. Jak vyplývá z údajů ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) poskytnutých Novinkám, na konci roku 2012 se vyšplhal počet uchazečů o zaměstnání do 25 let evidovaných na úřadech práce na 98 729, což odpovídá 18,1 procenta z celkového počtu nezaměstnaných. Pro srovnání, ke konci roku 2011 to bylo 91 942 mladých lidí. Úřady práce proto více spolupracují také se školami a zaměstnavateli. V konkrétních programech na pomoc nezaměstnaným mladým lidem je také projekt Praxe pro mladé do 30 let, který budou dělat nově kraje. V roce 2010 tvořili mladí lidé do 25 let zhruba 17 procent z celkového počtu nezaměstnaných, v roce 2007 to bylo necelých 16 procent. Čísla hovoří jasně, zatímco v roce 2007 bylo mladých nezaměstnaných lidí do 25 let přibližně 55 tisíc, na konci loňského roku už tento počet bezmála atakoval 100tisícovou hranici. Takže pokud porovnáme roky 2007 a 2012, tak je zde nárůst mladých lidí bez práce o 80 procent. Za nárůstem nezaměstnanosti mezi mladými lidmi je recespojená s absolutně nedostatečnou tvorbou nových. Situace na našem pracovním trhu se kontinuálně zhoršuje a sehnat práci je stále těžší a v některých regionech de facto nemožné.

Okamura břitce k velezradě: Ústavní soud je zaplacený. A ti Klausovi kámoši...

Vzhledem k propojení předsedy Ústavního soudu pana Rychetského, pana Zemana a pana Klause nečekám, že bude mít žaloba úspěch. Ústavní soud je už zaplacený, v uvozovkách, prebendami a jeho rozhodnutí nejsou nezávislá. Často se na adresu senátorů, kteří návrh podpořili, ozývá silná kritika a to i kvůli tomu, že jde o krok na poslední chvíli a byly k žalobě připojeny i některé starší věci. Co si o tom myslíte? Druhého ledna jsem byl první, kdo veřejně řekl, že tento krok je třeba diskutovat a zvážit, zda nejde o porušení ústavy a o naplnění velezrady a také to, že se nad tím musí sejít právníci a odborníci. Právníci diskutovali a shledali, že důvody, proč byla naplněna dikce velezrady, tu jsou a ona abolice je jen poslední kapka. Ozvali se také občané - vyzvali všechny senátory, ať háji zemi, oběti trestných činů a ústavu proti prezidentově zvůli. Poté, co byl odborníky sepsán návrh, podepsal ho potřebný počet senátorů a pak hlasoval Senát. Nic nebylo na poslední ani první chvíli - vše se dělo v logice nějaké historie. Co je přehnané - hájit spravedlnost? Nebo na ni rezignovat? Už tahle otázka svědčí o tom, že v naší zemi se musíme zase začít snažit měnit povědomí o právu. Pojďme si to zopakovat - kdyby prezident nezabránil šetření a potrestání stovek zásadních a velkých zločinů, tak nemusel dnes Senát řešit nějakou velezradu. První krok neudělal Senát. Rozumíme si? Diskutabilní je jen z pohledu toho, kdo je čí kámoš. Což je tristní - mnozí senátoři světu říkají - kašlu na ústavu, na právo, na spravedlnost - protože mám raději Vaška. To je dost hloupé. Z celé republiky dostávám podpůrné hlasy, a když se každý týden setkávám s občany v desítkách měst a obcí svého senátního obvodu, tak cítím jasnou většinovou podporu. Děkuji za ní, ale věřím, že bychom jednali stejně i bez toho. Tato abolice - tedy zrušení stíhání mnoha těžkých zločinů -byla plivnutím do tváře všem slušným lidem. Mně je celkem jedno, co bude pan Klaus dál podnikat. A žaloba nikoho nediskredituje, diskreditují konkrétní činy - třeba ta abolice. Vzhledem k propojení předsedy Ústavního soudu pana Rychetského, pana Zemana a pana Klause nečekám, že bude mít žaloba úspěch. Ústavní soud je už zaplacený, v uvozovkách, prebendami a jeho rozhodnutí nejsou nezávislá. To je tvrdý fakt. Ale zásadní je průlomové rozhodnutí Senátu, že prezident nemůže kašlat na právo a spravedlnost v naší zemi. Senát je slabý jako moucha, ale ukázal, že umí cenit zuby a bojovat jako lev.

Klaus si přijel do Brna pro vyznamenání, lidé se otočili zády

Prezident Václav Klaus přijel ve středu odpoledne k brněnské vile Tugendhat, kde si má se svým slovenským protějškem Ivanem Gašparovičem vyměnit nejvyšší vyznamenání českého a slovenského státu. Klaus se při příjezdu setkal s nevolí části přihlížejících. Několik desítek lidí se při jeho příjezdu demonstrativně otočila zády, někteří i pískali. Dvojice mladíků s klaunskými nosy si symbolicky vyměnila dary v podobě maňásků. Klaus by měl vyznamenat Gašparoviče Řádem bílého lva, sám si z Brna odveze Řád bílého dvojkříže I. třídy. Zpočátku přitom odmítali, že by se chtěli takto vzájemně obdarovat. Že se oba státníci schází právě ve vile Tugendhat, nepostrádá symboliku: právě zde se totiž před dvaceti lety dělilo Československo. 26. srpna 1992 zde právě Václav Klaus, tehdy premiér ČR, se svým slovenským protějškem Vladimírem Mečiarem podepsali dohodu o rozdělení federace, o rok později se zde jednalo o rozdělení národního majetku.

Za posledních 23 let zdražila voda stonásobně

Zřejmě žádná jiná komodita nezdražila od začátku 90. let v ČR tak výrazně jako voda z kohoutku. Letos v lednu stoupla podle Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) její cena ve srovnání s loňskem v průměru o dalších sedm až osm procent a pohybovala se v průměru už kolem 80 korun za metr krychlový. Za posledních 23 let tak zdražila voda stonásobně. Ještě v roce 1990 se totiž platilo za kubík vody pouhých 80 haléřů. Zatímco ceny kohoutkové vody se prudce zvedly, její spotřeba postupně klesá. Spotřeba klesá, ceny raketově rostou. Pokud tento trend bude dále pokračovat, denní spotřeba na hlavu bude proti roku 1990, kdy činila 170 litrů, brzy poloviční. Loni v průměru připadala na každého občana spotřeba 94 litrů vody za den. Lidé se tak snaží snížením spotřeby vody šetřit rodinné rozpočty, ale marně. Cena vody v první polovině devadesátých let stoupla asi patnáctinásobně. Po roce 1994, kdy stát přestal dotovat výdaje vodárenských společností na výrobu, distribuci a čištění vody, v růstu pokračovala. Nyní ji podle vodárenských firem ovlivňují hlavně investice do výstavby nových kapacit, případně opravy stávajících vodovodních a kanalizačních řadů. Do rostoucích koncových cen vody se promítlo i postupné zvyšování snížené sazby DPH z 5 procent v roce 2007 až na 15 procent letos v lednu. Vývoj cen vody reguluje do určité míry stát. Při stanovování cen za vodné a stočné pro domácnosti musí vodárenské společnosti totiž vycházet z Cenového výměru ministerstva financí. Do cen vodného a stočného však potom mohou zahrnout i své investice a náklady spojené s distribucí vody a připočítat si k tomu „přiměřený“ zisk. Cena rychle předběhla růst mezd i inflaci. V roce 1995, kdy stát vodu již nedotoval, činilo například vodné a stočné v Praze 15 korun za kubík. Průměrná mzda v České republice byla v té době podle Českého statistického úřadu 8 307 Kč. Letos se za vodné a stočné v Praze platí podle internetových stránek Pražských vodovodů a kanalizací necelých 75 korun, tedy pětinásobek. Průměrná mzda přitom stoupla jen asi trojnásobně. Zatímco v roce 1995 tak bylo možné ze mzdy zaplatit 554 kubíků vody, v současnosti je to necelých 360 kubíků, tedy o dvě třetiny méně. Tempo zdražování vody vynikne i při srovnání s inflací. Zatímco mezi lety 1995 až 2012 se spotřebitelské ceny přibližně zdvojnásobily, voda zdražila pětinásobně, tedy dvaapůlkrát rychleji než průměr ostatních cen. Jen pro srovnání: benzín stál v roce 1990 asi 16 Kč za litr a v roce 2011 se podle statistiků zvýšil na zhruba dvojnásobek. V reálných cenách tak jeho cena o dost klesla. Dodavatele lidé nemohou změnit. V některých regionech ČR již lidé platí za vodu vyšší ceny než v Německu, Rakousku, Velké Británii, ale i dalších evropských zemích. Například domácnosti v některých částech Středočeského kraje za krychlový metr vody platí 91 korun. Naproti tomu obyvatele žijící na předměstí Mnichova stojí kubík studené kohoutkové vody 1,5 eura plus sedmiprocentní DPH (celkem zhruba 41 Kč). Podobné ceny jsou třeba i v Rakousku. Protikorupční organizace Transparency International (TIC) v roce 2009 zveřejnila studii, v níž podle ČTK upozornila na to, že veřejný sektor přichází následkem privatizace ziskové části vodohospodářských společností o značné prostředky, které mohly být použity k financování potřebné obnovy vodárenské infrastruktury. Vedle vody v ČR prudce zdražují už řadu let i další energie. Za elektřinu dnes naše domácnosti platí proti roku 2001 více než dvojnásobek, u plynu je to dokonce více než třikrát tolik. Cena tepla z ústředního vytápění vzrostla za šest let o polovinu.

Komunista vyzývá Nečase: Informujte o pozemcích pro církve. Dělá to každá obec

Vláda by měla veřejně oznámit, jaké konkrétní pozemky jsou předmětem vyrovnání s církvemi. S takovou výzvou se na premiéra Petra Nečase obrátil Vladimír Koníček, poslanec za KSČM. Vyzývám předsedu vlády Petra Nečase, aby vláda sama zabezpečila zveřejnění informací o pozemcích, které jsou předmětem vyrovnání v rámci zákona č. 428/2012 Sb.,“ dožaduje se Koníček přísunu informací o pozemcích, které připadnou církvím do rukou. Poukazuje při tom na fakt, že každá obec, když nakládá s obecními pozemky, musí tento záměr zveřejňovat na úřední desce. „Vláda, která chce vydat statisíce hektarů, by neměla před občany tajit, jaké pozemky jsou předmětem vyrovnání. Pan premiér po podpisu smluv o peněžitém plnění minulý pátek slíbil, že proces vydávání bude maximálně transparentní. Jak jinak, než zveřejňováním informací o tomto procesu, toho chce dosáhnout?“ táže se poslanec.

Vystoupil proti restitucím a už mu chodí výhrůžky

Režisér Václav Dvořák v minulosti v otázce církevních restitucí spolupracoval s nejznámější protirestituční bojovnicí Lenkou Procházkovou. Spolu s ní stál například za peticí proti restitucím a podle svých slov napsal i dopis papeži, kde líčil, proč by neměly církevní restituce v ČR proběhnout podle linie, kterou vymyslela vláda Petra Nečase (ODS). Peníze, které církve nyní dostanou, na žádnou charitu stejně nepůjdou. Tam ta paní bude něco povídat o víře!  Vždyť tohle s vírou nemá nic společného. To je praktická a ekonomická věc, tyhle peníze. Velmi mne také rozčiluje rčení, že ´co bylo ukradeno, musí být také navráceno´. To do nás cpou dvacet let a pak opakovaná lež stává se pravdou. Ono nic ukradeno nebylo. Nešlo ukrást něco někomu, kdo nic neměl. Polčák v televizi nic nevysvětlil. Neřekl hlavně to, odkud církev vzala oněch 59 miliard. Nevysvětlil vůbec nic, jsou to jen demagogie a podezření, že tu cifru si vláda vycucala z prstu. Protože já jsem byl přímo u toho, když jsme se ptali poslance Marka Bendy (ODS), kde je onen seznam, no a Benda jako jeden z architektů toho zcizení neuměl odpovědět. Oni ten seznam doteď tají. Zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi je podle Dvořáka jen velký tunel, na jehož provedení se podíleli všichni poslanci koalice ODS, TOP 09 a strana vicepremiérky Karolíny Peake. Nikdy jim to nebude prominuto. Vždycky tomu bylo tak, že nárok u restitucí musel vznášet restituent, tedy dokázat, že mu to patřilo. U církví je to obráceně. Jde o velký pokus o zcizení státního majetku obřího rozsahu. Kam se podíváte, tam v českém státe chybějí peníze – na zdravotnictví, na sociální programy apod. A oni to ukradnou a pod rouškou demagogie to dají církvi. Až církve peníze skutečně od státu dostanou, tak pak je mohou vyhodit i za takové nesmyslnosti, jako jsou třeba kampaně v Africe. Budou dělat znovu kupříkladu kampaň proti prezervativům ve střední Africe. Tam pak zemřelo 350 tisíc lidí na AIDS, protože jim rozmluvili se chránit. V zákoně o majetkovém narovnání státu s církvemi pak vidí mnoho skulin. Především prý se nepřihlíží k pozemkovým reformám, které tady probíhaly a díky komunistickému režimu nebyly dokončeny. Takže když se mluví o nějakém návratu do původního stavu, měla by být řeč o záměru pozemkové reformy z roku 1947.

Nenechte si ukrást domy a pozemky!

Před časem byl (evidentně na základě "objednávky" realitních bossů) schválen zákon, který může v nedaleké budoucnosti znamenat pro většinu občanů existenční katastrofu. Je příznačné, že kolem tohoto nového zákona se rozhostilo "ticho po pěšině", skoro se zdá, že je před lidmi držen v tajnosti. Z hlediska mafiánských struktur, které ho vymyslely a pomocí korupce i prosadily, se není čemu divit - právě na neinformovanosti lidí je celý tento zločinný záměr založen. Oč jde? Jestliže má někdo dům, pozemek či jiný majetek podobného charakteru, pak se za důkaz jeho vlastnictví považuje zápis v katastru nemovitostí, resp. evidenční číslo parcely. Donedávna to bylo tak, že o tato svá vlastnická práva nemohl nikdo přijít. Po schválení výše zmíněného zákona však již tomu tak není a každý z nás může vbrzku přijít o pole, zahradu či dokonce střechu nad hlavou - a to nikoli kriminálním činem, ale zákonným postupem! Tento plán z dílny jistých realitních kanceláří je geniálně jednoduchý a spočívá v následujícím: Jestliže v zápisech v katastru nemovitostí došlo k nějakému pochybení, nemělo to dosud žádný vliv na vlastnická práva a to bez ohledu na to, jak dlouho tento chybný údaj existoval. Pokud např. na základě úřední chyby si někdo koupil od realitní kanceláře něčí dům, aniž by jeho majitel cokoli tušil, koupě byla neplatná a poškozený se nemusel obávat, že o svůj dům přijde. Podle nové zákonné úpravy je to však nyní tak, že pokud tato doba nesprávné evidence překročí 3 roky a vlastník na tuto skutečnost včas nezareaguje, může být jeho dům (pole, zahrada.) zcela legálně prodán, protože nový zákon říká, že po těchto třech letech se chybný údaj stává platným! Pokud tedy lidé minimálně jednou za 3 roky nezkontrolují správnost údajů v katastru nemovitostí, protože logicky předpokládají, že přece není možné, aby jim někdo ukradl jejich dům, mohou být nemile překvapeni, až zjistí, že podle našeho "právního" neřádu) to možné je. Tento kmotrovský zákon má ještě jeden důsledek, a to enormní tlak na pracovníky katastrálních úřadů za účelem jejich korumpování. Zatímco doposud neměl úředník ze svého pochybení žádný profit, nyní si za úmyslnou "chybu" může přijít na obrovské peníze. Je jasné, od koho. Zdá se, že v celém tomto podvodu "jedou" i média. Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že o zákonu, který je pro občany této země časovanou bombou, se nikde nepíše. Jedinou zmínku spojenou s varováním lidí před možným zneužitím této novely jsem zaznamenal asi před půl rokem v Hospodářských novinách. Doporučuji všem, aby se s tímto zákonem seznámili a včas si zjistili, zda třeba právě v jejich zápisu v katastru nemovitostí neudělal nějaký úředník (samozřejmě "náhodou" a "nedopatřením") nějakou "chybu".

Nájemní a sérioví vrazi, psychicky narušení devianti, … amnestie, aneb obnovíme trest smrti?

Trest smrti je trestem absolutním. Lze uložit tehdy, pokud platné trestní právo za konkrétním trestný čin trest smrti uložit umožňuje. Je zcela nepochybné, že vzhledem ke své definitivnosti - nemožnosti nápravy po jeho vykonání - se jedná o trest velmi diskutovaný, který rozděluje společnost na dva tábory. Zastánci trestu smrti tvrdí, že trest smrti:-odstraší případné pachatele od páchání trestných činů, za které lze trest smrti uložit, zejména za vraždu, -zabrání recidivě odsouzeného v jeho další trestní činnosti, -je odpovídající a spravedlivou odplatou, tj. smrt za smrt, -je definitivní a popravený dále nepředstavuje další hrozbu pro společnost, -nestojí společnost finanční prostředky na jeho ostrahu a náklady spojené s vězněním. Odpůrci trestu smrti tvrdí, že trest smrti: -je nemorální a je obráceně vraždou ze strany státu na odsouzeném, -je nevratný a hrozí riziko justičního omylu, -je pouhým aktem msty a nikoli trestem demokratické společnosti, -neprokázal svůj odstrašující účinek na potencionální pachatele vybraných trestných činů. Ve většině evropských a jihoamerických států byl trest smrti postupně v 19. a 20. století rušen. Země, které trest smrti i nadálé praktikují jsou například i některé státy ve Spojených státech amerických, Čínská lidová republika a z evropských zemí pak pouze Bělorusko. V Československu bylo po roce 1918 převzato trestní právo z Rakouska - Uherska, kde byl trest smrti zachován a uplatňován pouze za některé trestné činy. Po roce 1920 pak bylo možno trest smrti uložit pouze při stanném právu nebo u doživotně odsouzeného, který opětovně spáchal trestný čin, pro nějž byl odsouzen. Během let 1939 až 1945 byl trest smrti často využíván, kdy v pankrácké věznici bylo popraveno přes 1000 osob. Během let 1946 až 1949 byl trest smrti udělován hojně, především podle tzv. retribučních dekretů a ve 40. a 50. letech zneužila komunistická diktatura trestu smrti k celé řadě justičních vražd, například případy Milady Horákové a Rudolfa Slánského. Během let 1939 až 1945 byla poprava vykonávána na gilotině v pankrácké věznici. Od roku 1949 byly popravy prováděny oběšením. Poprava oběšením vykonávána na tzv. popravčím prkně, poměrně bolestivou metodou, zděděnou ještě z dob Rakouska-Uherska. Odsouzenec byl přiveden k vysokému prknu, na krk mu byla nasazena oprátka a v podpaží byl připoután řemenem, pomocí kterého ho kat vytáhl vzhůru. Poté řemen uvolnil a odsouzenec zůstal viset pouze na oprátce a pomalu se uškrtil. Někdy pomocníci kata pomocí druhého provazu tahali za odsouzencovy nohy, aby urychlili strangulaci. V 50. letech byla u několika poprav použita metoda tzv. trhacího stolu (hlava odsouzence byla připoutána k jedné části stolu, tělo k druhé, prudkým odtržením mu byl zlomen vaz). Od roku 1955 byla v Československu používána o něco humánnější tzv. metoda short drop - krátkého pádu, při kterém byla oprátka umístěna na hák visící ve zdi, pod nímž bylo umístěno propadlo. Katovi pomocníci vložili odsouzenci oprátku na krk a kat propadlo uvolnil. Propadliště bylo asi osmdesát centimetrů hluboké. Při této metodě mohlo dojít k okamžité smrti zlomením vazu, ale i k několikaminutovému škrcení. Trest smrti podle zákona nemohl být uložen těhotné ženě a osobě, které v době spáchání zločinu nebylo 18 let. Trest smrti byl ukládán v případě, že již nebyla naděje, že by uvěznění do 15 let přineslo nápravu. Trest smrti byl také ukládán v případě, že bylo potřeba ochránit společnost. Poprava mohla proběhnout jen po prošetření případu Nejvyšším soudem ČSSR, po jeho schválení rozsudku a po zamítnutí všech žádostí o milost. U popravy musel být přítomen předseda trestního senátu, prokurátor, ředitel věznice a lékař. Po roce 1990 byl u nás trest smrti zrušen a od roku 1991 byl také výslovně zakázán ústavně, v čl. 6 Listiny základních práv a svobod. Podle posledního průzkumu z října roku 2005 se 57 % občanů české republiky vyslovilo pro existenci trestu smrti, proti bylo 30 % a 13 % se neumělo rozhodnout.

Rozzlobení Bulhaři pálili ústavu a hrozí občanskou neposlušností

V bulharských městech protestují desetitisíce lidí proti vysokým životním nákladům i špatné energetické politice. Davy se shromáždily hlavně před vládními budovami, pobočkami energetických společností, bankami a radnicemi. Nejmasovější protesty ovládly hlavní město Sofii a Varnu na východě země. K žádným incidentům ale zatím nedošlo. Organizátoři očekávali účast až 200 000 lidí. V hlavním městě se k pochodu demonstrantů připojil i prezident Rosen Plevnelijev. Jeho krátký projev ale demonstranti doprovázeli projevy nesouhlasu a hučením. Prezident proto pochod po několika minutách opustil. V Sofii nesli demonstranti nad hlavami hesla "Mafie", "Všechny vlády před soud" a "Zloději pryč z vlády". Tisíce lidí se shromáždily na centrálním náměstí před parlamentní budovou, tlampače nad jejich hlavami rozhlašovaly hesla "Nechceme se rodit díky úplatkům a umírat v dluzích" a "Chceme důstojný život, pryč s monopoly". Minutou ticha pak dav uctil památku mladíka, který se minulé pondělí upálil ve městě Veliko Tarnovo. Demonstranti se shromáždili i před budovou centrální banky a sofijské univerzity. Aktivisté rozdávali lidem letáky s výzvou zapojit se do boje proti "politickým stranám, které Bulhary okrádají prostřednictvím účtů za elektřinu". Ulicemi Varny pochodovalo údajně až 40 000 lidí, hlavní městské komunikace lemovaly oddíly těžkooděnců. Tisíce lidí se do protestního pochodu zapojily i v Burgasu. V Blagoevgradu se lidé usnesli, že pokud vláda nesplní do sedmi dnů jejich požadavky, zahájí kampaň občanské neposlušnosti. V Plovdivu pak demonstranti na znamení nesouhlasu s nynějším politickým systémem spálili ústavu. Pochod, do něhož se zapojili i studenti a odboráři, prošel kolem regionálního sídla rakouské energetické distribuční společnosti EVN, které střežil silný policejní oddíl. Na budovu demonstranti házeli vejce. Podle bulharských médií se z řad demonstrantů neozývala prakticky žádná politická hesla. Lidé nesli kromě bojovných transparentů hlavně bulharské vlajky a kráčeli ulicemi za zpěvu bulharské hymny. Mnozí provolávali slávu "hrdinskému národu, který se po 23 letech probudil". V předvečer celostátní demonstrace "proti monopolům" jednali o požadavcích organizátoři lidového odporu na schůzkách ve Slivenu a v Sofii. Přestože podle bulharských médií mezi jednotlivými skupinami panují silné rozpory, na některých požadavcích se protestující shodují. Nesouhlasí s rozpuštěním parlamentu a ustavením úřednické vlády, trvají naopak na tom, aby příští vláda byla politická a řešila naléhavé problémy země. Objevuje se i návrh na odvolatelnost poslanců a zrušení poslanecké imunity. Organizátoři také chtějí, aby účty za elektřinu od loňského prosince byly prohlášené za neplatné a aby se vedení energetického regulačního úřadu zodpovídalo před soudem. "Občané" by také měli mít výrazné zastoupení ve státních kontrolních institucích. Lidé usilují i o zestátnění energetické soustavy. Regulační úřad mezitím dál řeší, jestli odebere dceřiné distribuční firmě ČEZu licenci. Energetický gigant se snaží svou pozici zlepšit - jeho zástupci třeba včera vysvětlovali tvorbu cen starostům.

Zbývá něco jiného než se stát Bulhary?

ČEZ v Bulharsku postupuje, podle našich vládních i opozičních politiků, naprosto v souladu se všemi zákony a „unijními“ předpisy a náš stát by mu měl poskytnout veškerou podporu. Dokonce těm Bulharům poskytuje nejlevnější elektrickou energii v Evropě! Má to ovšem jeden malý problém: Bulhaři takovou nejlacinější elektrickou energii sice ke svým obyčejným životům nezbytně potřebují, ale ze svých příjmů ji nemohou zaplatit. Vyšli do ulic a vlády odstoupila. Také u nás platíme za elektrickou energii, dodávanou nám jistě v souladu se všemi zákonnými ustanoveními způsobem, který ještě zaručí pohádkové zisky a pohádkový život několika desítkám „solárním baronům“, což i předseda vlády ostře odsoudil. Zákony se však musí dodržovat. Není tomu tak dávno, co v Izraeli lidé demonstrovali proti vysokým nájmům. Lidé u nás, především důchodci, platí za zcela legální a dokonce i tržní nájmy velmi podstatnou část svých důchodů lidem, kteří nikterak nepodnikají, jen své nemovitosti dávají k dispozici k tomu, co člověk neodbytně k životu potřebuje, totiž k bydlení. Švýcarský občanský zákoník říká, že pronajímání bytů není podnikatelská činnost a pronajímateli náleží jen platba za zhodnocování kapitálu, nikoliv podnikatelský zisk. Ale kampak na nás s takovými úchylkami. Bydlet se musí. Banky, zcela v souladu se zákonem, požadují poplatky za vše možné i nemožné tak, jak by si to v jiné evropské zemi nedovolily. U nás si to ovšem dovolit mohou – je to v souladu se zákonem a neobejdeme se bez nich. Exekutorští soukromníci, bůh ví proč nazývající se občas „soudními“, zabavují plyšové medvídky a další podobnosti lidem, kteří nemají o mnoho více, a to způsobem, který jen obtížně snese srovnání s evropskými poměry. Ale soulad jejich chování se zákonnými poměry panujícími v republice je zřejmý. Vše je v souladu se zákonem, jen ty zákony nějak nejsou v souladu s tím, co lidé k životu nezbytně potřebují a navíc v souladu s tím, o čem se, zpravidla oprávněně, domnívají, že na to mají právo. Bulhaři protestovali způsobem, který byl bezpochyby v rozporu se zákonem, jenomže protestovali proti tomu, co sice je v souladu se zákonem, jenom to nechtějí snášet. Vláda odstoupila. My také občas protestujeme. Když jsem se členy ČSSD šel na poslední „demonstraci“, při přecházení Jindřišské ulice jsme počkali, až na přechodu naskočí zelený panáček. A podle toho to také dopadlo….

Nečas zradil vlastní zemi! Váleční veteráni přitvrdili a chtějí demisi celé vlády

Kšeft je kšeft, vlastní země musí jít stranou. Váleční veteráni, pozůstalí po zmasakrovaných lidických dětech, ženách a mužích, stejně jako vězni z terezínského ghetta žádají demisi vlády za podle nich podlézavé a hokynářské řeči českého premiéra Petra Nečase z ODS, které pronesl v Mnichově a kterými vyšel vstříc argumentům tzv. sudetských Němců. Všichni velí jednotně do zbraně, proti současné vládě, která má zrazovat bytostné české zájmy. Už chybí jen to, aby vláda nechala zbourat památníky padlých v obou válkách a dělala, jako by nebyly. Podle něj je nyní nutné, aby se všichni slušní občané spojili a Nečasovu pravicovou vládu sociálních škrtů na straně jedné a restitucí církevního majetku na straně druhé dotlačili k demisi  Podle tohoto bojovníka za svobodu Československa, který se ani ve svém pokročilém věku neváhal aktivně angažovat v nedávné prezidentské volbě i během televizních debat, je Načasův projev jasným důkazem možné manipulace dějinami. „Nechci se zde pouštět do rozsáhlé analýzy našeho potýkání se se sousedními Němci. Tak idylické to nikdy nebylo. Pan premiér zapomněl na některá pro nás významná dějinná fakta, například že Němci žijící na území Československé republiky se nikdy nesmířili s tím, že byli vyjmuti z německého nebo rakouského státu a považovali v rozporu s dějinami území, na němž se usídlili, za německé, nesouhlasili s vytvořením ČSR a přes poskytnutí velkých menšinových práv usilovali o rozbití státu, v němž žili, že získali československé občanství a získali tím výhodnější podmínky než obyvatelstvo Německa a Rakouska po první světové válce, že více než 90% z nich podporovalo Hitlera a volalo Heim ins Reich a že jejich přání vyhověl jak Hitler, tak po druhé světové válce spojenci přesídlením a že z jejich řad byla rekrutována podstatná část gestapáků, kteří způsobili obrovské hoře Čechům. Nejhorší však je, že to byla podlézavá řeč, která se poníženě klaněla před bohatším a mocnějším sousedem. Zřekl se role představitele suverénního státu a role předního zástupce českého národa,“ hořce připomněl válečný veterán Vranský Nečasovi historii, který tak morálně odsoudil premiéra.

Levný alkohol z pálenic: Bez zahrady vám ho už nedají

Brno - Provozovatelé si musí důkladně ověřovat, zda lidé, kteří si u nich pálí domácí alkohol, jsou skutečně vlastníky zahrad nebo mají vlastní ovoce. Pokud si to neprověří, nemohou počítat s levnějším alkoholem - tedy se zvýhodněnou spotřební daní v poloviční sazbě. Vyplývá to z precedenčního verdiktu Nejvyššího správního soudu. Na alkohol vypálený v pěstitelské pálenici je oproti ostatním druhům alkoholu uvalena pouze poloviční spotřební daň. Podmínkou je právě to, že si alkohol mohou nechat vypálit pouze vlastníci či nájemci pozemku (zahrady) nebo ti, kteří získali ovoce jako naturální plnění od zaměstnavatele (to je nutno doložit). Množství pálenky, které si může pěstitel nechat vypálit v pěstitelské palírně, je navíc ročně omezeno na 60 litrů padesátiprocentní pálenky na domácnost. Podle soudců lze vlastnictví pozemků poměrně jednoduše ověřit v katastru nemovitostí. Takže nahlížení do katastru nemovitosti, nyní zejména prostřednictvím internetu, by mělo být v možnostech provozovatele pálenic. Pokud tedy celníci zjistí pochybení, mají podle Nejvyššího správního soudu ze zákona daň dodatečně vyměřit. V pěstitelských pálenicích si v posledních letech lidé nechají vypálit kolem pěti až šesti milionů litrů čistého alkoholu za rok. Počet lidí, kteří si legálně vypálí vlastní alkohol, se odhaduje na sto sedmdesát tisíc. V ČR má povolení 640 pálenic. Jen zhruba třicet procent jich je v Čechách, zbytek na Moravě, nejvíce na Uherskohradišťsku.

Amnestie dává smysl.

Centrum moci se pomalu přesouvá od vlády k mocným a velmi bohatým šedým eminencím v pozadí. Dá se říci, že vláda už nemá téměř moc v ruce. Její moc vyplývala s tím, že disponovala mnoha věcmi, které mohla „prodat“ – a za to byla respektována i mafiemi v pozadí. Zhruba poslední rok až dva je stát vykraden, a vláda posloužila mocným. Změnila zákony v jejich prospěch (fikce doručení, nebývalá volnost exekutorů, faktická nevymahatelnost práva a spravedlnosti pro prosté občany, církevní restituce, …) a vláda už operuje jen s několika posledními kartami: Komu předá celé zdravotnictví: Chrenekovi. Zbývá jenom uměle zkrachovat Všeobecnou zdravotní pojišťovna a pak podle zákona spadne Chrenkovi celé zdravotnictví do klína, zbytek už si zařídí sám. Schválili mu nestandardně mnoho věcí, které byly za hranou zákona různými kličkami. Aby mu lidé neutekli poté co VZP spadne do klína podle zákona jeho pojišťovně, omezili možnost změny lékařů, stejně jako další. A jako dárek mu přidali poplatky, které mírně zvýšili. Pak je tu ČEZ, kde jsem slyšel, že se nenápadně rozprodávají akcie. Zde zřejmě dojde k předání tajně a nenápadně tichou cestou. Máme tu důchodový systém, který je zlatou slepicí Pokusy předat vše k vytunelování do soukromých penzijních fondů byla řada a stále se snaží. Tak by se dalo pokračovat. Podstatné je, že poslední dva roky se těžiště moci silně přesunuje do šedých eminencí mimo vládu (ne že by tam nebylo, ale moc vlády zřetelně slábne a moc lidí vzadu roste). Nepohodlní z vlády jsou zavíráni. Viz Rath apod. Lid měl/má radost z toho, že na politiky je metr, ale na skutečné zločince metr není. Ovládnutí policie a částečně soudů je nyní využíváno jako nástroj pro likvidace těch, které šedým eminencím vstoupí do cesty. A zároveň dají falešnou situaci lidu, že začíná spravedlnost i na mocné – stejně falešnou jako Havel dal naději na demokracii a lepší život. Kalousek to pochopil. Přepsal svůj veškerý majetek na manželku a rozvedl se. Nebojí se, že by ho manželka o majetek připravila, v minulosti dokázal mít metody i hodně drsné (záhadná úmrtí?), takže manželka si to určitě nedovolí. Klaus nyní amnestií zrušil vyšetřování, které vadilo mnoha lidem v pozadí. A také ochránil sebe. Tedy odstranil hrozbu skutečné moci mimo vládu v pozadí. Ostatně Klaus milosti dával převážně podvodníkům a defrandautům. Klaus pouze pomáhá dokončit proces. Ochránil skutečné šedé eminence, kteří se těžko mohli stát mocnými poctivou cestou. Tím je přikryl a zakryl k nim cestu. Jistě nezůstane bez odměny Pouze probíhá proces – předání majetku a moci mocným mimo vládu. Jejich ochrana mnoha novými zákony, které zaručují jejich klidné spaní i nerušené tunelování, kradení a vykonávání moci. Tento proces je na pozadí mnoha tisíců událostí ve vládě Mnoha podivných zákonů. Mnoha podivných akcí. Je to válka mnoha drobnými bitvami a tahy. Klausova amnestie byla jenom jedním tahem na celé šachovnici. Každým tahem je předán kousek moci šedým eminencím v pozadí, nebo kousek majetku, nebo nějaký penězovod, nebo zákonem zrušena další možnost, jak je potrestat či na ně dosáhnout. Občas to ruší zbytečně aktivní zahraničí, například Švýcarsko se začalo nechutně montovat do MUS. Nebo Pítr. Alespoň tam se dalo zdržovat a nakonec prošvihnout lhůty. Ale je to nepříjemné a vyvolává to zbytečné otázky mezi lidmi. Záměrným pokračováním tohoto procesu je také dostat lidi do stavu, kdy budou na hranici uživení se. Budou mít spousty starostí jen o holý život. Zadlužování státu, neschopnost dosáhnout spravedlnosti, exekuční orgie, podporování kriminálních živlů jednak pozitivní diskriminací, jednak pořádnou tahanicí po soudech každého, kdo se opovážil bránit obviněním z překročení nutné obrany, rasismu či neonacismu. Dále rozbíjením co jde. Dále rozeštváváním lidí proti sobě. Mladých vůči starým. Podnikatelů vůči zaměstnancům. Antikomunismem a bojem proti komunismu v době, kdy žádné osobní riziko nehrozí, ale je to hezká póza. Rozeštvávají se muži proti ženám co to jde. Atd. Nicméně toto už přesahuje rámec jediného tahu na šachovnici – Klausovy amnestie, mimochodem geniálního tahu, pokud bychom to četli v detektivce Klausova amnestie nedává téměř žádný smysl, pokud se posuzuje jako ojedinělý krok. Nebo srovnává s osobou Klause – zde dokonce vypadá amnestie jako totální zmatení, kdy Klaus dělá něco jiného, než poslední roky dělal. Nicméně v celém kontextu celého procesu předávní moci do šedých eminencí a přeměny vlády pouze na pimrlové divadélko bez významu pouze aby si občané užili hry s tím, že stále považují vládu za centrum moci – to dává velký smysl. Klaus není osamocený člověk, sólista, Klaus hraje s velkým orchestrem. A tam to smysl dává.

Vláda ČR zvýšila dluh o 16% za 12 měsíců

Lidská vynalézavost si vždycky najde cestičku. Tak třeba když zpackaná důchodová reforma k letošnímu 29. lednu prozatím nalákala celkem 4624 lidí, tak trochu to nekorespondovalo s odhadem vlády, která ještě před pár měsíci tvrdila, že do druhého pilíře vstoupí kolem 3 milionů lidí. Pak svůj odhad „opravila“ na milion jeden a koncem roku už mluvila o půl milionu. Pořád tak trochu mimo mísu. Zájem veřejnosti je prozatím tak „ohromný“, že reforma v podstatě neprobíhá; nemá reálný význam. Lidská vynalézavost si ale vždycky najde cestičku. Co je fiaskem pro jednoho, je šancí pro jiného. Když státní systém netáhne, máme tu ještě soukromou konkurenci. Když se vyzbrojeni tímto moudrem podíváme na zoubek znovuoživené diskusi o fiskálním paktu, najednou se nám vše jeví v trochu jiném světle. TOP 09 téma, které se skoro zdálo být pohřbené, obdivuhodně vzkřísila a nechala se slyšet, že požaduje okamžité přijetí paktu, kterému se ČR společně s Británií až dosud úspěšně vyhýbá. Jinými slovy máme se prý upsat Bruselu, že - pod pohrůžkou pokuty – si nikdy nevyrobíme větší schodek státního rozpočtu než půl procenta HDP, leda že by se země právě nacházela v „hluboké recesi“. A co to znamená přeloženo? Závazek, že umíme spočítat své HDP (neumíme!), že umíme odhadnout své budoucí HDP (neumíme!) a že umíme vykázat a naplánovat svůj schodek státního rozpočtu (neumíme, nikdy v posledních letech se nám to nevydařilo!). A pokud Brusel nebude spokojený, bude nám do toho mluvit, i když tohle všechno umí ještě míň než my (protože při posuzování kondice naší země se mýlil ještě mnohem víc než naši ministerští úředníci). A když se úředníci zmýlí (jak víme, posledních pár let to jinak neumí), budeme platit pokutu. Neboli v době, kdy se ekonomice bude překvapivě silně nedařit a překvapivě výrazně se zhorší veřejné finance, její osud totálně zpečetíme tím, že Bruselu zaplatíme pokutu a tím veřejné finance zhoršíme ještě víc. Tomu říkám brilantní logika. A docela zábavné je, že s tímhle nápadem přišla strana sedící ve vládě, která dokázala meziročně zvýšit objem veřejných zakázek o neuvěřitelných 10 %, a tím dala jasně na srozuměnou, jak upřímně to s těmi veřejnými financemi myslí. Ve vládě, které se zadařilo zvýšit vládní dluh za 12 měsíců zhruba o 16 %, a tím dala najevo, jak to myslí, i těm, kterým to při pohledu na statistiku veřejných zakázek ještě nedošlo. Takže najednou se budeme tvářit, že to vlastně myslíme úplně jinak, než jak to myslíme. Něco tu nehraje. Na první pohled to postrádá logiku: Veřejné finance rostoucím tempem zhoršujeme, ale navenek tvrdíme, že to myslíme přesně opačně a ještě se k tomu upíšeme Bruselu. Třeba tak, že našim politikům je upřímně, ale opravdu upřímně jedno, v jakém rozvratu naše zadlužování je, ještě upřímněji jedno jim je, že své nesplnitelné závazky nesplníme, natož aby je zajímalo, kolik kvůli nesplněným závazkům budeme muset platit Bruselu. Zato jim náramně záleží na tom, kolik teplých komisařských míst je pro ně v Bruselu připraveno. Ovšem žádná poslušnost Bruselu na papíře – žádná teplá místa.

Putin chce ruské elitě zakázat konta a akcie v cizině

Ruský prezident Vladimir Putin předložil v úterý parlamentu návrh zákona, který by zakázal státním úředníkům, zákonodárcům, soudcům a dalším hodnostářům mít účty v cizích bankách a vlastnit zahraniční cenné papíry. Zákaz, který se má vztahovat i na manželky a nezletilé děti, se odůvodňuje bojem proti korupci a lobbingu, posílením národní bezpečnosti i rozšířením investic do ruské ekonomiky. Jedinou výjimku mají dostat ruští diplomaté a jejich rodiny, samozřejmě pokud zrovna slouží v cizině. "Pokud návrh zákona bude přijat v nynější podobě, všichni vyjmenovaní funkcionáři budou muset zveřejnit, zda mají konta a cenné papíry v cizině, jakož i zahraniční nemovitosti. A co hůř, hodnostáři budou muset vysvětlit, odkud získali prostředky na zakoupení domů, bytů a parcel," napsal server newsru.com a dodal, že ti, kteří zákon porušují, mají dostat na nápravu tři měsíce od vstupu normy v platnost. Předloha má také uložit justičním orgánů prověřovat informace o prohřešcích hodnostářů, avšak s výjimkou anonymních udání, na které se nemá brát zřetel. Během 60 až 90 dnů prověrky má být hodnostář zbaven funkce, nikoliv však platu. Návrh nicméně počítá s jedinou sankcí za porušení pravidel: propuštěním byrokrata z práce či předčasným ukončením mandátu poslance, senátora či soudce. Komentátoři úspěch nepředpokládají. Ruští poslanci před časem už v prvním čtení schválili podobný návrh zákona, který zakazoval hodnostářům zahraniční nemovitosti pod hrozbou miliónových pokut i vězení, pak však předloha uvízla v protikorupčním výboru. Po prezidentově návrhu tisk předvídá, že "tvrdší varianta" upadne v zapomnění docela a elita si jako vždy najde cesty, jak zákazy obejít. Korupce se v Rusku jeví víceméně běžnou součástí života a přes všechna opatření a kampaně z poslední doby Rusové příliš nevěří, že by si Putin nyní dokázal vést úspěšněji než v předchozích 12 letech u moci.

Kapitalismus nedokáže lidem zajistit slušnou životní úroveň.

Proč by ten režim měli tedy lidi podporovat? Přiměřená státní zadluženost je součástí normálního provozu kapitalistické ekonomiky. Zadlužeností vlády financují investice, které přinášejí zisk. Nepřiměřenými škrty vlády podvážou hospodářský rozvoj, jak se to už ukazuje v Řecku, v Irsku, ve Španělsku a v Portugalsku. K vážné zadluženosti některých západních zemí (nikoliv Česka, ČR má jeden z nejmenších dluhů a škrty jsou zbytečné, vláda by měla naopak stimulovat rozvoj ekonomiky!) došlo teprve v posledních několika letech, v důsledku bankovní krize, způsobené nedostatečnou regulací finančního sektoru. Po dvaadvaceti letech od pádu komunismu nyní přiznáváme, že kapitalismus je systém, který nedokáže ekonomicky přežít. To bylo slibů, v prvních letech po pádu komunismu, že rychle v Československu zavládne ekonomický ráj a všichni zbohatnou a budou žít v konzumním nebi. Nyní se najednou přiznává, že to byl podvod a že kapitalismus se neuživí? Není to pro pravicovou vládu trochu překvapivá argumentace? Je velmi obtížné teoreticky obhájit demokracii a liberalismus. Hlavním argumentem, proč nad totalitními a diktátorskými režimy vítězí demokracie, je tzv. "argument (plné) ledničky" - že prostě liberální demokracie jsou bohatší a svým občanům nabízejí mnohem více konzumních požitků než diktatury. Pokud by se to však obrátilo (a příklad Číny dokazuje, že se to může stát), a evropské demokracie by zchudly, bude velmi těžko přesvědčovat lidi, že demokracie je nosnější systém než diktatura. V ČR už působí nostalgie a vzpomínkový optimismus, jenže řada lidí, kteří pamatují husákovský režim, poukazuje na to, že nebyli nezaměstnaní, důchodci nechudli, neexistovaly exekuce... Režim nebyl zadlužený. Možná, že velká část národa by byla ochotna se za existenční jistoty zapřít a odepřít si právo mluvit svobodně (které, jak vám mnozí lidé v ČR dnes řeknou, stejně nepociťují, protože se mnohdy v zaměstnání bojí stejně jako kdysi za komunismu). Je pozoruhodné, že Kalousek dnes v podstatě připouští: Režim, v jehož čele stojíme, má potíže zajistit obyvatelstvu slušnou životní úroveň. Neumí to.

Fotky stažené z internetu vás mohou přijít draho.

Žaloby na fotky, texty a grafické prvky, které si lidé t drah o. a firmy stahují z jiných stránek, dávají je na své weby a neřeší autorská práva, se množí a ty, kdo nemají souhlas majitele autorských práv s jejich užitím, mohou přijít hodně draho. „Najednou mi přišla výzva, že na našich stránkách máme neoprávněně použité ilustrační fotografie. Bylo jich šest. Měl jsem je v liště u nabídky služeb. Za každou chtěla advokátní kancelář deset tisíc korun.“ Fotky stáhl v domnění, že jsou volné, a moc si s tím hlavu nelámal Žaloby na bagatelní pohledávky už nejsou tak zajímavé, začali se zaměřovat na porušování autorských práv. Většinu provozovatelů stránek, kteří si neoprávněně stáhli texty a fotky, lze v České republice dohledat. Bývají to například realitní agenti nebo poradci všeho druhu, včetně těch finančních. Také vymahači a lichváři, lákající na to, že vám půjčují, abyste se vyplatili z exekucí, ovšem proti ručení nemovitostí. K tomu, aby uživatele internetu nalákali na svůj web, využívají porůznu postahované články o půjčkách a exekucích, včetně grafů, aniž je jakkoliv upraví. Neoprávněně mají na webech fotky ale i neziskové organizace či sdružení, jež opravdu pomáhají druhým, nevytváří zisk, a vůbec si neuvědomují, že se mohou stát obětí vysokých sankcí, protože si neohlídaly, odkud na své weby vzaly grafiku či články. Zhruba třetina majitelů stránek, kterým advokáti zasílají předžalobní výzvu, přistoupí na finanční vyrovnání, na ostatní se obvykle podávají standardizované žaloby. I když si stáhnete ilustrační fotografii z nějakého webu v USA, ale bez souhlasu autora díla, tak riskujete, že za ni i po letech zaplatíte až desetitisíce. Autorská práva k většině fotek na internetu totiž dnes už drží především nadnárodně působící gigantické fotobanky, které mají obchodní a právní zastoupení rovněž u nás. Sankce znásobí cenu až desetkrát Počítačové programy dokážou vyhledávat identické grafické prvky globálně napříč internetem, porovnávat je a odhalit manipulaci, jež se snažila zastřít, že jde o neoprávněně staženou fotku. S tím pracují i advokáti a denně rozešlou desítky předžalobních výzev. Lidé ale neoprávněně stahují a používají nejen fotografie, ale i grafické prvky, jako jsou loga společností či grafy, a především texty. Neprovádějí rešerše, které by text rozvíjely, ale článek z jiného portálu bezpracně překlopí se vším všudy. Přitom neoprávněné sdílení článku může být podle advokáta Aleše Jiráska souzeno jako přestupek či správní delikt se sankcí až 150 tisíc korun podle typu porušení. „Zásah do autorských práv je trestný čin. U soudu můžete čelit žalobě na několik desítek tisíc korun. Za naplnění skutkové podstaty se ale nepovažuje nepatrný zásah. Rozhodující jsou počet, doba a trvání zásahů do chráněných práv,“ upřesnil Jirásek. Důležité jsou i okolnosti porušení autorských práv, tedy za jakým účelem ke krádeži došlo. „U podnikání, při němž jste se tak obohatili o více než půl miliónu korun, vám může být zakázána s tím související činnost až na deset let nebo uložena pokuta od dvou tisíc až do 36,5 miliónu korun,“ dodal Jirásek. V případě, že zisk z krádeže přesáhne pět miliónů, hrozí dokonce pachateli nepodmíněný trest odnětí svobody.  Jindřich Ginter, Právo

Jen osel říká, že práce není. Takto Okamura drtí nezaměstnanost

Za rekordně vysokou nezaměstnanost může i přehnaná byrokracie a překážky, které stát lidem hází pod nohy. Senátor Tomio Okamura navrhuje snadné řešení. Zmínil se i o tom, zda je lepší vláda pod taktovkou ministra Kalouska nebo sociální demokracie. V ČR je nejvíce lidí bez práce od roku 1933, navíc mnoho lidí nemá zaměstnání už několik let a ztrácejí naději. Následují pak půjčky a často exekuce… Je to vina hospodářské a ekonomické krize, která před lety začala nebo to jde na vrub této i minulým vládám? Jde určitě o souběh mnoha příčin, kdy některé kroky vlády samozřejmě důsledky krize posilují. Řešit nezaměstnanost tím, že změním statistiku, může vážně jen idiot. U pravicové vlády bych si představoval maximální nasazení v tom, aby lidé práci našli nebo si ji sami vytvořili - protože práce je. Proč neumožnit v některých oborech možnost podnikat bez byrokracie – když někdo chce dělat nádeníka - kopat příkopy, řezat dříví nebo cokoli jiného - ať zaplatí nějaký symbolický roční či čtvrtletní paušál, v němž bude zahrnuto sociální i zdravotní pojištění (třeba i zpětně až si vydělá a ať pracuje bez jakékoli další byrokracie). Samozřejmě tisícovka zdravotního pojištění měsíčně je něco, co lidi na nejnižším příjmovém stupni neskousnou, a tak raději dělají na černo a pojistky za ně platí stát. Možná by se vyplatilo dát těmto lidem pojištění za určitých podmínek i zdarma, jen když ho nebude muset platit stát - stále na tom vyděláme. Těch příkladů jak oživit pracovní trh je mnoho - základem je dát lidem podmínky, aby se jim pracovat vyplatilo, ale také aby to zvládli, vyplnit daňové přiznání v současnosti nezvládne často ani vysokoškolák. Chtějte to pak po člověku, co se sotva podepíše. A nějaké pokuty na určitou kategorii lidí prostě nefungují. Je proto třeba na ně jít úplně jinak. Jenže to by museli ministři a úředníci používat mozek. Byla by lepší alternativou vláda ČSSD, třeba i za cenu dalšího zvýšení státního dluhu, anebo je lepší přísná Kalouskova strategie? Kalouskova strategie je udržet pocit části voličů, že stát šetří. To je vše. Je to volební strategie, která nemá ani hlavu ani patu - nikam necílí. Jen se snaží vytvářet dojem. Efekt je nula. Vláda ČSSD je otázkou, záleží, koho z ČSSD máme na mysli. Máme tu excelentní ekonomy či odborníky jako je Valtr Komárek, ale taky ekonomy amatéry a vyložené nedouky. Kdopak z nich ovšem ovládne ministerstva? Mnohé alternativy, které například ve své analýze nabízí odbory, mi přijdou velmi dobré - máme tu ekonomy jako Michl, Kohout, Zahradník, Robejšek, kteří denně vyslovují názory vycházející ze zdravého selského rozumu, ale nikdo - pravím nikdo - jim nenaslouchá. Mě je jedno, kdo vládne, ale ať tam nevládnou politické frakce, ale lidé, co svému fochu rozumí. Tak jako kdysi jsem razil myšlenku, že řeči o soudcovské nezávislosti jsou kecy, tak dnes říkám stejně kacířsky, že řeči o tom, že ministr nemusí být odborník, ale politik, který určuje politickou linii, jsou absolutně zvrácené kecy na omluvu politických kšeftů. Ministerskými posty si přece premiéři a předsedové stran kupují loajalitu koaličních stan a stranických frakcí. Nic víc nic míň. Politické ideje ať straníci prosazují v parlamentu - tam mohou určovat pravidla - ale exekutivu ať řídí schopní manažeři, ne loutky anebo loutkáři bez vize a schopností. Jak situaci pozorujete ve vašem Zlínském kraji? Jak nastartovat hospodářský růst? Pracovní místa stejně jako řešení nezaměstnanosti musí být v prvé řadě systémové, na celorepublikové úrovni. Samozřejmě by bylo fajn, kdyby dotace z kraje nešly na projekty vybraných kámošů, ale na veřejně prospěšné účely, na užitečné projekty, které obohatí kraj, ne jednotlivce, ale opět i tohle je celostátní problém, nikoli jen zlínský. Určitě bychom vymysleli i spoustu konkrétních projektů pro Zlínský kraj - určitě bych rozjel domácí výrobu všeho, o co je v regionu zájem - proč lidé jezdí do Ikey jako diví a kupují aušusový nábytek z dřevotřísky? Proč nedokážeme využít vlastní zdroje dřeva, domácí pily, truhláře a další řemeslníky? Proč nekoupíme téměř nikde na Moravě skutečně domácí produkty - od buchet po uzené a klobásy? A za domácí nepovažuji takzvané domácí uzené od řezníků napíchané dusičnanem draselným, plné vody, co nevidělo pořádně udírnu. Tady je poptávka obrovská a nabídka nulová - pročpak nemají nezaměstnaní možnost doma upéct, vyudit, naložit nějaké dobroty a pak to nabídnout na trhu? Zase tu je ta byrokracie - a přitom co by tu bylo nejen práce, ale i radosti - celá Praha by se o takové dobroty prala a nejen ona. Jen tohle by uživilo tisíce šikovných kuchařek a domácích řezníků. Jíst dobré a kvalitní věci je dnes obrovský trend - a jaký to má ještě turistický potenciál. Jen osel říká, že práce není. Té je dost, ale holt ji pro samé papíry nevidíme. Nejspíš ano. Když lidé vidí stohy papírů a formulářů, co je třeba zařídit, raději se do ničeho nepouští… Jistě. Stát jim má umožnit aktivně pracovat bez jakýchkoli překážek. Ale určitě bych byl pro zcela zásadní podmínku, aby vítězové velkých veřejných zakázek měli povinnost na určité profese najímat nezaměstnané. Najímat ovšem znamená upravit pravidla tak, aby tito mohli bez problému dělat třeba sezónní práce a za řádnou důstojnou výplatu. Nezaměstnanost, jak jsme řešili v úvodu, rozjíždí další cyklus přes půjčky, exekuce a tak dále. Dalo by se podle vás mluvit o tom, že se v ČR rýsuje sociální katastrofa? Podle toho co mi píší lidé z celé země, už mnoho našich občanů, mnoho rodin sociální katastrofu prožilo a prožívá. Byli exekutorskou mafií okradeni řádově o stamiliony - jsou běžné exekuce s jednou položkou, kde si exekutor účtuje statisíce. Tyhle peníze někde musí chybět. Problém je v jediném - spojenci exekutorů, jako je například exministr Pospíšil, stále úspěšně brání nastolení rovnováhy do exekucí - tedy to, aby věřitel dostal své peníze a zároveň dlužník nebyl zničen. Dnes je to tak, že dlužník je zruinovaný pro marginální dluh, věřitel nedostane ani korunu a statisíce shrábne exekutor. Samozřejmě, když jsme u Pospíšila, máme tu i právnickou lobby. Pročpak myslíte, že prosadil nové občanské a korporátní kodexy? Už teď složité právní úkony budou složitější a pro občany a firmy dražší. Zapomíná se třeba, že v těch exekucích hraje právo velkou roli - je jednak hrozně komplikované dovolat se bez peněz spravedlnosti a samotné paušální poplatky právníkům, co z exekucí žijí, tvoří opět gigantickou část z peněz, o které občané přichází. Osobně bych byl pro jednoduché elegantní řešení - vrátit exekuce do pravomoci státu - soudů, respektive soudních exekutorů, kteří budou pracovat za rozumný plat a mírná procenta a nebudou to soukromí podnikatelé v oboru ožebračování lidí. Cílem exekucí by totiž nemělo být, aby se napakoval exekutor a právník, ale aby dostal věřitel své peníze zpět.

Závislost na dovozu ovoce a zeleniny roste

Česká republika je v důsledku špatné zemědělské politiky závislá na dovozech ovoce a zeleniny, a to i u druhů, které se u nás tradičně pěstují. V loňském roce se podle údajů ČSÚ do země dovezlo zeleniny, ovoce a ořechů v součtu za 22,5 miliardy Kč. Podle údajů ministerstva zemědělství pocházely v r. 2011 z dovozu téměř dvě třetiny domácí spotřeby zeleniny a zhruba čtvrtina snědeného ovoce mírného pásma. Loni se zeleniny dovezlo za více než deset miliard korun, z toho pětina pocházela ze Španělska. Na pomyslné druhé příčce skončilo Nizozemsko s 1,7 mld. Kč, více než miliardu přesáhly dovozy z Německa i Polska. Ovoce a ořechů se dovezlo nejvíce také z Pyrenejského poloostrova, druhým nejvýznamnějším dovozcem ovoce do ČR je Itálie. Významnou část importů ovoce představují exotické druhy, ve velkém se ale do země vozí i ovoce mírného pásma. »Pokud bychom vztáhli soběstačnost u ovoce mírného pásma v čerstvém stavu, odhaduji naši soběstačnost kolem 40 %,« řekl předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík. Např. u hrušek je podle něj stát soběstačný jen z jedné pětiny. »To je tristní stav u našeho historicky tradičního druhu ovoce,« podotkl Ludvík s tím, že podobná situace je také u švestek, broskví či meruněk. Spotřeba ovoce v ČR jde v posledních letech dolů, a to kvůli vysokým a stále rostoucím cenám. Z dosud nejvyšších 90,4 kg na osobu a rok v r. 2009 se spotřeba během dvou let propadla o 13 % na 79 kg na osobu. Nejvíce klesla spotřeba jablek. Pozici na trhu ztrácejí hlavně domácí producenti, protože dovozy jablek vloni vystoupaly k rekordu. Jablka se na spotřebě čerstvého ovoce podílejí zhruba 30 %. Po jablkách jsou nejvíce konzumovaným ovocem v souhrnu pomeranče a mandarinky asi se 13 kg na osobu a rok. Osevní plochy zeleniny v ČR klesly za posledních deset let takřka o 30 % ze zhruba 12 700 hektarů v r. 2002 na letošních 9171 hektarů. Její dovoz naopak vzrostl o více než polovinu a ze zahraničí nyní pocházejí zhruba dvě třetiny v tuzemsku snědené zeleniny. Nepříznivě podle zelinářů zapůsobilo především otevření trhu po vstupu do EU, protože mnohé unijní země své zemědělce podporují daleko více než ČR. Vysoký podíl dovážené zeleniny se nedaří snižovat také kvůli nedostatku zpracovatelských kapacit, které byly v 90. letech likvidovány. Situaci zhoršil i nástup obchodních řetězců a vstup do EU, kdy se k nám začala ve velkém vozit zelenina nejen z Polska, ale i ze západní Evropy. Kromě nejznámějších Mochovských mrazíren postupně zanikaly i provozy v Litoměřicích, Kunovicích, Olomouci a na dalších místech. Ministerstvo zemědělství chce od r. 2014 přesměrovat dotace tak, aby kromě dnes převládajícího obilí a řepky farmáři pěstovali opět více jiných, náročnějších plodin, zejména ovoce a zeleniny. Zelinářství a ovocnářství je totiž zdrojem pracovních příležitostí na venkově. Pěstitelé to vítají. »Důležité bude, aby tento materiál byl zapracován do příslušné legislativy, která bude realizovat nové programové období Společné zemědělské politiky EU na území ČR,« uvedl Ludvík. Pro ovocnáře bude důležitá zejména podpora investic do sadů, skladování či posklizňové úpravy, ale také například pobídky pro vytváření odbytových organizací či faremní zpracování výpěstků.

České úřady lžou o počtech lidí bez práce, je jich až dvojnásobek

V prosinci, kdy bylo bez práce 545 311 lidí, uváděly české úřady míru registrované nezaměstnanosti 9,4 %, v lednu počet nezaměstnaných stoupl na 585 809, úřady ale záhadně docílily poklesu na 8 procent. Dostaly jasné zadání: najít nové triky k vylepšení statistiky. Jak toho nakonec dosáhly? Počet nezaměstnaných občanů byl v lednu o 40 498 vyšší než na konci prosince, přesto se může Nečasova vláda rozpočtové odpovědnosti chlubit poklesem míry nezaměstnanosti z 9,4 na 8 procent. Nový ukazatel nyní chytře porovnává počet uchazečů o zaměstnání ve věku 15-64 let v poměru ke všem obyvatelům v ČR tohoto věku. Nebýt toho, musely by úřady přiznat zvýšení nezaměstnanosti nad 10 procent, ale ani to by nebyla pravda. Stále by totiž uváděly jen míru takzvané „registrované nezaměstnanosti.“ V jejich statistikách se totiž neobjevují statisíce lidí, kteří v evidenci nikdy nebyli a ti, které úřady měsíc co měsíc z evidence vyřadí bez umístění. Těch bylo jen v lednu 16 256, v prosinci 12 372, v listopadu 21 257...  Ti z větší části nejen že nejsou majiteli kritizované Drábkovy s-Karty, ale mají naopak odvádět zálohy na sociální a zdravotní pojištění, byť si nevydělají ani na chleba.    V lednu úřady práce nově zaevidovaly 83 505 lidí, o 23 260 lidí více než v prosinci.    Z evidence naopak vyřadily 43 007 lidí. Do zaměstnání jich ale nastoupilo jen 26 662.     V lednu bylo evidováno 35 524 absolventů škol. Na celkové nezaměstnanosti se podíleli šesti procenty.    Podporu v nezaměstnanosti pobíralo 138 104 lidí, tj. 23,6 % všech uchazečů vedených v evidenci.    Meziměsíční nárůst nezaměstnaných byl zaznamenán ve všech 77 okresech – největší nárůst byl v okresech Jindřichův Hradec (o 18,3 %), Domažlice, Písek a Prachatice (shodně o 13,5 %), Jeseník (o 12,4 %), Plzeň-jih (o 12,2 %) a Pelhřimov (o 12,1 %).    Úřad práce evidoval k 31. lednu jen 33 794 volných pracovních míst. Bylo jich o 1 099 méně než v prosinci a na jedno volné pracovní místo tak připadalo v průměru 17,3 uchazeče. Například v Jeseníku to ale bylo 123, v Havlíčkově Brodě 100 a v Mostě 89 uchazečů na jedno volné pracovní místo. V průběhu velké hospodářské krize v roce 1933 bylo bez práce 738 tisíc lidí a míra nezaměstnanosti tehdy překročila 21 procent. Dnes je situace pravděpodobně výrazně horší, úřady ale údaje o nezaměstnanosti rafinovaně zkreslují. Veřejnost je pak mnohem klidnější.

Majetková přiznání - bič nejen na amnestované zloděje?             Tomio Okamura|

Miloš Zeman považuje majetková přiznání za klíč k odhalení korupce a naopak třeba Boris Šťastný za zrůdnost. A Miroslav Kalousek se směje, protože před rok 2002 se prý nedostaneme. Majetková přiznání korupci nikdy neodstraní a kdo to tvrdí, tak to zřejmě nemyslí vážně. Jistý expremiér a strojvedoucí nabyl stamilionový majetek zcela legitimní cestou, prostě levně nakoupil akcie a draho je prodal. Všichni víme, že za standardní situace se takový výhodný obchod rovná biblickému zázraku v Káni Galilejské. Zavání podvodem na sto honů. Ovšem chtěj nechtěj  - operace to byla a je naprosto legální. Plyne z toho, že pokud budu chtít nějak legalizovat úplatek, vždycky si cestu najdu.  Cílem majetkových přiznání z mého pohledu není jen zabránit stávající korupci, ale tam, kde to lze, zabavit majetek nelegálně nabytý v uplynulých letech. Pokud existuje důvodné podezření, že majetek byl nabytý nelegálně, pak finanční úřady ve spolupráci s Finančně analytickým útvarem musí mít povinnost přešetřit původ tohoto majetku. Není přitom nutné, aby lidé sami dohledávali a dokazovali své příjmy. Úřady všechny legální příjmy evidují už přes sto let. Všechna dědictví dary, výplaty, honoráře ve významnější míře podléhají zdanění a evidenci. Pokud jste našli igelitku se zlatem, pak máte povinnost ji odevzdat, pokud vám babička darovala pytel dolarů jste povinni tento příjem ohlásit a zdanit. I v případech, že je dar osvobozen od daně, musel být v minulosti legalizován darovací smlouvou a samozřejmě pak odpovědnost za zdaněný majetku padá na dárce. Za nesplnění povinností vůči státu pak byly a jsou stále platné finanční a často i trestně právní postihy. Nejde tedy o žádnou retroaktivitu a už vůbec ne o obtěžování řádných občanů. Proto navrhuji k diskusi, že by byla majetková přiznání například od částky 20 mil. Kč. Majetková přiznání fungují ve vyspělých západních zemích světa a já je v principu vidím jako povinnost doložit majetek velkého rozsahu s tím, že prvotní důkazní břemeno je na státu. Teprve pokud stát ve svých registrech nenajde legální příjmy, které by podezřelý majetek zdůvodnily, pak teprve se může zeptat vás, odkud jste peníze či majetek vzali. A vaše tvrzení úřad ověří. V případě, že jste majetek skutečně našli v matraci po tetičce, pak navrhuji, aby stát zatajení nálezu trestal - a to už podle dávno platných principů, zákonů a předpisů. Tedy například zabavením onoho nelegálně nabytého příjmu, vystavením tučného penále a podobně. Pan Kalousek má jako vždy v případě svých formálních protestů proti výkonu principů spravedlnosti pravdu - omezují nás plynoucí promlčecí lhůty, omezují nás lhůty pro povinnost archivovat daňová přiznání a další dokumenty.  Jednoduchá cesta je tato: okamžitě pojďme analyzovat, které lhůty lze ještě prodloužit, aby nám těch zlodějen uniklo co nejméně. Pana Kalouska prosím, ať jeho ministerstvo a jemu podléhající úřady zatím vypnou skartovačky. Na mnohé zločiny je promlčecí doba až 20 let, u mnohých zločinů a krádeží přerušilo promlčecí dobu vyšetřování, takže pokud nezmizí důkazy, pak se ještě mnohého zajímavého můžeme dobrat. Povinnost prokázat legální původ svého dosavadního majetku, to znamená, zdali mohou dotčení prokázat legální příjmy v této výši, by šla v důsledku aplikovat i na nakradené majetky amnestovaných zlodějů a tunelářů a našli bychom tak možná cestu, jak jim tyto majetky odebrat. Klíčem na korupci jsou opravdu zcela jednoduché principy - uzákonit povinnost pro všechny politiky a exekutivu, pečovat o veřejný majetek s péčí řádného hospodáře, prevence ve formě institutu korunního svědka, který bude motivovat účastníky korupce k svědectví a korupčníky znejistí, svižná a nekompromisní práce policie a státních zástupců a samozřejmě transparentnost veškerého hospodaření s veřejným majetkem. Tedy to, co tady dodnes v žádném případě obecně neplatí. Kupodivu - jde přitom o principy obvyklé v celém civilizovaném světě. Vše z výše uvedeného je ověřeno, odzkoušeno a ve světě funguje. A ptejme se, proč přes dvacet let občas trpíme mylným pocitem, že jsme demokratickou zemí, když jsme dodnes stěžejní zásady a pravidla vyspělých demokracií nepřejali.

Strategický plán Petra Nečase

Podle tajných služeb nejmenované země jsou zaznamenány telefonní hovory a lokální odposlechy, kde Petr Nečas jednal o možnostech vyčlenění několika desítek milionů korun na rozsáhlou kampaň proti levici a prezidentu Zemanovi, zvolenému 2 700 000 obyvateli ČR. Úkolem je najmout skupinu lidí, která by vypracovala strategický plán, který bude ovlivňovat studenty a vyvolávat protestní demonstrace proti Miloši Zemanovi. BIS dostala za úkol najít v minulosti pana Zemana něco, co se bude hodit jako argument pro svržení prezidenta ještě před přísahou, proto je v historii přísaha nařízena až za nejdelší dobu po měsíci, aby ODS a TOP09 měly čas zpracovat davy fanatiků a zklamaných voličů. Demonstrace mají; být doprovázeny aktivní a intenzivní kampaní v médiích o tom, že Zeman směřuje do Moskvy, o hrozbě socialismu a zvýšenému vlivu komunistů. Pozor na akce na vysokých školách. BIS dostala úkol zpracovat cca 100 studentů k tomu, aby aktivně působili v tomto duchu na fakultách. Tohle není výmysl, to je spiknutí TOP09 a ODS proti demokracii v České republice! Akce se má napojit na demonstrace proti člence KSČM v krajském zastupitelstvu. ODS aTOP09 je vážně ohrožena, pokud prezidentem bude Zeman, protože ten se chystá podpořit došetření trestných činů ministerských úředníků za TOP09 a ODS při defraudaci dotací z EU! Pokud totiž padne vláda ODS a TOP09 což hrozí, pak policie začne znovu otevírat kauzy CASA, Opencard, Promop ro, IZPI a řada členů ODS a TOP09 a současných špiček vlády, bude zatčena a vyšetřována nejen ze strany ČR, ale také za četné a rozsáhlé podvody v čerpání dotací přes fiktivní podvodné firmy kolem TOP09 a ODS, které tahaly z EU miliardy korun na dotacích na neexistující projekty. Připravte se na masivní kampaň a poslední pokus české pravice o svržení prezidenta Miloše Zemana! Tyto informace jsou ze zdrojů organizací, působících mimo ČR, které mají za úkol sledovat rizika a ohrožení demokracie ve státech EU a jsou naprosto pravdivé.

MANIFEST Velkého sněmu

My, občané Čech, Moravy a Slezska žádáme skutečnou, přímou demokracii. Žádáme vládu zastupitelů přímo se zodpovídajících svým voličům a občanům. Všichni lidé jsou sobě rovni a všichni mají nezcizitelná základní lidská práva. Patří mezi ně právo na osobní i politickou svobodu, na spravedlnost a na život ve spravedlivé společnosti. Pokud vláda taková práva nenaplňuje a je jim překážkou, mají občané právo jí změnit a ustavit vládu novou, která bude mít pravomoci a odpovědnost založené na zásadách, které považují občané za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. Jestliže vlády a parlamenty vzešlé ze současného politického systému nejsou po dlouhá dvě desetiletí schopné účinně bránit nespravedlnostem, zlořádu, rozkrádání a ničeni naší země, jestliže tento systém není schopen a ochoten chránit a bránit práva svých občanů, pak je povinností občanů nejen svrhnout takovou vládu, ale také změnit od základu nefunkční politický systém a obstarat nové stráže své budoucí bezpečnosti. Žádáme proto všechny své politické zástupce, aby jednotně prosazovali a v obou komorách parlamentu odhlasovali Zákon o referendu a v něm dali hlasovat o nové Ústavě České republiky, která bude deklarovat zásadní práva občanů České republiky. Žádáme právo volit přímo prezidenta, starosty, hejtmany poslance a senátory a právo v referendu navrhovat jejich odvolání tak, aby každý zastupitel po celou dobu plnění svého mandátu cítil přímou odpovědnost svým voličům a občanům. Žádáme právo občanů v referendu vybrané zákony odmítat nebo potvrzovat, aby zastupitelé už při jejich navrhování a schvalování mysleli na vůli a přání občanů. Žádáme přímou volbu poslanců podle volebních okrsků a snížení jejich počtu na počet okresů tradičních přirozených spádových okresů, aby v každém okrese mohli občané sledovat a kontrolovat práci svého politika. Žádáme oddělení moci zákonodárné a exekutivní, které ztíží politickou korupci a zneužívaní politiky pro rozkrádání veřejného majetku. Požadujeme, aby Parlament přijímal pouze zákony a vládu sestavoval přímo volený a občany odvolatelný prezident. V tomto duchu zmocňujeme své zástupce, aby začali pracovat na návrhu nové Ústavy, která přetvoří korupční politický systém vlád několika stran na systém, kde budou vládnout občané a jimi přímo odpovědní zástupci.

Umělci dostávají na frak! Lidé brání Zemana

Na internetu se zrodila petice namířená proti osobnostem, kterým se nelíbí zvolení Miloše Zemana příštím českým prezidentem. Pane Svěráku nebo Hanáku, respektujte výsledek voleb, volají signatáři. Připomínají také dobu, kdy se umělci podepisovali pod tzv. Antichartu. Ať si páni herci vzpomenou, na jakém sociálním žebříčku stála jejich profese před 150 lety, stojí v závěru prohlášení. Režisérka Monika Le Fay iniciovala po vítězství Miloše Zemana (SPOZ)  v prezidentské volbě petici s názvem „Miloši Zemane, nejste a nikdy nebudete můj prezident". Pod tímto textem je podepsána řada osobností z veřejného života jako např. herec Jan Kašpar nebo architekt Bořek Šípek. Za pozornost stojí, že v reakci na toto prohlášení obratem vznikla jakási antipetice, v nichž signatáři vyzývají osobnosti, aby respektovali výsledek voleb. Tvůrci petice připomínají také vznik Anticharty, kterou  v roce 1977 iniciovala KSČ. I tehdy ji prý umělci podepisovali s fanatismem. S týmž fanatismem, s jakým volali po trestu smrti pro paní Jiřinu Štěpničkovou. Sluší se však připomenout, že za podpis Charty 77 hrozila signatářům ztráta zaměstnání, či zvýšený zájem ze strany policie, taktéž Antichartu mohli lidé podepsat např. ze strachu o zaměstnání. Autor výše zmíněné petice se přesto domnívá, že se osobnosti stojící proti Miloši Zemanovi nezachovali správně a dodávají: „Ať si páni herci vzpomenou, na jakém sociálním žebříčku stála jejich profese před 150 lety," stojí v závěru prohlášení.    RESPEKTUJTE VÝSLEDKY VOLEB!!!        Provolání občanů k takzvaným „osobnostem“ „umělcům“ a „pseudoumělcům“: My, níže podepsaní občané se s nevolí a odporem díváme na počínání tzv. osobností a tzv. umělců. Těch našich spoluobčanů, kteří  se bůhvíproč  považují za elitu národa. A my se ptáme: Oč jsou pan Svěrák, Hanák a další více občany, než většina obyvatel naší vlasti, že beze všeho studu dokážou zpochybňovat výsledky demokratických voleb. Jak řekl Franz Kafka: "Ze zámku nejste, z vesnice nejste! Nic... nejste." Na zámku vás nechtějí a vesnicí pohrdáte!  Velmi dobře vzpomínáme na doby, kdy herci sepisovali petici požadující trest smrti pro paní Jiřinu Štěpničkovou. Velmi dobře si také pamatujeme, že se stejným fanatizmem podepisovali herci tzv. ANTICHARTU. Ať si páni herci vzpomenou, na jakém sociálním žebříčku stála jejich profese před 150 lety. A dnes budou zpochybňovat vůli většiny obyvatel této země? Vyzýváme proto tyto „osobnosti“ a „umělce“, aby respektovali vůli většiny obyvatel!!!  Aby přestali urážet toho, jenž byl zvolen svobodnou vůlí většiny tohoto národa!!!

Komunistický režim byl lepší než ten nynější, tvrdí dvě třetiny občanů.

Současný režim považuje za lepší ve srovnání s režimem před listopadem 1989 nejméně lidí od roku 1992. O výhodách dnešního uspořádání společnosti je přesvědčeno 46 procent lidí, naopak 32 procent lidí vyzdvihuje komunistický režim Komunistický režim byl lepší než ten nynější pro 57.9%, 42.1%. Počet lidí, kteří nynější stav považují za lepší než předlistopadové období, v posledních letech klesá a momentálně se dostal na nejnižší úroveň od začátku sledování. "Současný režim častěji hodnotí příznivě lidé mladší, vzdělanější, studenti a podnikatelé. Zároveň se projevuje vliv subjektivního hodnocení osobní či rodinné situace. Pro současný režim se častěji vyslovují lidé, kteří jsou osobně spokojeni se svým životem, a lidé, kteří se cítí být příjmově a majetkově dobře zajištěni..

České zemědělství připomíná rozvojové země, říká zpráva

Výměra polí osetých v Česku obilím a olejninami by se do budoucna měla snížit zhruba o šestinu. Naopak až o desítky procent mají vzrůst stavy krav, prasat a ovcí. Vyplývá to z příloh návrhu strategie pro růst českého zemědělství a potravinářství po roce 2014, kterou minulý týden představilo MZe. Jedním z hlavních problémů českého zemědělství je podle odborníků prohlubující se nerovnováha mezi rostlinnou a stále klesající živočišnou výrobou. V ČR se nyní obilí pěstuje zhruba na 1,52 milionu hektarů, do budoucna by se jeho výměra měla snížit na 1,3 milionu hektarů. Pomoci k tomu má přesměrování podpor ve prospěch živočišné výroby i plánované větší zohlednění ekologického hlediska u přímých plateb v příštím období. Díky těmto opatřením by o více než 80 tisíc hektarů na zhruba 400 tisíc měla klesnout také plocha osetá olejninami v čele s řepkou. Bezmála o desetinu by mělo přibýt chmelnic. Stát by měl posílit svou soběstačnost u zeleniny a ovoce mírného pásu. Opatření mají naopak vést k rozšíření stád dojnic ze 370 tisíc na 400 tisíc. Až o pětinu by se měl zvýšit podíl pastevně chovaných dojnic. Zvyšovat by se měly i počty krav chovaných na maso, a to ze 178 tisíc až na 200 tisíc kusů. Na lukách by se mělo do budoucna pást až čtvrt milionu ovcí a beranů, dnes je to mírně přes 200 tisíc. O 500 tisíc kusů nad dva miliony mají vzrůst chovy prasat, které v posledních letech klesly na historické minimum. Přestože je vepřové v ČR stále nejoblíbenějším masem, země je v něm soběstačná již jen ze 60 procent. České zemědělství na úrovni rozvojové země. Experti v dokumentu upozornili mimo jiné na fakt, že české zemědělství se i v důsledku současného nastavení dotací stále více orientuje na výrobu komodit s nízkou přidanou hodnotou. To je typický trend pro rozvojové země, nikoli pro vyspělé státy se zemědělskou tradicí. Klesající živočišná výroba, která je na lidskou pracovní sílu výrazně náročnější než rostlinná produkce, zvyšuje nezaměstnanost na venkově. S úbytkem dobytka související nedostatek organického hnojení a snižování pestrosti pěstovaných plodin prohlubuje degradaci půd. Ministr zemědělství Petr Bendl při představování dokumentu uvedl, že naplnění strategie bude záviset především na zemědělských a potravinářských podnicích. Stát by je však měl nastavením dotační politiky nasměrovat užitečným směrem. Zástupci drtivé většiny zemědělských nevládních organizací principy navrhované strategií podpořili. Bendl chce diskusi o materiálu dokončit nejpozději do půl roku. Nevyloučil, že poté materiál předloží ke schválení vládě. České zemědělství se má podle strategie do budoucna podílet na trvalém zajištění potravinové bezpečnosti na národní i evropské úrovni. Podle Bendla to znamená soběstačnost pohybující se u jednotlivých komodit alespoň mezi 70 a 90 procenty. Například u vepřového masa nebo zeleniny se nyní pohybuje pod touto hranicí.

Okamura ostře: stávající systém je nemocný od základu! Nemocný kmotry!

Tomio Okamura, který na podzim minulého roku usedl do křesla senátora, se už zase naváží do českého politického systému. Tedy konkrétně do zastupitelské demokracie. Ta dle jeho slov vede ke korupci mezi politickými stranami, které peněz využívají k dohodám. Okamura proto žádá po více prvcích přímé demokracie. Stávající systém je nemocný od základu - systém poměrného volebního systému nedovolí sestavovat silné vlády - vlády musí korumpovat jednotlivé koaliční strany, musí korumpovat poslance, musí podplácet i voliče . Označuje český systém za vládu megafirem, kmotrů, kteří uplatňují své zájmy skrze jednotlivé politické strany. I kdyby pak chtěl některý ze slušných politiků prosadit změnu k lepšímu, nemá dle senátora šanci. Jediným zájmem systému je „s pomocí kmotrů a jejich peněz získat moc a pak z veřejných zdrojů tyto peníze kmotrům se ziskem zpět vracet. O zájmy občanů pak nejde ani omylem. Demokracii, která je založena na mnoha prvcích přímé demokracie, považuje senátor za „skutečnou". Tento posun by pomohl nejen občanům, ale i zákonodárcům, kteří by nepracovali pod nátlakem kmotrů.

Kdo seje vítr sklízí bouři

A přichází doba, kdy se nenávistná a dlouholetá kampaň proti všemu z minulého období začíná zhodnocovat. Děti ve škole si začínají nadávat „ty komunisto“. Je počata kampaň proti ve volbách zvoleným kandidátům do krajských zastupitelstev. Ze zkušenosti z doby popřevratové si myslím, že ji původně nastartoval kdosi z kariéristických důvodů. Ale vida jak se nám rozjela, možná i vymkla z původní ruky. Žáčci z jedné školy se jí ujali a v jiné škole se ji též kdosi chopil. Zda to byli opravdu sami žáci nebo je jen kdosi zneužívá, je jedno.Ty děti ví o té „době plné zločinů“ jen ze sdělovacích prostředků, ale nyní celá akce výborně poslouží jako zástěrka pro zastírání mnohem horších zločinů. Zločinů na našich národech.

Pryč se zvráceným Západem, zní z Ruska. Bude propagace homosexuality trestná?

Násilný střet mezi stoupenci a odpůrci připravovaného zákona o zákazu propagace homosexuality byl v Moskvě předehrou parlamentní schůze, na níž poslanci v prvém čtení schválili právní normu odsuzující "nezdravý způsob života". Zákon zakazující propagaci homosexuality mezi mládeží, schválený už v deseti ruských regionech, by měl platit na území celého státu. Dvě ruské lesby, které se ráno před vchodem do budovy parlamentu demonstrativně políbily, se okamžitě staly terčem vajec vržených z davu asi stovky ortodoxních obhájců tradiční rodiny. Text zákona začali uvnitř obleženého parlamentu projednávat poslanci, kteří jsou omezení "homosexuální propagandy" většinou příznivě nakloněni. Za šíření informací o homosexualitě mezi ruskou mládeží mají padat peněžité tresty až půl milionu rublů (téměř 320.000 korun). Kolébkou tvrdého postupu proti homosexuálům, posvěceného vedením pravoslavné církve, je ruský Petrohrad a pravoslavná církev, která chce ruskou společnost chránit před "amorálními vlivy Západu". Podle znalců ruského parlamentního zákulisí může být kontroverzní zákon schválen koncem jarní schůze Státní dumy, ale možná až na podzim. Ruští aktivisté boje za práva gayů například vloni v únoru tajně natočili video, ve kterém vyzývají západní turisty k bojkotu Sankt Petěrburgu. Použili přitom hudbu Petra Iljiče Čajkovského, který měl rovněž homosexuální sklony. Stejnou sexuální orientaci vykazovali v Rusku kupříkladu režisér Sergej Eizenštejn, umělecký kritik a baletní impresário Sergej Ďagilev či tanečník Václav Nižinskij. Homosexualitu zakázal v zemi zvláštním výnosem v roce 1716 car Petr Veliký. Zákaz pak odvolali ruští bolševici, znovu jej ale v roce 1933 zavedl Stalin. Po pádu SSSR byl zákon opětovně odvolán v roce 1993, ale polovina Rusů si podle posledních průzkumů veřejného mínění stále myslí, že vztah homosexuálů by měl být trestný.

Dr. Edvard Beneš, Praha, Květen 1947

Vážení spoluobčané! V nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naší Československou republiku, tj. dekrety presidenta ČSR. tyto dokumenty nám dávají naději, že se nebudou opakovat tragické události let 1938-39. vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z druhé světové války,zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovu osídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu, na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou postupem času prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou "takzvaní čeští vlastenci", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. bylo by to pošlapání odkazu prvního presidenta ČSR T. G. Masaryka a jeho spoluzakladatele M. R. Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkají potrestání vlastizrádců a že mají trvalou platnost a potrestejte všechny vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.

2013 Leden

Výpis usnesení z   19. veřejného zasedání Zastupitelstva obce Štěpánovice konaného dne 12.12.2012

Zastupitelstvo obce schvaluje: ověřovateli zápisu p. Dvořáka a p. Běličovou,

program zasedání: rozpočet obce Štěpánovice na rok 2013,  příspěvek MŠ Štěpánovice na provoz ve výši Kč 280 000,-.

Obecně závaznou vyhlášku č. 1/2012, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů - od 1.1.2013 poplatek za odpad činí Kč 400,-/1 osoba/1 rok

rozpočtové opatření č. 9,10.

rozpočtový výhled obce Štěpánovice na rok 2014- 2015.

Dodatek č. 7 ke Smlouvě o podmínkách napojení na veřejnou kanalizaci a o odvádění odpadních vod mezi obcí Štěpánovice a Vodárenskou akciovou společností, a.s. Brno- za odvádění odpadních vod bude obec platit Kč 12,05/1 m3 od 1.1.2013.

Dodatek č. 4 k nájemní smlouvě č.4/002/05 o nájmu hospodářského infrastrukturního majetku a jeho provozu mezi obcí Štěpánovice a Vírským oblastním vodovodem, sdružením měst, obcí a svazků obcí – uzavření smlouvy na dobu neurčitou.

Smlouva o zajištění udržitelnosti projetu č. CZ.1.06/2.1.00/06.06779 technologické centrum, elektronická spisová služba a vnitřní integrace úřadu města Tišnov s firmou Triada spol. s.r.o – spisová služba.

Zastupitelstvo obce bere na vědomí: kontrolu usnesení, zápis z jednání SR MP a z VH MP dne 11.12.2012.

Němci stahují zpátky ze světa stovky tun zlatých rezerv

Německá centrální banka – Bundesbank – postupně stáhne ze zahraničí část svých zlatých rezerv. Většina zlata byla totiž kvůli bezpečnosti před možnou sovětskou invazí přemístěna dále na západ během studené války, informovala agentura Reuters. „Politicko-bezpečnostní situace se změnila, neboť letitý konflikt mezi Východem a Západem patří minulosti. Proto pochopitelně přehodnocujeme i úvahy týkající se uložení zlata dál na západ, co nejdál od železné opony,“ sdělil člen Bundesbanky Carl-Ludwig Thiele. Před znovusjednocením Německa v roce 1990 bylo 97 procent německých zlatých rezerv uloženo v zahraničí. Bundesbank následně začala část zlata postupně stahovat, například v roce 2000 se jednalo o 931 tun z britské centrální banky. Polovina zlata musí být doma. Cílem této „stěhovací akce“ je, aby se do roku 2020 nacházela polovina zlatých rezerv v německých trezorech ve Frankfurtu. Z New Yorku se tak přesune 300 tun zlata, z Paříže potom dalších 374 tun. Bundesbank přesto nehodlá zveřejnit náklady ve spojitosti s přesunem zlata ani to, jak má být zlatý kov přepravován. Druhá polovina německých zlatých rezerv má zůstat i nadále v amerických a britských bankách, z toho 37 procent v New Yorku a 13 procent v Londýně. Za tímto krokem lze spatřovat německou snahu o větší kontrolu nad zlatými rezervami, stejně jako stimul pro další podporu německé ekonomiky jakožto hnacího motoru 17členné eurozóny a potažmo i 24členné Evropské unie. Zlato je podle Thieleho důležité pro „podporu důvěry v měnu i v ekonomickou sílu naší země“. „Veškeré zlato musí domů, právě v této krizi potřebujeme jistotu okolo našich zlatých rezerv,“ hlásal už na podzim 2011 liberální poslanec Heinz-Peter Haustein. Zlato má mít budoucnost. Německé zlaté rezervy, druhé největší na světě po amerických, v současné době činí téměř 3400 tun v celkové hodnotě skoro 138 miliard eur (zhruba 3,5 biliónu korun). V Německu se zatím nachází asi třetina. „Je to historická anomálie, která se nyní napravuje,“ sdělil k plánu na stažení německého zlata ze zahraničí David Marsh, šéf ekonomického výzkumného ústavu OMFIF. Marsh rovněž předpokládá sílící význam zlata na trzích. "„Politicko-bezpečnostní situace se změnila, neboť letitý konflikt mezi Východem a Západem patří minulosti. Proto pochopitelně přehodnocujeme i úvahy týkající se uložení zlata dál na západ, co nejdál od železné opony,“ sdělil člen Bundesbanky Carl-Ludwig Thiele."

Skoro vše v této zemi už je rozkradeno,

pro udržení životní úrovně bohatých a superbohatých už zbývá poslední zdroj příjmů : naše peněženky. Právě na ně se v těchto dnech a týdnech horečně připravuje bezprecedentní tunel tisíciletí. Pod záminkou důchodové a zdravotní reformy má dojít ke skokovému zvýšení nepřímého zdanění obyvatelstva formou zdvojnásobení (!!!) DPH v podstatě všech základních životních potřeb (potraviny, voda, teplo, bydlení, doprava atd.). Pokud to připustíme, bude mít ČR po Dánsku (porovnej platy v Dánsku a u nás !) druhé nejvyšší zdanění v EU !!! Přitom pro všechny země EU s nejvyšší životní úrovní je vysoké DPH na základní životní potřeby dlouhodobě naprosto tabu. Ví proč - když lid dnes vysají, nebudou mít zítra komu prodávat. Říká se tomu sociální smír, což česká vláda evidentně nezná. Důchodová "reforma", tak, jak ji vláda připravila, není žádnou reformou a naše budoucí důchody vůbec neřeší. Spoléhá se na to, že lidé nemyslí, neumějí počítat a jako tupé stádo přijmou tento tunel. Tuto podobu reformy si nadiktovala mocná finanční lobby, která si politiky platí, aby fungovali pouze v její prospěch. Do soukromých rukou mají být vyvedeny naše peníze v řádu biliónů korun, bude s nimi zacházeno prakticky nekontrolovatelně a bez jakékoliv garance, že důchodové fondy nezkrachují, nebudou vytunelovány nebo znárodněny tak, jako se to nedávno stalo v Maďarsku. Naše zajištění ve stáří je v tomto tanci miliard a biliónů až na posledním místě. Vážení, spolčení boháčů a politiků v naší zemi se již vymyká jakékoliv sebereflexi a sebekontrole. Omámení penězi se tito lidé ocitají zcela mimo realitu a stali se z nich sociopati neschopní vnímat životní realitu těch dole. Sytý hladovému nevěří. Pokud je nezastavíme včas, dopadneme velice špatně a v Čechách poteče krev podobně, jak to nyní vidíme v arabských zemích. Také tam je společným jmenovatelem všech nepokojů a revolucí stále se rozevírající sociální propast mezi superbohatými a superchudými. Necháme to dojít tak daleko ???: www.odhodlani.cz . Nevěřte oficiálním médiím - jsou závislá na finančně-politickém kartelu mocných. Lžou a neinformují o zásadních věcech. Čtěte nezávislé informace na internetu. Probuďme se, v sázce už je příliš mnoho !!!

11.12.

2012 říjen

Výpis usnesení z 18. veřejného zasedání Zastupitelstva obce Štěpánovice konaného dne 31.10.2012

Zastupitelstvo obce schvaluje:

• ověřovateli zápisu p. Kopřivu a p. Dolníčka,
• program zasedání,
• zhotovení nábytku do knihovny firmou Milan Schiller, Kvapilova 1531, Tišnov, jedná se o policové regály do dětského oddělení, stoly, židle do společenské místnosti a věšákové stěny,
• zadání vypracování projektu na přístřešek firmě UNIPROJEKT, s.r.o. Tišnov,
• proplacení výdajů spojených s přípravou „Svatomartinského průvodu“ ve výši

Kč 5 000,- (nákup loučí, občerstvení, svítících náramků pro děti),

• Smlouvu o dílo ev. číslo: NSWD-001-10-2012 mezi obcí Štěpánovice a Galileo Corporation s.r.o., se sídlem Hornická 4387, Chomutov na výrobu a provoz internetových stránek,
• Smlouvu o provozu internetové prezentace a poskytování dalších webhostingových služeb ev. číslo: NSWW-001-10-2012 mezi obcí Štěpánovice a Galileo Corporation s.r.o., se sídlem Hornická 4387, Chomutov,
• nákup projektoru vč. příslušenství k promítání ve společenské místnosti,
• rozpočtové opatření č. 8,
• rozpočtovou změnu v rozpočtu MŠ Štěpánovice,

· starostku obce zástupcem pro jednání s MAS Brána Brněnska,o.s.,

· vyřazení nedokončeného dlouhodobého majetku na účtu 042 0100 org. 3392 Integrované centrum – je to projektová dokumentace pro starou MŠ č. 23, budovu, kterou obec prodala,

· na zvláštní účet „kanalizace“ převést Kč 100 000,- ze ZBÚ,

• na rok 2013 nájem za kanal. jímku Kč 840,-/ 1 osoba a rok,

Kč 18,- za 1m3 odebrané pitné vody a pevná složku Kč 520,-/ 1 vodoměr a rok.

• hospodaření obce Štěpánovice k 30.9.2012.

Zastupitelstvo obce bere na vědomí:

· kontrolu usnesení,

· informace o investiční činnosti,

· hospodaření MŠ Štěpánovice k 30.9.2012.

Zastupitelstvo obce souhlasí s předloženou studií stavby dřevodomku na pozemku p.č. 534/1 v k.ú. Štěpánovice..

…………………………….

Mgr. Miluše Pulkrábková